OSOP 9 C 94/2020-60

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená zmocněnkyní jméno příjmení, narozenou datum ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ Anonymizovaný odstavec. ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o určení vlastnictví k pozemkové parcele

I. Žaloba, aby soud určil, že vlastníkem parcely číslo v obci obec, okres okres u stát. instituce, stát. instituce na list vlastnictví pro územní celek a k.ú. obec část obce je žalobkyně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu 24. 4. 2020 domáhala se žalobkyně vůči žalovanému určení, že je vlastníkem parcely číslo v obci okres, okres okres, zapsané u KÚ pro územní celek, stát. instituce na list vlastnictví pro územní celek a k. ú. obec část obce. Uvedla, že jí a tehdejšímu jejímu manželovi jméno příjmení bylo vydáno Městským národním výborem v obec dne 16. 6. 1973 rozhodnutí o povolení k novostavbě atriového rodinného domu. Bezprostředně přiléhající součástí domu je i zahrada – parcela číslo v k. ú. obec část obce, která jim byla dána MěNV v obec do osobního užívání, a to písemnou dohodou o zřízení práva osobního užívání pozemku anonymizováno: číslo, anonymizováno to podle právních předpisů platných v rozhodné době, tj. z. č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku) rozhodnutím ze dne 28. 6. 1973. Tento pozemek vlastními silami zkultivovali, osadili trvalým travním porostem a po dobu téměř 50 let pozemek udržují na vlastní náklady a přistupují k němu jako k vlastnímu. Na odboru výstavby v roce 1979 ohlásili oplocení zahrady, které odbor schválil 8. 3. 1979, když dal písemný souhlas k oplocení, které je vedeno kolem pozemku číslo a číslo. Předmětnou parcelu číslo žalobkyně užívá téměř 50 let a ze strany žalovaného nebyly nikdy po desítky let vzneseny žádné pochyby nebo nároky na tuto parcelu. Dále žalobkyně poukázala na ustálenou judikaturu, dále na dikci § 134 obč. zák. a oprávněnou držbu, jakož i na obšírný komentář k tomuto ustanovení v publikaci Občanský zákon s komentářem vydaném v roce 2009 prof. Švestky. Rovněž odkázala na judikaturu NS k oprávněné držbě v rozporu se zápisem v KN, objektivní omluvitelný omyl, který nevylučuje poctivou držbu. Konstatovala také, že dle § 872 odst. 1 obč. zák. účinného po 1. 1. 1990 se osobní užívání pozemku ex lege po r. 1990 změnilo na osobní vlastnictví. Toto rovněž podporuje vydržení vlastnictví k předmětnému pozemku.

2. Žalovaný se k žalobě podrobně vyjádřil podáním z 3. 11. 2020 a navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedl, že tvrzení žalobkyně o tom, že předmětný pozemek parc. číslo tehdejšího tzv. práva osobního užívání, na základě Dohody o zřízení práva osobního užívání číslo jednací. anonymizováno číslo rok anonymizována dvě slova ze dne 28. 6. 1973 však neodpovídá skutečnosti. Geometrickým plánem číslo byl rozdělen tehdejší pozemek parc. anonymizováno webová adresa ve vlastnictví tehdejšího Československého státu, za účelem výstavby šesti atriových rodinných domků. Žalobkyně společně se svým manželem p. jméno příjmení byli stavebníky jednoho z těchto atriových domků, a za tím účelem jim bylo zřízeno právo osobního užívání k pozemku parc. číslo v katastrální uzemí část obce, jak byl tento pozemek tehdy nově vyměřen výše uvedeným geometrickým plánem čís. zak. číslo; pozemek jim byl takto nejprve přidělen do osobního užívání rozhodnutím finančního odboru Okresního národního výboru v obec ze dne 28. 6. 1973, číslo jednací anonymizováno číslo anonymizováno, a následně žalobkyně společně se svým manželem p. jméno příjmení uzavřeli dne 4. 7. 1973 s Městským národním výborem v obec dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku. Ovšem již v průběhu roku 1973 bylo zjištěno, že zaměření pozemků k výstavbě atriových domků bylo vadné a nevyhovovalo plánované výstavbě. Byl proto Střediskem geodézie v obec vyhotoven nový geometrický plán ze dne 29. 10. 1973 čís. zak. číslo, který stavební místa znovu a nově vyměřil. V návaznosti na to tehdejší Československý stát – městský národní výbor v obec uzavřel se všemi stavebníky Dohodu o zániku práva osobního užívání pozemků, kterou zanikly předchozí uzavřené dohody o zřízení práv osobního užívání pozemků - a zanikla takto i výše uvedená Dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 4. 7. 1973 uzavřená se žalobkyní a s jejím manželem p. jméno příjmení. Následně byl žalobkyni a jejímu manželovi p. jméno příjmení přidělen do osobního užívání nový pozemek parc. číslo v katastrální uzemí část obce, vzniklý dle nového geometrického plánu ze dne 29. 10. 1973 čís. zak. číslo – stalo se tak rozhodnutím Finančního odboru Okresního národního výboru v obec o přidělení pozemku do osobního užívání číslo jednací anonymizována dvě slova anonymizováno rok anonymizována dvě slova ze dne 26. 3. 1974 a na základě Dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřené dne 8. 4. 1974 mezi Městským národním výborem v obec a žalobkyní společně s jejím manželem p. jméno příjmení. Žalovaný uvedl, že z výše uvedených listin (zejména z citovaných geometrických plánů) jednoznačně vyplývá, že současný pozemek parc. číslo v katastrální uzemí – část obce nikdy nebyl žalobkyni svěřen do užívání na základě tehdejšího institutu práva osobního užívání pozemku, a tato skutečnost také musela být žalobkyni z výše uvedeného zřejmá.

3. Z aktuální evidence nemovitostí vedené Katastrálním úřadem dále vyplývá, že žalobkyně nevlastní žádné pozemky přiléhající k předmětnému pozemku, a že by se tedy z tohoto důvodu mohla považovat za vlastníka i předmětného pozemku. Sousední pozemky parc. číslo pozemek parc. číslo ležící v katastrální uzemí – část obce - jsou ve vlastnictví p. jméno příjmení. Dále se žalovaný podrobně vyjádřil, podle čeho je třeba posuzovat otázku, zda žalobkyně mohla nabýt vlastnické právo vydržením k předmětnému pozemku a který zákonný předpis je třeba aplikovat, jakož i k okolnostem dobré víry a omluvitelného omylu při chopení se držby části sousedního pozemku s tím závěrem, že u žalobkyně nejsou splněny podmínky vydržení vlastnického práva.

4. V reakci na vyjádření žalovaného uvedla žalobkyně ve svém podání z 15. 12. 2020, mj. že součástí dohody o přidělení pozemku parc. číslo byl i stávající pozemek číslo. Stávající vlastnice pozemků parc. číslo je dcerou a právní nástupkyní žalobkyně, které uvedené pozemky převedla. Veškeré pozemky užívají společně, proto tyto tvoří jednolitý a organický celek a skoro 50 let se starají a investují i u parc. číslo. Až v r. 2019 začal žalovaný nabízet pozemek k prodeji. Nikdy od r. 1974, resp. 1990 se žalovaný o pozemek nezajímal, nenabídl jí nájemní smlouvu nebo jiný užívací titul k cizí věci, žalovaný se nechoval s péčí řádného hospodáře. Nenapadlo ji, že není vlastníkem předmětného pozemku. V doplnění svého vyjádření poukázala na skutečnost, že žalovaným tvrzený dokument o zrušení smlouvy o svěření do osobního užívání jinou smlouvou, tento nenese žádné datum a nebyl ani řádně registrován státním notářstvím. Dále předložila smlouvu o půjčce a omezení převodu nemovitosti, kterou banka zajišťovala právě předmětnou parcelou číslo, a to úvěr poskytnutý 3. 9. 1973

5. Žalovaný doplnil své vyjádření z 3. 11. 2020, kdy mj. zdůraznil, že k vydržení vlastnického práva by žalobkyně musela být v tzv. dobré víře a v tzv. omluvitelném omylu, že je vlastníkem předmětného pozemku a podrobně se k této problematice vyjádřil i s odkazem na příslušnou judikaturu, dle níž oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového neomluvitelného omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv‚ se zřetelem ke všem okolnostem, a proto nemůže být držitelem oprávněným - ale je naopak držitelem neoprávněným, který má povinnost takovou věc vydat jejímu vlastníkovi.

6. Žalovaný zdůraznil, že předmětný pozemek parc. číslo vznikl jako samostatná pozemková parcela geometrickým plánem čís. zak. číslo ze dne 29. 10. 1973, byl v té době ve vlastnictví Československého státu, a poté přešel do vlastnictví žalovaného. Žalobkyně pouze získala společně se svým manželem jméno příjmení do osobního užívání sousední pozemek parc. číslo ležící v katastrální uzemí – část obce, a to na jejich žádost, za úplatu, za účelem výstavby rodinného domu a zřízení zahrady. Vymezení nového pozemku pro výstavbu i nových okolních pozemkových parcel bylo provedeno uvedeným geometrickým plánem čís. zak. číslo, který se dostal do sféry dispozice žalobkyně a jejího manžela (je na něj i výslovně odkazováno jako na přílohu rozhodnutí Finančního odboru Okresního národního výboru v obec o přidělení pozemku do osobního užívání číslo jednací anonymizována tři slova rok anonymizována dvě slova ze dne 26. 3. 1974, kterým žalobkyně společně s manželem obdržela pozemek určený pro výstavbu rodinného domu a pro zřízení zahrady do tehdejšího tzv. osobního užívání). Z geometrického plánu čís. zak. číslo je přitom zcela zřejmé, že předmětný pozemek je samostatnou pozemkovou parcelou, která přiléhá k pozemku určenému pro výstavbu domu a zřízení zahrady. Žalobkyně přitom spolu s manželem takto nabyla pouze jednu jedinou pozemkovou parcelu (parc. číslo) a měla společně s manželem, jako budoucí stavebníci rodinného domu, zjistit (např. náhledem do citovaného geometrického plánu, případně ověřením v terénu), že jim předmětný pozemek nepatří, a pokud přesto se dopustili omylu a považovali jej za vlastní, potom by tento jejich omyl přesáhl rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, a nebyl by tak omluvitelným omylem, který by byl způsobilý založit oprávněnou držbu předmětného pozemku. I pokud by právní předchůdce žalovaného (tehdejší Československý stát – Městský národní výbor v obec) prostým souhlasem, ať již výslovným, či konkludentním, dobrovolně umožnil užívání předmětného pozemku žalobkyni (a jejímu manželovi), nezaložilo by to u žalobkyně tzv. oprávněnou držbu způsobilou vyvolat vydržení vlastnického práva. K tomu žalovaný odkázal na ustálenou judikaturu, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2230/2007, kdy právním důvodem vzniku oprávněné držby práva není prostý souhlas vlastníka nemovitosti s omezením svého vlastnického práva, který může být kdykoliv odvolán a lze ze všech okolností případu usuzovat, že jde toliko o tzv. nezávaznou výprosu (dobrovolné umožnění užívání vlastní věci ve prospěch druhého). Předmětný pozemek je od doby svého vzniku jako samostatné pozemkové parcely geometrickým plánem čís. zak. číslo ze dne 29. 10. 1973 až do dnešního dne evidován v katastru nemovitostí ve stejných hranicích a pod stejným parcelním číslo. Žalobkyně se mohla během následujících let opakovaně přesvědčit, že se jedná o samostatnou pozemkovou parcelu přiléhající k nemovitostem, jež jinak obdržela do užívání bez pochybností.

7. Od roku 2000, kdy byly prováděny úpravy pozemkových hranic, příp. povoleno užívání rodinného domu žalobkyně po provedené přístavbě, dle geometrického plánu číslo rok, se do sféry žalobkyně (a jejího manžela) tak opakovaně dostávaly kopie katastrální mapy, a také geometrický plán ve velkém měřítku, a to v souvislosti s úpravami pozemkových hranic a v souvislosti se změnou obvodu budovy v důsledku stavebních úprav a přístavby jejich rodinného domu. I z těchto listinných podkladů mohla žalobkyně opakovaně při vynaložení obvyklé (běžné) pozornosti zjistit, že předmětný pozemek je v mapách stále evidován jako samostatná pozemková parcela parc. číslo což by nemělo opodstatnění pokud by předmětný pozemek byl jejím vlastnictvím jako součást přilehlé zahrady. Z korespondence mezi zmocněnkyní žalobkyně a žalovaným vyplývá, že část předmětného pozemku, odděleného dokonce oplocením, užívá jméno příjmení a pokud tedy nebyla a není žalobkyně výlučným uživatelem pozemku, nemůže být ani jeho výlučným držitelem, a i kdyby splnila zákonné podmínky pro vydržení práva, nemohla by celý předmětný pozemek vydržet výlučně pro sebe, jak se toho podanou žalobou domáhá. Žalobkyně ostatně nikde ani netvrdí, od kdy do kdy měla být výlučným oprávněným držitelem předmětného pozemku. Žalobkyně tedy dosud ani neprokázala svou výlučnou držbu celého předmětného pozemku, která by musela být předpokladem k vydržení jejího vlastnického práva.

8. Žalobkyně sama ve svém vyjádření k žalobě ze dne 15. 12. 2020 odkazuje na jméno příjmení jako na svou dceru, přímou právní nástupkyni a jako na osobu se kterou předmětný pozemek užívá společně v rámci jednolitého a organického celku s dalšími nemovitými věcmi (včetně společného bydlení ve společné budově rodinného domu adresa). Žalovanému z toho vyplývá i přirozený závěr, že žalobkyně postupuje v součinnosti se svou dcerou jméno příjmení a muselo jí být tak známo, že její dcera jednala se žalovaným o koupi předmětného pozemku, ze které nakonec sešlo a žalobkyně zřejmě ani nemá„ nepokryté a upřímné přesvědčení, že předmětný pozemek náleží do jejího osobního vlastnictví. Její žalobkyně, že se cítí být vlastníkem předmětného pozemku, není tak v této souvislosti přesvědčivé a jeví se tak být spíše účelovým tvrzením, se kterým žalobkyně přišla až po té, co předmětný pozemek žalovaný neprodal její dceři.

9. V následných podáních obě strany setrvaly na svých stanoviscích, žalobkyně nadále tvrdí, že skutečně nabyla parcelu číslo na čemž je shoda, ale vedle toho rovněž parcelu číslo na základě rozhodnutí z 28. 6. 1973 a dle GP ze dne 25. 6. 1973 číslo jak již dříve uváděno. Dohodu o zániku práva osobního užívání pozemků označila za neprůkaznou a pochybnou, když není datována a nebyla registrována SN. Oproti tomu žalovaný nadále navrhoval zamítnutí žaloby a z větší části zopakoval svá dřívější tvrzení v podání z 29. 3. 2022 a dále doplnil tak, že předmětnou smlouvu považuje za platně uzavřenou a její existence vyplývá i z faktického jednání stran a pozdější evidence nemovitostí. Mj. předložil přípis Finančního odboru ONV ze dne 14. 3. 1974, podepsaný vedoucím odboru jméno příjmení, v němž se sděluje, že předmětná dohoda o zániku práva osobního užívání byla uzavřena 27. 2. 1974 a že je navrhováno přidělit žalobkyni a jejímu manželovi do osobního užívání nový pozemek parc. číslo zaměřený novým GP. K tomuto pak došlo a nově vyměřený pozemek parc. číslo byl těmto přidělen do osobního užívání 26. 3. 1974 a dne 8. 4. 1974 k němu byla uzavřena nová Dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku. K námitce žalobkyně, že dohoda o zániku práva osobního užívání nebyla ani registrována SN, upozornil, že nemusela být registrována, když byla uzavřena dle tehdy platného § 207 občanského zákoníku, které v uvedeném případě registraci nevyžadovalo. Žalovaná s manželem si museli být vědomi zrušení původní dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku, když jim byly vráceny finanční prostředky, které za původní zřízení práva osobního užívání pozemku zaplatili ve výši 2 660 Kč.

10. Při jednání dne 14. 6. 2022 zůstala dosavadní stanoviska obou stran stejná, přičemž obě strany odkázaly na obsah svých podání adresovaných soudu a v nich tvrzené skutečnost.

11. Soud provedl dokazování obsahem listin: list vlastnictví pro k. ú. okres část obce na č. l. 14, darovací smlouva mezi žalobkyní a její zmocněnkyní jméno příjmení z 14. 4. 2006, geometrický plán z 25. 6. 1973, dohody o zřízení práva osobního užívání k pozemku parc. číslo z 4. 7. 1973, následný geometrický plán z 29. 10. 1973, dohody o zániku práva osobního užívání pozemku podepsané 12-ti osobami, kterých se měla týkat výstavba skupinových rodinných domků, rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání z 26. 3. 1974 manželům příjmení, a to par. číslo k výstavbě RD, dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku pro manželé příjmení, a to parc. číslo k výstavbě atriového RD z 8. 4. 1974 spolu s geometrickým plánem z 29. 10. 1973, list vlastnictví k. ú. obec část obce mj. týkající se parc. číslo list vlastnictví k. ú. obec část obce ohl. par. číslo smlouvy o půjčce poskytnuté Českou státní spořitelnou manželům příjmení z 3. 9. 1973, rozsudek Okresního soudu v Opavě sp. zn. spisová značka s právní mocí datum rozhodnutí o rozvodu manželů příjmení, listina o ohlášení sdělení k ohlášení drobné stavby stavebních úprav a udržovacích prací vydané MěNV v obec, odb. výstavby z 4. 6. 1979 vč. přiloženého náčrtu, informace o pozemku parc. číslo listina stát. instituce z 14. 12. 2000 týkající se prodeje části pozemku parc. číslo k. ú. obec část obce, souhlas s úpravou pozemkových hranic ze 4. 12. 2000 vč. přiložené kopie katastrální mapy, oznámení o sloučení územního řízení se stavebním na pozemku St. číslo k. ú. obec část obce z 28. 6. 2002 vč. připojené kopie katastrální mapy, kolaudačního rozhodnutí z 17. 3. 2003 povolující užívání manželům příjmení jméno po provedené přístavbě a stav. prací na pozemku parc. číslo vč. připojeného geom. plánu z 4. 3. 2003, 4 výzvy: majetko-právní vypořádání adresovaných žalovaný anonymizováno okres 11. 6. 2019, 3. 7. 2019, 19. 8. 2019, 27. 11. 2019, mail z 5. 6. 2020 nyní předložený zmocněnkyní žalobkyně a zjistil tento skutkový stav:

12. Žalovaný je na list vlastnictví pro k. ú. obec část obce zapsán jako vlastník parc. číslo o výměře 224 m², ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace se vznikem práva ze zákona č. 172/1991 Sb. ze dne 24. 5. 1991 Darovací smlouvou ze dne 14. 4. 2006 žalobkyně celé jméno žalobce darovala jméno příjmení nemovitosti, jichž byla výlučnou vlastnicí dle čestného prohlášení a smlouvy o zúžení SJM číslo jednací, zapsané na list vlastnictví k. ú. obec část obce u KÚ pro územní celek, stát. instituce, a to pozemek parc. číslo zast. pl. a nádvoří o výměře 323 m², pozemek parc. číslo zast. pl. a nádvoří o výměře 348 m² a podíl v rozsahu ½ k budově adresa v části územní celek, způsob využití rodinný dům stojící na pozemku parc. číslo obdarovaná jméno příjmení předmětný dar přijala. Vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne 3. 5. 2006 s právními účinky vkladu ke dni 20. 4. 2006. Sporný pozemek parc. číslo k.ú. obec část obce předmětem darování nebyl. Manželství žalobkyně a jméno příjmení bylo rozvedeno pravomocně ke dni datum rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí pod sp. zn. spisová značka. Geometrickým plánem číslo byl rozdělen tehdejší pozemek parc. číslo st. pl. ve vlastnictví tehdejšího Československého státu, za účelem výstavby šesti atriových rodinných domků. Žalobkyně společně se svým manželem p. jméno příjmení byli stavebníky jednoho z těchto atriových domků, a za tím účelem jim bylo zřízeno právo osobního užívání k pozemku parc. číslo v katastrální uzemí část obce, jak byl tento pozemek tehdy nově vyměřen výše uvedeným geometrickým plánem čís. zak. číslo; pozemek jim byl takto nejprve přidělen do osobního užívání rozhodnutím finančního odboru Okresního národního výboru v obec ze dne 28. 6. 1973 číslo jednací anonymizováno číslo anonymizováno, a následně žalobkyně společně se svým manželem p. jméno příjmení uzavřeli dne 4. 7. 1973 s Městským národním výborem v obec dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku. Již v průběhu roku 1973 bylo zjištěno, že zaměření pozemků k výstavbě atriových domků bylo vadné a nevyhovovalo plánované výstavbě. Byl proto Střediskem geodézie v obec vyhotoven nový geometrický plán ze dne 29. 10. 1973 čís. zak. číslo, který stavební místa znovu a nově vyměřil. V návaznosti na to tehdejší Československý stát – Městský národní výbor v obec uzavřel se všemi stavebníky Dohodu o zániku práva osobního užívání pozemků, kterou zanikly předchozí uzavřené dohody o zřízení práv osobního užívání pozemků - a zanikla takto i výše uvedená Dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 4. 7. 1973 uzavřená se žalobkyní a s jejím manželem p. jméno příjmení. Následně byl žalobkyni a jejímu manželovi p. jméno příjmení přidělen do osobního užívání nový pozemek parc. číslo v katastrální uzemí část obce, vzniklý dle nového geometrického plánu ze dne 29. 10. 1973 čís. zak. číslo – stalo se tak rozhodnutím Finančního odboru Okresního národního výboru v obec o přidělení pozemku do osobního užívání číslo jednací anonymizována tři slova rok anonymizována dvě slova ze dne 26. 3. 1974 a na základě Dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřené dne 8. 4. 1974 mezi Městským národním výborem v obec a žalobkyní společně s jejím manželem p. jméno příjmení. Skutečnost, že Dohoda o zániku práva osobního užívání pozemků sjednaná mezi Čsl. státem – Městským národním výborem v obec a pod ad 3) i s manžely jméno a jméno příjmení k pozemku parc. číslo st. pl. o výměře 519m² k výstavbě rod. domu, kterou oba podepsali, byla uzavřena 27. 2. 1974, vyplývá z dopisu vedoucího finančního odboru anonymizována dvě slova příjmení jméno příjmení, adresovaného Finančnímu odboru ONV dne 14. 3. 1974 ve věci Dohody o zániku práva os. užívání – žádost o nová rozhodnutí, jehož přílohou byla právě dohoda o zániku z 27. 2. 1974. Současně bylo žádáno o vydání nových rozhodnutí dle nového zaměření GP z 29. 10. 1973 o přidělení pozemku do osobního užívání. Dne 20. 12. 1973 byl všem dotčeným stavebníků, tj. i manželům příjmení, zaslán dopis adresovaný účtárně finančního odboru MěstNV v obec s pokynem k poukázání uvedených finančních částek z důvodu vyhotovení nového geoplánu z 29. 10. 1973, když odbor výstavby MěstNV z technických důvodů nevydal rozhodnutí o přípustnosti ke stavbě RD podle geoplánu z 25. 6. 1973. Podle nového geoplánu mělo být zřízeno právo osobního užívání novými dohodami, z čehož vyplývá i změna v ceně práva osobního užívání. Manželům příjmení byla poukázána částka 2 660 Kč. Z listin vydaných stát. instituce v období 2000 – 2003 a týkajících se úpravy pozemkových hranic u pozemku parc. číslo přístavby stávajícího řadového atriového domku v obec, ulice a číslo, kolaudačního rozhodnutí o povolení užívání rod. domu po provedené přístavbě a stavebních úpravách, včetně snímků katastrálních map a GP na změnu obvodu budovy, soud skutková zjištění nečinil, když žádná z listin se netýkala sporného pozemku. Z korespondence vedené mezi žalovaným a zmocněnkyní žalobkyně jméno příjmení v období 11. 6. 2019 až 27. 11. 2019 soud zjistil, že v návaznosti na nabídku žalovaného k prodeji předmětného pozemku parc. číslo projevili zájem o odkup příp. pronájem pozemků, které t. č. užívají (parc. číslo o celkové výměře 224 m2) každý jiným poměrem, příjmení jméno, ulice a číslo, město, příjmení jméno pod stejnou adresou a příjmení jméno, ulice a číslo, město vyzvali vlastníka pozemku k zajištění rozdělení parcely číslo. V dopise z 3. 7. 2019 Zmocněnkyně žalobkyně potvrzuje připravenost k odkupu či pronájmu parc. číslo od vlastníka pozemku a zajištění jeho rozdělení mezi stávající uživatele. Jmenovaná současně poukázala, že„ zmiňovaný úsek“ bez bližší specifikace, byl jejím rodičům přidělen k vlastnímu pozemku cca před 44 lety s tím, že jej mohou plně využívat, avšak nemají na to žádný doklad. Nesouhlasila s požadovanou kupní cenou za 1 m2. V dalším dopise z 19. 8. 2019 uvedla téměř totéž s upozorněním, že po celou dobu cca 48 let se žalovaný o pozemek nezajímal, neinvestoval do něj a na zájem jejích rodičů (jméno a jméno příjmení) pozemek odkoupit, bylo těmto sděleno, že tento pozemek (číslo), nelze vlastnit.

13. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Při posouzení otázky, zda žalobkyně mohla nabýt vlastnické právo vydržením k předmětnému pozemku, soud aplikoval nejprve § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový občanský zákoník, dále jen„ NOZ“). Podle tohoto ustanovení se vznik věcných práv, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti NOZ posuzují podle dosavadních právních předpisů. Jelikož k případnému vydržení vlastnického práva mohlo dojít v daném případě před účinností NOZ (tj. přede dnem 1. 1. 2014), posoudí se uvedený případ podle již zrušeného občanského zákoníku, zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen„ OZ“).

15. Podle ust. § 129 odst. 1 OZ je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní.

16. Podle § 130 odst. 1 OZ je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným.

17. Podle § 134 odst. 1 cit. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

18. Podle § 872 odst. 1 cit. zák. právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona (1. 1. 1992) na vlastnictví fyzické osoby.

19. Ustálená judikatura NS ČR dospěla k závěru, že k nabytí vlastnictví vydržením stačí pouze tzv. domnělý právní titul, tzn. zjm. případy, kdy držitel nabude řádně vlastnické právo k pozemku platným právním titulem, nicméně vedle tohoto pozemku se chopí i držby části sousedního pozemku. Pokud se nabyvatel pozemku chopí i držby části pozemkové parcely, kterou takto platně do svého vlastnictví nenabyl, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. V dobré víře je potom takový držitel, který věc drží v omluvitelném omylu, že mu věc patří. Omluvitelný omyl je omylem, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu po každém požadovat a také, že dobrou víru držitele je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného držitele.

20. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že na straně žalobkyně nejsou splněny podmínky vydržení vlastnického práva. Žalobkyni nesvědčil a nesvědčí žádný právní titul (byť domnělý) k vlastnictví předmětného pozemku. Předmětný pozemek vznikl jako samostatná pozemková parcela výše uvedeným geometrickým plánem čís. zak. číslo ze dne 29. 10. 1973, byl v té době ve vlastnictví Československého státu, a poté přešel do vlastnictví žalovaného. Žalobkyně pouze získala společně se svým manželem do osobního užívání sousední pozemek parc. číslo ležící v katastrální uzemí – část obce. Pokud se současně chopila držby i předmětného pozemku parc. číslo nemohla být za dané situace v omluvitelném omylu, že jí předmětný pozemek patří. Žalobkyně byla společně se svým manželem jako stavebník atriového domu v postavení osoby, která kdyby postupovala s obvyklou mírou opatrnosti, kterou po ní lze se zřetelem k okolnostem případu požadovat, muselo by jí být zřejmé, že předmětný pozemek při výstavbě domu nenabyla do tehdejšího tzv. osobního užívání, a ani žádné jiné užívací právo že k němu nemá. Soud se zde ztotožňuje s názorem žalovaného, že i pokud by právní předchůdce žalovaného (tehdejší Československý stát – Městský národní výbor v obec) prostým souhlasem, ať již výslovným, či konkludentním, dobrovolně umožnil užívání předmětného pozemku žalobkyni (a jejímu manželovi), nezaložilo by to u žalobkyně tzv. oprávněnou držbu způsobilou vyvolat vydržení vlastnického práva. U pozemku parc. číslo který byl žalované a jejímu manželovi nově přidělen do osobního užívání k výstavbě rodinného domu a zřízení zahrádky a následně byla uzavřena i Dohoda o právu osobního užívání tohoto pozemku, tak s účinností od 1. 1. 1992 se právo osobního užívání změnilo na právo vlastnické (§ 872 odst. 1 OZ). U sporného pozemku parc. číslo tomu tak však nebylo a ani být nemohlo.

21. Tvrzení žalobkyně, že spolu s parc. číslo jim byla přidělena i parc. číslo nemá oporu v listinách ani KN. Naopak bylo prokázáno, že původní Dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku parc. číslo ve výměře 519 m2 zanikla Dohodou o zániku práva osobního užívání pozemků ze dne 27. 2. 1974, kterou žalobkyně s tehdejším manželem podepsali a že, vedle ostatních stavebníků, i vůči žalobkyni a jejímu tehdejšímu manželovi, byly vypořádány vzájemné nároky vrácením rozdílu částky, o kterou se snížila částka za nové zřízení práva osobního užívání. Pozemek ve vlastnictví státu byl stavebníkům, tj. i manželům příjmení, přidělen do osobního užívání k výstavbě rod. domku a tento byl postaven, jak dokládá příslušný LV, tak i prohlášení zmocněnkyně žalobkyně při jednání po nahlédnutí do geometrického plánu, na parc. číslo z ničeho nevyplývá, že by žalobkyni s manželem svědčilo nějaké právo, že by existoval nějaký právní titul, z něhož by mohla dovozovat své vlastnické právo i k pozemku parc. číslo který je od počátku veden a zapsán v KN jako samostatný pozemek, jedná se o ostatní plochu se způsobem využití ostatní komunikace. Relevanci zde nemá ani odkaz žalobkyně na Smlouvu o půjčce a omezení převodu nemovitosti z 3. 7. 1973, kdy toto omezení převodu se vztahovalo k atriovému rodinnému domu stavěného dle rozhodnutí z 16. 8. 1973 na pozemku parc. číslo k.ú. obec část obce, neboť předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena dříve, než došlo k zániku práva osobního užívání žalobkyně a jejího manžela k uvedenému pozemku na základě dohody z 27. 2. 1974 a přidělení nového pozemku k výstavbě rod. domku parc. číslo do osobního užívání rozhodnutím z 26. 3. 1974 a uzavřením Dohody o zřízení práva osobního užívání tohoto pozemku z 8. 4. 1974, kterou žalobkyně s manželem podepsali. Dopisem zmocněnkyně žalobkyně z 19. 8. 2019, adresovaným žalovanému je prokazována vědomost jejích rodičů (jméno a jméno příjmení), že předmětný pozemek nelze vlastnit. Toto jim bylo sděleno, když měli zájem tento v minulosti odkoupit. Vzhledem ke všem okolnostem nemohla být žalobkyně v dobré víře, že je, kromě pozemku parc. číslo také vlastnicí pozemku parc. číslo pokud se i s manželem chopili jeho držby a dopustili by se takového omylu, že by jej považovali za vlastní, tak tento jejich omyl by přesáhl rámec běžného, obvyklého posuzování věci a nebyl by omluvitelným omylem, který by byl způsobilý založit oprávněnou držbu předmětného pozemku. Nelze také přehlédnout, že zmocněnkyně žalobkyně, která je dcerou žalobkyně, a spoluužívající nemovitost na pozemku číslo (ulice a číslo, město), potvrdila a vyplývá to i z její korespondence adresované žalovanému, že předmětný pozemek parc. číslo neužívá výlučně žalobkyně, ale další osoby v různém poměru a podle toho projevili rovněž zájem předmětnou parcelu, po jejím rozdělení dle rozsahu jejich užívání, odkoupit či si pronajmout. Za daných okolností, i kdyby splnila podmínky pro vydržení práva, nemohla by předmětný pozemek vydržet výlučně pro sebe, přestože se tohoto podanou žalobou domáhala.

22. Soud posoudil žalobu, po provedeném dokazování jako nedůvodnou, proto ji v celém rozsahu zamítl.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a neúspěšné žalobkyni uložena povinnost uhradit úspěšnému žalovanému na náhradě hotových výdajů částku 1 200 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za čtyři úkony (podání z 3. 11. 2020, ze dne 29. 3. 2022, účast při jednání 27. 4. 2022 a dne 14. 6. 2022) po 300 Kč.

24. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím podepsaného soudu.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.