OSNB 9 C 139/2020-58

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Šárovcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 27 854 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení: ⟪LB:lb_001⟫ - částky 11 414 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 41 103 Kč od 6. 2. 2018 do 21. 9. 2018 ve výši 2 203,01 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 414 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ - částky 16 440,45 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ - smluvního úroku ve výši 49,78 % ročně z částky 37 351,88 Kč od 6. 2. 2018 do 21. 9. 2018 ve výši 11 386,32 Kč a smluvního úroku ve výši 49,78 % ročně z částky 10 714,33 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od 6. 2. 2018 dosáhne částky 116 596 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 7. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 11 414 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 41 103 ve výši 8,5 % ročně od 6. 2. 2018 do 21. 9. 2018 ve výši 2 203,01 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 414 Kč ve výši 8,5 % ročně od 22. 9. 2018 do zaplacení, zaplacení částky 16 440,45 Kč a zaplacení smluvního úroku ve výši 49,78 % ročně z částky 37 351,88 Kč od 6. 2. 2018 do 21. 9. 2018 ve výši 11 386,32 Kč a smluvního úroku ve výši 49,78 % ročně z částky 10 714,33 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od 6. 2. 2018 dosáhne částky 116 596 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 20. 6. 2016, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se dle žalobkyně smlouvou zavázala platit z poskytnutého úvěru efektivní úrok 62,87 % ročně, úvěr s úroky měl být splacen 36 měsíčními splátkami po 2 699 Kč, splatnými vždy k 5. dni v měsíci, počínaje srpnem 2016. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, přičemž v důsledku jejího prodlení došlo automaticky k zesplatnění úvěru, a to ke dni 4. 2. 2018 - k tomuto dni se stala neuhrazená jistina úvěr a přirostlé úroky součástí tzv. nové jistiny, jejíž výše činila 40 403,33 Kč (do data zesplatnění žalovaná uhradila 40 485 Kč). Žalovaná byla povinna zaplatit tzv. novou jistinu uhradit v den následující po zesplatnění, dále pak byla žalobkyně oprávněna požadovat úroky z prodlení z této nové jistiny úvěru. S ohledem na prodlení žalované vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení sjednaných smluvních pokut ve výši 16 440,45 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně vypočtená z částky 40 403,33 Kč za období od 6. 2. 2018 do 21. 9. 2018 a z částky 10 714,33 Kč za období od 22. 9. 2018 do 27. 7. 2020; ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 0,25 % denně, avšak žalobkyně požadovala smluvní pokutu nižší) a ve výši 700 Kč (smluvní pokuta 350,87 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení 30 dnů, a to ve vztahu ke splátce č. 15 a č. 17). Po zesplatnění úvěru do dne podání žaloby žalovaná zaplatila ještě 29 689 Kč, a to dne 21. 9. 2018.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky bylo soudem zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru / smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 20. 6. 2016 – na základě účastníky uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr 50 000 Kč na 36 měsíců, celková splatná částka činila 97 164 Kč, měsíční splátka úvěru pak byla sjednána ve výši 2 699 Kč se splatností vždy k 5. dni v měsíci. Úroková sazba dle smlouvy činila 62,87 % ročně, a byla sjednána jako pevná úroková sazba pro celou dobu trvání úvěrového vztahu. Návrh žalované na uzavření smlouvy byl dle razítka žalobkyní akceptován 1. 7. 2016 Součástí smlouvy mělo být smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, podle něhož se v případě zesplatnění úvěru (zesplatnění mělo nastat automaticky při prodlení žalované s úhradou splátky 60 dnů, a to tímto 60. dnem prodlení) se měly veškeré dlužné částky, včetně smluvních úroků, stát tzv. novou jistinou, tedy nově měla být tato celková dlužná částky úročena smluvním úrokem ve výši 62,87 % ročně a zákonným úrokem z prodlení, a podrobena sjednaným smluvním pokutám. Dle smluvních ujednání byla žalovaná povinna platit smluvní pokutu 8 % z dlužné splátky při prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek v délce 15 dnů, při prodlení delším než 30 dnů další smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné splátky, smluvní pokutu 0,25 % denně z dlužné nové jistiny v případě neuhrazení zesplatněné nové jistiny v den následující po zesplatnění, a při nezaplacení zesplatněné částky do 10 dnů od zesplatnění další smluvní pokutu ve výši 25 % z nové jistiny. Před uzavřením smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované informace týkající se úvěru, a to na tzv. předsmluvním formuláři z 20. 6. 2016, v němž byly uvedeny smluvní pokuty, úroková sazba, splátky a celková splatná částka tak, jak byly následně uvedeny ve smlouvě.

4. Z osobní karta žalované, včetně výpisu z registru SOLUS, soud zjistil, že při hodnocení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z čistého příjmu žalované 12 200 Kč měsíčně, výdaje na osobu byly stanoveny paušálně bez zohlednění konkrétní situace žalované (minimální náklady na osobu - na žalovanou a jejího partnera 3 800 Kč měsíčně), podobně nebyly zohledněny a doloženy skutečné výdaje žalované, přičemž žalobkyně vycházela z celkových výdajů (nájemné, inkaso, doprava, ostatní) ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalobkyně schválila poskytnutí úvěru dne 1. 7. 2016. K poměrům žalované pak soud z výplatní pásky žalované za květen 2016 zjistil, že její mzda činila 11 794 Kč čistého. Z potvrzení zaměstnavatele z 28. 6. 2016 pak soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činil 11 929 Kč.

5. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne 7. 7. 2016, včetně splátkového kalendáře, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že návrh smlouvy byl přijat a úvěr ve výši 50 000 Kč byl žalované schválen. Podle připojeného splátkového kalendáře mělo být v případě první splátky ve výši 2 699 Kč zaplaceno 2 074,28 Kč na smluvní úrok a pouze částka 624,72 Kč měla být započtena na jistinu úvěru. První splátka byla dle splátkového kalendáře splatná 5. 8. 2016, poslední dne 5. 7. 2019. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované doručeno 11. 7. 2016, písemnost žalovaná osobně převzala. Splátkový kalendář byl následně k žádosti žalované upraven a žalované byl poskytnut odklad 16. splátky splatné 5. 11. 2017 - splátka měla být zaplacena 5. 12. 2017, poslední splátka pak měla uhrazena 5. 8. 2019.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že úvěr byl žalované vyplacen na její bankovní účet č. bankovní účet dne 4. 7. 2016, a to ve výši 50 000 Kč.

7. Dopisy ze dne 6. 11. 2017 a 5. 1. 2018 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky, přičemž dle první výzvy činil dluh 5 398 Kč (neuhrazena splátka č. 15 splatná 5. 10. 2017 a splátka č. 16 splatná 5. 11. 2017 po 2 699 Kč), dle druhé výzvy činila dlužná částka rovněž 5 398 Kč (splátka č. 17 splatná 5. 12. 2017 a splátka č. 18 splatná 5. 1. 2018 po 2 699 Kč).

8. Z karty klienta – žalované, č. smlouvy číslo, pak soud zjistil, že žalovaná uhradila řádně a včas prvních pět splátek po 2 699 Kč měsíčně a celkem zaplatila 26 splátek po 2 699 Kč, tedy částku 70 174 Kč (poslední úhrada 21. 9. 2018, kdy žalovaná zaplatila celkem 11 splátek, tj. částku 29 689 Kč).

9. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 8. 7. 2020, dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána 9. 7. 2020.

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru číslo to na základě žádosti žalované ze dne 20. 6. 2016, která byla žalobkyní schválena dne 1. 7. 2016. Žalobkyně poskytla žalované úvěr 50 000 Kč, k jeho vyplacení došlo bezhotovostně na účet žalované dne 4. 7. 2016. Žalovaná se zavázala takto poskytnutý úvěr splatit 36 měsíčními splátkami po 2 699 Kč, splatnými vždy k 5. dni v měsíci, první splátka byla splatná 5. 8. 2016, úroková sazba dle smlouvy činila 62,87 % ročně (celková splatná částka 97 164 Kč). Při vyhodnocení žádosti žalované o poskytnutí úvěru nezjišťovala žalobkyně skutečné výdaje žalované, ale vycházela z paušálních částek. Podle splátkového kalendáře mělo být v případě první splátky ve výši 2 699 Kč zaplaceno 2 074,28 Kč na smluvní úrok a pouze částka 624,72 Kč měla být započtena na jistinu úvěru. Žalovaná sjednané splátky úvěru nehradila řádně a včas, žalobkyně ji o zaplacení písemně upomínala. V případě prodlení žalované měl být úvěr automaticky zesplatněn, a to při prodlení delším než 60 dnů, přičemž veškeré dlužné částky se měly stát tzv. novou jistinou úvěru a žalovaná byla povinna tuto novou jistinu úvěru zaplatit žalobkyni v den následující po zesplatnění (nově měla být celková dlužná částky úročena smluvním úrokem ve výši 62,87 % ročně a zákonným úrokem z prodlení, a podrobena smluvním pokutám). Ve smlouvě byly sjednány smluvní pokuty, a to smluvní pokuta 8 % z dlužné částky při prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek v délce prodlení 15 dnů, při prodlení nad 30 dnů dále smluvní pokuta 13 % z dlužné částky, smluvní pokuta v případě neuhrazení zesplatněného úvěru v den následující po zesplatnění ve výši 0,25 % denně z dlužné nové jistiny, a při nezaplacení tzv. nové jistiny do 10 dnů od zesplatnění ještě smluvní pokuta 25 % z dlužné nové jistiny. Žalobkyně zaslala dne 9. 7. 2020 žalované předžalobní výzvu.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1802 o. z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

13. Podle § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

14. Podle § 2048 věta prvá o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

17. V daném případě byl žalované žalobkyní poskytnut úvěr 50 000 Kč, smluvní úroková sazba činila 62,87 % ročně a celkem měla žalovaná žalobkyni zaplatit 97 164 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 2 699 Kč. Soud považuje takto sjednanou úrokovou sazbu za zcela neplatnou, a to pro její rozpor s dobrými mravy, kdy úroková sazba 62,87 % ročně neodpovídá běžným úrokovým sazbám úvěrů, které poskytují banky (soudu je z jeho úřední činnosti známo, že se úroková sazba v případě hotovostních neúčelových úvěrů pohybuje maximálně kolem 20 % ročně) nebo nebankovní instituce (úroková sazba se pohybuje zpravidla kolem 35 % ročně). Na soudem shledanou neplatnost úrokové sazby pak nemá vliv skutečnost, že žalobkyně požadovala smluvní úrok v nižší výši, než bylo účastníky sjednáno, a to 49,78 % ročně, a celkovou výši úroků omezila částkou 116 596 Kč. Podobně pak na neplatnost nemá vliv skutečnost, že žalobkyně v žalobě označila sjednanou úrokovou sazbu jako efektivní, když dle smluvních ujednání se jednalo o pevně stanovenou úrokovou sazbu platnou po celou dobu trvání úvěrového vztahu. Otázkou přiměřenosti úroků se zabýval například Ústavní soud ve svém Nálezu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16, v němž dospěl k závěru, že ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídících soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, charakterizujících lichvu, korigovat zásadou ochrany slabšího; pokud jde o lichvu, představující určité právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, jejím podstatným objektivním znakem je hrubý nepoměr vzájemných plnění, neboť takový nepoměr je v rozporu s ústavní zásadou přiměřenosti. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že úroková sazba přesahující 62,87 % ročně nemůže obstát, kdy ujednání je naprosto nepřiměřené, neodpovídá poskytnuté výši úvěru, ani podmínkám jeho čerpání a splácení. Ve smlouvě nebylo sjednání takto vysoké úrokové sazby nijak odůvodněno, soudem zjištěné skutečnosti týkající se úvěru pak takovou úrokovou sazbu rovněž neodůvodňují. S ohledem na výši poskytnutých prostředků, výši měsíčních splátek, celkovou dobu splácení a na osobní a ekonomické poměry žalované ke dni uzavření smlouvy dospěl soud k závěru o neplatnosti sjednaných úroků ve výši 62,87 % ročně, a proto žalobkyni vzniklo právo na zaplacení pouze tzv. obvyklých úroků (blíže např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 ICdo 45/2013, podle něhož, je-li ujednání o úrocích ve smlouvě neplatné, má věřitel právo na obvyklé úroky). Za přiměřenou obvyklou úrokovou sazbu lze považovat v daném případě úrok ve výši 40 % ročně, přičemž tento úrok byl žalovanou žalobkyni zcela uhrazen. Žalovaná na poskytnutý úvěr celkem zaplatila 70 174 Kč, přičemž při úrokové sazbě 40 % ročně, se zohledněním jednotlivých úhrad provedených žalovanou, tedy zaplacení částky 2 699 Kč dne 2. 8. 2016, 5. 9. 2016, 3. 10. 2016, 4. 11. 2016, 5. 12. 2016, 6. 1. 2017, 1. 2. 2017, 3. 2. 2017, 4. 4. 2017, 10. 5. 2017, 6. 6. 2017, 12. 7. 2017, 14. 8. 2017, 12. 9. 2017 a 13. 11. 2017, a dále částky 29 689 Kč dne 21. 9. 2018, by úrok za období od 4. 7. 2016 (datum čerpání úvěru) do 21. 9. 2018 (poslední úhrada, kdy došlo ke splacení jistiny úvěru) činil 19 446,19 Kč. Pokud tedy jistina úvěru činila 50 000 Kč a smluvní úrok, který lze žalobkyni přiznat, činil po jeho vypočtení 19 446,19 Kč, byla jistina úvěru i smluvní úrok žalovanou zaplaceny (žalovaná uhradila 70 174 Kč).

18. Žalobkyně rovněž požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od 6. 2. 2018 do 21. 9. 2018 ve výši 2 203,01 Kč a od 22. 9. 2018 do zaplacení. Ke dni 6. 2. 2018 činila dlužná jistina úvěru 9 515 Kč a úvěr byl ke dni 21. 9. 2018 splacen (při zohlednění plateb žalované a neplatnosti sjednané úrokové sazby), a proto vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení za období od 6. 2. 2018 do 21. 9. 2018 z částky 9 515 Kč ve výši 505,20 Kč. I tento zákonný úrok z prodlení byl žalovanou uhrazen (žalovaná zaplatila 70 174 Kč, přičemž jistina činila 50 000 Kč, smluvní úrok 19 446,19 Kč a zákonný úrok z prodlení 505,20 Kč, celkem tedy 69 951,39 Kč).

19. Dále byla účastníky sjednána řada smluvních pokut, které měla žalovaná platit v případě prodlení se splácením úvěru - smluvní pokuta 8 % z dlužné částky při prodlení s úhradou sjednaných splátek v délce 15 dnů, při prodlení nad 30 dnů dále smluvní pokuta 13 % z dlužné splátky, smluvní pokuta v případě neuhrazení zesplatněné částky v den následující po zesplatnění ve výši 0,25 % denně z dlužné částky, a při nezaplacení zesplatněné částky do 10 dnů další smluvní pokuta ve výši 25 % z dlužné zesplatněné částky (navíc pro případ zesplatnění se měly veškeré dlužné částky stát tzv. novou jistinou, tedy nově měla být tato celková dlužná částka úročena smluvním úrokem ve výši 62,87 % ročně a zákonným úrokem z prodlení, a podrobena sjednaným smluvním pokutám). Dle názoru soudu jsou uvedená ujednání výrazně nevyvážená, kdy žalovaná, jakožto spotřebitel a tedy slabší smluvní strana, byla povinna hradit v případě prodlení smluvní pokuty, jejichž výše neodpovídá smyslu a účelu tohoto zajišťovacího institutu. Navíc byly smluvní pokuty sjednány zcela jednostranně, smlouva je výrazně nevyvážená. Soud přihlédnul rovněž k tomu, že v případě zesplatnění měla být vytvořena tzv. nová jistina úvěru, kdy veškeré dlužné částky, tedy i neuhrazené smluvní úroky, měly být považovány za jistinu úvěru a měly být opětovně úročeny smluvním úrokem 62,87 % ročně, úrokem z prodlení a měly podléhat smluvní pokutě. Soud proto dospěl k závěru, že sjednané smluvní pokuty jsou neplatné pro jejich rozpor s dobrými mravy a pro jejich zjevnou nepřiměřenost. Odkázat lze například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5254/2016, podle něhož účel smluvní pokuty spočívá zejména v pohrůžce citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníkovi pro případ, že nesplní svoji povinnost z hlavního závazkového vztahu, a tím také v zabezpečení věřitele proti případné újmě, která by mu mohla nesplněním hlavního závazku vzniknout; sankce nepřiměřeně vysoká může mít za následek neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy. Dále pak lze upozornit na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4908/2014, podle něhož je institut smluvní pokuty jedním z právních prostředků zajištění závazků, jejichž smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků; účelem smluvní pokuty je hrozbou sjednané sankce zajistit, že závazek bude řádně splněn, ale i poskytnout předem dohodnutou náhradu případné újmy, jež by věřiteli nesplněním závazku nebo tím, že nebude splněn řádně, mohla vzniknout; smluvní pokuta má zároveň sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další (sekundární) povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši; sjednání smluvní pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran, to však neznamená, že by v každém jednotlivém případě mohla být smluvní pokuta sjednána v neomezené výši - jestliže by sjednaná smluvní pokuta byla v rozporu dobrými mravy nepřiměřeně vysoká, bylo by ujednání o ní neplatné, přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty z hlediska jejího souladu s dobrými mravy je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval (v úvahu je třeba vzít výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na přiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti, i výši úroků z prodlení, které též představují sankci za porušení povinnosti). S ohledem na množství sjednaných smluvních pokut a jejich výši, při zohlednění celkové výše zajišťované povinnosti, a s ohledem na další smluvní ujednání (především se zohledněním úrokové sazby, možnosti zesplatnění úvěru s vytvořením tzv. nové jistiny úvěru, povinnosti uhradit zesplatnněnou částku v den následující po zesplantění) dospěl soud k závěru, že sjednané smluvní pokuty jsou pro rozpor s dobrými mravy zcela neplatné - smluvní ujednání o smluvních pokutách jsou výrazně jednostranně nevýhodná pro žalovanou, sjednané smluvní pokuty jsou zcela nepřiměřené zajišťované povinnosti.

20. V závěru je pak třeba rovněž doplnit, že žalobkyně náležitě nezkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, při vyhodnocování rizikovosti úvěru vycházela nikoli ze skutečných a doložených výdajů žalované, ale pouze z paušálních výdajů, které zcela zjevně nemohly odpovídat skutečnosti.

21. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítnul, neboť je zcela nepochybné, že žalovaná úvěr i s obvyklým smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení žalobkyni zaplatila a nárok na zaplacení žalované smluvní pokuty žalobkyni nevzniknul, a to z důvodu neplatnosti ujednání o smluvních pokutách, jak bylo vysvětleno shora.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, avšak žádné náklady jí v průběhu řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.