OSOL 13 C 267/2024-303

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ pro 41 151,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 151,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41 151,06 Kč za období od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 80 017,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta A.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum domáhá zaplacení částky 41 151,06 Kč, která má představovat bezdůvodné obohacení žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně (paní jméno FO, r. č. RČ a paní jméno FO r. č. RČ). Právní předchůdkyni žalobkyně bylo na základě úvěrové smlouvy ze dne datum (v níž paní jméno FO figurovala coby spoludlužník a kterou považuje za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy z důvodu porušení povinnosti prověřit úvěruschopnost) poskytnuto celkem 14 000 Kč. Na základě rozhodčí doložky obsažené v této smlouvě byl vydán rozhodčí nález tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. j. 2707/2011, kterým byla uložená povinnost vymáhaná v exekučním řízení vedeným tituly před jménem jméno FO pod sp. zn. spisová značka. Tato exekuce byla zastavena s odůvodněním, že byla vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradily před zahájením exekučních řízení částku 18 893 Kč, v rámci exekučního řízení byla žalované vyplacena částka 56 279,90 Kč. Žalovaná je však oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat pouze částku 15 123,84 Kč (poskytnutá jistina včetně úroku z prodlení za období do zastavení exekučního řízení), ve zbytku se jedná o bezdůvodné obohacení. Promlčecí doba mohla započít až poté, co odpadl důvod plnění, tj. od zastavení exekuce. Vzhledem k datu pravomocného usnesení o jejím zastavení je na vztah bezdůvodného obohacení nutno aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „nový občanský zákoník“), pokud by se měla uplatnit předchozí právní úprava, má žalobkyně za to, že je třeba aplikovat promlčecí lhůtu uvedenou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění (dále jen „obchodní zákoník“), jelikož se jedná o tzv. absolutní obchod. S ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) a spotřebitelský charakter věci by měla být případně subsidiárně aplikována objektivní promlčecí doba. V neposlední řadě uvedla, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, jelikož žalovaná si musela být vědoma neplatnosti smluv i vad rozhodčího a exekučního řízení, resp. úmyslně vyvolala a udržovala protiprávní stav.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, jelikož předmětnou úvěrovou smlouvu považuje za platnou, protože neobsahuje nepřiměřené podmínky rozporné s dobrými mravy, současně byla uzavřena v době, kdy poskytovatelé úvěrů neměli povinnost prověřovat úvěruschopnost, nadto úvěruschopnost právního předchůdce žalobkyně prověřena byla; s ohledem na uplynutí dlouhé doby od poskytnutí úvěrů do zahájení nynějšího řízení (16 let) již nemá povinnost uchovávat podklady. Úplata sjednaná ve smlouvě byla protiplněním za poskytnutí finančních prostředků, zákonodárce v obchodním zákoníku počítal s možností, že vedle úplaty budou sjednány i úroky. Sjednaný úrok (20 % ročně) nepřesahuje obvyklý úrok v daném místě a čase (dle řad ARAD 13,68 % ročně). I pokud by soud dospěl o její neplatnosti, poukázala na možnost moderace, popř. na možnost vyhodnotit jako neplatnou pouze část, kterou lze oddělit od zbývajícího obsahu smlouvy. Alternativně poukázala také na promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení; odkazovanou judikaturu Nejvyššího soudu odmítla jako nepřiléhavou, i po zastavení exekuce oprávněnému a soudnímu exekutorovi náleží přiznané plnění, jelikož neplatnost smlouvy a neoprávněnost přijatého plnění nebyla nikdy konstatována. Rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem vzhledem k netransparentní rozhodčí doložce, zastavením exekuce tudíž nedošlo k tomu, že by byla stanovena na jisto otázka neplatnosti úvěrové smlouvy, tento okamžik proto pro plynutí promlčecí lhůty nemůže být relevantní; nelze vycházet ze závěru, že by povinný o vzniku bezdůvodného obohacení v důsledku zastavení exekučního řízení věděl, jelikož hmotněprávní titul nadále trvá. Dále argumentovala ve prospěch aplikace zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „starý občanský zákoník“), a to s ohledem na dobu uzavření smlouvy a s ohledem na to, že právní předchůdce žalobkyně vystupovala jako spotřebitel. Subjektivní promlčecí doba v délce dvou let běžela od každé platby „přeplácející“ poskytnutou jistinu a úrok z prodlení (byla-li by úvěrová smlouva shledána neplatnou), všechny platby do dne datum jsou tedy promlčeny. Právní předchůdce žalobkyně se měl správně domáhat vydání bezdůvodného obohacení paralelně se snahou o zastavení exekučních řízení, jelikož ještě před pravomocným skončením exekučního řízení neplatností úvěrové smlouvy argumentovala.

3. Ve věci již zdejší soud jednou rozhodl rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, jímž žalobě v plném rozsahu vyhověl. Tento rozsudek byl k odvolání žalované zrušen usnesením odvolacího soudu dne datum, č. j. spisová značka a věc byla vrácena soudu 1. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl okresnímu soudu zejména nedostatečný podklad pro závěr o nemravnosti úroku a vyslovil závazný právní názor, že dosavadní podklady neodůvodňují závěr o neplatnosti smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti. Současně však ponechal otevřenou otázku, zda po doplnění dokazování nebude možno dospět k jinému závěru ohledně platnosti smlouvy případně její části, zejména z hlediska skutečné ceny úvěru a dalších smluvních ujednání.

4. Soud provedl následující relevantní skutková zjištění. ⟪LB:lb_001⟫ - Účastníci shodně prohlásili za nespornou skutečnost, že výše obvyklého úroku v době uzavření úvěrových smluv byla 13,7 % ročně. Dále shodně prohlásili za nesporné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované před zahájením exekučních řízení uhradila částku 18 893 Kč a v průběhu exekučního řízení pak částku ve výši 37 381,90 Kč. ⟪LB:lb_002⟫ - Z úvěrové smlouvy ze dne datum, č. hodnota soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně paní jméno FO jako dlužník a paní jméno FO jako spoludlužník vyjádřily vůli být vázány smlouvou, ve které se žalovaná zavázala poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně částku 14 000 Kč, právní předchůdkyně částku převzala a zavázala se ji vrátit společně s poplatkem 7 168 Kč složeným z úroku ve výši 20 % z jistiny a poplatku za správu úvěru prostřednictvím 12 měsíčních splátek ve výši 1 764 Kč. V úvodu je uvedeno, že účastníci smlouvy spolu uzavírají smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku. jméno FO uvedla, že je na mateřské dovolené s čistým měsíčním příjmem 3 600 Kč, čistým příjmem domácnosti ve výši 33 600 Kč měsíčně, s výdaji v domácnosti ve výši 11 150 Kč měsíčně a bydlí v nájemním bytě. jméno FO uvedla údaje o svých příjmech, ze zaměstnání 14 500 Kč, příjmy domácnosti ve výši 44 500 Kč měsíčně, dále uvedla výdaje domácnosti 9 400 Kč měsíčně a prohlásila, že vlastní byt v osobním vlastnictví. Úvěrová smlouva obsahuje z druhé strany obchodní podmínky, ve kterých je uvedeno RPSN pro 12 měsíčních splátek ve výši 174,2 %. Dále je uvedeno, že pokud dlužník nesplní svůj závazek, je věřitel oprávněn požadovat po něm navíc smluvní pokutu ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc a zákonný úrok z prodlení. Dlužník je povinen uhradit paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně však 2 000 Kč, přičemž náhrada nezahrnuje náklady rozhodčího ani soudního řízení. V bodě 11 je obsaženo ujednání o tom, že veškeré majetkové spory budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů, strany se dohodly, že spor bude rozhodovat rozhodce, zásadně jmenovaný právnická osoba., IČO: IČO. (úvěrová smlouva – součást rozhodčího spisu sp. zn. spisová značka). ⟪LB:lb_003⟫ - Z usnesení soudního exekutora tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. j. spisová značka soud zjistil, že byla zastavena exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Klatovech, č. j. spisová značka ze dne datum, jelikož oprávněná (žalovaná) vyslovila se zastavením souhlas; v odůvodnění se soudní exekutor vyjadřuje v tom smyslu, že k zastavení dochází z důvodu nezpůsobilé (netransparentní) rozhodčí doložky. Rozhodnutí soudního exekutora ve výroku o zastavení exekuce nabylo právní moci dne datum. ⟪LB:lb_004⟫ - Z rozhodčího nálezu rozhodce tituly před jménem jméno FO ze dne datum sp. zn. 2707/2011 soud zjistil, že jí bylo rozhodnuto o zaplacení částky ve výši 2 275 Kč s příslušenstvím právními předchůdkyněmi žalobkyně žalované. ⟪LB:lb_005⟫ - Z návrhu na zastavení exekuce soud zjistil, že dne datum podala právní předchůdkyně žalobkyně mimo jiné návrh na zastavení exekuce sp. zn. spisová značka s odkazem na neplatnost úvěrové smlouvy a neplatnost rozhodčí doložky. ⟪LB:lb_006⟫ - Ze sdělení soudního exekutora soud zjistil, že vyplatil žalované v průběhu exekuce částku ve výši 37 381,90 Kč. ⟪LB:lb_007⟫ - Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně v listopadu 2024 dohodly na postoupení pohledávky ve výši 41 151,06 Kč s příslušenstvím vzniklé jako bezdůvodné obohacení v souvislosti s výše uvedeným exekučním řízením. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalované dne datum. ⟪LB:lb_008⟫ - Z předžalobní výzvy včetně doručenky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne datum, k zaplacení žalované částky do dne datum, výzva jí byla zaslána do datové schránky, kam se dne datum přihlásila oprávněná osoba. ⟪LB:lb_009⟫ - Po vrácení věci odvolacím soudem doplnil soud prvního stupně dokazování též o odborné vyjádření Katedry matematické analýzy a aplikací matematiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že úroková sazba je procentní zvýšení finanční zápůjčky za určité časové období, kdy u předmětného úvěru NELZE jako roční úrokovou sazbu považovat procento navýšení půjčené částky (51,2%), neboť zapůjčená finanční částka nebyla dlužníkovi k dispozici po celý rok, ale byla postupně splácena. Jednotlivé splátky úvěru jsou složeny ze dvou složek – úroku a úmoru, kdy úrok je vypočten jako procentní navýšení zbývající dlužné částky na jeden měsíc, tj. o i/12% a úmor je pak získán odečtením vypočteného úroku od splátky. O úmor je následně ponížena dlužná částka připadající na následující měsíc. Z tohoto principu se dovozuje, že roční úrokovou sazbu i pro úvěr je třeba určit jako řešení rovnice, kterou lze vyřešit např. v MS Excel pomocí funkce ÚROKOVÁ.MÍRA. tedy =ÚROKOVÁ.MÍR (12;-1764;14000)*12 Výsledná roční úroková sazba je 84,18% p.a. ⟪LB:lb_010⟫ - Z Usnesení odvolacího soudu č. l. 236- 241 soud prvního stupně přezval průměrný objektivizovaný úrok ve výši 19,2% jako průměr vycházející ze zprávy právnická osoba. –16,8 %, zprávy právnická osoba. - 21,9 % a zprávy právnická osoba., - 18,9 %. ⟪LB:lb_011⟫ - Z ostatních provedených důkazů soud nečinil relevantní skutková zjištění.

5. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně od žalované obdržela na základě úvěrové smlouvy ze dne datum částku ve výši 14 000 Kč. Obvyklý úrok byl v době uzavírání úvěrových smluv 19,2 % ročně. Žalovaná při ověřování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně (jméno FO jako dlužník a paní jméno FO jako spoludlužník) vycházela z údajů sdělených těmito osobami. Úvěrová smlouva obsahuje ujednání o úroku 20 % z jistiny, dále o poplatku za sjednání, smluvních pokutách, zajišťovacím převodu vlastnického práva, rovněž obsahuje rozhodčí doložku, podle které spor bude rozhodnut rozhodcem libovolně určeným třetím subjektem. Obsah smlouvy deklaruje vůli účastníků ujednat smlouvu o úvěru podle obchodního zákoníku. Parametry úvěrové smlouvy (výše půjčené jistiny, doba splácení, počet a výše splátek) odpovídají faktickému úroku ve výši 84,18 % ročně. V exekučním řízení vedeném na základě rozhodčího nálezu vydaného ohledně povinnosti plynoucí z uvedené úvěrové smlouvy byla žalované vyplacena částka ve výši 37 381,90 Kč. Exekuce byla následně zastavena soudním exekutorem na základě návrhu právní předchůdkyně žalobkyně, jelikož žalovaná vyslovila se zastavením souhlas. Soudní exekutor uvádí, že rozhodčí doložka byla nezpůsobilá (netransparentní), rozhodnutí nabylo právní moc dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dne datum. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení požadovaného bezdůvodného obohacení do datum.

6. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle ustanovení § 52 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník je spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

9. Podle ustanovení § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník je bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

10. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Podle ustanovení § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

12. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Soud v rámci právního hodnocení posoudil zjištěný skutkový stav ve spojení s výše uvedenými zákonnými ustanovením a opakovaně dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je v plném rozsahu důvodná. Předně je třeba uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně paní jméno FO, r. č. RČ a paní jméno FO r. č. RČ platně postoupily smlouvou o postoupení pohledávky předmět řízení na žalobkyni.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely předmětnou úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele, jelikož nejednaly v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti. Rozhodčí nález rozhodce tituly před jménem jméno FO ze dne datum sp. zn. 2707/2011 byl vydán na základě rozhodčí doložky obsažené v předmětné úvěrové smlouvě, a tedy stal se exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu v návaznosti bylo vedeno exekuční řízení pod sp. zn. 101 EX 08088/1, které bylo zastaveno k návrhu povinných (právní předchůdkyně žalobkyně) přímo soudním exekutorem podle § 55 odst. 3 exekučního řádu, jelikož oprávněná (žalovaná) se zastavením exekuce vyslovila souhlas. Z obsahu odůvodnění má soud za to, že důvodem pro zastavení exekucí byly okolnosti spadající pod § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), konkrétně netransparentní (a proto neplatná) rozhodčí doložka obsažená v předmětné úvěrové smlouvě. Soud z rozhodnutí soudního exekutora ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. vychází, přičemž otázku, která byla vyřešena ve výroku pravomocného rozhodnutí (rozhodnutí soudního exekutora je považováno za rozhodnutí exekučního soudu podle § 28 exekučního řádu) již samostatně neposuzuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soud proto v tomto řízení vychází z toho, že exekuce byla zastavena z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky. Pro úplnost soud dodává, že z obsahu rozhodčí doložky v předmětné úvěrové smlouvě vyplývá, že určení osoby konkrétního rozhodce bylo svěřeno třetí osobě (právnická osoba.). Pro účastníky rozhodčího řízení je takto určená osoba rozhodce zcela nepředvídatelná a rozhodčí doložka proto trpí vadou netransparentnosti; soud jí hodnotí jako neplatnou podle § 39 starého občanského zákoníku (k netransparentním rozhodčím doložkám srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a judikaturu v něm citovanou).

15. Usnesení soudního exekutora tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. j. spisová značka nabylo v rozsahu výroku o zastavení exekuce právní moci dne datum. Dna datum došlo k odpadnutí důvodu, na jehož základě bylo vymoženo plnění. Právním důvodem vymáhání nesplněné povinnosti v exekučním řízení byl výše zmíněný exekuční titul (rozhodčí nález), teprve v důsledku rozhodnutí soudního exekutora o zastavení exekuce byla jednak jednoznačně deklarována neplatnost exekučního titulu, ale současně teprve k tomuto okamžiku pravomocně odpadly právní důvody, na jejichž základě bylo plnění v exekuci vymoženo. A contrario teprve od tohoto okamžiku lze vymožené plnění považovat za vymožené plnění na základě právního důvodu, který odpadl. Tento okamžik je počátkem běhu objektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle něhož vzniká bezdůvodné obohacení tehdy, bylo-li plněno na základě pravomocného rozhodnutí neodpovídajícího skutečným hmotněprávním poměrům, až okamžikem pravomocného odklizení tohoto rozhodnutí; od téhož okamžiku běží i promlčecí doba.).

16. Žalovaná poukazovala na odlišnost nynější věci (oproti věcem řešeným v již konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, s jehož názory se neztotožňuje) spočívající v tom, že v rozhodnutí, kterým byla exekuce zastavena, nebyl konstatován žádný závěr ohledně neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy, a ta proto stále zůstává platným hmotněprávním důvodem, na jehož základě vymožené plnění žalované náleží.

17. Není-li v rozhodnutí deklarována neplatnost úvěrové smlouvy jakožto důvod pro zastavení exekuce, nelze učinit závěr stran její platnosti. Platnost hmotněprávního titulu je oprávněn v tomto řízení přezkoumat soud samostatně, a to v rámci obrany žalované proti uplatněnému nároku (pokud by byl hmotněprávní titul platný, nedošlo by na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

18. Soud na základě doplněného dokazování a nových skutečností, které z tohoto doplnění vyšly najevo, dospěl k jednoznačnému závěru, že předmětná úvěrová smlouva je jako celek neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 starého občanského zákoníku. Jelikož nová zjištění odůvodňují odchýlení se od závazného právního názoru odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), tak žalobkyně nebyla pro nadbytečnost dále vyzývána k doplnění dalších tvrzení a důkazů, jelikož spor bylo možno bez dalšího rozhodnout.

19. Soud opakovaně dospěl k jednoznačnému závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to na základě vyhodnocení jejího obsahu ve vzájemných souvislostech. V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu soud nezakládá svůj závěr o neplatnosti smlouvy na samotném nedostatečném posouzení úvěruschopnosti. Důvod neplatnosti spatřuje především v nově prokázané skutečné ceně úvěru a v celkové, zjevně nepřiměřené smluvní konstrukci, když smlouva má tzv. formulářový charakter (smluvní ujednání jsou podnikatelem předchystána a spotřebitel má pouze možnost smlouvu přijmout, nebo nepřijmout), ujednání ve smlouvách nejsou pro spotřebitele uvedena transparentně a přihlížel též k dalším ujednaným sankcím a zajišťovacím institutům, resp. k (ne)vyváženosti smlouvy v neprospěch spotřebitele. Jinak řečeno soud posuzoval smluvní konstrukci zejména jako celek, nikoliv izolovaně jednotlivé instituty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1644/21, který akcentuje požadavek komplexního posouzení přiměřenosti přiznaného plnění, okolností uzavření úvěrové smlouvy, mechanismu ustavení rozhodce a postavení spotřebitele). Úplata za poskytnutí úvěru nebyla ve smlouvě samostatně vyčíslena, když byla zahrnuta společně s úrokem pod poplatek za správu úvěru, její výše je tedy pro spotřebitele netransparentní. Sjednaná úplata za poskytnutí úvěru má přitom fakticky povahu skrytého úroku, jelikož její funkce je totožná (stejně jako sjednaný úrok představuje svým účelem totožnou odměnu za poskytnutí peněz, nikoliv odměnu za jejich „rezervaci“, jelikož k žádné rezervaci nedošlo a částka byla poskytnuta v hotovosti hned při podpisu smlouvy; žalovaná tedy pouze formálně „rozdělila“ cenu peněz pod dva různé názvy, nicméně materiálně se význam úplaty za půjčení peněz nijak nezměnil). Pokud je přihlédnuto k faktickému parametru úvěru (výše půjčené jistiny, doba půjčení, výše splátek a jejich četnost), tak faktická úroková sazba činí 84,18 % ročně, což je více než čtyřnásobek obvyklého úroku v daném čase a místě. Již tato okolnost sama o sobě působí zjevný rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy. S ohledem na argumentaci žalované je třeba připomenout, že judikatura již v minulosti stanovila, že v případě nebankovních institucí může být s ohledem na vyšší rizikovost úvěru dána určitá disproporce oproti obvyklému úroku, tudíž dle okolností konkrétní věci ještě nemusí být nemravné, pokud je sjednán úrok oproti obvyklému úroku poskytovanému v bankovním sektoru dvojnásobný až trojnásobný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), přičemž ve vztahu k čtyřnásobku byl konstatován jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Jinak řečeno vyzdvihuje-li žalovaná v části své argumentace pouze mírné překročení čtyřnásobku obvyklého úroku, tak nejde o důvodný argument, jelikož už samotný čtyřnásobek překračuje limit připuštěný judikaturou pro výše úroků u úvěrů nebankovních institucí.

20. K tomu přistupují další ujednání zjevně zatěžující spotřebitele (RPSN 174,2 %), který byl jednak uveden pouze v obchodních podmínkách (což může být rozporné s principem poctivosti, srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3512/11), ale zejména zcela zjevně přesahuje obvyklé náklady spojené s úvěry poskytovanými v bankovním sektoru, přičemž úvěry poskytnuté v nynější věci nejsou spojeny s žádnými unikátními či natolik nadstandardními službami, které by takto vysoké RPSN (oproti obvyklému RPSN bankovních úvěrů) činily legitimním. Významnou nerovnováhu v postavení smluvních stran dále působí i sjednání několika smluvních pokut, které povinnost dlužníka splnit dluh utvrzují, zejména neomezená smluvní pokuta ve výši poplatku za správu úvěru (510 Kč a 1 063 Kč) za každý měsíc prodlení. Vedle této smluvní pokuty má věřitel v případě prodlení dále právo na úhradu paušálních nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 20 % úvěru (min. 2 tis. Kč), náklady řízení a na zákonný úrok z prodlení. Mimo rekapitulované sankční mechanismy byl dále sjednán i zajišťovací převod vlastnického práva k blíže určeným movitým věcem v domácnosti dlužníka.

21. Soud má za to, že smysl uvedeného (formulářového) smluvního mechanismu nespočívá primárně v zajištění řádného zaplacení jistiny a přiměřeného úroku, ale směřuje k dosažení co nejvyššího (nepřiměřeného) zisku z rizikovosti úvěru. Současné sjednání netransparentní rozhodčí doložky je potom prostředkem pro rychlé opatření vyhovujícího exekučního titulu pro vymáhání částek neadekvátně vyšších oproti původně poskytnuté jistině. Celá popsaná smluvní konstrukce je proto rozporná s dobrými mravy jako provázaný celek (formulářová smlouva, nemravný a netransparentní úrok, sankční přetížení v neprospěch slabší smluvní strany, neplatná rozhodčí doložka), nikoliv pouze v dílčích částech, které by bylo možno (jako vzájemně nesouvisející) oddělit od zbytku smlouvy podle § 41 starého občanského zákoníku, případně moderovat. Ostatně částečná neplatnost (příp. soudní moderace) by v tomto případě byla proti smyslu ochrany slabší smluvní strany, jelikož původce takovýchto nemravných smluvních konstrukcí (v tomto případě žalovaná) by měl být prostřednictvím právního následku motivován, aby koncipoval pouze takové smlouvy, které optikou korektivu dobrých mravů samy o sobě obstojí (jinak řečeno neplatnost smlouvy musí v tomto případě mít i preventivně-sankční účinek; povaha právního jednání proto v této věci postup podle § 41 starého občanského zákoníku ani neumožňuje). Nemravnost se v dané věci nevyčerpává jednotlivou sankcí či izolovaným ustanovením, ale prostupuje celou smluvní konstrukcí. Oddělení některých ujednání by proto nevystihovalo skutečný charakter právního jednání a neplnilo by ani preventivní funkci soukromého práva vůči obdobným formulářovým spotřebitelským smlouvám.

22. Soud tedy uzavírá, že žalované nesvědčí platný hmotněprávní titul k ponechání si plnění, které bylo vymoženo v exekuci vedené na základě nezpůsobilého exekučního titulu, ani k ponechání si plnění uhrazeného před exekucí nad rámec částky, kterou žalobkyně v tomto řízení nežaluje.

23. Dále se soud k námitce žalované zabýval promlčením práva na vydání požadovaného bezdůvodného obohacení.

24. Úvěrová smlouvy obsahující rozhodčí doložku byla uzavřena před účinností nového občanského zákoníku (ten je účinný od datum) v roce 2008, na základě rozhodčí doložky byl rovněž před účinností nového občanského zákoníku vydán rozhodčí nálezy, který byl exekučním titulem v následně vedeném exekučním řízení. K pravomocnému zastavení exekučního řízení došlo až za účinnosti nového občanského zákoníku. Jak uvedeno výše, podle ustanovení § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku je třeba na vztah bezdůvodného obohacení aplikovat dosavadní právní předpisy (tj. právní předpisy účinné před datum), jelikož bezdůvodné obohacení má původ v právním vztahu založeném za předchozí právní úpravy uzavřením úvěrové smlouvy. Závěr o aplikaci původních právních předpisů je v souladu s judikaturou (K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, z nichž plyne, že právní vztahy vzniklé do datum se i po datum řídí dosavadní právní úpravou, má-li bezdůvodné obohacení původ v dříve vzniklém právním poměru).

25. Smlouva byla účastníky výslovně uzavřena jako smlouva o úvěru podle § 497 obchodního zákoníku. Takový vztah je podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku tzv. absolutním obchodem, a to bez ohledu na to, že na straně dlužníků vystupovaly spotřebitelky. Na promlčení je proto třeba použít obchodní zákoník.

26. K povaze promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o úvěru je judikatura Nejvyššího soudu ustálená. Rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka (Rc 16/2005), vyslovil, že vztah z bezdůvodného obohacení získaného přijetím plnění z neplatné smlouvy o úvěru je obchodním závazkovým vztahem a právo na jeho vydání se promlčuje ve čtyřleté promlčecí době podle § 397 obch. zák. Tento závěr byl dále potvrzen např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Podle § 397 obchodního zákoníku činí promlčecí doba čtyři roky. V dané věci začala běžet nejdříve dnem datum, kdy pravomocně odpadl právní důvod exekučního vymožení plnění. Žaloba byla podána dne datum, tedy zjevně před uplynutím čtyřleté promlčecí doby. Námitka promlčení proto není důvodná.

27. Podpůrně lze uvést, že uvedené závěry odpovídají i komentářové literatuře dostupné v systému CODEXIS. Komentářová a přehledová literatura k promlčení bezdůvodného obohacení v obchodních závazkových vztazích uvádí, že obchodní zákoník byl ve vztahu k občanskému zákoníku v otázkách promlčení předpisem zvláštním, a proto se i právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy o úvěru promlčovalo podle § 397 obch. zák. (srov. např. Judikatura Nejvyššího soudu z pohledu nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích, část 10.2 Komplexnost úpravy promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, a Občanský zákoník v dotazech a odpovědích, výklad k § 107). Komentářová literatura ke spotřebitelským úvěrům současně akcentuje, že rozhodčí doložky ve spotřebitelských úvěrech nesmějí vytvářet významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a že zvláštní pozornost je třeba věnovat transparentnosti rozhodce a přiměřenosti celkového zatížení spotřebitele (srov. Spotřebitelský úvěr. Praktická příručka s příklady a judikaturou, část 3.7.3 Rozhodčí doložky ve spotřebitelských úvěrech ve světle evropského práva; obdobně Navigátor bezpečného úvěru, část 7.3 Vybrané problémy).

28. Právní předchůdkyni žalobkyně byla na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuta částka ve výši 14 000 Kč, přičemž žalované byla v exekučních řízeních z vymoženého plnění vyplacena částka ve výši 37 381,90. Kč, před zahájením exekuce uhradila právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 18 893 Kč. Vzhledem k tomu má právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 451 odst. 1 starého občanského zákoníku právo na to, aby jí byla žalovanou jako bezdůvodné obohacení vydána částka, kterou požaduje v nynějším řízení, tj. 41 151,06 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalované stanovila lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení do datum (§ 563 starého občanského zákoníku), nachází se žalovaná od následujícího dne v prodlení. Žalobkyně proto má od tohoto dne právo i na zákonný úrok z prodlení. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

29. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 80 017,76 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 058 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném v době provedení jednotlivého úkonu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 151,06 Kč sestávající z částky 2 780 Kč za každý ze třinácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy z datum, sepis žaloby z datum, sepis vyjádření ze dne datum, sepis vyjádření k návrhu na přerušení řízení ze dne datum, účast na soudním jednání dne datum, sepis vyjádření k odvolání žalované ze dne datum, sepis vyjádření ze dne datum, účast na soudním jednání odvolacího soudu dne datum, sepis vyjádření z datum, účast na soudním jednání dne datum, sepis vyjádření z datum, účast na soudním jednání dne datum) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (za úkony do datum) a deseti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (za úkony po datum), cestovní náhrada v celkové výši 22 889,55 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou z Prahy do Olomouce a zpět vozidlem BMW X3 (diesel) dne datum náhrada 6 167,16 Kč za 564 ujetých km v částce 4 367,16 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou z Prahy do Olomouce a zpět vozidlem Hyundai Tucson (benzin) dne datum částka 3 181,72 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 564 ujetých km v částce 4 563,44 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a jednu polovinu náhrady za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou z Prahy do Olomouce a zpět vozidlem Hyundai Tucson (benzin) dne datum náhrada 6 380,13 Kč za 564 ujetých km v částce 4 580,13 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,4 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou z Prahy do Olomouce a zpět vozidlem Audi Q7 (diesel) dne datum náhrada 7 160,54 Kč za 564 ujetých km v částce 5 360,54 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,1 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 64 429,55 Kč ve výši 13 530,21 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř., v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

31. Žalovaná namítala neúčelnost nákladů právního zastoupení s poukazem na charakter žalobkyně, který má podle jejího tvrzení vykazovat znaky inkasní agentury, a na majetkové a personální propojení žalobkyně s jejím právním zástupcem. Soud tuto námitku neshledal důvodnou. Právnická osoba neztrácí právo na náhradu nákladů zastoupení jen proto, že jejím společníkem, konečným vlastníkem nebo členem jejího orgánu je advokát. Taková okolnost sama o sobě neprokazuje, že zastoupení bylo zneužitím práva nebo že náklady nebyly účelně vynaloženy. Rozhodné jsou vždy konkrétní okolnosti věci. V posuzované věci žalovaná neprokázala okolnosti, z nichž by vyplývalo, že účelem zastoupení bylo umělé navyšování nákladů řízení. Skutečnost, že žalobkyně nabývá pohledávky postoupením a soudně je uplatňuje, sama o sobě neznamená, že nepotřebuje právní pomoc. Předmětem řízení byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jehož uplatnění žalovaná odmítala a proti němuž se procesně bránila. Zastoupení advokátem proto bylo přiměřeným prostředkem k uplatnění práva žalobkyně. Soud proto považoval náklady právního zastoupení za účelně vynaložené a přiznal je v tarifní výši. Tento závěr odpovídá též tomu, že samotný charakter subjektu vymáhajícího pohledávky nemůže bez dalších konkrétních okolností vést k odepření náhrady nákladů.

Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.