OSOL 22 C 91/2026-68

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 30 426 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení částky 10 426 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 426 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 885 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobkyně.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 30 426 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. hodnota uzavřené s obchodní společností právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 23. 6. 2025, včetně úroku, který k poskytnuté jistině přirostl na základě smluvního ujednání (20 000 Kč poskytnutá jistina + 10 426 Kč úrok). Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena pouze na základě informací z registrů a databází (SOLUS, BRKI, NRKI, ISIR, CEE, CRKI, EUCB). Žalovaný dosud nic neuhradil. Všechny uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy ze dne 23. 6. 2025, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč; žalovaný se zavázal uvedenou částku prostřednictvím splátek společně s úrokem vrátit (zjištěno ze smlouvy a z výpisu z účtu).

5. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni písemností ze dne 16. 1. 2026 (zjištěno z oznámení).

7. Z ostatních doložených důkazů soud relevantní zjištění nečinil.

8. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 23. 6. 2025 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 20 000 Kč, žalovaný se zavázal k jejímu vrácení společně s úrokem. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala faktické pravidelné příjmy a výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni písemností ze dne 16. 1. 2026. Žalovaný již v souvislosti s úvěrovou smlouvou nic neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě požadovaných dluhů.

9. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k jejich postoupení na žalobkyni. Žalobkyně se proto předmětných nároků může domáhat soudní cestou.

12. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného porušila odbornou péči, když se nijak nezabývala jeho pravidelnými příjmy ani faktickými výdaji (k nutnosti zkoumat faktické výdaje srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).

13. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalovaného nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025). Pochybnosti o faktické úvěruschopnosti žalované vzbuzuje i skutečnost, že v souvislosti s úvěrovou smlouvou nic neuhradil.

14. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je v tomto případě povinen vrátit celou jistinu 20 000 Kč. Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný nespecifikoval svoje finanční možnosti (byl v řízení pasivní), soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizované hodnotě příslušenství (v případě běžícího příslušenství „do zaplacení“ vycházel z kapitalizace ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je v rozsahu 20 000 Kč a úspěch žalovaného je v rozsahu 13 461 Kč (z toho cca 3 035 Kč představuje běžící úrok z prodlení). Po odečtení poměru úspěchu žalovaného (cca 40 %) od poměru úspěchu žalobkyně (cca 60 %) vychází právo na částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 20 % ve prospěch žalobkyně.

16. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 522 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění, jako odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 700 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč plus DPH (21 %). Celkem náklady žalobkyně představuje částka 4 426 Kč, soud přiznal poměrnou část.

Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.