OSNA 14 C 35/2026-82

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiří Kučera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozená Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 125 307,28 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Platební rozkaz ze dne datum, č. j. 14 C 35/2026-70, se ruší.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci

a) částku 31 974,29 Kč,

b) částku 28 084 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 243,17 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 742,20 Kč, úrokem ve výši 4,9 % ročně z částky 13 880,72 Kč od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 880,72 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 65 248,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 897,52 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 358,40 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 35 200 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 200 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá zaplacení částek 97 223,28 Kč a 28 084 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi žalovanou a společností právnická osoba, jejímž právním nástupcem ve vztahu k předmětným pohledávkám se stal žalobce na základě postoupení pohledávek. Žalobce tvrdí, že před uzavřením obou smluv byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované. Za tímto účelem byly zjišťovány její rodinné, majetkové a pracovní poměry a byly ověřeny předloženými dokumenty, zejména výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou. Na základě takto získaných a ověřených údajů dospěl původní věřitel k závěru, že žalovaná je schopna poskytnuté úvěry splácet. Na základě první smlouvy ze dne datum byla žalované poskytnuta částka 39 000 Kč, kterou se zavázala splatit ve 24 měsíčních splátkách. Na základě druhé smlouvy ze dne datum jí byla poskytnuta částka 20 000 Kč se splatností v 10 měsíčních splátkách. Součástí obou závazků byly sjednané úroky, poplatky a smluvní sankce. Žalobce dále uvádí, že žalovaná své závazky řádně neplnila. U obou úvěrů přestala splácet již v průběhu roku 2023, přičemž ke dni vyčíslení pohledávek zůstaly dlužné jistiny, poplatky a smluvní pokuty. Celkem žalovaná na první úvěr uhradila 7 600 Kč a na druhý úvěr 8 100 Kč. Obě pohledávky byly následně dne datum postoupeny na žalobce, který tvrdí, že žalovaná po postoupení pohledávek neuhradila žádnou další částku. Proto po ní požaduje zaplacení dlužných jistin, poplatků, smluvních pokut, kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných úroků z prodlení a dále smluvních i zákonných úroků z prodlení do zaplacení. Současně žalobce uvádí, že žalovanou před zahájením řízení bezvýsledně vyzval k dobrovolné úhradě dluhu předžalobní výzvou, a proto byl nucen uplatnit své nároky soudní cestou.

2. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce tento postup navrhoval, byl si tedy vědoma toho, jaké listinné důkazy soudu předložil a na jejichž základě má soud rozhodnout. Sám žalobce uvedl, že pokud předložené listiny nejsou dostačující pro přiznání nároku ze smlouvy o úvěru, domáhá se vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 7/1 a), b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soud je soudem místa plnění. Věcná příslušnost Okresního soudu v adresa je dána ustanovením § 9/1 o. s. ř., jeho místní příslušnost se podává z citovaného čl. 5 Nařízení. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávky vznikly v České republice, obě strany měly v době uzavření smlouvy sídlo (faktické bydliště v případě žalovaného) v České republice, kde se nachází i místo plnění, takže cizí prvek vnesený do vztahu občanstvím a neznámým bydlištěm žalovaného nemůže svou intenzitou toto převážit.

4. Po provedeném řízení soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:

5. Soud se nejprve zabýval úvěrovou smlouvou č. hodnota. V tomto případě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 39 000 Kč na jeho bankovní účet. Sjednaná výše úroku činila 76 % ročně, RPSN 114,07 %. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve splátkách. Další podmínky byly sjednány v obchodních podmínkách poskytovatele úvěru.

6. Soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda je uzavřená smlouva platná. Zkoumá, zda neplatnost smlouvy nezpůsobuje jednak sjednání lichevní výše úroku a dále, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného spotřebitele před uzavřením smlouvy, neboť neřádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.

7. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která je 76 % p. a., což je zcela nepochybně lichevní/nemravná výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. Obvyklá výše smluvního úroku u spotřebitelských úvěru podle statistiky ARAD vydávané ČNB se v roce 2023 pohybovala pouze okolo 9,7 % p.a. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

8. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.

13. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

14. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.

15. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy celkem částku 39 000 Kč. Žalovaný uhradil celkem dvě splátky ve výši 3 800 Kč a 3 225,71 Kč. Žalovaný byl nečinný, ohledně výše zaplacené částky ani ohledně své schopnosti dluh uhradit nic netvrdil.

16. Protože žalovaný nehradil řádně splátky, byl dluh zesplatněn, neuhrazena zůstala poskytnutá jistina ve výši 39 000 Kč, na úkor právního předchůdce žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátil, což je uvedená část jistiny. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 31 974,29 Kč, představující bezdůvodné obohacení.

17. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Z důvodu neplatnosti smlouvy tak soud žalobci nepřiznal ostatní nároky ani zákonný úrok z prodlení, neboť splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran, ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, není žalovaný v prodlení s úhradou a nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021).

18. Poté soud přistoupil k přezkoumání úvěrové smlouvy č. hodnota. V tomto případě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč na jeho bankovní účet. Sjednaná výše úroku činila 4,9 % ročně, RPSN 22,86 %. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve splátkách. Další podmínky byly sjednány v obchodních podmínkách poskytovatele úvěru. O platnosti smlouvy soud pochyb nemá, když úroková sazba 4,9 % ročně a RPSN ve výši 22,86 % není sazbou lichevní, která by měla za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

19. Žalobce tak poskytl žalovanému úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení. Žalobní tvrzení prokazují úvěrová smlouva, úvěrové podmínky, karta klienta, tabulka umoření, pracovní smlouva žalovaného, výplatní pásky. Žalovaný se zavázal k plnění, jak je uvedeno v žalobním tvrzení. Žalovaný poskytnuté úvěry a sjednaný úrok a další náklady úvěru sjednané pro případ prodlení žalovaného žalobci řádně nesplácel. Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení dlužných částek, což dokládá výzva ke splacení celého úvěru, předžalobní výzva, podací archy.

20. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. Soud neshledává ve smlouvě žádná nepřiměřená ujednání. Požadovaný úrok odpovídá sazbám jiných poskytovatelů úvěrů. Podmínky úvěru byly žalovanému řádně a srozumitelně vysvětleny, jsou obsaženy ve smlouvě. Smlouva je v souladu § 2395 a násl. o. z. a s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

23. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smluv o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněných smluv poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit sjednaný obchodní úrok, případný úrok z prodlení, smluvní pokutu a stanovené a účtované poplatky.

26. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnutých částek úvěrů a s tím souvisejícími platbami. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu.

27. Poskytovatel úvěru splnil zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet. Zkoumal majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, ověřil informace poskytnuté žalovaným oproti dokladům předloženým žalovaným.

28. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. V daném případě byl žalobce ve věci úspěšný ve výši 46,42 %. Naopak ve zbytku byl žalobce neúspěšný, tedy ve výši 53,58 %. Neúspěch žalobce tedy převyšoval jeho úspěch ve věci. Žalovanému však v řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je množné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo může podat exekuční návrh podle z. č. 120/2001 Sb.