OSNJ 12 C 212/2021-114

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecnou údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro: bezdůvodné obohacení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 201 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 638,91 Kč, k rukám anonymizováno et anonymizováno jméno jméno, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum, ve znění jejího doplnění ze dne datum, se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 124 Kč, představující bezdůvodné obohacení za užívání pozemku parc. číslo za období září až červen 2021. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně má ve svém výlučném vlastnictví pozemek parc. číslo orná půda o výměře 142 m2. Pozemek je zapsán v katastru nemovitosti vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, na list vlastnictví, pro obec a k.ú. obec (dále jen„ pozemek). Žalovaný se na základě kupní smlouvy ze dne datum stal výlučným vlastníkem staveb bývalého areálu zahradnictví na ulici ulice v anonymizováno. Jedná se o soubor skleníků (staveb nezapisovaných do katastru nemovitostí) a staveb technického vybavení. Celý areál bývalého zahradnictví je již řadu let nevyužíván a je tedy ve značně zchátralém stavu. Žalovaný se stal vlastníkem toliko staveb samotných a nikoli pozemků pod těmito stavbami, když tato skutečnost byla žalovanému od počátků známa. Žalovaný tedy již při uzavírání kupní smlouvy věděl, že nabývá stavby na cizích pozemcích, aniž by měl zajištěn přístup k těmto stavbám, a aniž by měl s vlastníky pozemku uzavřenou jakoukoli dohodu, která by jej opravňovala k užívání cizích pozemků. Žalovaný přesto v budoucnu plánuje stavby využívat ke své podnikatelské činnosti, přičemž žalobkyni, jakož i ostatním vlastníkům sousedních pozemků vyhrožuje vyvlastněním jejich pozemků ve veřejném zájmu, pokud tito nepřistoupí na prodej pozemků žalovanému. Žalovaný si navíc již v minulosti pokoušel vynutit přístup k budovám v jeho vlastnictví prostřednictvím žaloby na rušení držby. Žalobkyně považuje jednání žalovaného za naprosto nehorázné. Žalovaný pozemek parc. číslo který je ve vlastnictví žalobkyně, dlouhodobě, nejméně od měsíce září 2019, užívá, když na tomto pozemku stojí stavba neevidovaná v katastru nemovitosti skleník (ve vlastnictví žalovaného), aniž jej k tomu opravňuje jakýkoli právní titul. Žalovaný však za užívání pozemku ve vlastnictví žalobkyně ničeho nehradí, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje. Žalovaný byl na tuto skutečnost ze strany žalobkyně opakovaně upozorněn, naposledy dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne datum, v jehož rámci byl zároveň vyzván k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání pozemku žalobkyně za období září 2019 až červen 2021. Žalovaný však na předžalobní výzvu žalobkyně nikterak nereagoval a předmětný pozemek i nadále užívá bez jakéhokoli právního titulu. Žalobkyni se jako adekvátní výše bezdůvodného obohacení jeví částka 12 Kč/1m2 za rok, což při výměře pozemku parc. číslo počtu měsíců, které žalovaný pozemek užívá, činí celkem 3 124 Kč (142 m2 x 22 měsíců).

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne datum, v němž namítal především absolutní neplatnost právního úkonu, a sice dohody o vydání předmětného pozemku, na základě níž nabyla předmětný pozemek právní předchůdkyně žalované, a dovozoval tak, že žalovaná ve skutečnosti není vlastníkem předmětného pozemku, a tedy namítal nedostatek její aktivní legitimace v této věci. Odkazoval přitom na § 5 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., podle něhož povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží. Předmětný pozemek byl přitom žalobkyni vydán anonymizováno, ačkoliv jej užíval ZD obec, který jej žalobkyni odmítl vydat. Podle žalovaného je tedy dohoda schválená Pozemkovým úřadem neplatná pro rozpor se zákonem a žalobkyně tak nikdy nenabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku. Také uvedl, že zde není dobrá víra restituentů, neboť všichni věděli, že ve skutečnosti užívá pozemky ZD obec. Dále žalovaný namítal neplatnost dohody o vydání předmětného pozemku z důvodu porušení ust. § 6 odst. 1 a § 11 zákona č. 229/1991 Sb., k čemuž zejména uvedl, že pozemky byly v 60. letech vyvlastněny za účelem zřízení zahradnické parcely, toto zahradnictví bylo v 60. letech vybudováno, prosperovalo a pozemky trvale sloužily účelu, pro který byly vyvlastněny až do roku 2003, takže se vydávat podle tohoto ustanovení neměly.

3. Při jednání dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a zároveň změnila žalobu, o čemž soud rozhodl usnesením z téhož dne. Předmětem řízení poté zůstalo zaplacení částky 3 124 Kč, avšak za období leden 2020 až říjen 2021. Při jednání dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět za období leden 2020 až říjen 2021 co do částky 923 Kč a soud řízení v této části zastavil usnesením z téhož dne. Předmětem řízení tak zůstalo vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 201 Kč za období leden 2020 až říjen 2021.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu (viz § 157 odst.4 o.s.ř.): Žalobkyně je zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc. číslo o výměře 142 m2 v obci a k.ú. obec (dále také jako„ předmětný pozemek“), který nabyla na základě darovací smlouvy ze dne datum s účinky vkladu práva ke dni datum. Žalovaný je vlastníkem mimo jiné stavby neevidované v katastru nemovitostí nacházející se na pozemku parc. číslo v obci a k.ú. obec (skleník). Podle znaleckého posudku číslo znalce příjmení jméno příjmení, anonymizováno, ze dne datum tržní hodnota nájemného v roce 2020 činila za užívání pozemku parc. číslo parc. číslo v k.ú. a obci obec 8 Kč za m2 a rok; v roce 2021 činila tržní hodnota nájemného za užívání pozemku parc. číslo parc. číslo v k.ú. a obci obec 9 Kč za m2 a rok (na těchto pozemcích jiného vlastníka, než jsou žalobkyně a žalovaný, je rovněž postaven skleník ve vlastnictví žalovaného, a označený znalecký posudek byl zpracován ve věci zdejšího soudu sp. zn. spisová značka, přičemž se týká obdobného nároku jiného vlastníka sousedního pozemku vůči žalovanému). Mezi účastníky nebylo sporné, že uvedenou stavbu (skleník) na pozemku žalované užívá žalovaný, který jej nabyl podle kupní smlouvy ze dne datum, stejně jako to, že žalovaný za užívání pozemků v rozhodném období do datum do datum žalobkyni ničeho neuhradil. V dopise ze dne datum žalobkyně odvolala souhlas s umístěním stavby na předmětném pozemku, vyzvala žalovaného k odstranění stavby a také jej vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku ve výši 3 124 Kč (142 x 22 měsíců při odhadnuté ceně 12 Kč/m2).

5. Vzhledem k námitce nedostatku aktivní legitimace na straně žalobkyně soud dále ke skutkovému stavu zjistil ze spisu pozemkový úřad úřadu v obec sp. zn. spisová značka (založen v připojeném ve spise sp. zn. spisová značka), že rozhodnutím uvedeného úřadu ze dne 12. 8. 1992 č.j. spisová značka, které nabylo právní moci dne datum, byla podle § 9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. schválena dohoda o vydání nemovitostí ze dne datum uzavřená dle § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. mezi povinnou osobou, kterou byl dle § 5 odst. 1 zákona o půdě označen anonymizována čtyři slova a služeb, anonymizováno, obec, zastoupený ředitelem Ing. jméno příjmení, a oprávněnou osobou, kterou podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb. byla paní jméno celé jméno žalobkyně, datum narození; dohoda byla součástí rozhodnutí s tím, že dle § 6 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. v termínu do datum je oprávněná osoba povinna uhradit kupní cenu (náhradu), která byla při převodu vyplacena ve výši 572,50 Kč; s tím, že po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí zapíše anonymizována dvě slova pro okres okres evidence nemovitostí - listu vlastnictví pro obec a k.ú. obec vlastnické právo pro jméno celé jméno žalobkyně, datum narození; vydávané nemovitosti – stav dle PK: parc. číslo role o výměře 820 m2, stav dle EN: parc. číslo orná, o.p. o výměře 820 m2; stav dle PK: parc. číslo role o výměře 1467 m2, stav dle EN parc. číslo orná, o.p. o výměře 1396 m2 a parc. číslo orná o výměře 71 m2 s tím, že oprávněné osobě se vydávají pozemky v rozsah dle stavu EN. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že ke schválení dohody o vydání nemovitostí dochází po provedeném řízení podle zákona č. 229/1991 Sb. Uplatnění nároku oprávněné osoby ze dne datum bylo doloženo doklady prokazujícími oprávněnost nároku, zejména přípisem Rady Městského národního výboru v anonymizováno o vyvlastnění za náhradu pro Komunální podnik místního hospodářství v anonymizováno. Předloženou dohodou jsou oprávněné osobě vydávány nemovitosti, které přešly na čs. stát způsobem uvedeným v ust. § 6 odst. 1 písm. m) zákona č. 229/1991 Sb., tj. vyvlastnění za náhradu, pokud nemovitost existuje a nikdy nesloužila k účelu, pro který byla vyvlastněna. Ve spise je dále založena dohoda o vydání nemovitosti ze dne datum, kterou uzavřeli anonymizováno s.p. obec, zastoupený ředitelem Ing. jméno příjmení označený jako vydávající a paní jméno celé jméno žalobkyně, datum narození, označena jako přejímající, a v této dohodě je uvedeno, že rozhodnutím oddělení výstavby (bývalého) Městského národního výboru v anonymizováno ze dne datum čj. odděl. výst. číslo došlo podle zák. č. 87/58 Sb. k přechodu nemovitostí, a to pozemku parcely číslo v obci obec, ve vlastnictví manželů jméno a jméno příjmení každého k ideální polovině do vlastnictví bývalého Komunálního podniku místního hospodářství v anonymizováno, jehož právním nástupcem se stal Okresní podnik průmyslové výroby a služeb, s.p., obec (dále také jen„ OPPVaS s.p.“). Přejímající podala dne datum podle § 9 odst. 1 zák. č. 229/91 Sb. výzvu k vydání obou předmětných parcel. Ve výzvě uvedla, že druhý spoluvlastník předmětných pozemků, její manžel příjmení příjmení, zemřel. Vydávající organizace je toho názoru, že výzva k vydání pozemků odpovídá ustanovení § 6 odst. 1 písm. m) zák. č. 229/91 Sb. tj. vyvlastnění pozemků za náhradu, které nikdy nesloužily účelu, pro který byly vyvlastněny. Vydávající organizace vydává podle § 9 odst. 1 a § 21 cit. zákona předmětné nemovitosti, tj. parcelu číslo o výměře 1396 m2 a p číslo o výměře 820 m2, nyní v evidenci nemovitostí Střediska geodézie v obec zapsané na listu vlastnictví číslo pro územní celek a k.ú. obec přejímající jméno celé jméno žalobkyně a tato nemovitosti přijímá. Pod textem dohody je uvedeno datum datum, za anonymizováno s.p. ředitel organizace Ing. jméno příjmení, razítko a nečitelný podpis a p. jméno celé jméno žalobkyně a podpis. Ve spise je dále založena výzva jméno celé jméno žalobkyně ze dne datum adresovaná Pozemkovému úřadu Nový Jičín o vrácení pozemků p. číslo v k.ú. obec s podacím razítkem úřadu dne datum. Z dopisu Okresního podniku průmyslové výroby a služeb, s.p., obec (dále také jako„ anonymizováno s.p.“) ze dne datum adresovaného Okresnímu úřadu, pozemkovému úřadu okres, že v něm ve věci celé jméno žalobkyně anonymizováno – obec – uplatnění nároku dle zák. 229/91 Sb., anonymizováno s.p. sděluje uvedenému úřadu k žádosti ze dne datum, že anonymizováno s.p. obec objekt zahradnictví obec anonymizována dvě slova provozoval do datum, kdy jej předal hospodářskou smlouvou o převodu vlastnictví číslo ze dne datum JZD obec obec (dále také jako„ ZD obec“). Převod se však týkal jen budov, skleníků, studny, investic movitého charakteru a anonymizováno v používání, netýkal se pozemků; dále je zde uvedeno, že pokud v minulosti užívali pro potřeby zahradnictví některé pozemky, šlo jen o pozemky, na kterých byly postaveny skleníky, resp. jichž bylo zapotřebí pro provoz zahradnictví, s tím, že užívali tyto pozemky podle jejich názoru bez právního důvodu; v jejich dokumentaci týkající se předmětného zahradnictví nenašli žádný doklad, jímž by jim bylo zřízeno právo hospodaření k uvedeným pozemkům. Ze zprávy (bývalého) MěNV obec ze dne datum, v níž se jim vytýká, že pozemek p. číslo o vým. 32 630 m2 neobhospodařují, je patrno, že uvedený pozemek neužívali. Z dopisu Okresního úřadu v obec ze dne datum se podává, že se uvedený úřad obrací na Okresní podnik průmyslové výroby a služeb okres věci podkladů pro uplatnění nároku na zemědělský majetek dle zák. o půdě – celé jméno žalobkyně anonymizováno – obec s tím, že obdržel uplatnění nároku, když v současné době je zahradnictví ve vlastnictví ZD obec obec a tento nehodlá požadované pozemky vydat; bylo zde žádáno o stanovisko k celé problematice. Z hospodářské smlouvy čís. číslo datované dnem datum založené v uvedeném spisu, vyplývá, že Okresní podnik průmyslové výroby a služeb s.p. obec jako předávající organizace předává Jednotnému zemědělskému družstvu obec obec do vlastnictví základní prostředky, a to spojovací skleník, skleník, budovu, ocel. přístř., studnu, kotel VSB 4, malotraktor s uvedením inventárních čísel a zůstatkové ceny jednotlivých věcí a dále jiný majetek označený jako předměty postupné spotřeby zahradnictví- obec dle soupisu, příloha číslo s tím, že vlastnictví se převádí ke dni datum za dohodnutou cenu, která bude zaplacena do datum. V listině datované dnem datum Městský národní výbor v anonymizováno žádá Okresní podnik průmyslové výroby a služeb okres vyjádření, když sděluje, že při kontrole bylo zjištěno, že pozemek p. číslo v k.ú. obec je v užívání osloveného subjektu (organizace). Tento pozemek je v EN u Střediska geodézie v příjmení jméno veden v kultuře orná půda a má výměru 32 630 m2 včetně skleníků a hospodářské budovy. Citovaný pozemek není obhospodařován. Bylo sděleno, že nevyužíváním pozemku porušují zákon číslo Sb a byli žádáni o podání zprávy o využívání uvedeného pozemku a jak je plánováno jeho další využití. Dále je ve spise založeno rozhodnutí Městského národního výboru v anonymizováno ze dne datum adresované jméno a jméno příjmení, obec a číslo, ve kterém se uvádí, že rozhodnutím oddělení výstavby MěNV v anonymizováno ze dne datum čís. jedn. odděl. výst. číslo byly vyvlastněny parcely číslo a číslo čís. knihovní vložky 769 kat. území obec, jejímiž jsou majiteli. Proti tomuto rozhodnutí podali v zákonné lhůtě odvolání, kterému nebylo vyhověno. Z rozhodnutí Městského národního výboru v anonymizováno ze dne

29. 10. 1962 zn. odděl.výst. č.j.5303/62, že podle něho byly vyvlastněny pozemky parc. číslo v anonymizováno, neboť nebylo docíleno dohody. Vyvlastněním má být dosaženo přechodu vlastnického práva pro Komunální podnik místního hospodářství v anonymizováno. Parcely jsou určeny pro stavbu zahradnictví. Z výpisu z pozemkové knihy knihovní vložky 894 k.ú. obec se podává, že dne datum došlo k vložení vlastnického práva podle notářského zápisu o postupní smlouvě ze dne 27. 10. 1953 spisová značka na manžele příjmení příjmení ½ a jméno celé jméno žalobkyně ½. Dále jsou ve spise založena ručně psaná prohlášení osob o stavu a užívání projednávaných pozemků. V dopise ze dne datum Okresní úřad, pozemkový úřad sděluje paní jméno celé jméno žalobkyně, že uvedenému úřadu bylo předáno sdělení ZD obec ve věci výzvy k vydání nemovitostí v k.ú. obec. Podle identifikace Střediska geodézie v obec ze dne datum je vlastníkem požadovaných nemovitostí Okresní podnik průmyslové výroby a služeb okres. Z těchto důvodů je povinnou osobou tento podnik, a ne ZD obec obec, který je v současné době uživatelem požadovaných pozemků. Oprávněná osoba byla vyzvána, aby z těchto důvodů zaslala výzvu k vydání tomuto podniku. Z dalších listin předložených žalovaným je zřejmé, že (z dopisů mezi jméno celé jméno žalobkyně a ZD obec ze dne datum, datum, datum, resp. datum), že jméno celé jméno žalobkyně, vyzývá ZD obec k tomu, aby jí umožnili užívat její pozemky, přičemž ZD obec, který respektoval její vlastnické právo jméno celé jméno žalobkyně navrhl způsob řešení spočívající v nájmu a případném pozdějším odkupu jejích pozemků. Dále z listin předložených žalovaným (nad rámec výše uvedeného) vyplývá, že dopisem ze dne datum se jméno celé jméno žalobkyně obracela na stát. instituce a uplatňovala své vlastnické právo k vyvlastněným pozemkům číslo mimo jiné uvedla, že vyvlastnění bylo provedeno proti její vůli a přes podané odvolání za směšnou cenu, přičemž má zprávu o tom, že by pozemky měly být odprodány ZD obec. MěNV v Příboře pak postoupil tuto žádost dopisem ze dne datum ZD obec. Dopisem ze dne datum sdělilo ZD příjmení jméno celé jméno žalobkyně, že neuzavře dohodu o vydání nemovitosti, protože dotčené pozemky slouží účelu, pro který byly vyvlastněny.

6. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné pro věc relevantní skutečnosti.

7. Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č 229/1991 Sb., zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále také jen„ cit. zák.“), v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

8. Podle ustanovení § 5 odst. 1 cit. zák., povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží, s výjimkou a) podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodních společností, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato výjimka neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1. říjnu 1990, b) cizích států.

9. Podle ustanovení § 5 odst. 2 cit. zák., osobou, která nemovitost podle odstavce 1 drží, se rozumí: a) právnická osoba, která měla ke dni účinnosti tohoto zákona k nemovitosti ve vlastnictví obec a Slovenské Federativní Republiky, České republiky nebo Slovenské republiky právo hospodaření nebo právo trvalého užívání, b) u ostatních nemovitostí jejich vlastník.

10. Podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. m) cit. zák., vyvlastnění za náhradu, pokud nemovitost existuje a trvale neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna,

11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 cit. zák., nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.

12. Podle ustanovení § 9 odst. 4 cit. zák., nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad.

13. Podle ustanovení § 9 odst. 8 cit. zák., účastníky řízení podle tohoto ustanovení jsou oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu a povinná osoba.

14. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) cit. zák., pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, 9b) nebo dočasnou, 9c) nebo jednoduchou, 9d) nebo drobnou, 9e) a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení,

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle ustanovení § 560 o. z., písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

18. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle ustanovení § 588 věta první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle ustanovení § 980 odst. 2 věta první o. z, je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem.

21. Podle ustanovení § 985 věta první o. z., není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu.

22. Podle ustanovení § 1105 o. z., převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

23. Podle ustanovení § 5 odst. 1, 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, k řízení jsou věcně příslušné správní orgány, které určuje zvláštní zákon; nestanoví-li zvláštní zákon, který orgán je věcně příslušný, rozhoduje národní výbor. Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, jsou k řízení před národními výbory v prvním stupni příslušné okresní národní výbory.

24. Při právním hodnocení skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. číslo o výměře 142 m2 v obci a k.ú. obec, okres okres, když tento pozemek nabyla na základě darovací smlouvy ze dne datum s účinky vkladu práva ke dni datum a její vlastnické právo je zapsáno i v katastru nemovitostí, tedy ve veřejném seznamu (§ 1105 o. z.). Žalovaný je vlastníkem stavby skleníku postavené na pozemku parc. číslo v obci a k.ú. obec. Uvedenou stavbu na pozemku žalobkyně užívá žalovaný, ale za užívání tohoto pozemku žalobkyni v rozhodném období, tj. v období od datum do datum ničeho nezaplatil, přičemž v řízení nebylo ani tvrzeno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena jakákoliv dohoda, na základě níž by žalovaný byl pozemek žalobkyně oprávněn uvedeným způsobem užívat. Zde soud pouze pro úplnost poznamenává, že i v případě, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce v době, kdy stavba na pozemku byla postavena, s tímto jejich umístěním souhlasil, nezakládá to právní důvod pro bezúplatné užívání pozemků. Vzhledem k tomu, že žalovaný užíval pozemky žalobkyně v období od ledna 2020 do října 2021, ačkoliv mu k tomu nesvědčil žádný právní titul, náleží žalobkyni (jakožto vlastníku pozemku) podle ust. § 2291 o.z., právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nájemného, které bylo v daném místě a čase za užívání takového pozemku obvyklé (tržní hodnota nájemného). Ze znaleckého posudku, který byl vypracován ve skutkově podobné věci (týkal se sousedních pozemků stejného druhu, na nichž má žalovaný také postaven skleník), přitom bylo prokázáno, že tržní hodnota nájemného v roce 2020 činila za užívání těchto sousedních pozemků 8 Kč za m2 a rok, a v roce 2021 činila tržní hodnota nájemného za užívání těchto pozemků 9 Kč za m2 a rok. Vzhledem k těmto závěrům znaleckého posudku tak činí výše bezdůvodného obohacení celkem 2 201 Kč, přičemž tato částka sestává z částky 1 136 Kč za užívání předmětného pozemku v období od datum do datum (tj. 142 m2 x 8 Kč/m2 /rok), a z částky 1 065 Kč za užívání předmětného pozemku od datum do datum (tj. 142 m2 x 9 Kč/m2/rok). S ohledem na výše uvedené proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v výši 2 201 Kč.

25. Soud se při právním hodnocení věci zabýval námitkami žalovaného týkajících se nicotnosti nabývacího titulu právní předchůdkyně žalobkyně, která byla žalovaným namítána (čímž žalovaný namítal nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně). Stávající soudní praxe zastává názor, že pokud do datum byla ve správních řízeních vydána správní rozhodnutí dle zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, tedy před účinností zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu účinného od 1. 1. 2006, lze přezkoumat i v soukromoprávních řízeních jako předběžnou otázku, zda tyto správní akty nejsou akty nicotnými (tzv. pakty). Správní řád účinný od 1. 1. 2006 v § 77 zákona č. 500/2004 Sb., již vymezil podstatu nicotného správního rozhodnutí, a to jako (i) rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec příslušný, nebo (ii) rozhodnutí trpící vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozpornými, nebo (iii) rozhodnutí právně nebo fakticky neuskutečnitelnými, anebo (iv) jinými vadami, pro něž je není možno vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2012 sp. zn. 28 Cdo 3745/2011. Žalovaný v projednávané věci namítl nicotnost rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu okres dne 12. 8. 1992 č.j. spisová značka. Nejprve je třeba uvést, že pokud jde o pravomoc (věcnou příslušnost) a také místní příslušnost, uvedeného pozemkového úřadu byla jednoznačně založena dle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, ve spojení s § 11, 12 zákona č. 284/1991 Sb., a § 5 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu. Z odůvodnění předmětného správního rozhodnutí se také podává, že okresní úřad se zabýval všemi relevantními skutečnostmi v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb., a vyhodnotil nárok na vydání pozemku parc. číslo v k.ú. obec (nyní označen jako parc. číslo) paní jméno celé jméno žalobkyně, jako důvodný. V řízení přitom bylo prokázáno, že paní jméno celé jméno žalobkyně byla oprávněnou osobou a vyzvala k vydání předmětného pozemku povinnou osobu ve lhůtě stanovené v ust. § 13 ZoP, a uplatnila svůj nárok také u příslušného pozemkového úřadu (v řízení naopak nebylo prokázáno, že by jiná oprávněná osoba nárok na vydání pozemku v zákonem stanovené lhůtě uplatnila, popř. že by uplatnila svůj nárok u soudu vůči žalované ve smyslu ust. § 13 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.). Bylo prokázáno, že předmětný pozemek byl v době jeho vydání ve vlastnictví státu, a to ve správě Okresního podnik průmyslové výroby a služeb, s.p., přičemž ZD obec tento pozemek ve správě nemělo a předmětný pozemek nikdy nebyl ve vlastnictví ZD obec (viz ust. § 5 odst. 1,2 zákona č. 229/1991 Sb.). Stejně tak pokud bylo namítáno, že pozemek byl vydán, přestože byl zastavěn (žalovaný poukazoval na rozpor s ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb.) pak je nutno uvést, že tato námitka rovněž není důvodná, neboť stavba skleníku na předmětném pozemku zjevně nebránila dalšímu zemědělskému využití pozemku. Soud považuje za vhodné také zdůraznit, že pozemek nebyl vyvlastněn ve prospěch ZD obec, ale pro Komunální podnik místního hospodářství obec (resp. Okresní podnik průmyslové výroby a služeb, s.p., okres), který sám, jak vyplynulo z provedeného dokazování, pozemek k účelu, pro který byl vyvlastněn, nevyužíval, což odpovídá naplnění ustanovení ust. § 6 odst. 1 m) zákona č. 229/1991 Sb. tak, jako bylo uvedeno v odůvodnění rozhodnutí pozemkového úřadu. Nutno také poznamenat, že z provedených důkazů vyplývá, že jméno celé jméno žalobkyně (a její manžel) zjevně s vyvlastněním nesouhlasili, neboť se proti němu i odvolali. S ohledem na všechny shora uvedené důvody nemá soud pochybnosti o tom, že posuzované rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu v obec je rozhodnutím, které má veškeré náležitosti správního rozhodnutí a nejedná se o nicotný správní akt (paakt). Jestliže právní předchůdkyně nabyla předmětný pozemek na základě uvedeného rozhodnutí, pak nemá soud pochybnosti ani o tom, že žalobkyně nabyla pozemek řádně na základě darovací smlouvy ze dne datum.

26. Ačkoliv za dané situace není nutno se dále vyjadřovat k možnosti nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku žalobkyní vydržením (zde namítáno pro případ, že by dospěl soud k závěru, že předmětné rozhodnutí pozemkového úřadu je nicotné), má soud za to, že by za zjištěného skutkového stavu nebyl ani důvod pochybovat o tom, že žalobkyně byla po dobu delší než 10 let v dobré víře, že je vlastníkem předmětného pozemku, který nabyla na základě darovací smlouvy ze dne datum a jako jeho vlastník byla zapsána do katastru nemovitostí, přičemž, stejně jako vlastníci sousedních pozemků, strpěla, že na pozemku hospodaří třetí osoba, a to až do doby, než stavbu na tomto pozemku nabyl žalovaný, tedy do roku 2019 (viz ust. § 134 odst.1 zákona č. 40/1964 Sb.), když žalovaný doplnil svá tvrzení ke zpochybnění dobré víry žalobkyně až po tzv. koncentraci řízení v rámci podání ze dne datum.

27. Závěrem soud pouze připomíná rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 10. 2022, č. j. číslo jednací ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2023, č. j. číslo jednací, kterým byla pravomocně zamítnuta žaloba žalobce celé jméno žalovaného proti žalovaným (mimo jiné i celé jméno žalobkyně), kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem (mimo jiné) i předmětného pozemku. Okresní soud se v tomto rozsudku podrobně zabýval otázkou mimořádného vydržení nemovitostí žalobce celé jméno žalovaného, a dospěl k závěru, že podmínky mimořádného vydržení splněny nebyly a žalobu zamítl. Krajský soud v Ostravě rozsudek okresního soudu ve výroku ve věci samé potvrdil.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, proto soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 638,91 Kč, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 201 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemné vyjádření ze dne datum a datum, účast u jednání dne datum, datum a datum včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada osobním automobilem registrační značka na trase obec – okres zpět v celkové výši 1 698,27 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 556,11 Kč za 44 ujetých km v částce 356,11 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,4 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 571,08 Kč za 44 ujetých km v částce 371,08 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,4 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 571,08 Kč za 44 ujetých km v částce 371,08 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,4 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 098,27 Kč ve výši 2 540,64 Kč.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.