OSNB 10 C 96/2021-17

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25% od 22. 8. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne datum v obec, ul. ulice neoprávněně provedla zábor veřejného prostranství, když stála s vozidlem značka automobilu, registrační značka na veřejné zeleni. V souvislosti s tímto porušením byl na kolo vozidla přiložen ve smyslu § 17a odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v platném znění, technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Na žádost žalované byl tentýž den, tj. datum, tento technický prostředek odstraněn, přičemž za odstranění technického prostředku byl dle nařízení rady územní celek číslo žalované vyměřen poplatek částka. Žalovaná dne 13. 8. 2020 dluh co do důvodu a výše uznala, přičemž do dne splatnosti 21. 8. 2020 dluh neuhradila. Žalovaná byla o zaplacení dlužné částky vyzvána výzvou ze dne 14. 10. 2020 a 4. 12. 2020, avšak ani po těchto opakovaných urgencích dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná svůj souhlas vyjádřila ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.

Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:

4. Žalovaná dne 13. 8. 2020 uznala vůči žalobkyni svůj dluh ve výši částka, který žalované vznikl tak, že jí byl dne datum vyměřen poplatek za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla v souvislosti s přestupkem dne datum v anonymizováno na ulici ulice v obec. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek do 8 dnů od podpisu tohoto uznání dluhu. Dle čl. 2 nařízení č. 5/2011, kterým se stanoví maximální cena za přiložení a odstranění technických prostředku k zabránění odjezdu vozidla ze dne 15. 7. 2011, byla stanovena maximální cena za přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla ve výši částka. Žalovaná byla o zaplacení dlužné částky vyzvána výzvami ze dne 14. 10. 2020 a ze dne 4. 12. 2020. Obě výzvy byly zaslány na adresu posledního známého bydliště žalované.

5. Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh cokoliv zaplatila.

6. Podle § 17a odst. 1 písm. d) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v platném znění (dále jen„ zákon o obecní policii“), strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen.

7. Podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Podle § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

9. Po provedeném dokazování na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Pro právní posouzení této věci je pak v daném případě rozhodující uznání dluhu ze dne 13. 8. 2020 obsahující písemné uznávací prohlášení, ve kterém žalovaná ve vztahu k žalobkyni uznala svůj dluh ve výši částka. Důvodem tohoto dluhu je nezaplacený poplatek za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Tímto jednostranným právním úkonem žalované nastala vyvratitelná právní domněnka, že v době uznání, tj. ke dni 13. 8. 2020, dluh existoval (tj. žalobkyně nemusela prokazovat jeho existenci) a bylo na žalované, aby prokázala, že dluh již zanikl, respektive nevznikl. Žádná taková skutečnost nebyla v řízení prokázána, natož tvrzena. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

10. Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení §1970 občanského zákoníku, když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byla žalovaná s plněním své povinnosti již v prodlení, tedy od 22. 8. 2020 (ode dne následujícího po uplynutí 8 denní lhůty pro zaplacení poplatku uvedené v uznání dluhu). Požadovaná výše úroků z prodlení (8,25 % ročně) pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka dle položky 2 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. A dále z paušální náhrady nákladů řízení účastníka nezastoupeného zástupcem ve smyslu § 151 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši částka ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a) této vyhlášky (podání návrhu ve věci samé).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.