OSOL 17 C 112/2025-35

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro vyloučení věci z výkonu rozhodnutí

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vyloučení vozidel jméno FO RZ SPZ, AUDI A6 Avant RZ SPZ, jméno FO jméno FO RZ SPZ, z exekuce vedené žalovaným jako soudním exekutorem pod sp. zn. spisová značka, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal zdejšímu soudu dne datum žalobu o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí ve smyslu § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu s odůvodněním, že dne datum zjistil, že v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem Jméno žalovaného pod sp. zn. spisová značka byly do soupisu zahrnuty movité věci: jméno FO RZ SPZ, AUDI A6 Avant RZ SPZ, jméno FO jméno FO RZ SPZ. Tyto movité věci však ke dni soupisu nepatřily povinnému Jméno žalobkyně., nýbrž byly na základě platných kupních smluv prodány třetím osobám před vydáním exekučního příkazu. Přechod vlastnického práva nastal řádným uzavřením kupních smluv a předáním vozidel kupujícím. Přepis v registru vozidel není rozhodující pro určení vlastnického práva. Žalobce se proto domáhá, aby soud určil, že výše uvedené movité věci nepatří povinnému a byly neoprávněně zahrnuty do soupisu majetku v exekuci.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť není pasivně věcně legitimován.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o․ s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. Soud učinil následující skutková zjištění, která jsou shodná se závěrem o skutkovém stavu:

Z protokolu o úkonu provedeném v exekučním řízení soud zjistil, že žalovaný, jakožto soudní exekutor vede pod sp.zn. spisová značka exekuci, ve které jako oprávněná vystupuje právnická osoba, se sídlem adresa, IČ: IČO a jako povinná vystupuje žalobkyně. V rámci této exekuce došlo k provedení soupisu movitých věcí na základě exekučního příkazu k prodeji movitých věcí.

5. Soud z dalších listinných důkazů pro nadbytečnost neučinil žádná skutková zjištění.

6. Podle ust. § 68 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen e. ř.) ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (dále jen„ navrhovatel“) může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutor odmítne.

7. Podle ust. § 68 odst. 2 e. ř. o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu rozhodne exekutor do 15 dnů od jeho doručení. Nebyl-li návrh odmítnut pro opožděnost, rozhodne exekutor o návrhu na základě znaleckých posudků, zpráv a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářských nebo exekutorských zápisů a jiných listin, předložených navrhovatelem společně s návrhem.

8. Podle ust. § 68 odst. 4 e. ř. žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Od podání návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu do uplynutí lhůty podle věty první a po dobu řízení o žalobě nelze sepsané movité věci prodat.

9. Podle ust. § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

10. právnická osoba a právní praxe využívají termínu aktivní a pasivní legitimace. Aktivně legitimován k podání žaloby je obecně ten, který se domáhá ochrany svého práva, pasivně legitimován je ten, koho tíží povinnost naplnit toto právo. Není-li žalobce aktivně legitimován nebo žalovaný pasivně legitimován, je žaloba podána nedůvodně a soud ji musí zamítnout. V případě vylučovací žaloby je pak aktivně legitimována třetí osoba, která má k vylučované věci právo, pasivně legitimována je osoba oprávněná v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce (vizte např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, nebo DRÁPAL, Ljubomír. § 267 [Vylučovací žaloba]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, adresa a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2009, s. 2219, marg. č. hodnota.).

Žaloba o vyloučení věci z exekuce vždy směřuje proti oprávněnému, tj. osobě k vymožení jejíž pohledávky se exekuce vede (§ 68 odst. 4 e. ř., § 267 o. s. ř.). Žalovaný není touto osobou oprávněnou, nýbrž soudním exekutorem, který byl vedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněného pověřen. Žalovaný tak není ve věci pasivně věcně legitimován. Stejně tak není ani žalobce ve věci aktivně legitimován. K podání excindační žaloby podle § 267 je totiž aktivně věcně legitimována třetí osoba odlišná od oprávněného a povinného, jejíž věc, majetkové právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, ačkoli má k postiženým majetkovým hodnotám vztah, který výkon rozhodnutí nepřipouští. Žalobkyně je však v exekučním řízení, v němž byly pojaty do soupisu předmětné věci, povinným. Není tak aktivně legitimována k podání vylučovací žaloby podle § 267 o.s.ř. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). O nedostatku pasivní věcné legitimace soud účastníky přitom nepoučuje (např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2034/14 ze dne datum).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, náhradu nákladů řízení ve výši částka Tyto náklady představují paušální náhradu hotových výdajů za 1 úkon á částka dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření k žalobě). DPH soud žalovanému nepřiznal, když pro takový postup jednak není opora v ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. a jednak paušální náhrada dle vyhl. č. 254/2015 Sb. nespadá pod předmět daně vymezený v ustanovení § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

12. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.