OSNB 9 C 190/2021-110

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 40 763,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 063,20 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 27. 5. 2020 do zaplacení, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 40 063,20 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 063,20 Kč od 14. 3. 2020 do 26. 5. 2020.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 809 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec a číslo.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 763,20 Kč, se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 40 063,20 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 063,20 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), a žalovaným došlo dne 7. 6. 2019 k uzavření smlouvy o vydání kreditní karty číslo na základě které poskytl Původní věřitel žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem 40 000 Kč. Vyčerpaná část úvěrového limitu měla být dle uzavřené smlouvy úročena smluvním úrokem 23,99 % ročně, žalovaný se zavázal vyčerpanou úvěrovou částku splácet měsíčními splátkami ve výši 3,5 % z čerpaných prostředků a hradit Původnímu věřiteli poplatky a služby dle příslušného ceníku. Žalovaný své povinnosti neplnil, a proto Původní věřitel dopisem ze dne 21. 11. 2019 vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky (zesplatnění). Dlužnou částku tvoří jistina úvěrového rámce 40 063,20 Kč a poplatky 700 Kč. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o vydání kreditní karty byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na 17. 2. 2022 se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Žalobkyně se k jednání rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty webová adresa číslo ze dne datum, včetně akceptace návrhu ze strany právnická osoba ze dne 7. 6. 2019 a obchodních podmínek pro vydání a používání kreditních karet, soud zjistil, žalovaný za účelem poskytnutí kreditní karty s úvěrovým rámcem uvedl, že je svobodný, bydlí v obecním bytě, je vyučen a podniká (od 1998, obor pohostinství, cestovní ruch), neměl mít žádnou vyživovací povinnost, jeho příjmy měly činit 20 000 Kč čistého měsíčně; žalovaný dále uvedl, že nesplácí žádné úvěry, nemá leasing, kreditní kartu ani kontokorentní úvěr. Dle návrhu měla být měsíční splátka 3,2 % měsíčně z vyčerpané částky, úvěrový limit na kreditní kartě měl činit 40 000 Kč, smluvní úrok 23,99 % ročně. Žalovaný měl za poskytnutí kreditní karty hradit poplatek 50 Kč měsíčně.

4. Totožnost žalovaného byla v souvislosti s uzavřením uvedené smlouvy ověřena občanským průkazem, smlouva byla podepsána 7. 6. 2019. K osobě žalovaného a jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěrový rámec pak Původní věřitel zjistil, že požadavek žalovaného na vydání kreditní karty byl novou žádostí, k osobě žalovaného nebyla v registrech (bankovní a nebankovní registry, insolvenční rejstřík, databáze MVČR) nalezena negativní informace, přičemž Původní věřitel měl dle svého vyjádření postupovat při posouzení žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového rámce na kreditní kartě v souladu s jejich principy obezřetného úvěrování, kdy žalovaným uváděný příjem 20 000 Kč měsíčně Původní věřitel posoudil jako odpovídající danému oboru podnikání, přičemž výše příjmu byla ze strany Původního věřitele ověřena telefonicky.

5. Z oznámení Původního věřitele o zesplatnění karty ze dne 21. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný měl dlužit celkem 40 763,20 Kč. Uvedená dlužná částka byla vyčíslena Původním věřitelem také v souhrnném výpisu z účtu kreditní karty žalovaného za období od 14. 6. 2019 do 14. 10. 2019, kdy konečný zůstatek činil 40 763,20 Kč. Z tohoto výpisu z účtu kreditní karty žalovaného pak soud dále zjistil, že žalovaný vyčerpal úvěrový limit na kreditní kartě platbami u obchodníka, které hradil kreditní kartou poskytnutou mu Původním věřitelem, jednalo se o platby v celkové výši 40 063,20 Kč; částku 700 Kč pak tvořily bankovní poplatky související s používáním kreditní karty žalovaným.

6. Dopisem ze dne 24. 4. 2020 Původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky Původního věřitele za žalovaným vyplývající smlouvy o vydání kreditní karty webová adresa číslo. K postoupení pohledávky Původního věřitele za žalovaným na žalobkyni došlo na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 /09/19 ze dne 25. 3. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek.

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou z 25. 5. 2020, která byla odeslána téhož dne.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel na základě smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 7. 6. 2019 poskytl žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč, žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty, kterou mu za tím účelem Původní věřitel předal. Žalovaný byl povinen splácet vyčerpanou částku měsíčními splátkami ve výši 3,2 % z vyčerpané částky, dále byl povinen platit Původnímu věřiteli smluvní úrok 23,99 % ročně z vyčerpané částky úvěru (úvěrového rámce) a poplatek 50 Kč měsíčně za poskytnutí kreditní karty. Při posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr Původní věřitel vycházel z prohlášení žalovaného, podle něhož měl být žalovaný svobodný, měl bydlet v obecním bytě, měl být vyučený a od roku 1998 podnikat v oboru pohostinství, cestovní ruch. Žalovaný neměl mít žádnou vyživovací povinnost, jeho příjmy měly činit 20 000 Kč čistého měsíčně, neměl splácet žádné úvěry, leasing, kreditní kartu ani kontokorentní úvěr. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem, požadavek žalovaného na vydání kreditní karty byl novou žádostí, k osobě žalovaného nebyla v registrech (bankovní a nebankovní registry, insolvenční rejstřík, databáze MVČR) nalezena negativní informace. Žalovaný vyčerpal poskytnutý úvěrový rámec prostřednictvím plateb u obchodníka, které hradil kreditní kartou poskytnutou mu Původním věřitelem, jednalo se o platby v celkové výši 40 063,20 Kč. Na poplatcích pak byla žalovanému ze strany Původního věřitele účtována částka 700 Kč. Žalovaný na vyčerpaný úvěr neuhradil ničeho. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem Původního věřitele ze dne 24. 4. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou z 25. 5. 2020, odeslanou téhož dne, žalovaný dlužnou částku neuhradil.

9. Po provedeném dokazování naopak soud nemá za prokázané, že Původní věřitel před poskytnutím úvěru žalovanému (úvěrového rámce na kreditní kartě) ve výši 40 000 Kč s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť žalobkyně náležitě netvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, jaká zjištění Původní věřitel v této věci učinil, zejména pokud jde o příjmy a výdaje žalovaného, a k jakým závěrům dospěl; žalobkyně nepředložila žádné důkazy, kterými by mohlo být splnění této zákonem stanovené povinnosti prokázáno. Potřebná zjištění nebylo možné učinit ani poté, kdy soud na základě důkazního návrhu žalobkyně vyzval Původního věřitele ke sdělení a doložení, jakým způsobem byla schopnost žalovaného splácet úvěr zkoumána, jaké kroky za tím účelem Původní věřitel učinil.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

17. V daném případě Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve formě úvěrového rámce na kreditní kartě ve výši 40 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. ze strany žalobkyně nebylo tvrzeno a prokázáno, že by vůbec Původní věřitel úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru posuzoval, přičemž soud neměl možnost poučit žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je třeba doplnit tvrzení a prokázat, zda a jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru posuzována, neboť žalobkyně se k prvnímu jednání dne 17. 2. 2022 nedostavila, z tohoto jednání se omluvila; na nezbytnost doplnění tvrzení a prokázání posouzení úvěruschopnosti Původním věřitelem pak byla žalobkyně upozorněna již před jednáním, a to usnesením soudu ze dne 19. 10. 2021, č.j. 9 C 190/2021-41, které jí bylo doručeno 22. 10. 2021. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, neboť dostatečně netvrdila a neprokázala, že Původní věřitel s odbornou péčí posoudil před uzavřením smlouvy o vydání kreditní karty úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet. Původní věřitel nijak nezkoumal výdaje žalovaného (zejména na bydlení a energie, kdy výdaje nebyly žalovaným ani uvedeny), rovněž tak příjmy žalovaného nebyly nijak zjišťovány, kdy Původní věřitel se spokojil s pouhým tvrzením žalovaného o tom, že jeho příjmy činí 20 000 Kč měsíčně. Pokud pak žalobkyně uváděla, že tento příjem žalovaného byl ověřen telefonicky, pak toto nelze považovat za dostatečné, neboť žalovaný měl mít příjem z podnikatelské činnosti a telefonní číslo, prostřednictvím něhož měly být jeho příjmy ověřeny, bylo telefonním číslem žalovaného. Pouhé konstatování, že žádost žalovaného o poskytnutí kreditní karty s úvěrovým rámcem 40 000 Kč byla Původním věřitelem náležitě posouzena, je pak zcela nedostačující, stejně jako lustrace žalovaného v registrech bez negativní informace. S ohledem na shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že Původní věřitel nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí a schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěrový rámec náležitě neposoudil, resp. toto fakticky neposoudil vůbec.

18. S ohledem na shora uvedené byla tedy smlouva o vydání kreditní karty uzavřená mezi Původním věřitelem a žalovaným posouzena dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatná, neboť Původní věřitel před uzavřením smlouvy náležitě odborně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný vyčerpal prostřednictvím kreditní karty částku částka a z takto vyčerpaných peněz ničeho Původnímu věřiteli nebo žalobkyni nevrátil, byla postupem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 063,20 Kč, představující vyčerpanou a nesplacenou jistinou úvěru. Dále je žalovaný z uvedené částky 40 063,20 Kč povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od 27. 5. 2020, tedy ode dne následujícího po doručení předžalobní žalovanému, do zaplacení (povinnost zaplatit úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

19. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka a smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (poplatky a smluvní úrok nebylo možné žalobkyni z důvodu neplatnosti smlouvy o vydání kreditní karty přiznat) a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum (nebylo prokázáno, že by se žalovaný dostal do prodlení dříve, než ke dni 27. 5. 2020), byla žaloba zamítnuta.

20. Žalobkyně navrhla doplnit dokazování přehledem úrokových sazeb Původního věřitele (ve spise na č.l. 73), přičemž soud tento důkaz považoval s ohledem na právní posouzení věci, zejména pak s ohledem na nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, za zcela nadbytečný, a proto jej neprováděl a tento důkazní návrh žalobkyně zamítnul.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 809 Kč, neboť žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části předmětu sporu. Žalobkyni přiznanou náhradu nákladů řízení tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby ve výši 1 500 Kč podle § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., 21 % daň z přidané hodnoty z částky částka ve výši částka a soudní poplatek 1 631 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b a. t., neboť se jedná o formulářovou žalobu, tedy o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku částka (obdobný návrh byl žalobkyní podán například ve věci vedené Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. 10 C 355/2021, sp. zn. 10 C 74/2021 a sp. zn. 12 C 46/2021). V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

22. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. (věta za středníkem), a to jeden měsíc od právní moci rozsudku. Soud takto rozhodl s ohledem na výši dlužné částky a prokázanou neplatnost smlouvy o vydání kreditní karty, při respektování ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.