OSNB 12 C 116/2023-83

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zrušení věcného břemene

I. Zrušuje se věcné břemeno bezúplatného doživotního práva užívání pozemku parcela číslo v katastrálním území Podlužany se všemi součástmi a veškerým příslušenstvím, zejména s užíváním kůlny na zahradní nářadí a zahradní nábytek, braní užitku z této zahrady včetně volného pohybu po tomto pozemku po celé jeho délce a šířce ve prospěch žalovaného, zapsané na listu vlastnictví číslo pod V číslo vedeném pro katastrální území Podlužany, a to bez náhrady.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 16.743 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta v obec, ulice a číslo.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zrušil věcné břemeno váznoucí na jejích nemovitostech specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ Nemovitosti“), spočívající v právu bezplatného užívání nemovitostí žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že smlouvu o zřízení věcného břemene se žalovaným uzavřela v době, kdy spolu vedli partnerský života a plánovali založit rodinu. Nemovitosti v tu dobu užívali společně za účelem rekreace. Na přelomu roku 2017 a 2018 došlo k definitivnímu rozpadu jejich vztahu, a to z důvodů nezvladatelných problémů žalovaného s alkoholem a domácího násilí páchaného žalovaným na žalobkyni. Od té doby si žalovaný Nemovitosti usurpoval sám pro sebe, užívá je k bydlení a spolu s ním tam pobývají další osoby vykazující sociálně patologické chování. Žalovaný žalobkyni přístup na Nemovitosti odpírá pod pohrůžkou násilí. K bydlení žalovaný využívá kůlnu na dříví, která se na Nemovitostech nachází, začal zde budovat další stavbu a zřídil skládku. Na výzvy žalobkyně k nápravě žalovaný nereaguje. Nemovitosti žalovaný tedy užívá k jiným účelům, než jak bylo věcné břemeno zřízeno. Přístup na Nemovitosti žalovaný neumožňuje ani společnému synovi, ke kterému navíc ani nehradí soudem určenou vyživovací povinnost. Dle žalobkyně došlo k trvalé změně poměrů mezi účastníky, pro kterou není možné Nemovitosti řádně užívat, a toto změna poměrů odůvodňuje zrušení věcného břemene. Přiznání náhrady žalobkyně za těchto okolností považuje v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví soud zjistil, že žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučná vlastnice Nemovitostí a jedná se o zahradu o výměře 1.600 m2. Žalovaný je zapsán jako oprávněný z věcného břemene užívání Nemovitostí na základě bezúplatné smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne datum, s právními účinky vkladu ke dni datum.

4. Z notářského zápisu NZ číslo, spisová značka soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se formou notářského zápisu dohodli o zřízení věcného břemene bezúplatného doživotního práva užívání Nemovitostí se všemi součástmi a veškerým příslušenstvím, zejména s užíváním kolny na zahradní nářadí a zahradní nábytek, braní užitků z této zahrady. Účastníci zároveň učinili nesporným, že spolu žijí jako druh a družka ve společné domácnosti, a to nepřetržitě od července 2007 na adrese adresa. anonymizována dvě slova.

5. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že v době zřízení věcného břemene spolu účastníci o Nemovitosti pečovali, do budoucna plánovali na Nemovitostech stavět, nyní se tam se nachází dřevěná kůlna. Soužití účastníků bylo v pořádku do narození jejich syna v roce 2013. Poté žalovaný přišel o práci, zůstal na rodičovské dovolené a začal holdovat alkoholu. V roce 2015 již žalovaný nadužíval alkohol ve značné míře a v roce 2017 žalobkyni fyzicky napadl, poté s ním žalobkyně soužití ukončila. Od té doby se žalovaný trvale zdržuje na Nemovitostech, zde se ovšem nenacházejí žádné stavby určené k bydlení. Žalovaný zcela znemožnil žalobkyni užívání nemovitostí a postavil zde další stavby, které nejsou ohlášeny stavebnímu úřadu.

6. Z dopisu ze dne datum a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzývala, aby se žalovaný zdržel užívání Nemovitostí k bydlení.

7. Z fotografií soud zjistil, že se jedná o pozemek se vzrostlými stromy a dvěma dřevěnými stavbami. Stav zachycený na fotografiích svědčí o užívání Nemovitostí k bydlení a o uskladňování starých nepotřebných věcí.

8. Z fotografií žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně na nich vykazuje v obličeji zřetelné stopy po fyzickém násilí.

9. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. 1 Nc 5/2019-13 ze dne 27. 3. 2019 soud zjistil, že nezl. syn účastníků jméno příjmení, datum narození byl svěřen do péče žalobkyně a žalovanému bylo stanoveno výživné v částce 3.000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moc dne datum.

10. Ze záznamu o šetření opatrovníka ze dne datum a datum soud zjistil, že pracovníci OSPOD při šetření v bydlišti žalovaného zjistili, že žalovaný ve značné míře požívá alkohol.

11. Z trestního příkazu č.j. 1 T 103/2022-51 ze dne 27. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl shledán vinným přečinem zanedbání povinné výživy ve vztahu k nezl. jméno příjmení, datum narození, v období od datum do datum podle § 196 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon Trestní příkaz nabyl právní moci dne datum.

12. Z trestního příkazu č.j. 4 T 99/2023-49 ze dne 30. 6.2023 soud zjistil, že žalovaný byl shledán vinným přečinem zanedbání povinné výživy ve vztahu k nezl. jméno příjmení, datum narození, v období od datum do datum podle § 196 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon Trestní příkaz nabyl právní moci dne datum.

13. Z dopisu ze dne datum a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzývala žalovaného k uzavření dohody o zrušení služebnosti.

14. Soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, na nichž vázne ve prospěch žalovaného věcné břemeno (služebnost) bezplatného užívání nemovitostí. Věcné břemeno bylo smluvně zřízeno jako bezúplatné v době, kdy účastníci žili spolu jako druh a družka a plánovali založit rodinu. Účastníci Nemovitosti v tu dobu užívali společně za účelem rekreaci a společně o je udržovali. V roce 2013 se účastníkům narodil syn jméno. V průběhu roku 2017 se vztahy mezi účastníky výrazně zhoršily, když žalovaný ve značné míře nadužíval alkohol, choval se k žalobkyni agresivně a fyzicky ji napadal. Žalobkyně vztah se žalovaným definitivně ukončila v roce 2017. Od té doby žalovaná užívá Nemovitosti k trvalému bydlení a žalobkyni brání v přístupu na ně brání. Naopak žalovaný umožňuje užívání nemovitostí jiným osobám vykazujícím patologické chování. Žalovaný byl soudem dvakrát odsouzen pro zanedbání vyživovací povinnosti k nezletilému synovi účastníků.

15. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

16. Ke vzniku věcného břemene užívání Nemovitostí došlo před datum, soud proto postupoval při posouzení okolností rozhodných pro vznik věcného břemene podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“). Předmětné věcné břemeno se nabytím účinnosti o. z. (tj. dne datum) transformovalo na služebnost užívacího práva ve smyslu § 1283 a násl. o. z., a soud proto postupoval při posuzování žaloby na zrušení předmětného služebnosti podle příslušných ustanovení o. z

17. Podle § 1299 odst. 2 o. z. při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.

18. Při aplikaci § 1299 odst. 2 o. z. je v zásadě použitelná i judikatura, publikovaná k § 151p odst. 3 obč. zák. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4153/2014).

19. Pro úvahu, zda změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného (§ 151p odst. 3 obč. zák.) je rozhodující porovnání stavu v době rozhodování soudu se stavem v době, kdy bylo věcné břemeno zřízeno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1998, sp. zn. 3 Cdon 269/96). Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci; především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem zatížené, a je třeba vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2165/98 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3732/2014).

20. Změna poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi služebností (věcným břemenem) a výhodou oprávněného, spočívá nejen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou v chování účastníků (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2695/99).

21. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že jsou dány důvody ke zrušení služebnosti bezplatného užívání Nemovitostí ve smyslu st. § 1299 odst. 2 o. z. Vztahy účastníků v době uzavírání smlouvy o zřízení věcného břemene byly bezproblémové, Nemovitosti účastníci užívali společně k rekreaci a k tomuto účelu rovněž žalobkyně zřídila žalovanému bezúplatné věcné břemeno jejich užívání. Situace se však zásadně změnila v roce 2017, když žalobkyně v důsledku patologického chování žalovaného vztah ukončila. Od té doby žalovaný Nemovitosti užívá výlučně sám k trvalému bydlení a tím, že brání žalobkyni v přístupu na Nemovitosti, žalobkyni zcela z jejich užívání vyloučil. Vzhledem k tomu, že Nemovitosti nejsou stavbami určenými k trvalému bydlení, užívá je žalovaný v rozporu s jejich určením a tedy i v rozporu s právními předpisy. V důsledku této změny poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi zatížením služebností Nemovitostí a výhodou žalovaného jako oprávněného ze služebnosti. Soud dospěl k závěru, že žalovaný v důsledku zrušení služebnosti přijde o možnost o užívání Nemovitostí, pročež bude nucen Nemovitosti vyklidit. Pakliže by ke zrušení služebnosti nedošlo, žalobkyně by byla zcela vyloučena z výkonu vlastnického práva včetně možnosti Nemovitosti užívat a nucena tolerovat užívání Nemovitostí žalovaným v rozporu s právními předpisy. Soud tak věcné břemeno (služebnost) zrušil ke dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I.).

22. Pokud se týká otázky náhrady na zrušení služebnosti ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. judikatura potvrdila, že o zrušení služebnosti lze rozhodnout i bez přiznání náhrady vlastníkovi služebného pozemku, a to především v situacích, kdy by přiznání náhrady bylo v rozporu s principy uvedenými v § 2 odst. 3, § 6 odst. 2 nebo § 8 o. z. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1663/2017). Pod pojmem dobré mravy se dle judikatury rozumí souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami a právními principy demokratické společnosti (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3653/11).

23. Pokud by měla být žalovanému přiznána náhrada za zrušení věcného břemene (služebnosti), jednalo by se o aplikaci právního předpisu v rozporu s dobrými mravy, neboť v řízení bylo prokázáno, že ke změně poměrů, která zrušení služebnosti odůvodňuje, došlo výhradně v důsledku jednání žalovaného, které samo o sobě vykazovalo a vykazuje jednak znaky porušování dobrých mravů (nadužívání alkoholu, fyzické násilí vůči žalobkyni, bránění v užívání Nemovitostí žalobkyni), ale rovněž i porušování právních předpisů (zejm. zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, § 196 odst. 2 z. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Soud proto dospěl k závěru, že přiznání náhrady žalovanému za zrušení služebnosti by bylo v rozporu s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 o. z. Náhrada za zrušení věcného břemene tak nebyla žalovanému přiznána.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16.743 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dle § 9 odst. 3 AT činí tarifní hodnota 35.000 Kč, sazba za jeden úkon právní služby dle § 7 AT pak částku 2.500 Kč. V řízení soud považuje za účelně vynaložené náklady za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis doplnění žaloby, účast při jednání) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT), za něž mu náleží odměna po 2.500 Kč, náhrada za 3 režijní paušály po 300 Kč (celkem 900 Kč) dle § 13 odst. 4 AT, náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, cestovné ve výši 974 Kč dle § 13 odst. 5 AT a 21 % DPH z částky 9.774 Kč, tedy částka 1.969 Kč. Výzvu žalovanému ze dne datum soud nepovažoval za účelný úkon, neboť se nejedná o řízení o žalobě na plnění a navíc byla žalovanému výzva odeslána až po podání žaloby.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem II. tohoto rozsudku v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.