OSNA 14 C 59/2026-50

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 245 552,55 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 245 552,55 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18 591,34 Kč, úrok 11,5 % ročně z částky 243 822,55 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 410,35 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky 245 552,55 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,5 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudkuAnonymizováno

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 47 703,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhá zaplacení částky 245 552,55 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne datum mezi žalobcem a žalovaným. Tvrdí, že na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 250 000 Kč, který mohl opakovaně čerpat, a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobce uvádí, že před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to zejména prostřednictvím kontroly údajů v registrech dlužníků, výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (MLS) a vyhodnocení bonity pomocí interních scoringových modelů. Na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Dále tvrdí, že žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem hodnota Kč a na splátkách uhradil 110 950 Kč. Protože však své povinnosti neplnil řádně a včas, žalobce využil smluvního oprávnění a ke dni datum zesplatnil celý úvěr. Žalovaný byl o zesplatnění i o výši dluhu písemně vyrozuměn, avšak po zesplatnění neuhradil žádnou další částku. Žalobce uvádí, že ke dni podání žaloby eviduje vůči žalovanému pohledávku ve výši 245 552,55 Kč, sestávající zejména z neuhrazené jistiny ve výši 243 822,55 Kč, nákladů na vymáhání a smluvních pokut. Vedle toho požaduje zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího smluvního i zákonného úroku z prodlení do zaplacení. Současně žalobce tvrdí, že žalovaného před zahájením soudního řízení bezvýsledně vyzval k dobrovolné úhradě dluhu předžalobní výzvou, a proto byl nucen svůj nárok uplatnit soudní cestou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nesporoval.

3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Soud má za prokázaný následující skutkový stav.

5. Žalobce poskytl žalovanému úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení. Žalobní tvrzení prokazují úvěrová smlouva, úvěrové podmínky, karta klienta, úvěrová zpráva, ověření bonity MLS. Žalovaný se zavázal k plnění, jak je uvedeno v žalobním tvrzení. Žalovaný poskytnuté úvěry a sjednaný úrok a další náklady úvěru sjednané pro případ prodlení žalovaného žalobci řádně nesplácel. Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení dlužných částek, což dokládá výzva ke splacení celého úvěru, předžalobní výzva, podací archy.

6. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. Soud neshledává ve smlouvě žádná nepřiměřená ujednání. Požadovaný úrok odpovídá sazbám jiných poskytovatelů úvěrů. Podmínky úvěru byly žalovanému řádně a srozumitelně vysvětleny, jsou obsaženy ve smlouvě. Smlouva je v souladu § 2395 a násl. o. z. a s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smluv o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněných smluv poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit sjednaný obchodní úrok, případný úrok z prodlení, smluvní pokutu a stanovené a účtované poplatky.

12. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. adresa: právnická osoba.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil i další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.

13. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnutých částek úvěrů a s tím souvisejícími platbami. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu.

14. Poskytovatel úvěru splnil zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet. Zkoumal majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, ověřil informace poskytnuté žalovaným oproti dokladům předloženým žalovaným.

15. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplacený soudní poplatek 12 311 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 7, § 11 odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za 3 úkony po 9 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, tedy 27 900 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 13 odst. 4 je za tři úkony po 450 Kč, tedy 1 350 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 47 703,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.