OSNJ 22 C 201/2025-42

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Anonymizováno bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 21 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 681,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Jméno advokáta, advokáta sídlem adresa.

1. Žalobce se domáhal zaplacení pohledávky ve výši 21 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Žalobce tvrdil, že dne 19. 11. 2024 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 21 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaná souhlasila. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž z navazujících úkonů žalované (zejm. zaslání verifikační platby, čímž se žalovaná zachovala podle smlouvy). Úroky úvěru měly být žalovanou žalobci hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 4 200 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 1. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalované první písemnou upomínku ze dne 20. 1. 2025, kde vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však vůči žalobci své splatné závazky neuhradila. Žalobce proto zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 2. 2025, kde opětovně vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika písemných upomínek tak nebyla ze strany žalované řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 1. 2025. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobce přistoupil dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzval žalovanou s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení. Žalobce tak požaduje po žalované zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, zákonný úrok z prodlení a náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2. Dne 21. 4. 2025 byla žalovaná v rámci předžalobní výzvy vyzvána k úhradě žalované částky.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 6. 2025, č.j. 22 C 201/2025-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce v podání ze dne 4. 7. 2025 doplnil svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti u žalované. Uvedl, že posoudil schopnost žalované splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle dokumentace od žalované a na základě informací získaných z externích zdrojů. Žalobkyně porovnala příjmy a výdaje a způsob plnění dosavadních závazků. Žalobkyně zjistila příjem žalované 41 000 Kč, náklady i finanční zatížení a výsledkem byla možnost splácet závazky až do výše 6 267 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 22. 7. 2025 a namítla, že nedošlo k prověření její úvěruschopnosti, když neměla v době uzavření úvěrové smlouvy tvrzený zjištěný příjem.

5. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobce se z jednání řádně a včas omluvil a k jednání se tedy nedostavil. Žalovaná se k jednání dostavila.

6. Soud tedy projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce.

7. Žalovaná u jednání odkázala na své písemné vyjádření ohledně namítnutí neprověření úvěruschopnosti a dále uvedla, že s dlužnou částkou souhlasí, ale poukázala na to, že v době uzavření úvěrové smlouvy neměla tak vysoké příjmy, jak jsou tvrzené žalobcem. Žalovaná dále uvedla, že splácí další závazky a požádala o možnost hrazení dlužné částky ve splátkách.

8. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané, že mezi účastníky sporu byla dne 19. 11. 2024 platně uzavřena smlouva o úvěru bez současné fyzické přítomnosti stran prostředky komunikace na dálku č. hodnota. Žalobce se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr hotovostní ve výši 21 000 Kč a to tak, že částka 21 000 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele č. č. účtu do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců se zápůjční úrokovou sazbou 20 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 200 Kč k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách žalobci vrátit, a to spolu s úrokem a poplatky za sjednané služby. Pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky i po poskytnutí dodatečné lhůty 30 dnů bylo zpoplatněno zaslání 1. upomínky částkou 500 Kč. Pro případ neuhrazení bylo ujednáno, že bude zaslána i 2. upomínka zpoplatněná rovněž částkou 500 Kč (z Předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 11. 2024 a ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota). Žalovaná provedla dne 19. 1. 2024 ověřovací platbu ve výši 1 Kč ze svého účtu číslo č. účtu na účet žalobce č. č. účtu (z Výpisu z účtu ze dne 9. 1. 2025). Žalobce vyplatil dne 19. 11. 2024 částku 21 000 Kč na účet žalované č. č. účtu (z Přehledu pohybu na účtu ze dne 9. 1. 2025). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky ve výši 4 200 Kč splatné dne 15. 1. 2025. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky, když se jednalo u 1. upomínku zpoplatněnou částkou 500 Kč. Žalovaná byla tak vyzvána k úhradě dlužné splátky ve výši 4 200 Kč a poplatku za 1. upomínku ve výši 500 Kč a dále upozorněna na možnost vystavení i 2. upomínky (z Upomínky č. 1 ze dne 20. 1. 2025 a z Emailu ze dne 20. 1. 2025). Jelikož žalovaná dlužnou splátku neuhradila, vyzval žalobce žalovanou znovu k úhradě dlužné splátky v rámci 2. upomínky zpoplatnění částkou 500 Kč. Žalovaná tak byla vyzvána k úhradě splátky ve výši 4 200 Kč a dále poplatků za zaslání dvou upomínek ve výši 1 000 Kč (z Upomínky č. 2 ze dne 9. 2. 2025 a z emailu ze dne 9. 2. 2025). Vzhledem k tomu, že žalovaná ani přes uvedené upomínky řádně neuhradila pravidelnou měsíční splátku úvěru splatnou 15. 1. 2025, došlo podle článku V odst. 5.5 smlouvy o úvěru k zesplatnění jistiny úvěru a zůstatek úvěru byl vyčíslen na částku 21 000 Kč a náklady na upomínkování na částku 1 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána, aby dluh uhradila nejpozději do 5. 5. 2025 (z Předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru a oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 4. 2025 a z Podacího lístku). Žalobce ověřil úvěruschopnost žalované lustrací ve veřejných rejstřících (ISIS, SOLUS, Centrální evidence exekucí) bez jakéhokoliv negativního záznamu (z Datového výstupu z Credit Info CEE). Žalobce ověřil totožnost žalované (z Kopie občanského průkazu). Žalovaná měla na svém účtu č. č. účtu k 1. 10. 2024 částku 1 344,85 Kč a ke dni 31. 10. 2024 částku 3 952,01 Kč (z Výpisu z účtu za období od 1. 10. 2024 do 31. 10. 2024). Žalovaná měla na svém účtu č. č. účtu k 1. 11. 2024 částku 3 952,01 Kč a ke dni 30. 11. 2024 částku 4 048,31 Kč (z Výpisu z účtu za období od 1. 10. 2024 do 31. 10. 2024). Žalovaná měla za období od září 2024 do března 2025 průměrný čistý příjem ve výši 26 119 Kč (z Přehledu o příjmech pracovníka-č.l. 35). V období od dubna 2025 do června byl průměrný příjem žalované ve výši 30 225 Kč (z Přehledu o příjmech a výdajích-č.l. 36).

9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud smlouvu o úvěru jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

10. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

18. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

19. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Soud byl připraven poučit u jednání žalobce podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doložit důkazy k procesu zkoumání úvěruschopnosti u žalované, a to zejména z čeho konkrétně vycházel při určení výše příjmů a výdajů žalované, když dle předložených výpisů z účtu od žalované je zřejmé, že zůstatky za měsíc předcházející poskytnutí úvěru a v měsíc poskytnutí úvěru nebyly schopné pokrýt stanovenou splátku ve výši 4 200 Kč. Žalobce se však účasti u jednání dobrovolně vzdal. Jelikož se poučují jen přítomní, soud vycházel z předložených důkazů, které měl k dispozici a uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Provedení tvrzené lustrace ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE..) a pouhé prohlášení žalované o příjmech a výdajích nejsou k posouzení úvěruschopnosti dostatečné. Žalovaná prokázala, že v době poskytnutí úvěru (i měsíc předcházející) neměla na účtu dostatek finančních prostředků ani k úhradě sjednané splátky ve výši 4 200 Kč. Navíc z předloženého výpisu z účtu je patrné, že např. dne 17. 11. 2024 (dva dny před poskytnutím úvěru) byla žalované připsána částka ve výši 10 000 Kč od jiné úvěrové společnosti. Dle předložených výplatních pásek měla žalovaná v době poskytnutí úvěru průměrný příjem ze zaměstnání ve výši 26 119 Kč. Postup věřitele, kdy nevyhodnotil řádně úvěruschopnost u žalované může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Zjištěné příjmy a výdaje bylo zapotřebí řádně vyhodnotit a zejména konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soud má za to, že žalobce zjištěné údaje o příjmové a výdajové stránce žalované při prověřování úvěruschopnosti nevyhodnotil pečlivě a správně, neboť za situace, kdy žalovaná neměla na účtu dostatek finančních prostředků alespoň k pokrytí nově sjednané splátky, nebyl učiněn odpovědný závěr o úvěruschopnosti žalované.

21. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalované byla poskytnuta částka 21 000 Kč. Dle tvrzení žalobce i žalované nebylo na úvěr uhrazeno ničeho. Žalovaná se tudíž bezdůvodně obohatila o 21 000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 5. 2025 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaná je právě od 6. 5. 2025 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaná netvrdila žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.

22. S ohledem na nepříznivou finanční situaci žalované, když splácí více závazků, stanovil soud ohledně hrazení žalované částky pravidelné měsíční splátky ve výši 1 500 Kč měsíčně, a to vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. části věty za středníkem může soud stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky určí.

23. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalované zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí částky 22 793,97 Kč (včetně příslušenství), měl ve věci úspěch pouze z 96 % předmětu řízení (přiznána mu byla částka 21 793,97 Kč), a žalovaná měla ve věci úspěch ze 4 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 92 % (96 % minus 4 %). Účelně vynaložené náklady zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 100 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 000 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 2 915 Kč, z čehož 92 % představuje částku 2 681,80 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované zaplatit k rukám advokáta, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna v uvedených lhůtách dobrovolně, smí se věřitel domáhal jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.