OSOL 10 C 89/2026-71

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_003⟫ o 26 378,81 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ⟪LB:lb_001⟫ - částku 16 001,99 Kč ⟪LB:lb_002⟫ - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 093,44 Kč ⟪LB:lb_003⟫ - kapitalizovaný úrok ve výši 566,73 Kč ⟪LB:lb_004⟫ - zákonný úrok z prodlení z částky 5 847,7 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % ⟪LB:lb_005⟫ - úrok 8 % ročně z částky 5 682,89 Kč od datum do zaplacení ⟪LB:lb_006⟫ - částku 10 376,82 Kč ⟪LB:lb_007⟫ - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 849,24 Kč ⟪LB:lb_008⟫ - kapitalizovaný úrok ve výši 823,35 Kč ⟪LB:lb_009⟫ - zákonný úrok z prodlení z částky 3 757,23 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % ⟪LB:lb_010⟫ - úrok 15 % ročně z částky 3 642,69 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 16 001,99 Kč a 10 376,82 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalovanou a společností právnická osoba., byla dne 23. 11.2 021 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, s úrokem 609 Kč a souhrnnými poplatky ve výši 5 880 Kč, 1 653 Kč a 2 160Kč, přičemž celková dlužná částka 22 302 Kč byla splatná ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč s konečnou splatností dne datum. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas a uhradila celkem 12 300 Kč, naposledy dne datum, přičemž ke dni splatnosti zůstala neuhrazena jistina 5 682,89 Kč, úrok 164,81 Kč a poplatky 2 520 Kč, 708,58 Kč a 925,71 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne datum s účinností ke dni datum a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požaduje zaplacení uvedených částek, smluvní pokuty 6 000 Kč, kapitalizovaného úroku 566,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 093,44 Kč, dále úroku 8 % ročně z částky 5 682,89 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 5 847,7 Kč od datum do zaplacení.

3. Dále žalobkyně uvedla, že mezi žalovanou a týmž právním předchůdcem byla dne 20. 80. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, s úrokem 1 155 Kč a souhrnnými poplatky ve výši 5 880 Kč, 1 107 Kč a 2 160 Kč, přičemž celková dlužná částka 22 302 Kč byla splatná ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč s konečnou splatností dne datum. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas a uhradila celkem 16 100 Kč, naposledy dne datum, přičemž ke dni splatnosti zůstala neuhrazena jistina 3 642,69 Kč, úrok 114,54 Kč a poplatky 1 509,37 Kč, 318,49 Kč a 616,91 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne datum s účinností ke dni datum a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požaduje zaplacení uvedených částek, smluvní pokuty 4 174,82 Kč, kapitalizovaného úroku 823,35 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 849,24 Kč, dále úroku 15 % ročně z částky 3 642,69 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 3 757,23 Kč od datum do zaplacení.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala k jednání soudu dne datum se bez omluvy nedostavila.

5. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota a transakční historie, že právní předchůdce žalobkyně - společnost právnická osoba., (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Částku ve výši 12 000 Kč žalovaná převzala v hotovosti v místě svého bydliště. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a nákladů úvěru ve výši 22 302 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč. Žalovaná uhradila na svůj závazek 16 100 Kč.

 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota a transakční historie, že právní předchůdce žalobkyně - společnost právnická osoba., (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Částku ve výši 12 000 Kč žalovaná převzala v hotovosti v místě svého bydliště. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a nákladů úvěru ve výši 22 302 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč. Žalovaná uhradila na svůj závazek 12 300 Kč

 Z oznámení o postoupení pohledávky, že právní předchůdkyně vyhotovila oznámení, a to dne datum, o tom, že došlo k postoupení pohledávky ze spotřebitelského úvěru č. hodnota na žalobkyni.

 Z oznámení o postoupení pohledávky, že právní předchůdkyně vyhotovila oznámení, a to dne datum, o tom, že došlo k postoupení pohledávky ze spotřebitelského úvěru č. hodnota na žalobkyni.

 Z dopisů právního zástupce žalobkyně ze dne datum a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

 Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, z potvrzení o zaplacení kupní ceny a ze seznamu postoupených pohledávek, že mezi původním věřitelem žalovaného a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky také za žalovanou.

 Z žádosti o úvěr ze dne datum a ze dne datum soud zjistil, že žalovaná při sjednávání úvěru uvedla informace o své osobě, a to své identifikační údaje, údaje o aktuálním zaměstnání včetně zaměstnavatele a doby trvání pracovního poměru. Listina obsahuje požadovanou výši úvěru, údaj o výši splátek. V části věnované posouzení úvěruschopnosti jsou uvedeny měsíční příjmy žadatele a použitelný měsíční příjem. Současně jsou uvedeny měsíční výdaje, zejména náklady na bydlení a energie, dopravu, stravu a osobní potřeby. V kolonce srážky ze mzdy, výživné je také uvedena hrazená částka. V žádosti ze dne datum je vyplněna také kolonka měsíční splátky stávajících půjček (1 593 Kč). Listina dále obsahuje údaj o doložení příjmů výplatními páskami. Jsou zde rovněž evidovány informace o rodinném stavu (svobodná), počtu vyživovaných dětí (0), nejvyšším dosaženém vzdělání (základní). V závěru listina obsahuje čestná prohlášení žadatele o úplnosti a pravdivosti uvedených údajů, o existenci či neexistenci závazků, exekucí nebo soudních řízení, o schopnosti splácet závazky, jakož i o tom, že na jeho majetek nebyl podán insolvenční návrh.

 Z pracovní smlouvy, mzdového výměru a výplatních pásek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně si před sjednáním úvěru ověřil informace o příjmu žalované.

6. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

7. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota a dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejichž základě žalované poskytl vždy peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaná v obou případech převzala v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaná se zavázala v každém z těchto závazkových vztahů uhradit celkovou dlužnou částku 22 302 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Na závazek z první smlouvy uhradila částku 16 100 Kč a na závazek z druhé smlouvy částku 12 300 Kč. Žalovaná při sjednávání úvěrů uvedla své osobní, příjmové a výdajové poměry. Právní předchůdce žalobkyně tyto údaje ověřil pouze ve vztahu k jejím příjmům. Mezi původním věřitelem a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě byly na žalobkyni postoupeny i pohledávky za žalovanou z uvedených smluv, přičemž žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna oznámeními ze dne datum. Následně byla žalovaná dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne datum před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.

8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle druhého odstavce poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle druhého odstavce, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle třetího odstavce, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná.

20. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr.

21. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba., jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru.

22. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že právní předchůdce žalobce ověřoval také výdaje žalované. Proto byla v průběhu řízení poučena podle § 118a občanského soudního řádu, aby tvrdila a prokázala jak konkrétně právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalované, zejména náklady na bydlení žalované, běžné životní výdaje, výši splátek a zůstatků jiných závazků žalované. Soud současně poučil žalobkyni, aby označila všechny důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svou žalobou s ohledem na břemeno tvrzení a břemeno důkazní zcela nebo částečně neúspěšná. Po tomto poučení právní zástupce žalobkyně neuvedl žádné další rozhodné skutečnosti, ani nenavrhl žádné další důkazy.

23. Soud se tak s tvrzením žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Právní předchůdce žalobkyně se sice zabýval příjmem žalované, který byl ověřen, avšak otázce jejích výdajů nevěnoval odpovídající pozornost. Vycházel toliko z údajů poskytnutých samotnou žalovanou, aniž by tyto informace jakkoli ověřoval nebo doplňoval z dalších dostupných zdrojů. Žalobkyně přitom neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti nahlížel do relevantních registrů dlužnických informací, zejména do NRKI, BRKI či registru SOLUS, ani že by ověřoval, zda vůči žalované není vedeno insolvenční řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak bylo založeno převážně na údajích deklarovaných samotnou žalovanou, bez jejich dostatečné verifikace.

24. Údaje získané právním předchůdcem žalobkyně nelze dle přesvědčení soudu považovat za dostatečné. Postup právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované nelze považovat za řádný, provedený s odbornou péčí. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace zejména o pravidelných měsíčních výdajích žalované.

25. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

26. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

27. ​Za této situace nelze než uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní o tom, že splnila svoji povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

28. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 2 x 12 000 Kč ponížené o platby žalované. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaná na svůj dluh uhradila částku 12 300 Kč (ze smlouvy Anonymizováno) a 16 100 Kč (ze smlouvy Anonymizováno). Žalovaná tak na svůj dluh uhradila více, než musela a z těchto důvodů bylo nutno žalobu jakožto nedůvodnou v plném rozsahu zamítnout.

29. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná by jakožto plně procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.