OSNB 7 C 107/2025-94

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, Anonymizováno bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 5.1.2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 1 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce částka k rukám advokáta Jméno advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Jelikož v daném případě žalovaný převzal plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku částka, jiné úhrady sám netvrdil, ani neprokázal, bylo mu soudem uloženo zaplatit vyplacenou částku částka spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši dle nař. vl. 351/2013 Sb. od datum do zaplacení, když o úhradě zesplatněného dluhu byl žalovaný vyzýván předžalobní výzvou z datum (výrok I). Tuto lhůtu lze považovat také za přiměřenou jejím možnostem dle § 87 odst. 1 z.s.ú. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl ( do částka za zaslané upomínky– výrok II. )

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. Soud vycházel z předložených listinných důkazů, na jejichž základě učinil následující skutková zjištění.

3. Mezi účastníky bylo na základě elektronické komunikace ( žalovaným podepsáno dne datum v 11:36 hod prostřednictvím SMS kódu s uvedením IP adresy, identifikátoru a časového klíče), že žalobkyně poskytne žalovanému částku částka. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka.

4. Součástí smluvní dokumentace byla i příloha č.hodnota Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kde je mimo kontaktů žalovaného, čísla občanského průkazu uveden rodinný stav svobodný a bezdětný. Dále označen zaměstnavatel Anonymizováno právnická osoba Anonymizováno., jeho příjem částka měsíčně, náklady bydlení částka a finanční zůstatek částka s tím, že nejsou uvedeny žádné pravidelné finanční závazky, ani sázky. Dále je odkázáno na výsledky lustrací SOLUS, insolvencí, odcizených dokladů, interní databáze poskytovatele bez záznamů a hodnocení skóringu pozitivní.

5. Z detailů pohybu na účtu č. č. účtu má soud prokázáno, že částka částka byla připsána na účet žalovaného téhož dne datum.

6. Z dopisu ze dne datum včetně podacího lístku soud zjistil dále, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k zaplacení částky částka celkem do datum.

7. Žalobkyně jiné důkazy k posuzování procesu úvěruschopnosti žalovaného nedoložila. Zároveň ze strany žalovaného nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by na uvedený závazek cokoliv uhradil.

8. Při právním hodnocení vycházel soud z níže citovaných ustanovení.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 s.p.ú. pokud poskytne poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Na základě výše uvedených zjištění a po právním hodnocení dle citované úpravy soud posoudil žalobu za uplatněnou žalobkyní po právu v převážné části. Žalovanému měly být v projednávané věci poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka na základě uzavřené smlouvy o úvěru dle citovaného ustanovení § 2395 a násl. o.z. modifikované ustanoveními z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný poskytnuté prostředky čerpal a zavázal se je splatit v 12 měsíčních splátkách spolu s úrokem celkem v částce částka. Žalobkyně tak v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú.. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. spisová značka, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

18. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka a Nejvyššího správního soudu sp.zn. spisová značka kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

19. V projednávané věci žalobkyně ke zkoumané úvěruschopnosti žalovaného sice tvrdila, že se touto otázkou zabývala, dle názoru soudu však obecně a nedostatečně, neboť nedoložila ověření příjmů žalovaného, jeho výdajů včetně provedených lustrací. Dle názoru soudu jsou tyto závěry žalobkyně o vyhodnocení úvěruschopnosti nedostatečné, tato se v tomto směru spokojila jen s prohlášením dlužníka o jejich výši, kusém ověření, aniž by tyto poměřovala k dosahovaným příjmům, dalším běžným výdajům, a zejména zkoumala jeho platební morálku. Tyto okolnosti soud neshledává za dostatečné zkoumání kredibility dlužníka ve světle shora nastíněných ustanovení ZSÚ a judikatorních závěrů vyšších soudů, a také zjištěných závazků uplatněných vůči žalovanému jiným věřitelem u zdejšího soudu. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

20. O nákladech řízení soud rozhodoval dle převážného úspěchu žalobkyně dle § 142 odst. 3 o.s.ř. a uložil neúspěšnému žalovanému zaplatit částku částka za zaplacený soudní poplatek, odměnu za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po částka za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění po novele vyhl.č. 258/2004 Sb, celkem hodnota úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy) po částka, náhradou hotových výdajů za 3 úkony po částka dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, vše zvýšené o DPH ve výši 21% v částce částka, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu. Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobkyni činí částku částka.

21. Lhůtu k plnění v obou případech určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.