OSOL 10 C 47/2021-299

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Spáčilovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno.Anonymizováno., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám tituly před jménem jméno FO, advokáta.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši částka s příslušenstvím. Uvedla, že dne datum mezi sebou strany (žalobkyně jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel) uzavřely smlouvu o dílo na dodávku stavby s názvem „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno adresa“, k níž následně uzavřely dodatky č. hodnota. Dílo bylo zhotoveno dle smlouvy a žalované řádně předáno dne datum. Cena díla (sjednaná dodatkem č. hodnota v celkové konečné výši částka bez DPH) byla žalovanou uhrazena, s výjimkou pozastávek zakotvených v čl. 6.4 písm. B), C) smlouvy. Podle čl. 6.4 písm. B) smlouvy byly pozastávky ve výši 3 % z ceny díla, tj. ve výši částka, splatné po uplynutí 24 měsíců od předání díla za předpokladu, že byly odstraněny vady a nedodělky z přejímacího řízení. Podle čl. 6.4 písm. C) smlouvy byly pozastávky ve výši 2 % z ceny díla, tj. ve výši částka, splatné po uplynutí 36 měsíců od předání díla, a to opět za předpokladu, že byly odstraněny vady a nedodělky z přejímacího řízení. Splatnost pozastávky ve výši 3 % z ceny díla nastala dne datum a splatnost pozastávky ve výši 2 % z ceny díla dne datum, neboť nejpozději k datu datum došlo k odstranění vad z přejímacího řízení. Dopisem ze dne datum uplatnila žalovaná vůči žalobkyni svůj domnělý nárok na smluvní pokutu podle čl. 7.7 smlouvy o dílo, kterou vyúčtovala za údajné prodlení žalobkyně se splněním povinnosti odstranit v dohodnutých termínech řádně reklamované a uznané vady. Tato pokuta byla sjednána ve výši částka za každý den prodlení a vadu, nedohodnou-li se zhotovitel a objednatel jinak. Žalovaná vyčíslila tento svůj nárok částkou ve výši částka, a to aniž by prokázala jeho opodstatněnost. Žalobkyně předmětný nárok striktně odmítla přípisem ze dne datum s tím, že není oprávněný, neboť nenastaly podmínky nutné pro jeho uplatnění. Vady vytýkané žalovanou nebyly žalobkyní uznány, nebyly řádně reklamovány a nebylo prokázáno jakékoli prodlení s jejich odstraňováním. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě částky ve výši částka. Na předmětnou výzvu reagovala žalovaná dopisem ze dne datum, v němž uvedla argumentaci, jíž odůvodňovala svůj domnělý nárok na smluvní pokutu a zároveň provedla započtení tohoto svého nároku na žalobkyní uplatněnou pohledávku ve výši částka. Žalobkyně zareagovala přípisem ze dne datum, jímž pohledávku žalované opětovně odmítla, stejně jako provedené započtení. Současně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, s tím, že se jedná o předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř. Dne datum zaslala žalovaná žalobkyni písemné sdělení, v němž konstatovala nárok žalobkyně na vyplacení zbývající pozastávky ve výši 2 % ze sjednané ceny díla, tj. částky částka, a současně provedla proti této pohledávce další zápočet svého domnělého nároku na smluvní pokutu. Žalobkyně zareagovala dopisem ze dne datum, jímž opětovně odmítla jak provedený zápočet, tak i započítávanou pohledávku, kterou označila za neoprávněnou a neexistentní. Současně vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky, tj. k úhradě obou pozastávek v celkové výši 5 % z ceny díla (částka), a taktéž žalovanou upozornila, že se jedná o předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. Žalobkyně neuznává žalovanou vznášený nárok na smluvní pokutu ani z části, neboť je přesvědčena, že nebyly naplněny podmínky pro jeho vznik – 1) nedošlo k řádnému reklamování vad dle čl. 12.4 smlouvy o dílo, v němž je zakotvena povinnost objednatele uplatnit případnou reklamaci bezprostředně po jejím zjištění faxem nebo e-mailem a poté ještě písemně do rukou zhotovitele – to se nikdy nestalo, 2) nedošlo k uznání reklamovaných vad žalobkyní, 3) nedošlo k prodlení s odstraněním vad – žalovaná dosud neprokázala, že by došlo k tomuto prodlení, a to ani pro případ, že by reklamovala řádně. V žádném z případů neprokázala, jaký byl sjednán termín pro odstranění vad, kdy měla řádně reklamovat ani kdy mělo dojít k odstranění reklamovaných vad, z čehož přitom dovozuje případné prodlení. Pohledávka tvrzená žalovanou je nejistá a neurčitá, a tedy i nezpůsobilá k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu je nutno hodnotit žalovanou provedené zápočty jako neplatné.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává co do důvodu a výše. V čl. 7.7 smlouvy bylo mezi stranami dohodnuto, že pokud zhotovitel neodstraní řádně reklamované a uznané vady v dohodnutém termínu, je objednatel oprávněn požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši částka za každý den prodlení a vadu, nedohodnou-li se strany jinak. Totéž platí na vady reklamované v rámci záruční doby. V čl. 12.3 smlouvy bylo dále dohodnuto, že na reklamované vady je žalobkyně povinna nastoupit nebo reagovat do 48 hodin a následně reklamovanou vadu odstranit v dohodnutém termínu. V případě, že nedojde k dohodě o termínu, platí termín stanovený objednatelem. Podle čl. 12.4 smlouvy pak platí, že pokud žalobkyně neuplatní námitky proti reklamaci do 5 dnů od jejího obdržení, má se za to, že reklamaci uznává a s věcnými a termínovanými požadavky objednatele souhlasí. Žalobkyně se dostala do prodlení s odstraňováním vad, které byly reklamovány v záruční době, přičemž v souladu s citovanými články smlouvy byla stanovena lhůta pro odstranění vad v délce 5 dnů. Žalovaná přiložila ke svému podání tabulku s popisem celkem hodnota reklamovaných závad, které měly být dle jejích tvrzení všechny odstraněny do 5 dnů, s uvedením dat reklamací, termínů urgencí, termínů odstranění, počtu dnů prodlení a s výpočtem výše dílčích smluvních pokut vážících se k té které vadě. Uvedla, že již z toho, že žalobkyně provedené reklamace nijak nerozporovala a naopak vady (byť s prodlením) vždy odstranila, lze dovozovat, že tyto reklamace uznala. Vady byly reklamovány a byla stanovena lhůta 5 dnů k jejich odstranění, která následně nebyla dodržena. Žalované tak vznikl nárok na smluvní pokutu v celkové výši částka. Tato byla u žalobkyně uplatněna dopisem ze dne datum a stala se v souladu s čl. 7.17 smlouvy splatnou do 14 dnů ode dne doručení jejího vyúčtování. Dopisem ze dne datum započetla žalovaná svou pohledávku ve výši částka proti pohledávce žalobkyně ve výši částka, dopisem ze dne datum pak provedla zápočet téže pohledávky i proti pohledávce žalobkyně ve výši částka. V rozsahu vzájemného krytí pohledávek obou stran došlo k jejich zániku a žalobkyni tudíž aktuálně žádný nárok vůči žalované nesvědčí.

Soud učinil následující skutková zjištění:

3. Ze smlouvy o dílo ze dne datum ve znění celkem Anonymizováno dodatků ze dnů datum, datum a datum bylo zjištěno, že mezi stranami – žalobkyní jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem – byla dne datum uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla dodávka stavby „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno adresa“. V čl. 7.7. smlouvy bylo ujednáno, že pokud zhotovitel neodstraní řádně reklamované a uznané vady v dohodnutém termínu, je objednatel oprávněn požadovat po zhotoviteli zaplacení smluvní pokuty ve výši částka za každý den prodlení a vadu, nedohodnou-li se objednatel a zhotovitel jinak. Totéž platí na vady reklamované v rámci záruční doby. V čl. 7.17. smlouvy bylo ujednáno, že nebude-li smluvní pokuta započtena, sjednávají smluvní strany splatnost smluvních pokut na 14 kalendářních dnů ode dne doručení jejich vyúčtování příslušné smluvní straně. V čl. 12.1. smlouvy bylo mimo jiné ujednáno, že zhotovitel poskytuje objednateli záruku za jakost dodávek a za kvalitní provedení veškerých stavebních i řemeslných prací, a to v délce trvání 60 měsíců. Záruční doba počíná běžet dnem splnění díla, po odstranění vad a nedodělků z přejímacího řízení. V čl. 12.3. smlouvy bylo mimo jiné ujednáno, že na závady reklamované v záruční lhůtě je zhotovitel povinen nastoupit nebo reagovat nejpozději do 48 hodin a následně je odstranit v dohodnutém termínu. V případě, že nedojde k dohodě o termínu odstranění, platí termín s ohledem na provozní podmínky a termín objednatele. V případě vady ohrožující zdraví nebo život, popř. specifikované jako havarijní, je zhotovitel povinen zahájit práce neprodleně a ihned po nahlášení. V čl. 12.4. smlouvy bylo ujednáno, že objednatel se zavazuje, že případnou reklamaci vady díla uplatní bezprostředně po jejím zjištění faxem nebo e-mailem a poté písemně do rukou zhotovitele. V reklamaci musí být vady popsány a dále uvedeno, jak se projevují. V případě, že zhotovitel neuplatní námitku proti reklamaci ve lhůtě do 5 dnů od obdržení reklamace, má se za to, že reklamaci uznává a s věcnými a termínovými požadavky objednatele souhlasí. V čl. 12.5. smlouvy bylo ujednáno, že o odstranění reklamované vady sepíší zhotovitel s objednatelem protokol, ve kterém (zřejmě objednatel – pozn. soud) potvrdí odstranění vady nebo uvede důvody, pro které odmítá opravu převzít. Dodatkem č. hodnota ke smlouvě o dílo ze dne datum byla mezi stranami mimo jiné dohodnuta nová celková cena za dílo ve výši částka bez DPH (čl. II. odst. 1) a taktéž bylo změněno původní znění čl. 6.4 smlouvy o dílo (čl. IV. odst. 1). Toto bylo nahrazeno novým ujednáním, podle něhož 10 % z částky částka bez DPH představuje tzv. pozastávku, přičemž část této pozastávky ve výši 3 % (částka) se objednatel zavazuje uhradit zhotoviteli po uplynutí 24 měsíců od předání díla bez vad a nedodělků, za předpokladu, že byly odstraněny vady a nedodělky z přejímacího řízení, a další část pozastávky ve výši 2 % (částka) se zavazuje uhradit po uplynutí 36 měsíců od předání díla bez vad a nedodělků, opět za předpokladu, že byly odstraněny vady a nedodělky z přejímacího řízení.

4. Ze shodných tvrzení účastníků (viz sdělení žalované u jednání dne datum) bylo zjištěno, že veškeré podmínky stanovené v čl. 6.4 smlouvy o dílo ve znění dodatku č. hodnota byly splněny a žalobkyni tak vznikl vůči žalované nárok na zaplacení pozastávek v celkové výši částka, přičemž část ve výši částka se stala splatnou dne datum a zbylá část ve výši částka se stala splatnou dne datum.

5. Ze vzájemné korespondence stran z období od datum do datum bylo zjištěno následující:

 Žalovaná dopisem ze dne datum uplatnila prostřednictvím svého právního zástupce u žalobkyně smluvní pokutu v celkové výši částka, a to s poukazem na čl. Anonymizováno.Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno a Anonymizováno.Anonymizováno smlouvy o dílo. Přílohu dopisu tvořila tabulka obsahující popis celkem hodnota reklamovaných vad, které měly být dle tvrzení žalované všechny odstraněny do 5 dnů, a dále data učinění reklamací, konkrétní data, do nichž měly být závady odstraněny, termíny urgencí, termíny odstranění, počty dnů prodlení a finální výpočty výše dílčích smluvních pokut vážících se k té které vadě.

 Žalobkyně dopisem ze dne datum žalovanou vyčíslené smluvní pokuty zcela odmítla. Uvedla, že žádná z tvrzených reklamací nebyla reklamací řádnou, v mnoha případech se pak fakticky nejednalo o reklamace vad zjištěných v záruční době, nýbrž o oznámení závad majících původ v nesprávné údržbě či nesprávném užívání díla, přičemž v některých případech byl dokonce na místě zjištěn neodborný zásah do konstrukcí ze strany žalované. K uznání některých závad a jejich odstranění bylo přistoupeno toliko v rámci snahy o zachování dosavadních dobrých vztahů. Žalobkyně poukázala na čl. 12.3 smlouvy o dílo, z něhož plyne, že zhotovitel má závady odstranit primárně v dohodnutém termínu a teprve nedojde-li k dohodě, platí termín s ohledem na provozní podmínky a termín objednatele. Ze žalobkyní vedené evidence a e-mailové korespondence se podává, že se obě strany na termínech odstraňování vždy domlouvaly, popř. si je dle provozních podmínek vzájemně prodlužovaly, a to bez jakýchkoli připomínek žalované. Tedy i přesto, že se nejednalo o řádné reklamace, žalobkyně na tyto v rámci dobrých vztahů reagovala, termíny pro odstranění závad komunikovala a spolu se žalovanou je vzájemně prodlužovala. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě již splatné 3 % pozastávky ve výši částka.

 Žalovaná dopisem ze dne datum odmítla prostřednictvím svého právního zástupce veškerou argumentaci žalobkyně a započetla proti pohledávce žalobkyně ve výši částka svou pohledávku z titulu smluvní pokuty v celkové výši částka.

 Žalobkyně dopisem ze dne datum odkázala na předchozí korespondenci a dále se blíže vyjádřila k výkladu čl. 12.4 smlouvy, z něhož dle jejího názoru plyne, že objednatel je povinen uplatňovat jednotlivé reklamace vždy nejen faxem nebo e-mailem, nýbrž následně i písemně do rukou zhotovitele, tzn. typicky v listinné podobě, což žalovaná nikdy nečinila (reklamovala pouze e-mailem). Její reklamace tak nelze považovat za řádné. I pokud by se však jednalo o řádné reklamace, žalované by přesto tvrzený nárok na smluvní pokuty nevznikl – 1) celou řadu závad nebylo technicky možné odstranit v pětidenní lhůtě, což brala žalovaná na vědomí a dobu odstraňování nikdy nikterak nezpochybňovala, 2) v mnoha případech se jednalo o zcela bagatelní vady nemající zásadní vliv na užívání díla, tzn. sjednaná smluvní pokuta by se ve vztahu k nim jevila jako zcela nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy, 3) v řadě případů nešlo o vadu díla zjištěnou v záruční době, nýbrž o následek nevhodného užívání, neodborného zásahu či poškození způsobené vyšší mocí či subjektem, za něhož zhotovitel neodpovídá. Žalobkyně odmítla žalovanou provedený zápočet, v souvislosti s čímž poukázala na ust. § 1987 odst. 2 o. z., podle něhož není k započtení způsobilá tzv. pohledávka nejistá a neurčitá. Opětovně vyzvala žalovanou k úhradě částky částka, přičemž současně uvedla, že se jedná o předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř.

 Žalovaná dopisem ze dne datum žalobkyni prostřednictvím svého právního zástupce sdělila, že jelikož již nastaly podmínky i pro výplatu druhé – 2% pozastávky ve výši částka, započítává tímto žalovaná svou již dříve vyúčtovanou smluvní pokutu v celkové výši částka, která prozatím zanikla (provedením předchozího zápočtu) pouze co do výše 1 377 046,87, rovněž proti této pohledávce.

 Žalobkyně dopisem ze dne datum odkázala na svá předchozí písemná vyjádření, označila pohledávky žalované za neexistentní, jejich vymáhání za protiprávní a pokusy žalované o započtení vzájemných pohledávek za neplatné. Vyzvala žalovanou k úhradě pozastávek v celkové výši částka, přičemž současně uvedla, že se jedná o předžalobní výzvu.

7. Další důkazní návrhy účastníků byly vzhledem k níže uvedenému právnímu posouzení věci zamítnuty pro nadbytečnost.

Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

8. Účastníci (žalobkyně jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel) mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dodávka stavby „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno adresa“. V čl. 7.7. smlouvy bylo ujednáno, že pokud zhotovitel neodstraní řádně reklamované a uznané vady v dohodnutém termínu, je objednatel oprávněn požadovat po zhotoviteli zaplacení smluvní pokuty ve výši částka za každý den prodlení a vadu, nedohodnou-li se objednatel a zhotovitel jinak. Totéž platí na vady reklamované v rámci záruční doby. V čl. 7.17. smlouvy bylo ujednáno, že nebude-li smluvní pokuta započtena, sjednávají smluvní strany splatnost smluvních pokut na 14 kalendářních dnů ode dne doručení jejich vyúčtování příslušné smluvní straně. V čl. 12.1. smlouvy bylo mimo jiné ujednáno, že zhotovitel poskytuje objednateli záruku za jakost dodávek a za kvalitní provedení veškerých stavebních i řemeslných prací, a to v délce trvání 60 měsíců. Záruční doba počíná běžet dnem splnění díla, po odstranění vad a nedodělků z přejímacího řízení. V čl. 12.3. smlouvy bylo mimo jiné ujednáno, že na závady reklamované v záruční lhůtě je zhotovitel povinen nastoupit nebo reagovat nejpozději do 48 hodin a následně je odstranit v dohodnutém termínu. V případě, že nedojde k dohodě o termínu odstranění, platí termín s ohledem na provozní podmínky a termín objednatele. V případě vady ohrožující zdraví nebo život, popř. specifikované jako havarijní je zhotovitel povinen zahájit práce neprodleně a ihned po nahlášení. V čl. 12.4. smlouvy bylo ujednáno, že objednatel se zavazuje, že případnou reklamaci vady díla uplatní bezprostředně po jejím zjištění faxem nebo e-mailem a poté písemně do rukou zhotovitele. V reklamaci musí být vady popsány a dále uvedeno, jak se projevují. V případě, že zhotovitel neuplatní námitku proti reklamaci ve lhůtě do 5 dnů od obdržení reklamace, má se za to, že reklamaci uznává a s věcnými a termínovými požadavky objednatele souhlasí. V čl. 12.5. smlouvy bylo ujednáno, že o odstranění reklamované vady sepíší zhotovitel s objednatelem protokol, ve kterém objednatel potvrdí odstranění vady nebo uvede důvody, pro které odmítá opravu převzít. Dne datum uzavřely strany k předmětné smlouvě dodatek č. hodnota, dne datum dodatek č. hodnota a dne datum dodatek č. hodnota. Tímto dodatkem č. hodnota byla mezi stranami mimo jiné dohodnuta nová celková cena za dílo ve výši částka bez DPH (čl. II. odst. 1) a taktéž bylo změněno původní znění čl. 6.4 smlouvy o dílo (čl. IV. odst. 1). Toto bylo nahrazeno ujednáním, podle něhož 10 % z částky částka bez DPH představuje tzv. pozastávku. Část této pozastávky ve výši 3 % (částka) se objednatel zavázal uhradit zhotoviteli po uplynutí 24 měsíců od předání díla bez vad a nedodělků, za předpokladu, že byly odstraněny vady a nedodělky z přejímacího řízení. Další část této pozastávky ve výši 2 % (částka) se pak objednatel zavázal uhradit zhotoviteli po uplynutí 36 měsíců od předání díla bez vad a nedodělků, opět za předpokladu, že byly odstraněny vady a nedodělky z přejímacího řízení. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyni vznikly nároky na zaplacení předmětných pozastávek ani o datech jejich splatnosti (datum u částky částka, datum u částky částka). Žalovaná uplatňuje proti těmto pohledávkám zápočty vlastních tvrzených pohledávek na zaplacení smluvních pokut dle čl. 7.7 smlouvy o dílo v souhrnné výši částka, kdy tvrdí, že žalobkyně se dostala do prodlení s odstraňováním celkem hodnota žalovanou reklamovaných vad díla, přičemž za každou jednotlivou vadu jí vznikla povinnost zaplatit žalované pokutu ve výši částka/den prodlení. Mezi stranami probíhala v mezidobí od datum do datum písemná korespondence, v níž si sdělovaly svá stanoviska, přičemž žalobkyně veškeré nároky žalované i jí provedené zápočty zcela odmítla, a to z celé řady důvodů (např. uvedla, že žádná z reklamací nebyla učiněna řádně v souladu se smlouvou o dílo, že v řadě případů se nejednalo o reklamaci vad v záruční lhůtě, nýbrž o uplatnění poškození způsobených chybnou manipulací, nesprávným užíváním či neodborným zásahem, že nebylo prokázáno jakékoli prodlení žalobkyně s odstraňováním vytýkaných závad, neboť strany se na termínech odstraňování vždy dohodly a následně si je vzájemně prodlužovaly, že výše žalovanou uplatňovaných smluvních pokut by byla v řadě případů nepřiměřená apod.).

9. Podle § 553 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 1982 odst. 1, 2 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

12. Podle § 1987 odst. 1, 2 o. z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

13. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Soud dospěl po provedeném řízení k závěru, že podaná žaloba je důvodná a je namístě jí v plném rozsahu vyhovět. O existenci a splatnosti pohledávek žalobkyně nebylo mezi stranami sporu, k zamítnutí žaloby by tak bylo namístě přistoupit pouze tehdy, pokud by byla shledána důvodnou argumentace žalované týkající se zániku zažalovaných pohledávek v důsledku jednostranně provedených zápočtů. Tuto argumentaci však soud jako důvodnou neshledal, a to ze dvou hlavních důvodů.

18. Soud v prvé řadě dospěl k závěru, že žalovanou provedené započtení pohledávek je nutno považovat za neurčité právní jednání.

19. Podle judikatury Nejvyššího soudu se jedná o neurčitost právního jednání v podobě započtení tehdy, pokud „součet pohledávek na straně jedné převyšuje součet, resp. počet pohledávek na straně druhé, přičemž z projevu vůle kompenzujícího nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2196/2016).

20. Z dopisu právního zástupce žalované ze dne datum a přiloženého přehledu jednotlivých reklamací vyplývá, že žalovaná u žalobkyně fakticky uplatnila celkem hodnota smluvních pokut se zcela samostatným skutkovým základem (tyto smluvní pokuty se vztahují k různým tvrzeným vadám s různými tvrzenými daty vzniku a daty odstranění, ve vztahu ke každé vadě by muselo být po skutkové stránce podrobně zkoumáno splnění podmínek řádnosti reklamace, existence oprávnění reklamující osoby, bylo by nutno ve všech případech stanovit termín, v němž měla být ta která vada odstraněna, v návaznosti na to by musela být podrobně zkoumána případná skutečná délka prodlení apod.), v celkové souhrnné výši částka. Z dopisu právního zástupce žalované ze dne datum dále plyne, že žalovaná učinila právní jednání směřující k započtení jejích pohledávek z titulu smluvních pokut v celkové výši částka proti pohledávce žalobkyně ve výši částka, aniž by z tohoto právního jednání bylo zřejmé, které konkrétní pohledávky z titulu smluvních pokut měly tímto zápočtem zaniknout a v jakém rozsahu. Z dopisu právního zástupce žalované ze dne datum pak plyne, že žalovaná učinila právní jednání směřující k započtení blíže nespecifikovaných zbylých pohledávek z titulu smluvních pokut, a to proti druhé pohledávce žalobkyně ve výši částka, přičemž z tohoto právního jednání opět není zřejmé, které konkrétní pohledávky z titulu dílčích smluvních pokut měly tímto zápočtem zaniknout a v jakém rozsahu.

21. Přestože byla žalovaná u jednání soudu dne datum vyzvána dle § 118a odst. 1 o. s. ř., aby doplnila svá skutková tvrzení a specifikovala konkrétní dílčí částky smluvních pokut, jejichž zánik mínila přivodit provedeným započtením, žalovaná tuto neurčitost neodstranila, když ve svém podání ze dne datum k tomuto uvedla, že „započetl[a] celou svou pokutu, kterou vyúčtoval[a] s tím, že z opatrnosti předpokládal[a], že by soud v rámci soudního řízení mohl využít moderační právo a smluvní pokutu moderovat. Žalovan[á] ve vztahu k souhrnné výši smluvní pokuty již provedl[a] moderaci soudu a další nárok ani u žalobce neuplatňovala a ani se ho soudně nedomáhal[a] a nehodlá tak činit ani v budoucnu. Žalovan[á] započetl[a] celou pokutu za předpokládaného využití moderačního práva soudu ve vztahu ke zbytku vzniklého nároku na smluvní pokutu“.

22. V prvé řadě soud poukazuje na to, že moderace smluvní pokuty dle § 2051 o. z. je úkonem, který je výhradně v dispozici soudu, nikoli účastníků. Prohlášení žalované, že „ve vztahu k souhrnné výši smluvní pokuty již sama provedla předpokládanou moderaci soudu“ tedy postrádá pro věc jakoukoli relevanci. K takové moderaci je pak navíc možno přistoupit až tehdy, navrhne-li její provedení dlužník, k čemuž v posuzované věci dosud nedošlo. Zejména však dospěl soud k závěru, že žalovaná ani přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř. neodstranila neurčitost provedených zápočtů a soudu tak nezbylo než shledat, že se jedná o zápočty neurčité, které představují zdánlivé právní jednání, k němuž nelze přihlížet.

23. I pokud by však provedené zápočty nebyly tzv. zdánlivým právním jednáním, byla by dle názoru soudu důvodnou námitka žalobkyně, že se jedná minimálně o právní jednání neplatné, a to pro naplnění podmínek § 1987 odst. 2 o. z. Podle tohoto ustanovení platí, že není způsobilá k započtení tzv. pohledávka nejistá nebo neurčitá.

24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 „v kontextu civilního procesu zákaz jednostranného započtení nejistou a neurčitou pohledávkou spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost“.

25. Za účelem sjednocení výkladu pojmu nejisté a neurčité pohledávky ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. vydal Nejvyšší soud dne 9. 9. 2020 rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, v němž dospěl k následujícím závěrům:

„Smyslem ust. § 1987 odst. 2 o. z. je zabránit tomu, aby započtení vyvolávalo nejasnosti a následné spory. Lze tudíž dovodit, že smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž (zásadně, viz dále) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky.

Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod číslem 23/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky.

Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné.

Při posuzování, zda je aktivní pohledávka neurčitá či nejistá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je proto třeba vzít v úvahu i tuto skutečnost; lze-li s ohledem na okolnosti konkrétního případu považovat za spravedlivé, aby dříve, než dojde k uhrazení (resp. přiznání) pasivní pohledávky, bylo posouzeno, zda je její věřitel povinen plnit dluh z aktivní pohledávky, vzniklé ze stejného vztahu, není na místě poskytovat takovému věřiteli ochranu prostřednictvím § 1987 odst. 2 o. z. V takovém případě zpravidla není aktivní pohledávka nejistá nebo neurčitá ve smyslu posledně označeného ustanovení, přestože by ji jinak bylo možné považovat za ilikvidní.

Jelikož vykládané ustanovení sleduje především ochranu věřitele pasivní pohledávky, je na něm, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svoji (aktivní) pohledávku za věřitelem (§ 580 odst. 1, § 586 o. z.); rozpor jednostranného započtení s § 1987 odst. 2 o. z. tudíž zakládá (zpravidla) toliko relativní neplatnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017).

Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. Účinnost právního jednání, která zpravidla nastává v okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli (srov. § 570 a násl. o. z.), je přitom nutné odlišit od účinků tohoto právního jednání (k nimž dochází ex tunc, k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení - § 1982 odst. 2 in fine o. z.).

Ze shora popsaných závěrů se podává, že český zákonodárce upravil likviditu aktivní pohledávky jakožto hmotněprávní předpoklad započtení; není-li aktivní pohledávka jistá a určitá, odporuje započtení zákonu a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne).

Přesto, že je likvidita aktivní pohledávky hmotněprávním předpokladem jednostranného započtení, ochrana poskytovaná vykládaným ustanovením se prosadí zpravidla až v soudním řízení, v němž se věřitel pasivní pohledávky domáhá jejího splnění. Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky.

Tak tomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je přitom třeba vzít i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena. Je-li námitka započtení vznesena v okamžiku, kdy je řízení teprve na začátku a prokazování skutečností rozhodných pro posouzení aktivní pohledávky nebude významně složitější, než je tomu v případě žalobou uplatněné pohledávky, bude zpravidla na místě závěr, že započtení neodporuje § 1987 odst. 2 o. z. (srov. výše k posuzování, zda je aktivní pohledávka nejistá nebo neurčitá). Naopak, námitka započtení uplatněná až na konci nalézacího řízení, či dokonce až jako obrana v exekučním řízení, obstojí pouze v případě, bude-li aktivní (započítávaná) pohledávka zcela nepochybná (nebude-li nutné k jejímu zjištění provádět žádné složitější dokazování).

Uvedené závěry se obdobně prosadí i tehdy, provede-li dlužník pasivní pohledávky započtení mimo soudní řízení o žalobě na splnění pasivní pohledávky (ať už před jeho zahájením či v jeho průběhu) a vznese-li v řízení námitku zániku žalobou uplatněné pohledávky v důsledku tohoto započtení. I v tomto případě jsou přitom pro posouzení, zda aktivní pohledávka vyhovuje požadavku § 1987 odst. 2 o. z., rozhodné okolnosti, které zde byly v okamžiku účinnosti právního jednání dlužníka (jednostranného započtení).

Byla-li aktivní pohledávka v okamžiku jejího započtení nejistá a neurčitá, a je-li započtení z tohoto důvodu neplatné, nic nebrání dlužníku pasivní pohledávky (věřiteli aktivní pohledávky), aby změní-li se okolnosti a dojdeli v mezidobí k vyjasnění jeho (aktivní) pohledávky započetl svoji (aktivní) pohledávku opětovně.“

26. S přihlédnutím k citované judikatuře Nejvyššího soudu dospěl soud po posouzení všech relevantních aspektů věci k závěru, že pohledávky žalované užité k zápočtu je namístě vyhodnotit jako nejisté a neurčité ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Je sice pravdou, že tyto pohledávky mají plynout z téže smlouvy o dílo, což bude zpravidla skutečnost svědčící spíše pro neaplikovatelnost cit. ustanovení a odůvodňující posouzení vzájemných vztahů stran ve všech souvislostech v jediném řízení, s ohledem na další okolnosti případu je však soud toho názoru, že žalobkyni je přeci jen namístě ochranu poskytovanou předmětným ustanovením přiznat. Nelze přehlížet, že v daném případě je dán skutečně markantní rozdíl v míře nejistoty ohledně existence pohledávek žalobkyně uplatněných žalobou a pohledávek žalované, které byly uplatněny jednostrannými zápočty. Na jedné straně stojí 2 pohledávky žalobkyně, jejichž existence a splatnost není mezi stranami sporná, na straně druhé stojí nároky žalované na celkem hodnota dílčích smluvních pokut, jejichž existenci žalobkyně od počátku sporuje, vznáší proti nim celou řadu relevantních námitek (ať už přímo v řízení či v rámci předchozí korespondence stran) a jejichž prokázání by vyžadovalo výrazně rozsáhlejší a složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněných pohledávkách žalobkyně. Pro posouzení nároků žalované by bylo třeba provádět velmi rozsáhlé dokazování, když ve vztahu ke každé z uplatněných smluvních pokut by bylo nutno (v návaznosti na vznesené námitky žalobkyně) objasnit celou řadu již shora nastíněných skutečností – řádnost učiněné reklamace (včetně řádnosti popisu vady, formy reklamace, oprávnění osoby, která reklamaci uplatnila apod.), datum jejího uplatnění, existenci vytýkaných vad, zda se skutečně jednalo o vadu díla anebo např. o poškození způsobené chybným užíváním či manipulací, bylo by nutno postavit najisto počátek běhu lhůt pro odstranění jednotlivých vad, délku těchto lhůt (zda byly v jednotlivých případech určeny dohodou stran či oprávněně jednostranně žalovanou), datum odstranění té které vady, zda došlo k nějakému prodlení na straně žalobkyně, skutečnou výši dílčích smluvních pokut apod. Dále by ke každé jednotlivé smluvní pokutě bylo třeba zvážit – pakliže by žalobkyně navrhla takový postup – případnou moderaci její výše s ohledem na konkrétní zjištěné skutkové okolnosti, s přihlédnutím k hodnotě a významu tou kterou pokutou zajišťované povinnosti. Soud by se musel fakticky zabývat žalovanou uplatněnými nároky v celé jejich výši, která má být přitom více než trojnásobná oproti výši pohledávek uplatněných žalobkyní. Nebyla-li by prokázána oprávněnost některých uplatněných smluvních pokut, musel by soud objasňovat oprávněnost pokut dalších, až dokud by (za případného uplatnění odpovídající moderace) nedospěl k závěru, že jsou nároky žalované důvodné alespoň co do výše nároků uplatněných žalobkyní. To by dle názoru soudu fakticky znamenalo odklon od základní zásady sporného civilního procesu, jíž je zásada projednací, směrem k nepřípustnému uplatnění vyšetřovací zásady. V situaci, kdy žalobu podala žalobkyně, zaplatila z ní soudní poplatek, o jejích 2 pohledávkách není od počátku žádného sporu a řízení by tak bylo vedeno výhradně o 31 pohledávkách žalované, ohledně nichž je mezi stranami sporné de facto úplně vše, bylo by dle názoru soudu nespravedlivé odepřít žalobkyni ochranu poskytovanou skrze ust. § 1987 odst. 2 o. z.

27. Pouze pro úplnost lze – na podporu právě uvedeného – poukázat na určitou nekonzistentnost v tvrzeních žalované, jimž navíc odporuje obsah jí předložených listin. Tyto rozpory lze spatřovat např. již u smluvní pokuty uplatněné žalovanou v návaznosti na tvrzené prodlení žalobkyně s odstraněním vady č. hodnota. Dle vyjádření žalované k žalobě, které bylo soudu doručeno dne datum, se jednalo o závadu s následujícím popisem: „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno doAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.“ Dle tvrzení žalované měla lhůta pro odstranění vady činit Anonymizováno dní, vada měla být reklamována dne datum, termín pro odstranění vady dle smlouvy měl být dne datum, odstranění vady mělo být urgováno dne datum, vada měla být odstraněna datum, sankce za prodlení s odstraněním vady měla činit částka/den, prodlení mělo činit Anonymizováno dnů a výše smluvní pokuty tak měla činit částka. Z dopisu žalované ze dne datum, adresovaného žalobkyni, který soudu předložila žalovaná, se však k vadě č. hodnota podává, že „Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno datum. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno datum, AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno datum. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.“ S ohledem na sdělení žalované obsažené v tomto dopisu tak lze dle názoru soudu přinejmenším pochybovat o správnosti tvrzení žalované, že žalobkyně byla již ode dne datum v prodlení s odstraněním vady č. hodnota a že mezi účastníky neexistovala jiná dohoda o termínu pro odstranění vady, kterou smlouva o dílo ve svém čl. 12.3 předpokládá a preferuje. Tyto případné rozpory by musely být zkoumány u všech Anonymizováno žalovanou tvrzených vad, musel by být prováděn podrobný výklad projevů vůle obou stran v rámci procesu reklamování a odstraňování vytýkaných vad a dle názoru soudu by se jednalo o postup výrazně prodlužující řízení vedené primárně o zcela nesporných pohledávkách žalobkyně.

28. Vzhledem ke všem takto vyloženým důvodům dospěl tedy soud k závěru, že kompenzační projevy žalované – nepředstavovaly-li by zdánlivé právní jednání – je nutno hodnotit minimálně jako právní jednání neplatné. Žalobkyně opakovaně vznesla námitku neplatnosti provedených zápočtů, soud proto k této neplatnosti přihlédl a neshledal argumentaci žalované jako důvodnou. Žalobou byly uplatněny nároky žalobkyně na zaplacení pozastávek ceny za provedené dílo, o těchto nárocích ani o jejich splatnosti nebylo mezi stranami sporu, a proto soud rozhodl tak, že podané žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to vč. požadovaného zákonného úroku z prodlení. Lhůta k plnění byla určená obecná tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla zcela procesně úspěšná žalobkyně, náleží jí proto plná náhrada nákladů řízení ve výši částka. Tato sestává z odměny advokáta za 5 účtovaných úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT po částka (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání ze dnů datum a datum, účast u jednání soudu ve dnech datum a datum), z odměny advokáta za 1 účtovaný úkon právní služby dle § 11 odst. 2 AT po částka (jednoduchá výzva k plnění), obojí počítáno z tarifní hodnoty částka dle § 7, § 8 odst. 1 AT, z 6 režijních paušálu po částka dle § 13 odst. 4 AT, z účtované náhrady jízdních výdajů k jednáním soudu v celkové výši částka (žalovaná vyúčtovala náhradu za opotřebení užitého vozidla ve výši částka/1 km jízdy dle vyhl. č. 467/2022 za celkem hodnota cesty z Anonymizováno do Anonymizováno a zpět o celkové vzdálenosti Anonymizováno km; náhradu za spotřebované pohonné hmoty neúčtovala), z náhrady za promeškaný čas strávený cestou ke 2 jednáním soudu a zpět v účtované výši částka (tj. 2x 12 započatých půlhodin po částka za celkem hodnota cesty z Anonymizováno do částka. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka Olomouc, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.