OSOL 22 C 108/2026-78

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč za období od 23. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 588 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. hodnota uzavřené s žalobkyní dne 7. 2. 2023. Uvedla, že příjmy žalovaného byly určeny na základě kompletního výpisu z účtu a dodatečného dokladu k příjmu, a to ve výši 65 833 Kč; pravidelné výdaje stanovila ve vši 3 000 Kč (nájem) plus splátka poskytovaného úvěru 2 163 Kč. Dále žalovaného prověřila v databázích (SOLUS, BRKI, NRKI, SOLUS, exekuce, živnostenský rejstřík, neplatné doklady).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy ze dne 7. 2. 2023, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 50 000 Kč s tím, že částka 26 080 Kč bude sloužit k doplacení předchozího úvěru a částka 10 000 Kč bude započtena na specifikované náklady – lustrum, náklady zpracování, administrativní náklady odměna zprostředkovateli, náklady na ověření případu (zjištěno z smlouvy). Žalovaný se zavázal vrátit částku 50 000 Kč prostřednictvím splátek společně s úrokem (zjištěno ze smlouvy). Žalobkyně vyplatila částku 26 080 Kč na úhradu ujednaného dluhu a částku 13 920 Kč na účet žalovaného (zjištěno z detailů pohybů na účtu právnická osoba).

5. Žalovaný neuhradil žádnou sjednanou splátku (zjištěno z tvrzení žalobkyně a z obsahu upomínek).

6. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).

7. Žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zapsán v živnostenském rejstříku (zjištěno z výpisu z živnostenského rejstříku). Jeho příjmy z podnikání činil za rok 2021 částku cca 780-790 tis. Kč ročně (zjištěno z daňového přiznání, které je hůře čitelné, proto je částka uvedena orientačně). Žalobkyně ověřovala pravidelné příjmy žalovaného z tohoto daňového přiznání (zjištěno z tvrzení žalobkyně). Výdaje žalovaného spojené s podnikáním činily cca 474 tis. Kč (zjištěno ze stejného daňového přiznání, částka je rovněž hůře čitelná). V prosinci 2022 měl žalovaný na účtu příjmové a výdajové transakce v totožné výši 10 361 Kč, přičemž mezi příjmovými transakcemi jsou částky v souhrnné výši cca 5 000 Kč představovány čerpáním úvěru (zjištěno z výpisu z účtu za prosinec 2022).

8. Z ostatních doložených důkazů soud relevantní zjištění nečinil.

9. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dne 7. 2. 2023 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně finanční částka 40 000 Kč, dalších 10 000 Kč bylo využito k započtení na ujednané poplatky; žalovaný se zavázal k vrácení částky 50 000 Kč společně s úrokem. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala faktické výdaje žalovaného, při ověřování příjmů vycházela ze zastaralých údajů o příjmech v roce 2021. Žalovaný neuhradil žádnou sjednanou splátku. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě požadovaných dluhů.

10. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného porušila odbornou péči, když neověřila příjem žalovaného, jelikož daňové přiznání za rok 2021 nemůže sloužit jako doklad pravidelných příjmů v roce 2023. Žalobkyně si neopatřila zcela aktuální údaje o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, když disponuje pouze výpisem z účtu z prosince 2022 (a nikoliv alespoň třemi měsíčními výpisy za období předcházející poskytnutí úvěru), nicméně ani z tohoto výpisu nelze dovodit žalobkyní určené příjmy žalovaného, kterých dosahoval v roce 2021. Výpis svědčí o tom, že žalovaný čerpal i jiné úvěry a příjmové transakce na jeho účtu byly ve stejné výši jako výdajové transakce.

13. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalovaného nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025), o absenci úvěruschopnosti žalovaného svědčí také to, že neuhradil žádnou splátku (mimo započtený poplatek).

14. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Soud provedl zúčtování bezdůvodného obohacení, resp. zohlednil platby žalovaného, kterými již poskytnutou jistinu fakticky vracel. Žalovaný je v tomto případě povinen vrátit ještě částku 40 000 Kč (50 000 Kč mínus započtený poplatek ve výši 10 000 Kč). Požadavek na úrok z prodlení není důvodný, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný nespecifikoval svoje finanční možnosti (byl v řízení pasivní), soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizované hodnotě příslušenství (v případě běžícího příslušenství „do zaplacení“ vycházel z kapitalizace ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je v rozsahu 40 000 Kč a úspěch žalovaného je v rozsahu 31 205,48 Kč (z toho 21 205,48 Kč je běžící úrok z prodlení). Po odečtení poměru úspěchu žalovaného (cca 44 %) od poměru úspěchu žalobkyně (cca 56 %) vychází právo na částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 12 % ve prospěch žalobkyně.

16. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění, jako odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 700 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč plus DPH (21 %). Celkem náklady žalobkyně představuje částka 4 904 Kč, soud přiznal poměrnou část. Podmínky pro aplikaci § 14b advokátního tarifu (tarifní hodnota do 50 000 Kč a formulářová žaloba uplatňovaná žalobkyní opakovaně v obdobných sporech) jsou soudu známy z úřední činnosti (např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka).

Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.