OSNA 14 C 57/2026-45

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiří Kučera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 23 080 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 080 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 600 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 193,58 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů tohoto řízení částku 662,16 Kč k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhá zaplacení částky 20 000 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, částky 3 080 Kč z titulu smluvní pokuty a dále kapitalizovaných úroků, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný dne datum uzavřel se společností právnická osoba smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností dne datum. Smlouva byla uzavřena elektronicky, přičemž identita žalovaného byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu a identifikační platby z jeho bankovního účtu. Žalobce uvádí, že před poskytnutím úvěru byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, zejména prostřednictvím registrů sdružení SOLUS, bankovních a nebankovních registrů klientských informací a dalších databází sloužících ke zjištění jeho bonity, důvěryhodnosti a platební morálky. Dále tvrdí, že žalovaný poskytnutý úvěr ve sjednaném termínu nesplatil, a dostal se tak od datum do prodlení. Vedle povinnosti uhradit jistinu a sjednaný úrok mu proto vznikla rovněž povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a další smluvně sjednané náklady. Pohledávka byla následně postupně postoupena nejprve na společnost právnická osoba a následně na žalobce. Ke dni postoupení na žalobce sestávala z nesplacené jistiny, smluvního úroku, smluvní pokuty, nákladů spojených s prodlením a zákonného úroku z prodlení. Žalobce však v tomto řízení neuplatňuje poplatky z prodlení ve výši 100 Kč. Žalobce uvádí, že ode dne postoupení pohledávky žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Proto po něm požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvní pokuty 3 080 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 600 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 193,58 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z jistiny od datum do zaplacení. Současně tvrdí, že žalovaného před zahájením řízení bezvýsledně vyzval k dobrovolné úhradě dluhu.

2. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce tento postup navrhoval, byl si tedy vědoma toho, jaké listinné důkazy soudu předložil a na jejichž základě má soud rozhodnout. Sám žalobce uvedl, že pokud předložené listiny nejsou dostačující pro přiznání nároku ze smlouvy o úvěru, domáhá se vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce má sídlo na území Kyperské republiky, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4/1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného. Věcná příslušnost Okresního soudu v adresa je dána ustanovením § 9 o. s. ř. „a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalovaného, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85/1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, poskytovatel půjčky měl v době uzavření smlouvy sídlo a příjemce půjčky bydliště v České republice, kde se nachází i místo plnění; cizí prvek vnesený do vztahu postoupením pohledávky zahraniční osobě nemůže toto svou intenzitou převážit.

4. Po provedeném řízení soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:

5. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč na jeho bankovní účet. Sjednaná výše úroku činila 279,83 % ročně, RPSN 1141,20 %. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve splátkách. Další podmínky byly sjednány v obchodních podmínkách poskytovatele úvěru.

6. Soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda je uzavřená smlouva platná. Zkoumá, zda neplatnost smlouvy nezpůsobuje jednak sjednání lichevní výše úroku a dále, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného spotřebitele před uzavřením smlouvy, neboť neřádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.

7. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která je 279,83 % p. a., což je zcela nepochybně lichevní/nemravná výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. Obvyklá výše smluvního úroku u spotřebitelských úvěru podle statistiky ARAD vydávané ČNB se v roce 2025 pohybovala pouze okolo 9 % p.a. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

8. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2) je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3) změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.

15. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

16. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.

17. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy celkem částku 20 000 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný byl nečinný, ohledně výše zaplacené částky ani ohledně své schopnosti dluh uhradit nic netvrdil.

18. Protože žalovaný nehradil řádně splátky, byl dluh zesplatněn, neuhrazena zůstala poskytnutá jistina ve výši 20 000 Kč, na úkor právního předchůdce žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátil, což je uvedená část jistiny. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 20 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení.

19. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Z důvodu neplatnosti smlouvy tak soud žalobci nepřiznal ostatní nároky ani zákonný úrok z prodlení, neboť splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran, ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, není žalovaný v prodlení s úhradou a nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021).

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. V daném případě byl žalobce ve věci úspěšný ve výši 62,47 % - rozsudkem přiznaná částka 20 000 Kč. Naopak žalobce byl neúspěšný v části, ve které byla žaloba zamítnuta (37,53 %, částka 3 080 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 600 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 193,58 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení). Náklady řízení se sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 155 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem ve výši 1 500 Kč, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 400 Kč, tedy 1 200 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst. 6 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 2 665 Kč. Jelikož byl žalobce úspěšný ve výši 62,47 %, náleží mu náhrada nákladů řízení ve výši 24,94 % (62,47 % - 37,53%), tedy ve výši 662,16 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.

21. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu “formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, odběrném místě a údajích o fakturaci. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.

Proti tomuto rozsudku je množné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo může podat exekuční návrh podle z. č. 120/2001 Sb.