OSOL 11 C 217/2025-156

Soud:
Okresní soud v Olomouci
Spisová značka:
11 C 217/2025-156
Datum rozhodnutí:
2026-06-19
ECLI:
ECLI:CZ:OSOL:2026:11.C.217.2025.1

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro určení vlastnického práva

I. Určuje se, že vlastníkem ani provozovatelem vozidla tovární značky Anonymizováno, rok výroby Anonymizováno, registrační značka: SPZ, VIN: VIN kód, není žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 8. 2025 ve znění její změny ze dne 29. 5. 2026, která byla připuštěna usnesením ze dne 2. 6. 2026, č. j. spisová značka, domáhala určení, že není vlastnicí ani provozovatelkou vozidla Anonymizováno, RZ SPZ, VIN: VIN kód (dále jen „Vozidlo“), s odůvodněním, že dne 21. 9. 2020 Vozidlo prodala žalovanému, který nesplnil svůj smluvní závazek zajistit zápis změny vlastníka Vozidla v registru silničních vozidel, čímž vznikl nesoulad mezi faktickým a evidenčním stavem vlastnictví Vozidla, který podle žalobkyně nelze odstranit jiným způsobem než žalobou o určení vlastnického práva k Vozidlu, když žalovaný svůj smluvní závazek zajistit zápis změny vlastníka Vozidla v registru silničních vozidel přes veškeré pokusy o smírné vyřešení sporu nesplnil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

4. Žalovaná byla dne 18. 11. 2018 zapsána do technického průkazu Vozidla jako jeho vlastník a provozovatel (kopie TP na č. l. 8 a 10). Dne 21. 9. 2020 podepsali účastníci listinu označenou jako Kupní smlouva o prodeji motorového vozidla, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k Vozidlu ze žalobkyně na žalovaného za cenu 7 900 Kč, přičemž ve smlouvě je uvedeno, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí žalovaný, a to na svůj náklad (kupní smlouva na č. l. 12-14). Dne 24. 9. 2020 obdržela žalobkyně e-mail, jehož odesílatelem je uživatel se jménem Jméno žalovaného, přičemž přílohou tohoto e-mailu je mezinárodní automobilová pojišťovací karta k Vozidlu s platností od 23. 9. 2020 do 22. 9. 2021 na jméno žalovaného (e-mail na č. l. 7). Žalobkyně na uvedený e-mail téhož dne odpověděla, že včera odeslala velký technický průkaz s plnou mocí (e-mail na č.l. 6, 126, 135). Dne 7. 10. 2021 podepsala žalobkyně listinu označenou jako Plná moc k předání autovraku na likvidaci, jejímž předmětem je zmocnění žalovaného k ekologické likvidaci Vozidla (plná moc na č. l. 15). Dne 20. 1. 2022 zaslala právnická osoba žalobkyni výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za porušení povinnosti provozovatele Vozidla sjednat k provozovanému Vozidlu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (výzva ČKP na č. l. 11). Dne 11. 2. 2022 sdělila ČKP žalobkyni, že přijala její sdělení o tom, že dne 21. 9. 2020 prodala žalovanému vozidlo (e-mail na č. l. 5). Dne 21. 2. 2022 sdělila ČKP žalobkyni, že ukončili její případ a úhradu příspěvku do garančního fondu ČKP po žalobkyni již dále nepožadují (sdělení ČKP na č. l. 11). Dne 29. 10. 2024 informovala žalobkyně ČKP, že nemá do uvedeného dne auto přepsané, pán nereaguje a žalobkyně neví, co má dělat, žádá o radu dne 30. 10. 2024 sdělila ČKP žalobkyni, že přepis vlastníků a registrace vozidel nespadá do její působnosti, přičemž žalobkyni odkázala na příslušný obecní úřad s rozšířenou působností (e-mail na č. l. 9, 134). V říjnu a listopadu 2024 komunikovala žalobkyně s vedoucí oddělení evidence motorových vozidel právnická osoba v Anonymizováno, přičemž z této komunikace vyplývá, že žalobkyni bylo ze strany právnická osoba v Anonymizováno sděleno, že pro zápis změny údajů v registru vozidel má požádat soud o určení vlastnictví Vozidla (e-mailová komunikace na č. l. 121-124 a 130-133). Ze sdělení oddělení evidence motorových vozidel právnická osoba v Anonymizováno z 27. 1. 2026 se podává, že dle databáze je vlastníkem a provozovatelem Vozidla žalobkyně (č. l. 117).

Z uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o relevantním skutkovém stavu:

5. Dne 21. 9. 2020 podepsali účastníci listinu označenou jako Kupní smlouva o prodeji motorového vozidla, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k Vozidlu ze žalobkyně na žalovaného, přičemž ve smlouvě je uvedeno, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí žalovaný, a to na svůj náklad. Dne 24. 9. 2020 obdržela žalovaná e-mail, jehož odesílatelem je uživatel se jménem Jméno žalovaného, přičemž přílohou tohoto e-mailu je mezinárodní automobilová pojišťovací karta k Vozidlu s platností od 23. 9. 2020 do 22. 9. 2021 na jméno žalovaného. Žalobkyně na uvedený e-mail téhož dne odpověděla, že včera odeslala velký technický průkaz s plnou mocí. V říjnu a listopadu 2024 komunikovala žalobkyně s vedoucí oddělení evidence motorových vozidel právnická osoba v Anonymizováno, přičemž z této komunikace vyplývá, že žalobkyni bylo ze strany právnická osoba v Anonymizováno sděleno, že pro zápis změny údajů v registru vozidel má požádat soud o určení vlastnictví Vozidla. právnická osoba. 1. 2026 byla v registru motorových vozidel jako provozovatel a vlastník Vozidla evidována žalobkyně.

6. Soud v rámci právního posouzení vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), zejména aplikoval ustanovení o kupní smlouvě (§ 2079 a násl. občanského zákoníku) a ustanovení o odstranění nesouladu stavu zapsaného ve veřejném seznamu (§ 985 občanského zákoníku).

7. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro podaní žaloby na určení (ne)existence vlastnického práva žalobkyně k Vozidlu ve smyslu § 80 o. s. ř. a dospěl k závěru, že na straně žalobkyně je dán naléhavý právní zájem, když z provedeného dokazování vyplynulo, že příslušný úřad odmítá do evidence silničních vozidel zapsat skutečný stav vlastnictví Vozidla.

8. Dále se soud zabýval otázkou, zda došlo k převodu vlastnického práva k Vozidlu ze žalobkyně na žalovaného, přičemž dospěl k právnímu závěru, že mezi účastníky byla dne 21. 9. 2020 uzavřena platná kupní smlouva, kterou žalobkyně převedla své vlastnické právo k Vozidlu na žalovaného. Žalovaný se v písemné kupní smlouvě zavázal nahlásit na svůj náklad změnu vlastnictví Vozidla v evidenci držitelů motorových vozidel, což podle sdělení oddělení evidence motorových vozidel právnická osoba v Anonymizováno zjevně neudělal.

9. Z výše uvedených důvodů tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně není vlastnicí Vozidla uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, proto rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 450 Kč. Tyto náklady sestávají z paušální náhrady nákladů řízení nezastoupeného účastníka uplatněných podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, podle kterých účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží podle § 2 odst. 3 této vyhlášky částka 450 Kč za každý úkon podle § 1 odst. 3 této vyhlášky, v tomto případě jeden úkon podání žaloby.

11. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecné třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

12. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení přesto, že žalobkyně soudu nedoložila zaslání předžalobní výzvy žalovanému ve smyslu § 142a o. s. ř., když z chování žalovaného je zřejmé, že je v řízení zcela pasivní a zasláním předžalobní výzvy by zjevně nebylo dosaženo jejího účelu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.