OSOL 13 C 199/2025-99

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Josefem Břeněm sídlem Božkova 927/69, 702 00 Ostrava ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 29 651,05 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 29 651,05 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 449 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 651,05 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne datum č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 250 Kč, poplatkem za službu Expresní projednání žádosti ve výši 199 Kč, smluvním úrokem ve výši 0,5% denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, tedy za období od datum do datum, jehož kapitalizovaná výše činí 9 202, 05 Kč. Celková výše nároků žalobkyně činí celkem hodnota, 05 Kč nejpozději splatných dne datum.

2. Žalovaný již v odporu uvedl, že na dluh částečně uhradil částku v celkové výši 10 000 Kč. U jednání pak doplnil, že uhradil celkem částku ve výši 20 000 Kč a konečně ve svém závěrečném návrhu uvedl, že by na zbývající dluh chtěl uhradit maximálně 5 000 Kč, jelikož požadovaný úrok se mu jeví příliš vysoký.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně jako společnost a žalovaný v postavení podnikatele uzavřeli tuto smlouvu na základě které společnost žalovanému poskytla úvěr výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného ve výši 15 000 Kč na dobu 30 dnů ode dne poskytnutí jistiny, poplatek za poskytnutí úvěru činil 35 % p. m. z jistiny, výše úroku byla stanovena 0,5% denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, následně 0,1% denně z celkové dlužné částky. Dále byl sjednán poplatek za službu Expresní projednání žádosti ve výši 199 Kč a poplatek za službu SMS servis ve výši 35 Kč.

5. Z výpisů z účtu č. č. účtu pro žalovaného byly zjištěny transakce za období od datum- datum (č. l. 14-28)

6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne datum z účtu žalobkyně byla na účet č. účtu pod v. s. 44710495 vyplacena částka 15 000 Kč.

7. Z kopie občanského průkazu soud zjistil že žalobkyně si za účelem ověření totožnosti žalované obstarala kopii jeho osobního dokladu.

8. Z předžalobní výzvy ze dne datum a detailní informace k zásilce soud zjistil, že zástupce žalobkyně sepsal předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, která mu byla doručena dne datum.

9. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný je fyzickou osobou podnikající s adresou sídla adresa. Žalovaný má vedeno živnostenské oprávnění pro předmět podnikání provádění staveb, jejich změn a odstraňování. Vznik oprávnění je evidován k datu datum, doba platnosti oprávnění je evidována na dobu neurčitou.

10. Z listiny posouzení úvěruschopnosti č. l. 32 soud zjistil, že č. hodnota má uvedeny příjmy 46 000, adresa měsíce 36 813, 40 098, 93 123, počítáno od 202311 běžné výdaje 5 000, ubytování 0 a splátky úvěrů 6 500, dále byl uveden kreditní rámec 30 000 a nabídnutý 15 000.

11. Z potvrzení o provedení platby z č. l. 88-91 soud zjistil, že z účtu žalovaného č. č. účtu byly na účet č. 26202483993/2010 pod v. s. 44710495 uhrazeny platby ve výši 5 000 Kč dne datum, datum, datum a dne datum.

12. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu 30 dnů ode dne poskytnutí jistiny, poplatek za poskytnutí úvěru činil 35 % p. m. z jistiny, výše úroku byla stanovena 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, následně 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Dále byl sjednán poplatek za službu Expresní projednání žádosti ve výši 199 Kč a poplatek za službu SMS servis ve výši 35 Kč. Žalovaný byl ve smlouvě identifikována rodným číslem, IČ a místem podnikání. Téhož dne byla částka 15 000 Kč převedena z účtu žalobkyně na účet č. č. účtu, tedy na bankovní účet žalovaného. Právní zástupce žalobkyně následně dne datum zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě pohledávky. Žalovaný je fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění od datum. Žalovaný ze svého účtu č. č. účtu uhradil na účet č. 26202483993/2010 pod v. s. 44710495 platby ve výši 5 000 Kč dne datum, datum, datum a dne datum

13. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. (2) Spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr a) zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci, b) účelově určený k 1. nabytí, vypořádání nebo zachování práv k nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 2. výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 3. úhradě za převod družstevního podílu v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu nebo rodinného domu, 4. změně stavby podle stavebního zákona nebo jejímu připojení k veřejným sítím, 5. úhradě nákladů spojených se získáním peněžité zápůjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 4, nebo 6. splacení úvěru, peněžité zápůjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 6, nebo c) poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření. (3) Vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a a) prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem, b) poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dále jen "smlouva o spotřebitelském úvěru"), nebo c) konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. (4) Jde-li částečně o spotřebitelský úvěr na bydlení podle odstavce 2 písm. b) a částečně o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, rozhoduje o tom, zda se na daný spotřebitelský úvěr použije právní úprava spotřebitelského úvěru na bydlení nebo jiného než na bydlení, převažující účel spotřebitelského úvěru. Nelze-li převažující účel určit, použije se na takový spotřebitelský úvěr úprava spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

15. Podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

21. Podle § 2991 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je nedůvodná.

23. Dle ustáleného názoru Nejvyššího soudu je pro posouzení postavení fyzické osoby uzavírající smlouvu rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Pro aplikaci ustanovení na ochranu spotřebitele není rozhodné, zda je určitá osoba podnikatelem (má podnikatelské oprávnění, v jiných vztazích jako podnikatel vystupuje) či jaké má s obchodními vztahy zkušenosti. Podle definice spotřebitelských smluv a spotřebitele zakotvené v ustanovení § 52 obč. zák. je naopak významným, zda v tom, kterém vztahu je spotřebitel osobou, který při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Je třeba zkoumat faktický stav věci a odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo jedná jako fyzická osoba mimo rámec svého podnikání. Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu, je třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II.ÚS 1176/21). Pro určení smlouvy jako smlouvy uzavřené mezi podnikateli a nikoli jako smlouvy uzavřené se spotřebitelem není proto relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, ale je třeba zkoumat faktický stav věci.

24. Žalobkyně jako subjekt poskytující spotřebitelské úvěry tvrdí, že se žalovaným uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru. Žalobkyně si vyžádala výpisy z účtů žalovaného, ze kterých vyplývá, že v doložených měsících si žalovaný sjednal povícero spotřebitelských úvěrů v řádech desítek tisíc. Stran postavení žalovaného byl soud připraven žalobkyni poučit, ta však svou pasivitou se tohoto poučení zbavila. Žalobkyně tak netvrdila a neprokázala, že žalovaný jednal v rámci své podnikatelské činnosti. Proto soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný jednal v rámci své podnikatelské činnosti. To, že ve smlouvě je uvedeno jeho IČ a sídlo není důvodem pro to, aby pro závazkový vztah bez dalšího byla vyloučena ustanovení z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a aby tento zákon byl případně obcházen.

25. V případě, že žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti, bylo povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru provést posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Šlo by totiž o poskytnutí spotřebitelského úvěru, k jehož poskytování žalobkyně oprávněna je. Žalobkyně byl byla bývala vyzvána i k doplnění těchto tvrzení a označení důkazů, avšak jak uvedeno výše, k jednání se nedostavila. Soud proto uzavírá, že smlouva ze dne datum tvrzená žalobkyní je neplatná dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pro absenci posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K neplatnosti pro rozpor se zákonným ustanovením soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z.

26. Nadto soud uvádí, že rozhodovací praxe Ústavního soudu vyžaduje po věřiteli, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Ústavní soud neomezil povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale vymezil ji jako výchozí zásadu a obecný princip, kterým by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce by se tak nezprostil povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, ani pokud by v závěru šlo o podnikatelský úvěr šlo.

27. Smlouvu ze dne datum tak soud posoudil jako absolutně neplatnou. Zabýval se pak otázkou, zda není na místě žalobě žalobkyně vyhovět z jiného důvodu. Žalobkyně žalovanému vyplatila 15 000 Kč, žalovaný v řízení prokázal, že ji uhradil postupně částku ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně proto nemůže žádat ničeho a s ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl.

28. náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný procesní úspěch, když žaloba žalobkyně byla zamítnuta a žalobkyně byla procesně neúspěšným účastníkem řízení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný vzdal práva na náhradu nákladů řízení, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.