OSNA 14 C 92/2023-92

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 150 125,53 Kč s příslušenstvím (úvěr) ⟪LB:lb_006⟫ rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 150 125,53 Kč s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 142 620,26 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 150 125,53 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 43 516,60 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalobkyně je právním nástupce právnická osoba s.r.o., tj. zavedené společnosti na finančním trhu, která poskytovala finanční produkty pod dobře známou a respektovanou značkou anonymizováno. Od založení v roce 2014 poskytla spotřebitelské úvěry v objemu přes 12 miliard Kč. Každá úvěrová žádost prochází standardizovaným schvalovacím procesem, jehož nedílnou součástí je sada automatických kontrol, včetně dotazu do úvěrových registrů, a výpočet kreditního skóre klienta. Kreditní skóre, vypočtené pomocí logistické regrese, vyjadřuje pravděpodobnost, že klient bude řádně splácet poskytnutý úvěr a v rámci schvalovacího procesu slouží k určení rizikovosti klienta. Díky robustnímu schvalovacímu procesu aplikovaného žalobkyní, který svou podobou odpovídá standardnímu schvalovacímu procesu bankovních institucí v ČR, je podíl nevýkonných pohledávek na celkovém portfoliu úvěrových pohledávek pod 1,5 % (při aplikaci odpisu pohledávek nad 360 dní po splatnosti) a je tedy na nižší úrovni, než je tomu u bankovního sektoru v ČR, kde podíl nevýkonných úvěrů a pohledávek domácnostem dosahuje až 1,75 %. Nízký podíl nevýkonných pohledávek, resp. nízká rizikovost poskytovaných půjček, je ztělesněna ve výši průměrné vážené úrokové sazby nově poskytnutých úvěrů, která u úvěrů poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně v prvním pololetí roku 2020 dosahovala 7,34 %. Průměrná vážená úroková sazba nových úvěrů domácnostem na spotřebu, včetně refinancovaných úvěrů na spotřebu poskytnutých bankami v ČR dosahovala k datum výše 8,14 %. Na základě projektu fúze ze dne datum došlo k fúzi sloučením právnická osoba bank a., se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, jakožto nástupnické společnosti se právnická osoba s.r.o., se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, jakožto společnosti zanikající. Jmění zanikající právnická osoba s.r.o. přešlo na nástupnickou společnost právnická osoba, a to dne datum, kdy došlo k zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne datum Smlouvu o hotovostním úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Účelem úvěru bylo refinancování stávajících závazků žalovaného, a to: - jednoho závazku poskytnutého na platformě anonymizováno na základě smlouvy o hotovostním úvěru ze dne datum vedené pod ID číslo na částku ve výši 100.000 Kč a aktuálním zůstatkem 97.984,61 Kč - jednoho závazku u společnosti právnická osoba, kde se jednalo o osobní úvěr s výši úvěru 50.000 Kč a aktuálním zůstatkem 49.115 Kč. Prostředky na refinancování závazku na platformě anonymizováno budou provedeny zápočtem na poskytnuté finanční prostředky. příjmení k doplacení závazku na platformě anonymizováno činila 97.984,61 Kč. Žalobkyně tak poskytla žalovanému dne datum po odečtení částky 97.984,61 Kč (představující doplatek úvěru na platformě anonymizováno) finanční prostředky ve výši 52.015.39 Kč a povinností žalovaného bylo celou částku (tj. 150.000 Kč) vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaný se zavázal vrátit částku ve 120 splátkách po 2.292 Kč (vyjma poslední splátky). Ve Smlouvě si strany ujednaly roční smluvní úrok ve výši 10,99 %. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 3.000 Kč a měsíční pojištění ve výši 187 Kč. Žalobkyně v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně posoudila úvěru schopnost žalovaného. V rámci posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně nespoléhala pouze na tvrzení žalovaného, ale informace poskytnuté žalovaným ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žadatelé obecně v rámci úvěrové žádosti, deklarují (mimo jiné) výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, způsob bydlení, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru je verifikace příjmu žadatele. Primárním podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu (další akceptované způsoby pro doložení příjmu jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd.). Tento postup posvětil i Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozhodnutí, sp. zn. 1As 30/2015, kdy označuje právě výpisy z účtu žadatele jako jeden ze způsobů, jakým by měl poskytovatel úvěru dostát požadavku na vynaložení odborné péče při ověřování tvrzení žadatele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Stejně jako příjem, tak i výdaje žadatele jsou v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti verifikovány. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 žalobkyně využívá pro ověření výdajů sdělených dlužníkem státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, upravené zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Spolu s údaji o životním minimu využívá žalobkyně i údaje o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády. Dalším zdrojem využívaným pro verifikaci výdajů je dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně takto zjišťuje platby za další závazky žadatele, jeho celkové úvěrové zatížení a platební morálku. příjmení úvěrových registrů je u každého žadatele proveden dotaz do insolvenčního rejstříku a registru příjmení. Žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry bez zajištění, institutu ručitelství nebo spoludlužnictví jiné osoby. Při posuzování úvěruschopnosti proto vždy předpokládá plnění ze strany dlužníka dle řádného splátkového kalendáře. Dlužník má po dobu trvání smlouvy zároveň právo kdykoli provést částečné nebo úplné mimořádné splacení úvěru, a to zcela bezplatně. Co do výše příjmů žalovaného vycházela žalobkyně ze žalovaným tvrzených údajů a tyto v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ČR důkladně ověřila na základě podkladů, které jí žalovaný předložil. Co do výdajů porovnala žalobkyně výši výdajů uvedenou žalovaným s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima. Ohledně případných dalších závazků žalovaného vycházela žalobkyně jednak z tvrzení žalovaného a nad rámec těchto tvrzení čerpala i informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru příjmení. Tímto postupem žalobkyně před uzavřením Smlouvy řádně dostála povinnostem dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného se závěrem, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnostech žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. V části 5. Smlouvy bylo mezi účastníky sjednáno, že v případě, že žalovaný poruší svou povinnost řádně splácet a neuhradí 2 měsíční splátky po sobě, nebo 1 splátku déle než 3 měsíce, bude žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost ze Smlouvy a 2 měsíce za sebou (splátka za měsíce 02/ 2023 a 03/ 2023) neuhradil splátku, respektive byl v prodlení s 1 splátkou déle než tři měsíce, byl úvěr dne datum zesplatněn. V části 5. Smlouvy byly dále sjednány smluvní pokuty a náklady v případě opožděných plateb. Žalovaný se zavázal, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. V návaznosti na porušení povinností žalovaného a zesplatnění úvěru bylo žalovanému dne datum zasláno oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 150.125,53 Kč. Tato částka se skládá z: - dlužné jistiny ve výši 142.620,26 Kč, - dlužného smluvního úroku ve výši 5.444,27 Kč - dlužného pojistného ve výši 561 Kč a - smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhá úhrady: - dlužné jistiny ve výši 142.620,26 Kč, - dlužného smluvního úroku ve výši 5.444,27 Kč a - dlužného pojistného ve výši 561 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhradit: - smluvní pokutu v celkové výši 1.500 Kč za opožděné platby, které sestávají z částek:· 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za únor 2023, 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za březen 2023, 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za duben 2023. Dlužná částka tak ke dni podání žaloby činí celkem 150.125,53 Kč. Dle ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení a věřitel se po něm může, mimo splnění dluhu, domáhat také zaplacení příslušenství pohledávky, a to konkrétně úroků z prodlení a nákladů právního zastoupení za úkony právní služby spojené s uplatněním nároku věřitele. Žalobkyně tedy spolu s dlužnou částkou požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení ze zesplatněné dlužné částky ode následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje úhradu zaplaceného soudního poplatku a náklady právního zastoupení sestávající ze 3 úkonů právní služby dle advokátního tarifu (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) a 3 režijních paušálů dle advokátního tarifu, vše zvýšeno o zákonnou sazbu DPH. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, byla mu právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva dle ust. §142a odst. 1 o.s.ř., a proto žalobkyni v případě úspěchu ve věci náleží náhrada nákladů řízení. V souladu s ust. § 122 odst. 4) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalobkyně požaduje úhradu smluvního úroku ve výši, která odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Dne datum došlo k zesplatnění úvěru. Protože je sjednaný úrok nižší než úrok určený dle ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně úrok sjednaný ve Smlouvě, tj. ve výši 10,99 % p.a.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba byla žalovanému doručena společně s předvoláním k jednání soudu do vlastních rukou na adresu bydliště evidovanou v registrech. Žalovaný nebyl při doručování zastižen, proto byla v tomto místě zanechána výzva, aby si písemnost u provozovatele poštovních služeb vyzvedl. Písemnost byla uložena a připravena k vyzvednutí dne datum. Po marném uplynutí lhůty 10 dnů, ve které měl žalovaný možnost si zásilku vyzvednout, nastalo doručení fikcí dnem datum v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř..

4. U jednání soudu, které proběhlo dne datum, žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, žalovaný se k jednání bez řádné, včasné a důvodné omluvy nedostavil.

5. Na základě shora uvedeného proto soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Žalovanému řádně doručil žalobu a předvolání na den datum na adresu evidovaného bydliště. Tento závěr je podpořen taktéž rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 166/2002, podle kterého lze předvolání k prvnímu jednání jako písemnost určenou do vlastních rukou adresáta doručit žalovanému též uložením. Při řádném náhradním doručení písemnosti uložením potom platí, že účastník řízení, který si zásilku do dne, kdy nastala fikce doručení, nevyzvedl, byl s jejím obsahem seznámen dnem, kdy fikce doručení nastala. Jednání se konalo datum, žaloba a předvolání byly žalovanému doručeny dne datum. Je tedy splněna i podmínka konání prvního jednání ve věci. O této skutečnosti, stejně jako o nepříznivém následku, který s jeho nepřítomností může být spojen, byl žalovaný včas a řádně vyrozuměn v zasílaném předvolání. Proto na základě návrhu zástupce žalobce, který se prvního jednání zúčastnil, rozhodl soud rozsudkem pro zmeškání, neboť tvrzení žalobce o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, odůvodňují uplatňovaný nárok. Vydání rozhodnutí je podpořeno i splněním další podmínky v podobě neexistence překážky uzavření smíru (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a zároveň tímto rozhodnutím nedojde ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.

6. Pokud jde o právní posouzení nyní projednávané věci, pak podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. Soud na shora uvedený skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když s ohledem na s ustanovení § 2395 a násl. o. z. soud dovozuje, že jednáním a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.

8. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář příjmení, J., příjmení, L., příjmení, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.

9. Žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru, přičemž v důsledku porušení smluvní povinnosti ze strany žalované nedošlo k řádnému splacení. Proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

10. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů řízení proti procesně neúspěšnému žalovanému dle ustanovení § číslo. V daném případě se uplatní odměna advokáta podle § 8 advokátního tarifu z punkta ve výši 150 125,53 Kč, když odměna za jeden úkon právní služby činí částku 7 140 Kč bez DPH. Přiznána je odměna za celkem za čtyři úkony právní služby – příprava a převzatí zastoupení, výzva se základním skutkovým a právním posouzením, písemné podání (návrh na vydání EPR), účast na jednání soudu a ke každému z nich i režijní paušál 300 Kč bez DPH dle ust. § 13/3 AT, což celkem činí na náhradě nákladů řízení částku ve výši 36 009,60 Kč vč. DPH 21 %. Dále je přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 7 507 Kč Celkem je na nákladech řízení přiznána částka ve výši 43 516,60 Kč vč. 21 % DPH – ze všech položek krom soudního poplatku; vše splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160/1 o. s. ř.), a to k rukám zástupce žalobce (§ 149/1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě.

Odvolání proti výroku I. lze podat pouze pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, případně, že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (§ 205b o. s. ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat splnění povinnosti výkonem rozhodnutí nebo exekucí.