OSOL 22 C 124/2026-130

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o 27 495 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalované zaplacení úroku ve výši 6 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 495 Kč a úroku z prodlení z částky 21 000 Kč ve výši 14,75 % ročně za období od 14. 5. 2024 do zaplacení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalované poskytnuty na základě smlouvy č. hodnota uzavřené s obchodní společností právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 12. 1. 2024. Příjmy žalované ve výši cca 29 000 Kč měsíčně byly ověřovány z výpisů z účtu. Pokud by soud dospěl k závěru, že nárok není dán z titulu smlouvy o úvěru, požaduje jej z titulu bezdůvodného obohacení. Dále se domáhá částky 6 495 Kč jako sjednané smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru (ve výši 0,1 % denně z jistiny). Všechny uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dohodly na obsahu smlouvy ze dne 12. 1. 2024, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč; žalovaná se zavázala uvedenou částku prostřednictvím splátek společně s úrokem vrátit (zjištěno ze smlouvy a z potvrzení banky o transakci provedené dne 12. 1. 2024).

5. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na obchodní společnost právnická osoba., IČO: IČO, žalobkyni písemností ze dne 20. 7. 2025 (zjištěno z oznámení). Posledně zmíněná společnost a žalobkyně se dohodly na postoupení nyní vymáhané pohledávky na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala na základě výpisů z účtu pouze příjmy žalované (zjištěno z tvrzení žalobkyně). Odchozí transakce na účtu žalované byly měsíčně o několik desetitisíc více než deklarované příjmy a pravidelně převyšují příjmové transakce, současně zahrnují úhrady na sázky (zjištěno z výpisů z účtu).

8. Z ostatních doložených důkazů soud relevantní zjištění nečinil.

9. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne 12. 1. 2024 dohodly na obsahu smlouvy, na základě které byla žalované poskytnuta finanční částka 15 000 Kč, žalovaná se zavázala k jejímu vrácení společně s úrokem. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala faktické výdaje žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na obchodní společnost, která následně pohledávku postoupila na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě požadovaných dluhů.

11. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že došlo k jejich postoupení na obchodní společnost, která pohledávku platně smlouvou postoupila na žalobkyni. Žalobkyně se proto předmětných nároků může domáhat soudní cestou.

14. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované porušila odbornou péči, když se nijak nezabývala jejími faktickými výdaji (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).

15. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalované nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o její schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025). Nadto odchozí transakce na účtu žalované několikanásobně převyšovaly deklarované příjmy, převyšovaly i příchozí transakce a zahrnovaly i úhrady na sázky, tudíž o její faktické úvěruschopnosti existovaly důvodné pochybnosti. Ostatně žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou ani nic neuhradila.

16. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejímu možnostem. Žalovaná je v tomto případě povinna vrátit ještě částku 15 000 Kč. Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok, smluvní pokuta), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalované s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že žalovaná nespecifikoval svoje finanční možnosti (byla v řízení pasivní), soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizované hodnotě příslušenství (v případě běžícího příslušenství „do zaplacení“ vycházel z kapitalizace ke dni vydání rozhodnutí). Takto hodnocena byla žalovaná ve sporu částečně úspěšnější, tudíž má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši odpovídající poměru její úspěchu. Soud však žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal podle § 150 o. s. ř. z důvodu zvláštního zřetele spočívajícího v tom, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly (náhradu jí nelze přiznat, ač na ní má právo). Podmínky pro aplikaci § 14b advokátního tarifu jsou soudu známy z úřední činnosti (např. sp. zn. 22 C 112/2026, 22 C 95/2026).

Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.