OSOL 22 C 112/2026-84

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 26 460 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení úroku 6 000 Kč, smluvní pokuty 5 460 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč za období od 25. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. hodnota uzavřené s obchodní společností právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 3. 2024. V rámci prověření úvěruschopnosti zkoumala příjmy z výpisů z účtu zaslaných žalovaným, výdaje stanovila tak, jak byly deklarovány žalovaným. Všechny uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy ze dne 24. 3. 2024, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč; žalovaný se zavázal uvedenou částku prostřednictvím splátek společně s úrokem vrátit (zjištěno ze smlouvy a z potvrzení o platbě).

5. Právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy neověřovala údaje o úvěruschopnosti žalovaného (zjištěno ze skutečnosti, že právně zastoupená žalobkyně ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na obchodní společnost právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „Anonymizováno“, písemností ze dne 20. 7. 2025 (zjištěno z oznámení). Společnost Anonymizováno se dohodla s žalobkyní na postoupení mimo jiné pohledávky plynoucí z výše uvedené smlouvy na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2025 vč. přílohy).

7. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).

8. Z ostatních doložených důkazů soud relevantní zjištění nečinil.

9. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 24. 3. 2024 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 15 000 Kč, žalovaný se zavázal k jejímu vrácení společně s úrokem. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala faktické výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na společnost Anonymizováno, tato společnost se dohodla s žalobkyni na postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě požadovaných dluhů.

10. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k jejich postoupení na společnost Anonymizováno, která pohledávku platně postoupila na žalobkyni. Žalobkyně se proto předmětných nároků může domáhat soudní cestou.

13. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně v rámci prověření úvěruschopnosti nijak neověřovala faktické výdaje žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).

14. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalovaného nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025), nadto z výpisů z účtů za listopad 2023 až únor 2024 plyne, že až na poslední měsíc výdajové transakce převyšovaly příjmové transakce, přičemž příjmová složka je tvořena mj. i různými půjčkami.

15. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou částku 15 000 Kč. Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok, smluvní pokuta), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný nespecifikoval svoje finanční možnosti (byl v řízení pasivní), soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizované hodnotě příslušenství (v případě běžícího příslušenství „do zaplacení“ vycházel z kapitalizace ke dni vydání rozhodnutí). Takto hodnoceno byl úspěch obou účastníků srovnatelný (poměr úspěchu žalobkyně 47 % a žalovaného 53 %), proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.