OSOP 6 C 30/2022-42

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 85 730 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ⟪LB:lb_001⟫ -) částku 19 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 22. 2. 2022 do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ -) částku 12 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení ⟪LB:lb_001⟫ -) částky 25 380 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 301,75 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 786,46 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 000 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 600 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 27 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ -) částky 28 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 272,93 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 971,41 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 849,93 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 899,93 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 24,6 % ročně z částky 31 849,93 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 44 780 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaný dluží na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum (dále také jen„ první smlouva o úvěru“), a dále pak částku ve výši 40 950 Kč s příslušenstvím vzniklou na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum (dále jen„ druhá smlouva o úvěru“). Obě úvěrové smlouvy žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“), přičemž pohledávky z předmětných úvěrových smluv byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k tomuto dni, kdy postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum.

2. Ohledně první smlouvy o úvěru žalobkyně uvedla, že po posouzení úvěryschopnosti předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 27 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdkyni jistinu úvěru spolu s úhradami za služby – úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 4 590 Kč (úroková sazba 20,74 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 15 390 Kč, přičemž jistinu a úhradu za služby se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 80 týdenních splátkách po 655 Kč počínaje datum, kdy poslední splátka byla stanovena na datum. Od tohoto dne byl žalovaný v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami a předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto data požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Poslední splátku žalovaný uhradil dne datum, přičemž za celou dobu trvání smlouvy uhradil pouze částku v celkové výši 7 600 Kč, ode dne postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Žalovaná částka ve výši 44 780 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 27 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 17 780 Kč a z příslušenství.

3. Ohledně druhé smlouvy o úvěru žalobkyně uvedla, že po posouzení úvěryschopnosti předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně jistinu a celkové náklady úvěru – úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 7 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč počínaje datum, kdy poslední splátka byla stanovena na datum. Od tohoto dne byl žalovaný v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami a předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto data požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Poslední splátku žalovaný uhradil dne datum, přičemž za celou dobu trvání smlouvy uhradil pouze částku v celkové výši 22 050 Kč, ode dne postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Žalovaná částka ve výši 40 950 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 31 849,93 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 9 100,07 Kč a z příslušenství.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum (první smlouva o úvěru), bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 4 590 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 390 Kč, celková částka k zaplacení činila částku 52 380 Kč, kterou měl žalovaný uhradit v 80 týdenních splátkách po 655 Kč, kdy výše poslední splátky činila 635 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum (druhá smlouva o úvěru), bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 7 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 7 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč, celková částka k zaplacení činila 63 000 Kč, kterou měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky vůči žalovanému z obou smluv o úvěru.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku z obou smluv o úvěru postoupila žalobkyni, současně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Z poštovního podacího lístku je zřejmé, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalovanému dne datum.

9. Z výzvy k plnění ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do datum, s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána dne datum.

10. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz kartu zákazníka ze dne datum vztahující se k první smlouvě o úvěru a kartu zákazníka ze dne datum vztahující se k druhé smlouvě o úvěru. V obou případech žalovaný uvedl, že žije v nájmu s partnerkou, nemá žádné nezaopatřené děti, je pracovním poměru od anonymizováno rok na dobu neurčitou ve právnická osoba s. r.o. jako skladník, což bylo ověřeno předchůdkyní žalovaného telefonicky. Dále žalovaný v kartě zákazníka ze dne datum vztahující se k druhé smlouvě o úvěru (druhá smlouva o úvěru časově předcházela první smlouvu o úvěru) uvedl, že nemá jiný úvěr ani zápůjčku u příjmení jméno ani jinde, jeho čistý příjem činí částka, s bydlením má výdaje ve výši částka (s poznámkou 1/3), jeho ostatní výdaje činí částku částka, další výdaje (kolonka označená jako sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních) činí částku částka (nad částkou je uvedena poznámka exekuce), použitelný příjem činí částku ve výši částka. Dál je v kartě zákazníka uvedeno, že byly předloženy dokumenty k ověření finanční situace žadatele, a to výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouva. V kartě zákazníka ze dne datum vztahující se k první smlouvě o úvěru žalovaný uvedl, že má rovněž i jiný úvěr ve právnická osoba anonymizováno v celkové výši částka (druhá smlouva o úvěru), kdy celková měsíční splátka úvěru činí částka, jeho čistý příjem činí částka, s bydlením má výdaje ve výši částka (s poznámkou, že částka platí partnerka), jeho ostatní výdaje činí částku částka, splátky úvěru/zápůjček činí částku částka (vedle této částky je uvedena poznámka exekuce) + částka příjmení jméno, měsíční výdaje tedy činí částka a použitelný příjem částku částka. Dále je v kartě zákazníka uvedeno, že byly předloženy dokumenty k ověření finanční situace žadatele, a to výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouva.

11. Důkaz rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému v prvním případě v hotovosti peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč a ve druhém případě 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet ve splátkách, kdy v prvním případě měl celkově splatit 52 380 Kč, uhradil však pouze 7 600 Kč, ve druhém případě měl splatit celkem 63 000 Kč a uhradil pouze 22 050 Kč. Pohledávky z obou smluv o úvěru byly postoupeny žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalovanému byla stanovena lhůta k zaplacení do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno poštou dne datum. Při uzavírání smluv vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v kartách zákazníka, přičemž ji byly pouze předloženy k nahlédnutí výplatní pásky žalovaného, nájemní a pracovní smlouva. Předchůdkyně žalobkyně pouze telefonicky ověřila, že žalovaný je zaměstnán u společnosti uvedené v kartě zákazníka.

13. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

14. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvy o úvěru, přičemž se jednalo v obou případech o spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvy v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru.

15. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C číslo, právnická osoba; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C číslo, právnická osoba proti La Comercial Internacional de právnická osoba). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

17. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání předmětných smluv konkrétně posuzovala schopnost žalovaného splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací zaznamenaných v kartách zákazníka, které ověřovala listinami – výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou, které ji byly pouze předloženy k nahlédnutí při sjednávání obou smluv. Je tak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu úvěry nemohla poskytnout. Přestože je v kartách zákazníka zaškrtnuto, že poskytovatelka úvěru ověřovala výdaje na bydlení z nájemní smlouvy, není možné, aby měsíční výše těchto výdajů činila v první polovině roku rok pouhých částka, respektive částka, za situace, kdy žalovaný bydlel v nájmu. Pokud se mělo jednat pouze o 1/3 nájemného (jak je uvedeno v prvním případě) a pokud skutečně zbývajících částka platí partnerka žalovaného (druhý případ), měla se poskytovatelka úvěru zabývat i tím, jaké reálné příjmy má partnerka žalovaného, a zda je tedy vůbec schopna se v takové míře na nákladech bydlení podílet. Žádným způsobem pak předchůdkyně žalobkyně neověřovala ostatní výdaje žalovaného v částce částka, o jejichž výši lze s ohledem na běžné ceny základních životních potřeb rovněž pochybovat. Vzhledem ke skutečnosti, že v obou kartách zákazníka žalovaný uvedl, že na jeho majetek je vedena exekuce, kde hradí poměrně vysokou částku částka, měla předchůdkyně žalobkyně o to více ověřovat schopnost žalovaného splácet úvěry a rozhodně více se zajímat o reálné výdaje žalovaného, aby je mohla porovnat s prokázaným příjmem (vyžádat si například výpisy z účtu žalovaného za delší časové období, výpisy z nebankovních registrů klientských informací apod.), a pak objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit jeho situaci, případně žalovaného ochránit před nezodpovědným zadlužením.

18. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalovaného. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud žalobkyni u jednání vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smluv výdajová stránka rozpočtu žalovaného. Žalobkyně se však ani po poučení žádné skutečnosti neuvedla.

19. Soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatných smluv je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky v prvním případě ve výši částka, přičemž žalovaný již uhradil částka ve druhém případě pak částka, kdy žalovaný již uhradil částku ve výši částka. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku v prvním případě ve výši částka a ve druhém případě ve výši částka, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný byl v oznámení o postoupení pohledávek vyzván k uhrazení dlužných částek do 10 dnů ode dne obdržení dopisu, oznámení o postoupení bylo odesláno žalovanému dne datum, v souladu s pravidly uvedenými v občanském zákoníku (§ 573, § 607) tak soud považoval listinu za doručenou třetí pracovní den od odeslání a od tohoto dne stanovil konec desetidenní lhůty na datum. Žalovaný žalobkyni peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.