OSOP 9 C 7/2020-108

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; jméno, příjmení, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ insolvenční správce dlužníka právnická osoba„ anonymizována dvě slova“, IČO ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa žalobce ⟪LB:lb_007⟫ proti; ⟪LB:lb_008⟫ žalované:; územní celek, IČO ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_010⟫ zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ o zaplacení 1 110 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 110 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 110 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 64 087,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice znalečné ve výši 4 500 Kč na účet Okresního soudu v Opavě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u soudu dne 7. 1. 2020 domáhal se žalobce vůči žalované zaplacení částky 576 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 22. 10. 2019 do zaplacení. Uvedl, že je insolvenčním správcem dlužníka právnická osoba,„ anonymizována dvě slova“, IČO se sídlem adresa, kdy dlužník se nachází v úpadku a byl na něj prohlášen konkurs. Do majetkové podstaty dlužníka patří pozemky, z nichž plyne žalované bezdůvodné obohacení. Do majetkové podstaty dlužníka spadají pozemky parc. číslo o výměře 30 m2, ostatní plocha, ostatní komunikace, parc. číslo o výměře 27 m2, ostatní plocha, ostatní komunikace, zapsané na list vlastnictví pro k.ú. obec u stát. instituce, stát. instituce. Žalobce na místě samém zjistil, že na pozemcích dlužníka se nachází místní komunikace a nebyl zjištěn žádný právní titul, na jehož základě dochází k užívání pozemků dlužníka. Právním základem požadovaného bezdůvodného obohacení je užívání věci bez právního důvodu. Otázka bezdůvodného obohacení vlastníka stavby - obce na úkor ochuzeného vlastníka pozemku, na němž se stavba nachází, je judikatorně vyřešena a žalobce opírá svá tvrzení o právní závěry např. o usnesení NS ČR z 3. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 672/2012, které odůvodňuje i pasivní legitimaci žalované v tomto sporu. Pasivní legitimace obce ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení získaného obecným užíváním veřejného prostranství na pozemku náležejícím třetí osobě přitom vyplývá z okolnosti, že veřejná prostranství jsou užívána především občany té obce, ve které se nacházejí, obec je oprávněna vybírat místní poplatek za tzv. zvláštní užívání veřejného prostranství. Místní poplatky upravuje v obci obec obecně závazná vyhláška územní celek číslo o místních poplatcích, která v čl. 12 odst. 1a stanovuje sazbu za místní poplatek ve výši 10 Kč za každý i započatý m2 a každý i započatý den. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení za 1 095 dní bezesmluvního užívání pozemků dlužníka, tj. za období od 16. 10. 2016 do 16. 10. 2019. S ohledem na předpokládanou námitku promlčení pro starší nároky uplatňuje žalobce žalobou nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 7. 1. 2017 do 16. 10. 2019, tj. za 1 012 dnů. Součin 1 012 dní, celkové výměry pozemků dlužníka 57 m2 a sazby místního poplatku 10 Kč činí 1012 x 57 x 10 = 576 840 Kč. Na výzvu žalobce z 16. 10. 2019 k vydání bezdůvodného obohacení žalovaná reagovala dopisem z 25. 10. 2019, kterým nárok žalobce paušálně odmítla jako neexistentní. Dopis byl žalované doručen 21. 10. 2019 a tímto se stalo bezdůvodné obohacení splatné. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Krátce shrnula, co soudnímu sporu předcházelo a uvedla, že žalobou uplatněný nárok ve zcela převyšující části považuje za nedůvodný. Uvedla mj. že ačkoliv se na pozemcích nachází místní komunikace ve vlastnictví žalované, nejsou místní komunikací tyto pozemky zastavěny zcela a nárok žalobce již proto nemůže být důvodný. Propočet výše bezdůvodného obohacení pomocí sazby místního poplatku za užívání veřejného prostranství dle obecně závazné vyhlášky žalované je naprosto nesmyslný. Podle konstantní judikatury bezdůvodné obohacení za užívání věci odpovídá obvyklému nájemnému za nájem takové věci v daném místě a čase a výše uváděná žalobcem nedosahuje výše obvyklého nájemného za předmětné pozemky. Sazba uváděná žalobcem ve výši 3 650 Kč/m2/rok je zjevně neopodstatněná i proto, že nájem pozemků k jiným než podnikatelským účelům je cenou regulovanou ve smyslu cenových předpisů, a to cenou maximálně přípustnou, přičemž cenová regulace ve vztahu k pozemkům byla v žalovaném období provedena ⟪LB:lb_001⟫ -) v období od 7. 1. 2017 do 31. 12. 2017 Výměrem MF č. 01/2017 ze dne 25. listopadu 2016, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, kdy podle položky číslo 2 tohoto výměru činila maximálně 20 Kč/m2/rok; ⟪LB:lb_002⟫ -) v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 Výměrem MF č. 01/2018 ze dne 28. listopadu 2017, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, kdy podle položky číslo 2 tohoto výměru činila maximálně 20 Kč/m2/rok; ⟪LB:lb_003⟫ -) v období od 1. 1. 2019 do 16. 10. 2019 Výměrem MF č. 01/2019 ze dne 28. listopadu 2018, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, kdy podle položky číslo 2 tohoto výměru činila maximálně 22 Kč/m2/rok. Žalovaná dále uvedla, že nikdy nevybrala místní poplatek za užívání veřejného prostranství na pozemcích, a tedy se nijak tímto neobohatila. Výše vyčísleného údajného nároku žalobcem je zcela odtržená od právní i ekonomické reality, neboť nebere v potaz cenovou regulaci a vychází z částek, které neodpovídají ani regulované, natožpak obvyklé výši nájemného.

3. V obsáhlé replice k vyjádření žalované žalobce učinil nesporným, že oslovil žalovanou s nabídkou odprodeje předmětných pozemků žalované za cenu zjištěnou znaleckým posudkem a v návrhu kupní smlouvy navrhl výši kupní ceny tak, aby zahrnovala mj. i náklady spojené se zpeněžením majetku a zjm. cenu za zpracování znaleckého posudku. Žalobce nejedná ve svůj prospěch, ale v úmyslu zajistit maximální vnos do majetkové podstaty dlužníka. Upozornil dále, že judikatura odvozuje výši bezdůvodného obohacení nikoli z výše nájemného obvyklého v místě a čase, ale z výše místního poplatku. Je proto zcela bez významu a bezpředmětné přihlížet k cenovým předpisům, jak se mylně domnívá žalovaná. Žalovaná na dopis žalobce z 11. 11. 2019 neodpověděla a zmařila tak narovnání věci smírnou cestou.

4. Na repliku žalobce reagovala žalovaná obsáhlým podáním z 22. 7. 2020, v němž setrvala na svém stanovisku a navrhla žalobu zamítnout. Mj. upozornila, že v rámci komunikace byla znaleckým posudkem zjištěna nikoli cena pozemků, ale„ kupní cena“ je stanovena znaleckým posudkem, a to ve výši 6 560 Kč. Žalovaná potvrdila v dopisem zájem o odkup předmětných pozemků, avšak za celkovou cenu dle znal. posudku 6 560 Kč a nikoli za 15 000 Kč, jak požadoval žalobce. Zdůraznila rovněž, že bylo-li nájemné v posuzovaném období cenou regulovanou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy, jak je tomu v dané věci.

5. Při jednání dne 11. 1. 2022 účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. V průběhu jednání byla právním zástupcům účastníků soudem předestřena judikatura NS ČR, a to rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 5252/2007 a zjm. sp. zn. 28 Cdo 2093/2016 týkající se zjm. výpočtu bezdůvodného obohacení v případě užívání pozemku, veřejného prostranství jinými osobami než vlastníkem s tím, že pokud nedojde mezi účastníky k dohodě, bude soud postupovat v souladu s obsahem cit. rozhodnutí. Po provedeném dokazování a poučení ze strany soudu navrhl právní zástupce žalobce zpracování znaleckého posudku na cenu nájemného obvyklého v místě a čase.

6. Ze znaleckého posudku č. číslo číslo ze dne 17. 3. 2022 soud zjistil, že cena nájemného u pozemků parc. číslo ostatní plocha, ostatní komunikace a parc. číslo ostatní plocha a ostatní komunikace v k.ú. obec za období od 7. 1. 2017 do 16. 10. 2019 činí částku 1 100 Kč.

7. Podáním ze dne 27. 4. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 575 730 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 22. 10. 2019 do zaplacení a soud usnesením z 24. 5. 2022 v rozsahu částečného zpětvzetí řízení zastavil, s čímž žalovaná souhlasila a po předání písemného vyhotovení před jednáním dne 24. 5. 2022 se obě strany vzdaly práva odvolání proti tomuto zastavení. Žalobce dále setrval na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 110 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení a uložení povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení, když výše plnění spočívá na úvaze soudu či zjištění soudního znalce. Žalovaná setrvala na svých dosavadních tvrzeních a v reakci na tvrzené smírné řešení žalobcem uvedla, že se nejednalo o návrh započítávání nejistých pohledávek, ale o jakousi formu komplexního narovnání, která by byla pro žalobce evidentně výhodná. Nesouhlasila s tím, že by měla platit žalobci náklady řízení a požadovala úhradu nákladů řízení vůči žalobci.

8. Provedeným dokazováním soud zjistil z list vlastnictví, k.ú. obec, že jako vlastník parc. číslo je zapsaná společnost právnická osoba„ anonymizována dvě slova“, ulice a číslo, obec na základě kupní smlouvy anonymizováno číslo ze dne datum s právními účinky vkladu ke dni datum. Z cenových věstníků MF - Výměru MF č. 01/2017 ze dne 25. 11. 2016 činilo maximální nájemné pro obec do 25 000 obyvatel včetně maximální nájemné v Kč/m2/rok částku 20 Kč. Stejná částka pak vyplývá z Výměru MF č. 01/2018 ze dne 28. 11. 2017 v Kč/m2/rok 20 Kč. Podle Výměru MF č. 01/2019 ze dne 28. 11. 2018 pak činilo maximální nájemné v obcích do 25 000 obyvatel v Kč/m2/rok částku 22 Kč. Z obecní závazné vyhlášky územní celek číslo o místních poplatcích účinné od 1. 1. 2016 soud zjistil, že v čl. 1, písm. b) žalovaná zavedla místní poplatek za užívání veřejného prostranství, který se vybírá dle čl. 8 za zvláštní užívání veřejného prostranství, kterým se rozumí provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících k poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl, a to v rozmezí 5 Kč až 30 Kč za každý i započatý m2 a den. Přílohu č. 1 pak tvoří jmenovitý seznam veřejných prostranství v katastru obec podle parcelních čísel, v němž není uvedena parc. číslo ani číslo.

9. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (zák.č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 cit. ust. se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ustálené judikatury NS ČR se výše bezdůvodného obohacení za užívání cizí věci (nemovitosti) určí finančním obnosem odpovídajícím částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobných věcí, zpravidla formou nájmu a které by byl nájemce tedy povinen plnit dle nájemní smlouvy. Bylo-li by nájemné v posuzovaném období cenou regulovanou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku vymezenou cenovými předpisy. To však neznamená, že v konkrétním případě nemůže být obvyklá cena nižší, než je cena regulovaná. Bylo tedy na soudu, aby zjišťoval obvyklé nájemné i v případě, je-li regulováno stanovením maximální ceny, jestliže je tvrzeno, nebo vyjde najevo, že obvyklá cena je pravděpodobně nižší než cena maximální. V projednávané věci soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku celé jméno znalkyně ze dne datum, podle něhož činila cena nájemného u předmětných pozemků za období od 7. 1. 2017 do 16. 10. 20189 částku 1 110 Kč. Za situace, kdy je nesporné, že pozemky v celkové výměře 57 m2 ve vlastnictví dlužníka právnická osoba„ v likvidaci“ jsou užívány obyvateli žalované k jejich přecházení, dochází na straně žalované k bezdůvodnému obohacení za užívání cizí věci bez právního důvodu a toto je povinna žalobci uhradit v celkové výši 1 110 Kč. Pokud se žalobce domáhal úhrady žalované částky s tvrzením, že jde o užívání veřejného prostranství, za které je obecně závaznou vyhláškou žalované číslo o místních poplatcích v čl. 12 odst. 1 písm. a) stanoven místní poplatek ve výši 10 Kč za 1 m2 a den, tak takovýto poplatek byl sice stanoven, avšak vybírá se pouze za zvláštní užívání veřejného prostranství a žádný z uvedených výčtů zvláštního užívání nelze vztáhnout k předmětných pozemkům. Navíc nelze přehlédnout zjm. skutečnost, že u předmětných pozemků je cena regulovaná Výměry MF, jak výše uvedeno a určenou maximální výši nájemného nelze překročit. V daném případě byla cena zjištěna i znaleckým posudkem, podle jeho závěru soud rozhodl. Spolu s částkou 1 110 Kč je žalovaná povinna uhradit i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z., když do prodlení se dostala v návaznosti na doručení předžalobní výzvy, a to dnem následujícím. Výše úroku z prodlení má pak oporu v nař. vl. č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalované, která měla pouze velmi nepatrný neúspěch ve věci ve vztahu k původně žalované částce, přiznal plnou výši nákladů řízení, které sestávají z nákladů na právní zastoupení dle vyhl. 177/96 Sb. § 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 1 za 4 úkony právní služby (převzetí věci a příprava, 2 x písemné podání ve věci samé dne 7. 3. 2020 a 22. 7. 2020, 1 x účast při jednání 11. 1. 2022) po 10 620 Kč, jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny, tj. ve výši 5 130 Kč za vyjádření k odvolání ze dne 14. 3. 2022 a jeden úkon právní služby za účast při jednání 24. 5. 2022 ve výši 1 500 Kč, neboť po částečném zastavení řízení byla předmětem řízení již pouze částka 1 110 Kč s přísl. Součástí nákladů řízení pak tvoří 6 režijních paušálů dle § 13 odst. 3 cit. vyhl. po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas za dvě cesty k jednáním u soudu při cestě obec - obec a zpět dle § 14 odst. 3 za 8 započatých půlhodin po 100 Kč a cestovní náhrady za cestu 2 x obec - obec a zpět k jednání 11. 1. 2022 a 24. 5. 2022 osobním automobilem v celkové výši 1 075,20 Kč. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. má žalovaná nárok na úhradu 21 % DPH, když její právní zástupce osvědčil, že je plátcem této daně. 21 % z nákladů řízení ve výši 52 965,20 Kč činí částku 11 122,70 Kč Celkem je tak žalobce povinen zaplatit žalované, k rukám jejího právního zástupce, částku 64 087,90 Kč.

12. Při rozhodování o nákladech řízení se soud neztotožnil s argumentací žalobce, že je to on, kdo má právo na náhradu nákladů řízení, když výše plnění spočívala na úvaze soudu či zjištění soudního znalce. Na skutečnost, že u předmětných pozemků je cena regulovaná cenovými předpisy byl žalobce upozorněn i žalovanou a Cenové věstníky a Výměry MF ohledně maximální ceny nájemného za pozemky u obcí podle jejich velikosti, které stanovily naprosto odlišnou cenu, než žádal žalobce, jsou běžně dostupné a žalobce, který se opakovaně odkazoval na judikaturu NS, s níž byl evidentně seznámen, mohl si požadované údaje dohledat. A pokud byl ve věci nakonec vypracován znalecký posudek za účelem zjištění, zda nájemné není nižší, než maximální regulovaná cena, tak obě částky se lišily nepatrně v desítkách korun a v žádném případě nešlo o statisíce, které požadoval po žalované žalobce. Úspěšná žalovaná tak má právo na náklady řízení, jak uvedeno ve výroku rozsudku.

13. Současně soud rozhodl o nákladech státu a uložil žalobci rovněž povinnost uhradit ČR na účet okresního soudu znalečné ve výši 4 500 Kč, což má oporu v § 148 o.s.ř.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné dle § 202 odst.2 o.s.ř., když v době vydání rozsudku bylo předmětem řízení peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.