OSOP 26 C 199/2020-84

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalovaného, žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ b) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalovaného, žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o určení vlastnictví

I. Žaloba na určení, že žalobci a) a b) jsou vlastníky nemovitostí, mj. pozemku parc. č. číslo, pozemku parc. č. číslo, pozemku parc. č. číslo, pozemku parc. č. číslo, jehož součástí je stavba adresa, pozemku parc. č. číslo, jehož součástí je jiná stavba bez č. p./č. e., pozemku parc. č. číslo, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, stát. instituce, v katastrální uzemí, na LV číslo se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému náklady tohoto řízení 11 160,13 Kč do tří dnů od jeho právní moci k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou u soudu domáhali se žalobce a) a žalobkyně b) vydání soudního rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že jsou vlastníky nemovitostí popsaných v rozsudečném bodu I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnili tím, že jako původní vlastníci všech uvedených nemovitostí tyto na základě darovací smlouvy ze dne datum bezúplatně převedli na žalovaného jako obdarovaného (rodinný příslušník), přičemž součástí smlouvy bylo i jejich právo věcného břemene spočívající v právu výlučného doživotního užívání bytu v 1. nadzemním podlaží převáděného rodinného domu, spoluužívání společných prostor domu a všech ostatních staveb stojících na převáděných pozemcích. Žalovaný tento dar od dárců do svého výlučného vlastnictví přijal a tím mu vznikla povinnost se o nemovitosti starat a udržovat je v řádném stavu, způsobilém k užívání. Žalovaný tuto povinnost soustavně porušoval, neboť do nemovitostí neinvestoval, neudržoval je a z toho důvodu žalobci jako jejich nevlastníci investovali do chodu a údržby nemovitostí ze svého. Zaplatili vodné a stočné v částce 2 000 Kč, za výměnu vodovodního řadu zaplatili částku částka a provedli výměnu kotle k vytápění RD v hodnotě částka. V současné době je potřebné investovat do oplocení rodinného domu a do opravy střechy. Jedná se o nezbytné opravy a investice, které jsou potřebné s ohledem na užívání nemovitostí. Žalobci žalovaného upozorňovali na nezbytnost těchto oprav, on však nereagoval. Investice do nemovitostí ze strany žalobců překračují jejich ekonomické možnosti a s ohledem na postoj a pasivitu lze u žalovaného shledat jeho jednání v rozporu s dobrými mravy a proti zásadám základní lidské slušnosti. Z uvedených důvodů se žalobci rozhodli pro odvolání daru a písemností z datum zaslané žalovanému jednostranně odstoupili od darovací smlouvy. Protože z uvedeného důvodu je zapotřebí upravit i zapsaný stav v příslušném katastru nemovitostí na list vlastnictví v k. ú. obec, domáhají se žalobci soudního rozhodnutí o určení, že jsou vlastníky předmětných nemovitostí.

2. Žalovaný neuznal nárok uplatněný u soudu, a to ani částečně. Nerozporoval, že je vlastníkem v žalobě popsaných nemovitostí na základě tamtéž uvedené darovací smlouvy, jejímž obsahem je i zřízení věcného břemena pro dárce, jak je popsáno v bodu IV. smlouvy. Ve vyjádření dále uvedl, že předmětný rodinný dům resp. jednu ze dvou bytových jednotek v něm (jedná se o dům se dvěma nadzemními podlažími) užívají žalobci a jednu bytovou jednotku se souhlasem žalobce užíval nejdříve jeho bratr s rodinou, který se odstěhoval, a nyní tam bydlí bez jeho souhlasu otec žalovaného, tj. syn žalobců. Byť nevyslovil s jeho užíváním souhlas, nechtěl zhoršovat rodinné vztahy a jeho užívání bytu v tichosti akceptoval. Žalovaný vycházel s dárci dobře až do r. 2018, kdy je navštěvoval a pomáhal i s různými pracemi na zahradě. Následně ochladly jeho vztahy s otcem a přestali se navštěvovat. Nesdílí názor žalobců, že by se z důvodu absence investic a oprav nemovitostí zhoršoval jejich stav a tyto by snad měly být neobyvatelné. Mezi dárci a obdarovanými byla dohoda, že si náklady na bydlení budou uživatelé domu hradit sami, čili na zaplacení vodného z jejich strany neshledává nic zvláštního, stejně tak jako investici částka do vodovodu, ke které došlo ze strany žalobců na základě dohody. Pokud se týká výměny kotle a investice částka, ani tato investice nebyla nutná, ale byla provedena z podnětu žalobců a žalovaný k tomu musel poskytnout jako vlastník nemovitosti součinnost, neboť kotel byl z části dotován státním příspěvkem a zbytek ceny rovněž po dohodě uhradili žalobci. Žalovaný je toho názoru, že zde nejsou podmínky pro odvolání daru pro nouzi nebo pro nevděk ve smyslu § 2068 či

§ 2072 občanského zákoníku a ani nelze jeho jednání shledávat úmyslné či hrubé porušení dobrých mravů vůči dárcům, proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud s ohledem na charakter tohoto sporu mezi prarodiči a vnukem nařídil účastníkům nejdříve první setkání u zapsaného mediátora, aby jednak zabránil další eskalaci rozdílných pohledů dárců a obdarovaného na vzájemná práva a povinnosti plynoucí jim z darovací smlouvy, jejímž obsahem je i zřízení věcného břemena pro dárce, a jednak se tímto způsobem pokusil o mimosoudní odstranění tohoto sporu vedeného proti sobě rodinnými příslušníky. Nařízená mediace byla neúspěšná.

4. U jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Soud v řízení provedl dokazování pouze Darovací smlouvou ze dne datum a listinou označenou jako Odvolání daru - odstoupení od darovací smlouvy ze dne datum, když ostatní tvrzení žalobců relevantní pro rozhodnutí soudu nebyla mezi účastníky sporná (zejména předmět daru). Z darovací smlouvy vzal soud za prokázané, že žalobci převedli darem na žalovaného všechny nemovité věci popsané v bodu I. smlouvy a které jsou specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž si v bodě IV. smlouvy její účastníci dohodli zřízení pro dárce oprávnění z věcného břemena odpovídající věcnému břemeni užívání všech převáděných nemovitostí, rozsah jejich užívání a právo neomezeného pohybu po všech užívaných prostorách a přijímat návštěvy. Dárcům ze smlouvy rovněž svědčí právo na úrodu ovoce a zeleniny pro svoji potřebu. Z listiny označené jako odvolání daru – odstoupení od darovací smlouvy soud zjistil, že žalobci jako původní dárci vytkli v listině obdarovanému to, že se oproti darování zavázal o nemovitosti starat a udržovat je v řádném stavu způsobilé k jejich užívání dárci, a protože tuto povinnost po celou dobu porušoval a žalobci byli nuceni namísto něho uhradit cenu opravy okapů, vodovodu a kotle, načež musí přikročit i k opravě plotu a střechy, odvolali v ní tento dar předaný žalovanému darovací smlouvou ze dne datum. V listině mu stanovili lhůtu do datum k součinnosti při přepisu nemovitosti zpět do jejich vlastnictví.

5. Pro rozhodnutí soudu nebylo potřeba provádět další dokazování listinami prokazujícími investice žalobců do majetku žalovaného, což bude popsáno níže, a nebylo ze stejného důvodu nutné tyto investice prokazovat ani výslechem navrženého svědka.

6. Při právním posouzení věci postupoval soud ve smyslu Hlavy I. – ustanovení přechodná a závěrečná – dílu I. – přechodná ustanovení – oddílu I. – všeobecná ustanovení - § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014, podle dosavadních právních předpisů, tedy podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“). V souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 33 Cdo 2534/2020, sp. zn. 8 C 43/2015 a další) byl spor posouzen podle § 630 občanského zákoníku.

7. Podle § 630 občanského zákoníku, dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Jak konstatoval Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 5936/2016 (veřejnosti dohledatelné např. na www.nsoud.cz)„ k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru. I pro tento jednostranný adresovaný právní úkon platí, že musí splňovat náležitosti požadované občanským zákoníkem pro právní úkony obecně (§ 34 a násl. obč. zák.). K platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Pouze za této situace, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc (okamžikem, kdy projev vůle došel obdarovanému).

8. Soud posoudil spor podle shora uvedené právní úpravy a předestřené judikatury, a protože žádné jiné důvody k vrácení daru, než ty, které jsou obsaženy v listině datované datum, nebyly v řízení tvrzeny, zabýval se soud pouze jednáním vytýkaným žalovanému v této listině žalobci a posuzoval, zda se jedná o takové závadové jednání, které by bylo způsobilé pro vrácení daru. Předně nutno zmínit, že žalobci neprokázali své tvrzení v tom směru, že by vznikla žalovanému po přijetí daru do jeho výlučného vlastnictví povinnost se o nemovitosti starat a udržovat je v řádném stavu způsobilému k užívání. Takovou povinnost darovací smlouva neobsahuje.„ Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru je jen takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce“ (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4733/2010.

9. Soud v řízení zjistil, že jedinou výtkou žalobců vůči žalovanému, která měla být důvodem vrácení daru, bylo jejich subjektivní přesvědčení, že žalovaný jako obdarovaný je povinen darované nemovitosti, zejm. pak RD, v němž žalobci žijí, udržovat a investovat do údržby a oprav domu. Soud v tomto směru poukazuje na obecné oprávnění každého vlastníka a na tzv.„ vlastnickou triádu“, podle které vyplývá oprávnění vlastníka věc držet (ius possidenti), užívat a požívat její plody a užitky (ius utendi et fruendi) a nakládat s ní, např. ji darovat, prodat nebo zničit (ius dispondendi). Vlastník věci je oprávněn své právo k věci vykovávat nejen konáním, ale také nekonáním. Způsob výkonu vlastnického práva pak záleží pouze na něm, a pokud jeho výkonem nezasahuje do subjektivního práva jiného vlastníka, jedná se o zákonem aprobovaný výkon práva vlastníka té či oné konkrétní věci (blíže viz č. 11 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky a § 1011 a § 1012 o. z., před jeho platností a účinností podle § 123 a násl. občanského zákoníku. Pokud se žalovaný rozhodl do vlastního majetku neinvestovat a neudržovat jej, a jeho rozhodnutí nijak neohrozilo sjednané právo oprávněných ze zřízeného věcného břemena řádného užívání všech převáděných nemovitostí (opak nebyl zjištěn), nelze v jeho chování spatřovat hrubé porušení dobrých mravů vůči žalobcům, které by bylo důvodem pro odvolání daru. Soud tedy dovodil, že listina odeslaná žalobci a) a b) žalovanému dne datum nebyla pro zjištěnou absenci kvalifikovaného důvodu způsobilého vyvolat zamýšlené účinky zrušení dosavadního vlastnictví obdarovaného pro odvolání daru, a proto nezbylo, než žalobu na určení vlastnictví v žalobě popsaným věcem posoudit jako nedůvodnou a zamítnout ji. Na tomto místě snad lze poznamenat, že v případě investic žalobců do majetku žalovaného, budou-li tyto považovat za neodůvodněné, lze je vymáhat i u soudu, ovšem zcela jiným typem civilněprávních žalob.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 160,13 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis procesní obrany, účast u ústního soudního jednání dne 12. 1. 2022), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 1. 2022 náhrada 823,25 Kč za 64 ujetých km v částce 423,25 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,3 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 223,25 Kč ve výši 1 936,88 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně; žalobci tyto náklady zaplatí žalovanému společně a nerozdílně (§ 140 odst. 1 poslední věta o. s. ř.).

11. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.