OSOL 19 C 53/2026-48

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, nar. Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 33 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč, s tím, že je uvedenou povinnost oprávněna splnit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy k 15. dni daného kalendářního měsíce až do zaplacení, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 100 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 100 Kč od 22. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 33 100 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 14. 7. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě jí byla poskytnuta částka ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr zaplatit do 21. 9. 2025 a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 600 Kč a další poplatky. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky dne 6. 2. 2026.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že považuje uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou z mnoha ve vyjádření uvedených důvodů, mimo jiné namítala, že byť byl úvěr označen jako podnikatelský úvěr, tuto skutečnost žalobkyně nikterak neprověřovala a nezajímala se o využití poskytnutého úvěru. Toliko takto obcházela svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalované. Žalovaná dále u jednání soudu doplnila, že poskytnuté prostředky použila, v den kdy jí byly zaslány, na úhradu nájemného. Dále žalovaná namítala například výši poplatku za poskytnutí úvěru (1 % denně). U jednání soudu navrhla, aby jí bylo uloženo uhradit poskytnutou jistinu úvěru ve splátkách 1 500 Kč měsíčně a ve zbytku, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

3. Žalobkyně a její zástupce se k jednání soudu dne 27. 7. 2026 bez omluvy nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: ⟪LB:lb_001⟫ - z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 14. 7. 2025 byla zaslána částka 18 001 Kč z účtu společnosti Jméno žalobkyně. na účet č. č. účtu. ⟪LB:lb_002⟫ - ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 14. 7. 2025 č. hodnota-Anonymizováno bylo zjištěno, že na jejím základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 18 000 Kč s dobou trvání 70 dní a poplatkem za poskytnutí ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru. V případě prodlení s úhradou jakékoliv z 5 splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč a v případě prodlení s úhradou úvěru po datu splatnost byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z nesplaceného zůstatku úvěru a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku úvěru. V čl. 2.5. je uvedeno, že úvěr je sjednáván a poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta; ⟪LB:lb_003⟫ - z informace o platbách bylo zjištěno, že z účtu Anonymizováno označeného jako Jméno žalované byla provedena platba 1 Kč, bez uvedení účtu na jaký byla provedena a data provedení; ⟪LB:lb_004⟫ - z dokumentu ID banky ze dne 16. 10. 2024 bylo zjištěno, že v něm jsou uvedeny identifikační údaje žalované; ⟪LB:lb_005⟫ - z výpisu z živnostenského rejstříku k osobě žalované ze dne 7. 4. 2026 bylo zjištěno, že ke dni datum zaniklo její živnostenské oprávnění; ⟪LB:lb_006⟫ - z výpisu z účtu č. č. účtu majitelky Jméno žalované bylo zjištěno, že dne 15. 7. 2025 byla na tento účet provedena příchozí platba ve výši 18 001 Kč z účtu č. č. účtu; ⟪LB:lb_007⟫ - z výpisu z účtu č. č. účtu majitelky Jméno žalované bylo zjištěno, že dne 15. 7. 2025 byla z tohoto účtu provedena odchozí platba ve výši 17 500 Kč na protiúčet označený jako Anonymizováno č. č. účtu označená jako Anonymizováno; ⟪LB:lb_008⟫ - z předžalobní výzvy s podacím lístkem bylo zjištěno, že dne 4. 2. 2026 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalované odeslána dne 6. 2. 2026;

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy č. hodnota-Anonymizováno dne 15. 7. 2025 částku ve výši 18 000 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně neprokázala jednak, že by jakkoliv zkoumala, zda poskytnuté prostředky budou použity na podnikatelské účely a dále prověření úvěruschopnosti žalované, když v tomto směru nepředložila ničeho. Žalovaná naopak prokázala, že poskytnuté finanční prostředky použila obratem na úhradu nájemného, tedy pro své osobní potřeby. Žalované byla dne 21. 5. 2025 odeslána předžalobní výzva.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

17. Na úvod je třeba konstatovat, že předmětný úvěr byl sice označen jako podnikatelský, nicméně žalobkyně ani netvrdila, že by jakkoliv ověřila, že poskytnuté finanční prostředky budou skutečně použity pro podnikatelské účely žalované. Naopak žalovaná prokázala, že poskytnuté prostředky použila neprodleně po jejich poskytnutí na úhradu nájemného, tedy pro své osobní potřeby. Z tohoto důvodu soud posoudil poskytnutý úvěr, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jako spotřebitelský.

18. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně k prověření úvěruschopnosti žalované netvrdila ničeho. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání soudu bez omluvy nedostavili a sami se tak zbavili možnosti být poučeni dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalované a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.

19. Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 39 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je, dle soudu, nutné ujednání o úroku 1 % denně (365 % p. a.) posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou.

20. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované částku 18 000 Kč. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě neuhrazené jistiny ve výši 18 000 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a z tohoto důvodu v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., ve splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, a to s ohledem na to, že takto navržená výše splátek je zcela adekvátní, akceptovatelná a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

21. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu úroků, nákladů, smluvních pokut apod. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 20. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za situace, kdy byla žalovaná toliko nepatrně procesně úspěšnějším účastníkem řízení (při zohlednění příslušenství v souladu s judikaturou Ústavního soudu) a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.