OSOP 126 C 17/2021-71

Okresní soud v Opavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Vladimíra Tománka a přísedících Ing. Petra Kudely a Ing. Michala Brunclíka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 455 323 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě mzdy za dobu od 17. 9. 2019 do

20. 5. 2021 částku ve výši 497 076,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši

8,05 % p. a. ⟪LB:lb_001⟫ -) z částky 10 736 Kč za dobu od 1. 11. 2019 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_002⟫ -) z částky 23 619,20 Kč za dobu od 1. 12. 2019 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_003⟫ -) z částky 22 545,60 Kč za dobu od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_004⟫ -) z částky 20 398,40 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_005⟫ -) z částky 23 619,20 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_006⟫ -) z částky 21 472 Kč za dobu od 1. 4. 2020 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_007⟫ -) z částky 23 619,20 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_008⟫ -) z částky 22 545,60 Kč za dobu od 1. 6. 2020 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_009⟫ -) z částky 20 398,40 Kč za dobu od 1. 7. 2020 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_010⟫ -) z částky 23 619,20 Kč za dobu od 1. 8. 2020 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_011⟫ -) z částky 23 619,20 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_012⟫ -) z částky 22 545,60 Kč za dobu od 1. 10. 2020 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_013⟫ -) z částky 22 545,60 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_014⟫ -) z částky 22 545,60 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_015⟫ -) z částky 21 472 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_016⟫ -) z částky 22 545,60 Kč za dobu od 1. 2. 2021 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_017⟫ -) z částky 21 472 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_018⟫ -) z částky 21 472 Kč za dobu od 1. 4. 2021 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_019⟫ -) z částky 24 692,80 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do 31. 5. 2021 ⟪LB:lb_020⟫ -) z částky 438 028,80 Kč za dobu od 1. 6. 2021 do zaplacení ⟪LB:lb_021⟫ -) z částky 59 048 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení náhrady mzdy za dobu od 21. 5. 2021 do 31. 5. 2021 s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady tohoto řízení na účet ČR – Okresního soudu v Opavě v částce, která bude vyčíslena v samostatném usnesení, do tří dnů od jeho právní moci.

1. 7. 2021 do zaplacení zamítnuta.

2. Proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu žalovaná brojila včas podaným odporem, který odůvodnila tím, že žalobci nárok na náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce nenáleží, neboť mu byl po neplatném rozvázání pracovního poměru přiznán na jeho žádost předčasný starobní důchod. Pokud byl žalobci podle § 37 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v platném znění, předčasný starobní důchod přiznán, nemůže nadále vykonávat výdělečnou činnost a mít souběžně příjem, který by zakládal účast na nemocenském pojištění. Žalobce proto nemohl nadále vykonávat u žalované práci podle sjednané pracovní smlouvy.

3. U nařízeného ústního jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Soud proto provedl dokazování z účastníky označených listin za současného zohlednění skutečností, které strany sporu označily za nesporné, zjistil, že skutečně rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byl k odvolání žalobce změněn rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací (mimo jiné) tak, že bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovanou dopisem ze dne 18. 6. 2018, je neplatná. Z uvedených rozhodnutí bylo zjištěno, že žalovaná rozvázala s žalobcem pracovní poměr poté, co se řídila lékařským posudkem ze dne 14. 6. 2018, v němž lékař vydal pracovně lékařský posudek, z jehož obsahu vyplynulo, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce. Nalézací soud žalobu podanou žalobcem na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zamítl, avšak odvolací soud dospěl k závěru, že zmíněný posudek o zdravotním stavu žalobce pro pracovněprávní účely není způsobilým podkladem pro výpověď z pracovního poměru ve smyslu § 52 písm. e) zákoníku práce, a proto určil, že předmětná výpověď je neplatným právním jednáním podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobce poté, co obdržel výpověď z pracovního poměru od žalované, bez zbytečného odkladu žalované písemně oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnávala. Z písemné výpovědi žalobce ze dne 20. 5. 2021 a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že ke dni 20. 5. 2021 skončil pracovní poměr žalobce u žalované jeho okamžitým zrušením ze strany zaměstnance. Z nesporných tvrzení účastníků a hlavně ze mzdového listu žalobce za rok 2019 soud zjistil, že pravděpodobný průměrný výdělek žalobce v rozhodné době (čtvrtletí předcházející vzniku škody) byl ve výši 134,20 Kč hod. Ze zprávy ČSSZ obec, z rozhodnutí ČSSZ číslo jednací rok anonymizováno ze dne datum a z žádosti žalobce o starobní důchod ze dne datum bylo zjištěno, že žalobci byl ke dni

17. 9. 2019 do 20. 5. 2021 byla proto žaloba na zaplacení náhrady mzdy ve výši 7 515,20 Kč (7 x 8 x 134,20) za dobu 7 pracovních dnů se zákonným úrokem z prodlení od

(§ 141 odst. 1 zákoníku práce). Nárok na zákonný úrok z prodlení svědčí žalobci podle

§ 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výše požadovaného příslušenství pak nepřevyšuje míru reglementovanou vládním nařízením č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

14. S ohledem na povinnost žalované zaplatit soudní poplatek za řízení podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, bude žalovaná v samostatném usnesení vyzvána k jeho zaplacení (doplatku) do výše výsledku tohoto řízení.

4. Z jiných listin nebylo pro nadbytečnost činěno žádných jiných dílčích zjištění, neboť popsaným dokazováním při zohlednění nesporných tvrzení účastníků bylo možno dospět k závěru o skutkovém stavu; žalovaná listinou ze dne 18. 6. 2018 rozvázala s žalobcem pracovní poměr z důvodu, že žalobce pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dlouhodobě zdravotní způsobilost. Tato výpověď byla neplatná, pročež tak rozhodl nadepsaný soud rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací ve spojení s rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Jeho pracovní poměr u žalované touto výpovědí proto neskončil a trval až do 20. 5. 2021, kdy zanikl okamžitým zrušením ze strany žalobce. Žalobce včas po obdržení neplatné výpovědi ze strany zaměstnavatele písemně oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Po dobu, která je předmětem tohoto řízení (od 17. 9. 2019 do 20. 5. 2021) a po kterou požaduje žalobce náhradu mzdy po žalované, byl žalobce poživatelem důchodu a byly mu v té době vypláceny dávky starobního (předčasného) důchodu.

5. V řízení nebylo mezi účastníky sporu o popisovaném skutku, ale spor tkvěl v jejich rozdílném právním názoru na možnost souběhu výplaty dávek předčasného důchodu, podle zákona o důchodovém pojištění a nároku na náhradu mzdy z neplatně rozvázaného pracovního poměru, když to dle ust. § 37 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o DP“), podle žalované není možné.

6. S ohledem na dobu, kdy byl s žalobcem neplatně rozvázán pracovní poměr ze strany žalované, soud posoudil spor podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, do účinnosti novely provedené zákonem č. 181/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinné ode dne

7. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce, dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedeného zákonného ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána k soudu z větší části důvodně. Bylo zjištěno, že ač žalovaná rozvázala s žalobcem pracovní poměr poté, co zjistila z vydaného posudku poskytovatelem pracovně lékařských služeb, že žalobce dlouhodobě pozbyl vzhledem k jeho zdravotnímu stavu zdravotní způsobilost, nejednalo se v konečném důsledku o právní jednání, které bylo způsobilé vyvolat zamýšlené právní následky ve smyslu

§ 52 písm. e) zákoníku práce, pročež byl tento úkon, shledán soudem pro formální nedostatky lékařského posudku vystaveného lékařem poskytujícímu žalované pracovně lékařské služby, jako neplatný. Bylo proto určeno, že tato výpověď daná žalovanou dne 18. 6. 2018 je neplatná. Žalobce po obdržení této výpovědi včas a písemně oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Splnil tudíž zákonný předpoklad dalšího trvání pracovního poměru u žalované a žalovaná tak byla povinna nadále přidělovat žalobci práci, případně mu nahradit mzdu až do doby, než bude tento pracovní poměr platně ukončen. Protože žalovaná v uvedené době žalobci práci nepřidělovala, vznikl mu nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného hodinového výdělku (§ 351 a násl. zákoníku práce). Z toho důvodu, že žalobce v rozhodné době potřebné pro výpočet průměrného výdělku nevykonával u žalované práci, vycházel soud při výpočtu jeho nároku na náhradu mzdy z průměrného pravděpodobného výdělku (§ 355 zákoníku práce), kterého by zřejmě dosáhl; ten byl zjištěn ve výši 134,20 Kč hod. Žalobce má nárok na zaplacení této hodinové částky průměrného pravděpodobného výdělku za žalovanou dobu od

9. Z důvodu, že pracovní vztah žalobce k žalované zanikl jeho okamžitým zrušením ke dni 20. 5. 2021, nemá žalobce nárok na náhradu mzdy za dobu od následujícího dne po rozvázání pracovního poměru až do konce měsíce, v němž jeho pracovní poměr k žalované skončil. Nad rámec přisouzeného nároku na náhradu mzdy za dobu od

10. Žalobci svědčí podle § 56 odst. 2 zákoníku práce, nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Žalobci byl proto přiznán i tento nárok v rozsahu dvouměsíční výpovědní doby (červen, červenec 2021, tzn. za 42 pracovních dnů x 8 hod. x 134,20 Kč) ve výši 45 091,20 Kč s příslušenstvím od data prodlení se zaplacením této částky.

11. Žalobce při výpočtu průměrného pravděpodobného výdělku použil výpočet náhrady mzdy (jak se podává z žaloby) pomocí koeficientu 4,348 pro zjištění průměrného měsíčního výdělku podle § 356 odst. 2 zákoníku práce. Tento výpočet není správný, neboť pro účely náhrady mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru se použije průměrný hodinový výdělek podle § 356 odst. 1 zákoníku práce (blíže viz např. bod VIII. Stanoviska Občanskoprávního kolegia a Obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. června 2004 k některým otázkám rozhodování soudů ve věcech nároků z neplatného rozvázání pracovního poměru podle ustanovení § 61 zákoníku práce (aktuálně dle § 69 odst. 1 zákoníku práce), dohledatelné uživatelům aplikace ASPI na webová adresa, anebo také analog. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.

21 Cdo 4553/2018, veřejnosti dohledatelné např. na webová adresa, podle kterého„ Přísluší-li náhrada platu (mzdy) ode dne následujícího po uplynutí výpovědní doby (byla-li dána neplatná výpověď a oznámil-li zaměstnanec, že trvá na dalším zaměstnání) do právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti rozvázání pracovního poměru /resp. do doby, kdy zaměstnavatel umožní zaměstnanci pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru/, odpovídá smyslu a účelu tohoto pracovněprávního nároku, aby náhrada platu (mzdy) z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru za uvedené období byla vypočtena jako násobek průměrného hrubého hodinového výdělku a počtu hodin, kdy zaměstnavatel neumožnil zaměstnanci pokračovat v práci“.

12. Pokud se týká procesní obrany žalované spočívající v tvrzení, že žalobci není možné přiznat požadovaný nárok na náhradu mzdy za žalovanou dobu, neboť žalobce byl v té době poživatelem dávky tzv. předčasného starobního důchodu, tak bylo zjištěno, že žalobci byl skutečně přiznán rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 8. 2019 od 17. 9. 2019 starobní důchod podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o DP“). Žalobce v té době nevykonával výdělečnou činnost a nebyly u něj ani jiné skutečnosti, jež by mu bránily být příjemcem důchodové dávky v tzv.„ předčasném důchodu (v opačném případě by předmětné rozhodnutí ze strany ČSSZ vydáno nebylo). Byť lze souhlasit s žalovanou, která uvedla, že není možný souběh příjmů z tzv.„ předčasného důchodu“ a mzdy, pročež podle ust. § 37 odst. 2 zákona o DP, výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, nelze předmětnou právní úpravu zatím aplikovat na projednávanou věc, neboť nárok na náhradu mzdy žalobci vznikne až na podkladě pravomocného rozsudku soudu vydaného v tomto řízení. Zda a jak bude poté posouzena dosavadní a následná výplata důchodových dávek žalobci jejich plátcem (§ 37 odst. 2 zákona o DP ve spojení s § 118a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) s ohledem na přiznaný zpětný nárok na náhradu mzdy podle zákoníku práce, není v tomto řízení podstatné, pročež podle ustanovení § 4 zákoníku práce, pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem a nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se svými zásadami pracovněprávních vztahů, přičemž podle § 1 odst. 1 občanského zákoníku věty druhé, uplatňování soukromého práva je nezávisle na uplatňování práva veřejného. Soud s ohledem na všechna zjištění uzavřel, že žalobci nelze klást k tíži to, že byl s ním ze strany žalované neplatně rozvázán pracovní poměr a ani to, že mu byl přiznán„ předčasný“ starobní důchod a byly mu z toho důvodu v žalované době vypláceny důchodové dávky. O žalobě bylo proto rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.

13. Žalobce u soudu uplatnil žalobou, kterou následně modifikoval dalšími podáními, nárok na zaplacení celkové částky 525 343 Kč s příslušenstvím. Soud vyhověl žalobnímu návrhu v rozsahu částky 497 076,80 Kč, přičemž v rozsahu částky 28 266,20 Kč byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalobce ve sporu představuje 89,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5,38 %) a v této výši je proto žalovaná povinna žalobci náklady řízení, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení, zaplatit na účet ČR – Okresního soudu v Opavě, pročež žalobce byl v řízení od placení soudního poplatku osvobozen a byl mu pro toto řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.