OSNB 9 C 170/2020-59

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 29 425 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 398 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 2 235,61 Kč, a dále se smluvním úrokem ve výši 40 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy smluvní úrok dosáhne částky 40 975 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení: ⟪LB:lb_001⟫ - částky ve výši 1 456,39 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ - částky 4 335,27 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ - smluvního úroku ve výši 36,29 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, zaplacení částky 4 335,27 Kč a smluvního úroku ve výši 76,29 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však částky 40 975 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr 20 000 Kč. Žalovaný se dle žalobkyně smlouvou zavázal platit z poskytnutého úvěru úrok 76,29 % ročně, úvěr s úroky měl být splacen 18 měsíčními splátkami po částka, splatnými vždy k 22. dni v měsíci, počínaje anonymizováno rok. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, přičemž v důsledku jeho prodlení došlo automaticky k zesplatnění úvěru dle bodu 6. 3. smlouvy o úvěru (podle tohoto ustanovení nastává zesplatnění úvěru ke dni, kdy prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části dosáhne 65 dnů – žalovaný se dostal do tohoto prodlení s úhradou 1. splátky úvěru, která byla splatná datum). K datu datum došlo k zesplatnění úvěru, k tomuto dni se v souladu s bodem 6. 4. smlouvy stala neuhrazená jistina úvěru a přirostlé úroky součástí tzv. nové jistiny, jejíž výše činila částka. Žalovaný byl povinen tzv. novou jistinu uhradit v den následující po zesplatnění, dále pak byla žalobkyně oprávněna požadovat úroky z prodlení z nové jistiny úvěru. S ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení sjednaných smluvních pokut, a to ve výši částka dle bodu 6. 1. smlouvy o úvěru (smluvní pokuta částka za každou splátku, s níž se ocitl žalovaný v prodlení delším 30 dnů; žalobkyně požadovala smluvní pokutu za prodlení se splátkou číslo) a ve výši částka dle bodu 6. 5. smlouvy (smluvní pokuta 0,1 % denně při prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru, tj. z částky částka od datum do datum). Dále žalobkyně požadovala zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši částka (částka za každou splátku, s níž se ocitl žalovaný v prodlení delším 15 dnů; žalobkyně náhradu požadovala za prodlení žalovaného s úhradou splátek číslo). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu nařízenému na den datum se bez omluvy nedostavil.

3. Uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky bylo soudem zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, přičemž návrh žalovaného na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován datum. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr částka na 18 měsíců, celková splatná částka činila částka, měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši částka se splatností vždy k 22. dni v měsíci, úroková sazba činila 76,29 % ročně. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 65 dnů mělo dojít bez dalšího k zesplatnění úvěru, a to 65. dnem prodlení. Ve smlouvě byly dále sjednány smluvní pokuty, a to smluvní pokuta pro případ neuhrazení zesplatněné dlužné částky v den zesplatnění ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a smluvní pokuta částka za každou splátku, s níž se ocitne žalovaný v prodlení delším než 30 dnů, maximálně však částka ročně, a to pouze do doby zesplatnění úvěru. Pro případ zesplatnění úvěru se měla dlužná jistina a přirostlý smluvní úrok stát tzv. novou jistinou, kterou byl žalovaný povinen zaplatit v den zesplatnění úvěru, tedy nově měla být tato celková dlužná částky úročena smluvním úrokem ve výši 76,29 % ročně a zákonným úrokem z prodlení, a podrobena sjednané smluvní pokutě 0,1 % denně. Dále bylo ve smlouvě sjednáno právo žalobkyně na náhradu nákladů vzniklých při prodlení žalovaného s úhradou splátky nejméně 15 dnů, a to v paušální výši částka za každé takové prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému informace týkající se úvěru, a to na tzv. předsmluvním formuláři ze dne datum, v němž byly uvedeny smluvní pokuty, úroková sazba, splátky a celková splatná částka tak, jak byly následně sjednány ve smlouvě o úvěru.

4. Z osobní karty žalovaného, včetně výpisu z registru příjmení, z formuláře hodnocení klienta ke smlouvě číslo z dokladů týkajících se poměrů žalovaného soud zjistil, že žalobkyně při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela ze životního minima na osobu částka, výdaje na bydlení (nájem a inkaso) měly činit v případě žalovaného částka, příjem žalovaného ze zaměstnání částka čistého měsíčně (doloženo výpisy z účtu žalovaného za anonymizováno rok a anonymizováno rok, výplatními lístky žalovaného za anonymizováno rok a anonymizováno rok a dohodou o změně pracovní smlouvy žalovaného ze dne datum - příjem žalovaného částka a částka, pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou). Dle registru příjmení žalovaný neměl nesplacené dluhy.

5. Z oznámení o schválení úvěru číslo ze dne datum, včetně splátkového kalendáře, jakožto přílohy, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že návrh smlouvy byl přijat a úvěr ve výši částka byl žalovanému schválen. Podle splátkového kalendáře byla v případě první splátky ve výši částka určena částka částka na úhradu úroku a pouze částka částka na úhradu jistiny úvěru (první splátka byla splatná datum). Oznámení bylo žalovanému dle příslušené poštovní doručenky doručeno dne datum, písemnost osobně převzal na adrese dle smlouvy o úvěru.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet číslo bankovní účet, a to dne datum.

7. Z karty klienta – žalovaného, č. smlouvy číslo, pak soud zjistil, že žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky částka měsíčně – neuhradil ani jednu splátku, na úvěr nezaplatil ničeho, přičemž první splátka byla splatná datum.

8. Dopisy ze dne datum a datum vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky.

9. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum bylo soudem zjištěno, že celkový dluh žalovaného činil částka, pro případ nezaplacení dlužné částky v den zesplatnění úvěru pak žalobkyně uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

10. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne datum, dle poštovního podacího archu byla výzva žalovanému odeslána datum na adresu dle smlouvy.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo to na základě žádosti žalovaného ze dne datum. Žalobkyně následně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, k jeho vyplacení došlo bezhotovostně datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit 18 měsíčními splátkami po částka, splatnými k 22. dni v měsíci, počínaje dnem datum, úroková sazba činila 76,29 % ročně (celková splatná částka částka). Při vyhodnocení žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru žalobkyně zjišťovala příjem žalovaného (částka, resp. částka čistého měsíčně), skutečné výdaje žalovaného žalobkyně nezjišťovala a vycházela z paušálních částek. Podle splátkového kalendáře měla být v případě první splátky úvěru částka částka započtena na úrok a pouze částka částka měla být započtena na jistinu úvěru (první splátka byla splatná datum). Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas, nezaplatil ani jednu ze sjednaných (na úvěr žalovaný ničeho nezaplatil). Žalobkyně ho k zaplacení vyzvala dopisy ze dne datum, datum a datum, a dále předžalobní upomínkou z datum. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 65 dnů došlo k zesplatnění úvěru, a to k 65. dni prodlení žalovaného, přičemž při zesplatnění úvěru se dlužná jistina a úroky měly stát tzv. novou jistinou úvěru, kterou byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v den zesplatnění úvěru. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného se zaplacením tzv. nové jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále smluvní pokuta částka za každou splátku, s níž se ocitl žalovaný v prodlení delším než 30 dnů (maximálně však částka ročně, a to pouze do okamžiku zesplatnění úvěru). Tzv. nová jistina měla být dále úročena smluvním úrokem 76,29 % ročně, zákonným úrokem z prodlení, a podrobena sjednané smluvní pokutě 0,1 % denně. Dále bylo ve smlouvě sjednáno právo žalobkyně na náhradu nákladů vzniklých žalobkyni při prodlení žalovaného s úhradou splátky v délce nejméně 15 dnů, a to v paušální výši částka za každé takové prodlení. Žalobkyně informovala žalovaného dopisem ze dne datum o zesplatnění úvěru, celková dlužná částka činila dle žalobkyně částka.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1802 o. z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

14. Podle § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

15. Podle § 2048 věta prvá o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

19. V daném případě byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr částka, přičemž smluvní úroková sazba činila 76,29 % ročně – celkem měl žalovaný žalobkyni zaplatit částka, a to v 18 splátkách po částka měsíčně. Předně je třeba upozornit, že soud považuje sjednanou úrokovou sazbu, tj. 76,29 % ročně za zcela neplatnou, a to pro její rozpor s dobrými mravy, kdy úroková sazba 76,29 % neodpovídá běžným úrokovým sazbám úvěrů, které poskytují banky (soudu je z jeho úřední činnosti známo, že se úroková sazba v případě hotovostních neúčelových úvěrů pohybuje kolem 20 % ročně) nebo nebankovní instituce (úroková sazba se pohybuje zpravidla mezi 30 % až 40 % ročně). Na tuto neplatnost úrokové sazby pak nemá vliv skutečnost, že žalobkyně celkovou výši žalovaných úroků omezila částkou částka. Otázkou přiměřenosti úroků se zabýval například Ústavní soud ve svém Nálezu z 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16, v němž dospěl k závěru, že ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídících soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, charakterizujících lichvu, korigovat zásadou ochrany slabšího; pokud jde o lichvu, představující určité právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, jejím podstatným objektivním znakem je hrubý nepoměr vzájemných plnění, neboť takový nepoměr je v rozporu s ústavní zásadou přiměřenosti. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že úroková sazba 76,29 % ročně nemůže obstát, kdy takové ujednání je naprosto nepřiměřené, neodpovídá poskytnuté výši úvěru, ani podmínkám jeho čerpání a splácení. Ve smlouvě nebylo sjednání takto vysoké úrokové sazby nijak odůvodněno, soudem zjištěné skutečnosti týkající se úvěru pak úrokovou sazbu 76,29 % ročně rovněž neodůvodňují. S ohledem na výši poskytnutých prostředků, výši měsíčních splátek, celkovou dobu splácení, a s ohledem na osobní a majetkové poměry žalovaného ke dni uzavření smlouvy, dospěl soud k závěru o neplatnosti sjednaných úroků ve výši 76,29 % ročně. Žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení pouze tzv. obvyklých úroků (blíže např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 ICdo 45/2013, podle něhož, je-li ujednání o úrocích ve smlouvě neplatné, má věřitel právo na obvyklé úroky) - za přiměřenou obvyklou úrokovou sazbu lze považovat v daném případě úrok ve výši 40 % ročně. Tento úrok byl proto žalobkyni přiznán, přičemž soud jej vypočetl z dlužné jistiny úvěru do dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. do datum na částku částka. Žalovaný nezaplatil na úvěr ničeho, a proto mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, a to včetně smluvního úroku ve výši 40 % ročně, který byl ke dni datum vypočten na částka, a dále z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový smluvní úrok dosáhne částka. Žalobkyni byl přiznán rovněž zákonný úrok z prodlení, a to z dlužné jistiny úvěru částka od datum do zaplacení. Žalobkyni pak bylo přiznáno také právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek ve výši částka za každé z těchto prodlení, a to ve vztahu ke dvěma splátkám, tedy celkem částka, a rovněž právo na náhradu nákladů souvisejících s prodlením žalovaného, tedy nákladů na odeslané upomínky ve výši částka (tj. částka za každou z upomínek). Takto sjednanou smluvní pokutu považoval soud za platně sjednanou, neboť její výše je přiměřená zajištěné povinnosti, navíc žalobkyně byla oprávněna smluvní pokutu požadovat pouze do okamžiku zesplatnění úvěru, k němuž došlo automaticky (bez ohledu na vůli, resp. jednání žalobkyně). Rovněž zcela odpovídající je dle názoru soudu částka částka, jakožto paušalizovaná náhrada nákladů vzniklých žalobkyni při prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek úvěru, kdy žalobkyně odesílala žalovanému upomínky k úhradě.

20. Dále byla účastníky sjednána smluvní pokuta, kterou měl žalovaný platit v případě prodlení se zaplacením tzv. nové jistiny úvěru, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž pro případ zesplatnění se měly dlužná jistina úvěru a smluvní úroky stát tzv. novou jistinou, tedy nově měla být tato dlužná částky úročena smluvním úrokem ve výši 76,29 % ročně a zákonným úrokem z prodlení, a podrobena smluvní pokutě 0,1 % denně. Dle názoru soudu jsou uvedená ujednání výrazně nevyvážená, kdy žalovaný, jakožto spotřebitel a tedy slabší smluvní strana, byl povinen hradit v případě prodlení smluvní pokutu ze všech dlužných částek, které měly být navíc znovu úročeny úrokovou sazbou 76,29 % ročně (tedy dlužný smluvní úrok 76,29 % ročně měl být znovu úročen tímto úrokem). Smluvní pokuty a další povinnosti žalovaného byly sjednány zcela jednostranně, smlouva o úvěru je tak výrazně nevyvážená. Soud proto dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta 0,1 % denně z tzv. nové jistiny je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a pro zjevnou nepřiměřenost. Odkázat lze například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5254/2016, podle něhož účel smluvní pokuty spočívá zejména v pohrůžce citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníkovi pro případ, že nesplní svoji povinnost z hlavního závazkového vztahu, a tím také v zabezpečení věřitele proti případné újmě, která by mu mohla nesplněním hlavního závazku vzniknout; sankce nepřiměřeně vysoká může mít za následek neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy. Dále pak lze upozornit na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4908/2014, podle něhož je institut smluvní pokuty jedním z právních prostředků zajištění závazků, jejichž smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků; účelem smluvní pokuty je hrozbou sjednané sankce zajistit, že závazek bude řádně splněn, ale i poskytnout předem dohodnutou náhradu případné újmy, jež by věřiteli nesplněním závazku nebo tím, že nebude splněn řádně, mohla vzniknout; smluvní pokuta má zároveň sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další (sekundární) povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši; sjednání smluvní pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran, to však neznamená, že by v každém jednotlivém případě mohla být smluvní pokuta sjednána v neomezené výši - jestliže by sjednaná smluvní pokuta byla v rozporu s dobrými mravy nepřiměřeně vysoká, bylo by ujednání o ní neplatné, přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty z hlediska jejího souladu s dobrými mravy je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval (v úvahu je třeba vzít výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na přiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti, i výši úroků z prodlení, které též představují sankci za porušení povinnosti). Jako dostatečné zajištění soud považuje sjednanou smluvní pokutu částka za každé prodlení s úhradou sjednané splátky, kdy další smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, a to navíc z tzv. nové jistiny úvěru je již skutečně zcela neodpovídající sjednanému úvěru a dalším smluvním ujednáním účastníků (především se zohledněním úrokové sazby, možnosti zesplatnění úvěru s vytvořením tzv. nové jistiny úvěru, povinnosti uhradit zesplatněnou částku v den zesplatnění). Soud proto dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z tzv. nové jistiny úvěru je pro rozpor s dobrými mravy zcela neplatná.

21. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 456,39 Kč, zamítnul (jednalo se o část tzv. nové jistiny úvěru, do níž žalobkyně zahrnula i ke dni zesplatnění vypočtený smluvní úrok 76,29 % ročně; žalobkyně požadovala zaplatit celkem částku 25 090 Kč, přiznáno bylo na jistině úvěru 20 000 Kč, na smluvní pokutě částka, na náhradě nákladů částka, na smluvním úroku částka a ve zbývající části, tj. ohledně částky 1 456,39 Kč byla žaloba zamítnuta). Obdobně pak byla žaloba zamítnuta také v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 335,27 Kč. Zamítnut pak byl rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a smluvní úrok ve výši 36,29 % ročně (tj. ve výši úroku překračující žalobkyni přiznaný úrok 40 % ročně) z částky 20 000 Kč (dlužná jistina úvěru) od datum do zaplacení.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně a úspěch žalovaného byly přibližně srovnatelné (žalobkyně byla úspěšná přibližně s polovinou uplatněného nároku).

23. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.