OSNB 6 C 14/2021

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 5 887,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 887,64 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 709,05 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 887,64 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 887,64 Kč od 21. 3. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 983 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci byl pro žalovaného veden běžný účet a zároveň byl žalovanému k tomuto účtu poskytnut kontokorentní úvěr anonymizováno. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky, dispozice ke kontokorentnímu úvěru, úrokový lístek a sazebník. Žalobkyně poskytla žalovanému v souladu se smlouvou a dispozicemi úvěrový limit ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal jednak mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, jednak nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu a jednak k tomu, že jeho běžný účet bude alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání anonymizováno vykazovat kreditní zůstatek. Jelikož žalovaný překročil povolený úvěrový limit a nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno a dne 13. 11. 2018 převedla debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 5 887,64 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet a umožnila žalovanému jeho splácení ve splátkách. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, a proto žalobkyně celou dlužnou částku ke dni 20. 3. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 5 887,64 Kč do 3. 4. 2019, přičemž dlužná částka byla dále úročena úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 29 % ročně. Na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 20. 11. 2020 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Ke dni postoupení činila celková dlužná částka 6 596,69 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 709,05 Kč za období od 12. 7. 2019 do 10. 11. 2020 a dále ve výši 9,75 % ročně z částky 5 887,64 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a rovněž úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 887,64 Kč od 21. 3. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se žalobkyně zavázala vést žalovanému běžné účty a poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu a žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit. Pro případ překročení povoleného limitu bylo mezi stranami smlouvy sjednáno právo žalobkyně účtovat za každý den překročení sankční poplatek podle sazebníku a vznikem nepovoleného debetního zůstatku počínalo jeho úročení sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že se seznámil s všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami, sazebníkem a úrokovým lístkem žalobkyně, a současně s jejich obsahem vyjádřil souhlas. Konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb byly obsaženy v dispozicích, které tvořily součást smlouvy a jež se jak žalobkyně, tak i žalovaný zavázali dodržovat. Na základě dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne datum byl žalovanému poskytnut k jeho běžnému účtu č. bankovní účet ode dne 20. 9. 2016 anonymizováno, přičemž výše povoleného limitu činila částku 5 000 Kč, minimální měsíční kreditní příjem činil 50 % povoleného limitu, kreditní období nebylo sjednáno, úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalobkyně žalovanému na jeho žádost úvěr poskytla, avšak žalovaný porušil svůj závazek, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel a překročil povolený úvěrový limit. Žalobkyně oznámila dopisy ze dne 12. 11. 2018 a ze dne 14. 11. 2018 žalovanému ukončení poskytování anonymizováno na běžném účtu z důvodu přečerpání povoleného limitu s tím, že uvedený debetní zůstatek převedla na nově otevřený úvěrový účet č. bankovní účet. Následně dopisem ze dne 20. 3. 2019 odeslaným téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 5 887,64 Kč do 3. 4. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, dohody ze dne datum, potvrzení ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 30. 11. 2020 odeslaným dne 11. 12. 2020. Dopisem zástupce žalobkyně ze dne 10. 2. 2021 odeslaným téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

4. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru. Žalobkyně předložila žádost o povolení debetního zůstatku FLEXIKREDIT, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a interní posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V žádosti bylo uvedeno, že žalovaný bydlí v družstevním bytě, je svobodný a má dvě vyživovací povinnosti. Je zaměstnán u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou na pozici dělník/řemeslník s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 15 165 Kč, přičemž jsou mu následně prováděny srážky ze mzdy ve výši 1 543 Kč měsíčně. Celkový příjem domácnosti činí 35 000 Kč, počet zdrojů příjmu je jeden. K žádosti bylo přiloženo potvrzení zaměstnavatele osvědčující průměrný příjem žalovaného za posledních 12 měsíců ve výši 15 165 Kč, za poslední tři měsíce pak ve výši 13 930 Kč a dále prováděné srážky ze mzdy ve výši 1 543 Kč. Ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly shrnuty základní údaje o kontokorentním úvěru, z interního posouzení úvěruschopnosti žalovaného nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila žádost o úvěr individuálně, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, přičemž zjistila, že žalovaný má závazky s celkovou výší měsíčních splátek 5 868,39 Kč.

5. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 o.z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).

13. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům v podobě kontokorentního úvěru. Z předložené žádosti o úvěr je zřejmé, že společnost právnická osoba při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala formálně a spokojila se s tím, že v žádosti uvedené informace žalovaný stvrdil svým podpisem. Co se týče příjmových poměrů žalovaného, žalobkyně údaje uvedené v žádosti doložila potvrzením zaměstnavatele, soud má tak za prokázané, že žalovaný dosahoval stálého příjmu v průměrné výši 15 165 Kč, resp. 13 930 Kč, z příjmu mu jsou však prováděny srážky ze mzdy ve výši 1 543 Kč, přičemž tato skutečnost měla být pro právní předchůdkyni signálem, že žalovaný již má jisté závazky, které řádně nehradí, a proto měla při zkoumání úvěruschopnosti postupovat o to pečlivěji. Celkový ničím nepodložený a nijak nespecifikovaný příjem domácnost ve výši 35 000 Kč považuje soud za nevěrohodný. Ohledně výdajové stránky nebylo prokázáno, že by původní věřitelka řádně zjišťovala a ověřovala skutečné výdaje žalovaného, které nejsou v žádosti uvedeny vůbec. Po odečtení prováděných srážek ze mzdy, splátek ve výši 5 868,39 Kč měsíčně a částky životního minima, nezbývá žalovanému ze mzdy téměř žádné finanční prostředky na výdaje spojené s bydlením (i když žalovaný uvedl, že má vlastní bydlení, má jistě pravidelné výdaje na energie a spojené s užíváním nemovitostí). Navíc žalovaný uvedl, že má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. V této souvislosti je třeba zohlednit i to, že průměrný občan (a tedy i spotřebitel) nedokáže disciplinovaně a dlouhodobě hospodařit s finančními prostředky v rozsahu životního minima. Životní minimum představuje rámec pro zajištění nejzákladnějších potřeb (nezahrnuje navíc náklady na bydlení) a to spíše pro přechodné období, rozhodně se nemůže jednat o částku, kterou by člověk potřeboval pro všední, běžný a průměrný způsob života. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s údaji uvedenými žalovaným v okamžiku, kdy jí mělo být zřejmé, že žalovaný již své aktuální závazky nehradí, navíc z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že v průběhu roku 2014 byly proti žalovanému vedeny dvě exekuční řízení, v průběhu roku 2015 tři exekuční řízení a v roce 2016 rovněž tři. Původní věřitelka tak nepostupovala s odbornou péčí, když opakovaně poskytovala žalovanému úvěry (z úřední činnosti bylo rovněž zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému v tentýž den kontokorentní úvěr, úvěr ve výši 120 000 Kč a úvěr na kreditní kartě), aniž by řádně zkoumala jeho schopnost úvěry splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Soud ještě doplňuje, že žalobkyní předložený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích není pro zdejší soud právně závazný a dále bylo výše již zhodnoceno, že ani z údajů, tak jak jsou v žádosti zaznamenány, nemohla mít původní věřitelka s odbornou péčí za to, že bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.

15. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, protože právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nedostatečně. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy a kterou dosud nesplatil. Soud proto žalobě vyhověl toliko co do částky 5 887,64 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to v kapitalizované výši 709,05 Kč a dále od 21. 11. 2020, neboť byl vyzván ve výzvě podle § 1958 o.z. k úhradě dluhu do 3. 4. 2019.

16. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části (po promítnutí požadovaného příslušenství), a to z 63,4 % a neúspěšná z 36,6%. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 26,8 % nákladů řízení žalobkyně v celkové výši 3 667 Kč, které spočívají v zaplaceném soudní poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta ve výši 2 100 Kč za čtyři úkony právní služby (z toho tři úkony po 200 Kč v celkové výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, jeden úkon po 1 500 Kč podle § 7 bod 4., § 8 advokátního tarifu), 4 x paušální náhradě hotových výdajů ve výši 600 Kč (z toho 3 x paušální náhrada po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 1 x paušální náhrada po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhradě za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 567 Kč. Poměrná část nákladů ve výši 26,8 % činí po zaokrouhlení částku 983 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem.

18. Třídenní lhůta ke splnění povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.