OSNA 14 C 169/2025-61

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 12 865,85 Kč s příslušenstvím (půjčka)

I. Platební rozkaz ze dne datum se ruší.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12 865,85 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 25 731,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 865,85 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 % ročně z částky 12 865,85 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 865,85 Kč od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 615 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení výše uvedené částky s příslušenství specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu dlužné pohledávky vyplývající ze smlouvy o půjčce. Uvedl, že mezi společností právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa (dále jen „Anonymizováno“) a žalovaným došlo dne datum k uzavření Smlouvy o půjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000,00 Kč (dále jen „půjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit Anonymizováno i poplatek ve sjednané výši. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a sjednaného poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v týdenních splátkách ve sjednané výši, a to v hotovosti, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději dne datum má zaplatit celkovou dlužnou částku. Ode dne následujícího, tj. datum, tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a Anonymizováno měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Anonymizováno měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena se všemi právy s ní spojenými žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. O postoupení pohledávky žalobci byl žalovaný informován písemným oznámením učiněným předchozím věřitelem. Od okamžiku oznámení byl žalovaný povinen hradit pohledávku žalobci jako novému věřiteli. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - dlužné jistiny ve výši 12.865,85 Kč - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 25.731,70 Kč - zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky ve výši 12.865,85 Kč od datum do datum - zákonných úroků z prodlení ve výši 11,00% ročně z částky ve výši 12.865,85 Kč od datum do datum - zákonných úroků z prodlení z částky ve výši 12.865,85 Kč od datum do zaplacení, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne datum. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Slovenské republiky s bydlištěm tamtéž, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 7/1 a), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soud je soudem místa plnění. Věcná příslušnost Okresního soudu v adresa je dána ustanovením § 9/1 o. s. ř., jeho místní příslušnost se podává z citovaného čl. 5 Nařízení. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, obě strany smlouvy měly v době uzavření smlouvy sídlo/bydliště v České republice; cizí prvek vnesený do vztahu občanstvím a nynějším bydlištěm žalovaného nemůže svou intenzitou toto převážit.

4. Při odstraňování pochybností ohledně mezinárodní příslušnosti soud na prvém místě zkoumal, zda může při řešení dané otázky aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení“ nebo „nařízení Anonymizováno“). Tyto i další otázky řešil mj. s ohledem na vytvářející se judikaturu (srov. např. usnesení Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. Anonymizováno). K aplikaci nařízení je nezbytné, aby byl projednávaný spor sporem s mezinárodním prvkem, neboť Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno bylo výslovně přijato jako opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem ve smyslu ust. čl. 65 písm. a) třetí odrážka Smlouvy o založení evropského společenství. Mezinárodní prvek je v daném sporu dán tím, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, smlouva byla uzavřena v České republice mezi účastníky, kteří měli v době uzavření smlouvy sídlo/bydliště na území České republiky, kde se nacházelo i místo plnění (viz. dále) a žaloba byla podána před soudem České republiky. Tím byla založena situace, která může vznést otázku mezinárodní soudní příslušnosti, jako podmínka přítomnosti mezinárodního prvku v daném řízení. Ze stejného důvodu je splněna rovněž podmínka teritoriální působnosti nařízení, když má být Anonymizováno Anonymizováno aplikováno v členských státech Evropské unie, ve kterých je lze aplikovat. Splněna je také podmínka časové působnosti nařízení, když spor byl zahájen poté, co nařízení vstoupilo v uvedených členských státech v platnost. Splněna je konečně i podmínka věcné působnosti nařízení, neboť jde o spor ze smlouvy o půjčce, která je typickým civilním kontraktem. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že na jeho mezinárodní příslušnost je třeba aplikovat režim Anonymizováno. Poté přezkoumal svoji příslušnost ve smyslu čl. 27 nařízení, podle kterého soud členského státu bez návrhu prohlásí, že není příslušný, je-li u něj zahájeno řízení ve věci, v níž má na základě článku 24 výlučnou příslušnost soud jiného členského státu. Soud přitom neshledal, že by k projednání tohoto sporu byla dána výlučná příslušnost soudů jiného členského státu, neboť se nejedná o žádný z případů vyjmenovaných v čl. 24 nařízení. Soud proto pokračoval v přezkumu své příslušnosti ve smyslu ust. 28 odst. 1 nařízení, kdy z tohoto článku ve spojení s jeho ustáleným výkladem se podává, že ve smyslu čl. 26 nařízení může žalovaný založit příslušnost procesního soudu i za situace, kdy se ve věci vyjádří, aniž by namítal nepříslušnost procesního soudu a aniž by se tak muselo stát při soudním jednání. Žalovaný se v daném případě ve věci nevyjádřil, proto tímto postupem nebyla příslušnost založena. Mezinárodní příslušnost soudu je zde však založena proto, že ze smlouvy se podává, že místo plnění ze smlouvy bylo na adrese žalovaného na území České republiky, konkrétně na adrese adresa, tedy v obvodu podepsaného soudu. Podle již ustálených názorů právní praxe i nauky mezinárodního práva soukromého je čl. 7/1 Nařízení třeba číst tak, že upravuje mezinárodní příslušnost soudů státu, na jehož území došlo k poskytnutí plnění, a místní příslušnost soudu, v jehož obvodu závazek byl nebo měl být splněn (srov. např. Simon, P., Šuk, P.: Upravuje nařízení Brusel I soudní příslušnost nebo pravomoc? Procesní důsledky odpovědi na tuto otázku, Právní fórum 2/2008). V uvedeném článku je též možné nalézt podrobnější argumentaci, se kterou se podepsaný soud ztotožňuje, v tom směru, že v případě, kdy do úvahy připadá místní příslušnost více soudů v rámci téhož státu – např. soudu místa bydliště a soudu místa plnění, je na žalobci, aby určil, u kterého soudu (zda u soudu místa bydliště či soudu místa plnění) chce žalovat. V případě, že projeví vůli žalovat u soudu místa bydliště, ale podá žalobu u soudu, v jehož obvodu žalovaný objektivně nebydlí, postupuje tento soud buď tak, že dle § 105/1 o. s. ř. postoupí věc jinému vnitrostátnímu soudu (je-li zachována mezinárodní příslušnost soudů České republiky), který je soudem místa bydliště žalovaného, nebo tak, že vysloví svou nepříslušnost a řízení zastaví, pokud žalovaný místo bydliště na území České republiky nemá; typicky tedy nemůže tento soud bez dalšího suplovat vůli žalobce v tom směru, aby postupoval věc jinému mezinárodně příslušnému soudu na území České republiky, pokud by se mezinárodní příslušnost onoho soudu měla odvíjet např. od skutečnosti, že se jedná o soud místa plnění. Na druhé straně je soud toho názoru, že (i s ohledem na procesní ekonomii a zachování účinků zahájeného řízení) může sám ve věci rozhodnout tehdy, kdy je zároveň soudem místa plnění, a není proto nutné věc postupovat jinému soudu. Žaloba totiž byla podána u soudu příslušného, byť příslušného z jiných důvodů než žalobce uvádí; těmito důvody se však soud necítí vázán. Proto připadá dle názoru soudu v daném případě do úvahy příslušnost (dle čl. 7/1 a)) Nařízení, dle kterého osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Okolnost, že v daném případě je právě podepsaný soud soudem místa plnění se opírá o již výše uváděný čl. 16 smluvních podmínek, uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce. V intencích popsaných právních názorů učinil soud závěr o zachování mezinárodní příslušnosti zdejšího soudu.

5. Soud vydal v projednávané věci platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Soud proto tento platební rozkaz dle ust. § 173 odst. 2 ve spojení s ust. 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, zrušil v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

7. Soud provedl důkazy těmito listinami – smlouvou i půjčce, smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k plnění, podacími archy. Tyto listiny prokazují, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalovanému půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy ve výši 15 000 Kč. Smluvní strany si sjednaly v souvislosti s touto půjčkou poplatek v celkové výši 9 600 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že půjčku splatí v hotovosti ve 40 týdenních (sedmidenních) splátkách po 615 Kč. Smluvní strany se dohodly, že pokud žalovaný nesplní svoji povinnost uhradit příslušnou splátku včas, má právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný půjčku řádně nesplácel. Právnímu předchůdci žalobce tak dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbylé dlužné pohledávky se zákonným úrokem z prodlení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku z výše uvedené smlouvy o půjčce na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný poté na dlužné pohledávky ničeho neuhradil, a to ani po výzvě žalobce.

8. Právní poměry mezi žalobcem a žalovaným se řídí ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb. Občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Podle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

10. Podle ustanovení § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Podle § 1 nařízení vlády 142/1994 Sb. ve znění účinném v době započetí prodlení žalovaného s úhradou dlužné pohledávky, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

12. Žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu se smluveným poplatkem. Žalovaný půjčku ani poplatek právnímu předchůdci žalobce řádně nevrátil, když řádně a včas nehradil sjednané splátky, čímž porušil svůj závazek ze smlouvy o půjčce. Půjčka se stala splatnou. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci. Žalovaný dlužné pohledávky neuhradil ani po výzvě žalobce. Výše žalobního nároku ostatně nebyla v průběhu řízení ze strany žalovaného nikterak rozporována, kdy bylo pouze a jen na žalovaném, aby uhrazení žalobní pohledávky žalobci tvrdil a současně taktéž i prokázal. Žalovaný takto nepostupoval a soud tuto skutečnost za prokázanou nemá. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat splnění svých smluvních povinností, soud žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku, uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobcem, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., a to včetně úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti soud shledává se zákonem souladnou, neodporující skutkovým zjištěním soudu.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 1 200 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč a 21% DPH, celkem tedy hodnota Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu “formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, údajích o uzavření smlouvy, výši dlužné částky a výši poplatku. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě ke Krajskému soudu v Hradci Králové, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně a ve stanovené lhůtě povinnost vyplývající pro něho z tohoto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.