OSOP 111 C 7/2025-27

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 41 111,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 4 126,71 Kč a pro případ prodlení se zaplacením této částky je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od 1. dne po uplynutí lhůty k plnění až do úplného zaplacení této částky.

II. Pokud se žalobkyně proti žalovanému dále domáhala zaplacení částky 36 984,80 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 38 316 Kč ve výši 12 % ročně od 20. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 18 736,86 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 2. 2025 dosáhne částky 58 795 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 27. 5. 2025, kterou k výzvě soudu doplnila podáním ze dne 6. 7. 2025, domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 41 111,52 Kč s příslušenstvím, jak je rozepsáno ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 26. 10. 2020. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet žalovaného uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 24 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 27. 10. 2020. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 54,16 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 361 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2020, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalobkyně uvedla, že řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřila žalobkyně na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích NRKI, SOLUS. Na základě výše uvedených údajů provedla scoring klienta. Dále prověřila, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyně uvedla, že byly uhrazeny pouze následující částky: 3x částka ve výši 1 361 Kč, a to dne 3. 12. 2020, 21. 1. 2021, 4. 2. 2021, částka 2 722 Kč dne 30. 3. 2021, částka 1 361 Kč dne 28. 4. 2021, částka 2 722 Kč dne 19. 7. 2021, částka 1 361 Kč dne 21. 7. 2021, částka 2 722 Kč dne 20. 10. 2021, částka 78 Kč dne 20. 10. 2021, částka 2 644 Kč dne 20. 12. 2021, částka 156 Kč dne 20. 12. 2021, částka 849,63 Kč dne 21. 9. 2022, částka 370,07 Kč dne 14. 11. 2022, částka 466,06 Kč dne 16. 1. 2023, částka 139,84 Kč dne 16. 2. 2023, částka 198,69 Kč dne 6. 1. 2025. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 14 splatné dne 22. 12. 2021. Dále žalobkyně uvedla, že oznámení o zesplatnění úvěru zaslala žalobkyně žalovanému až 18. 2. 2025, s jeho zasláním spojila i počátek běhu lhůt vztahujících se k prodlení žalovaného (zákonný úrok z prodlení, smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy), což pramení z jejího obchodního rozhodnutí, kdy žalobkyně přihlédla ke skutečnosti, že v mezidobí probíhalo insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka, jehož předmětem bylo řešení úpadku žalovaného. Žalobkyně v tomto řízení svůj nárok uplatnila přihláškou, avšak schválené oddlužení žalovaného bylo usnesením ze dne 30. 12. 2024, č. j. spisová značka zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 29 122,71 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 2 994 Kč (podle uzavřené smlouvy vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. 4, 7, 10, 12, 14, 15, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty ve výši 6 x 499 Kč), tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 6 200 Kč (podle uzavřené smlouvy žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, žalobkyni tak vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 2, 4, 7, 8, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy nákladů v celkové výši 31 x 200 Kč), tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Žalobkyně uvedla, že částka 200 Kč odpovídá skutečným nákladům žalobkyně vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, což dále rozepsala v tabulce. Dále se žalovaný v souladu s čl. 6.5. smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. V daném případě ode dne 20. 5. 2025 až do úplného zaplacení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 2 795,52 Kč. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její plné úhrady. Žalobkyně tak požadovala částku 41 111,52 Kč, což je částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru 29 122,71 Kč, smluvní pokutě 2 994 Kč, náhradě nákladů vzniklých jí v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 6 200 Kč, smluvní pokutě 2 795,52 Kč, zákonným úrokům, jak je rozepsáno ve výroku II. rozsudku, a úroku 8,5 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 18 736,86 Kč ode dne 20. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný přes učiněnou předžalobní výzvu ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, svou neúčast neomluvil, o odročení nežádal, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz listinami (smlouva o úvěru č. hodnota, dodatek č. hodnota k této smlouvě, oznámení o schválení úvěru, dodejka k oznámení, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS, ověření v registru NRKI, prohlášení klienta, předsmluvní formulář, výpis z běžného účtu žalovaného za leden 2020, fotokopie občanského průkazu, důkaz o zaslané a přijaté SMS, přehled transakcí, karta klienta, výzva k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění z 25. 3. 2021, 22. 6. 2021, 22. 9. 2021, 22. 11. 2021, 24. 1. 2022, 18. 2. 2025, oznámení o zesplatnění, předžalobní výzva včetně podacího archu, dále soudem pořízené údaje z insolvenčního rejstříku – detail insolvenčního řízení žalovaného, přihláška předmětné pohledávky do insolvenčního řízení, zpráva o plnění) a zjistil tento skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 26. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (žalovaný podepsal 26. 10. 2020, nabídka ze strany poskytovatele - žalobkyně akceptována 27. 10. 2020). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 24 000 Kč. Částka 24 000 Kč byla žalovanému dne 27. 10. 2020 vyplacena na jeho účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Dle údajů ve smlouvě měl žalovaný celkem zaplatit 48 996 Kč ve 36 splátkách po 1 361 Kč splatných nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Splátka v sobě zahrnuje splátku jistiny a úroku za poskytnutí úvěru. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 54,16 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Výše předpokládané RPSN na úvěr 69,85 %. Žalovaný jako doručovací adresu uvedl adresu shodnou s adresou trvalého bydliště. V bodě 6. smlouvy jsou podrobně rozepsány důsledky vyplývající z prodlení klienta – nároky na smluvní pokuty, body 6.1. a 6.5., nároky na náhradu účelně vynaložených nákladů, bod 6.2., jak je rozepsáno v bodu 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Úvěr k výše uvedené smlouvě o úvěru byl schválen. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno doporučeně do vlastních rukou. Jak bylo prokázáno z dokladu o vyplacení úvěru, částka 24 000 Kč byla dne 27. 10. 2020 připsána na bankovní účet žalovaného pod VS var. symbol. Dne 26. 10. 2020 zprostředkovatel úvěru na základě informací žalovaného vyplnil formulář žalobkyně „Hodnocení klienta“. Dle obsahu této listiny žalovaný (klient) uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem je 23 500 Kč, jedná se o příjem ze zaměstnání, jeho výdaje představují částku 3 860 Kč (což je částka představující životní minimum), druhá osoba v domácnosti 0, děti v domácnosti 0, spoření 0, splátky 0, splátky Jméno žalobkyně., 0 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 2 603 Kč, ostatní 500 Kč, celkem výdaje 6 963 Kč, rezerva 15 537 Kč. Ve formuláři je uvedena adresa zaměstnavatele žalovaného, dále je tam uvedeno, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou, že žalovaný je svobodný, totožnost žalovaného ověřena z občanského průkazu, forma bydlení – je zaškrtnuta možnost „u rodičů“. Ve formuláři „Prohlášení klienta“ je mimo jiné uvedeno, že klient potvrzuje, že poskytl pravdivé a úplné údaje a že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Žalovaný předložil občanský průkaz a částečný výpis ze svého účtu č. č. účtu (na který mu byl také vyplacen úvěr). Z předloženého částečného výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že na uvedený účet byla 15. 10. 2020 zaslána platba od právnická osoba (uvedl jako zaměstnavatele), a to částka ve výši 22 652 Kč. Dále na uvedený účet byla dne 14. 9. 2020 zasálána platba od téhož subjektu, a to částka ve výši 26 585 Kč, dne 14. 8. 2020 částka ve výši 21 522 Kč, dne 14. 7. 2020 částka ve výši 22 716 Kč. Dále měla žalobkyně k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za leden 2020, který soudu rovněž předložila k důkazu. Dle údajů tam uvedených vyplývá, že počáteční zůstatek ke dni 1. 1. 2020 byl –18 823,64 Kč, konečný zůstatek ke dni 31. 1. 2020 –15 302,16 Kč, obrat kredit 33 498,02 Kč, obrat debet –29 976,54 Kč, dále z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaný v lednu 2020 čerpal další 2 úvěry a splácel další úvěry, jak je rozepsáno v bodě 8. odůvodnění tohoto rozsudku. V registru SOLUS nebyly vedeny žádné závazky žalovaného po splatnosti, dále byla ověřována úvěrová historie žalovaného v registru NRKI, CBS skóre 217 (kategorie I., nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, byl upomínán a bylo mu zasláno oznámení o zesplatnění úvěru dne 18. 2. 2025 a výzva k okamžité úhradě (dle této výzvy specifikace dlužné částky ke dni zesplatnění úvěru: zbývající dlužná původní jistina úvěru 18 736,86 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru 10 385,85 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 2 994 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 6 200 Kč, celkem 38 316 Kč). Dle údajů z karty klienta na předmětný úvěr byly uhrazeny tyto částky: 11x 1 361 Kč, a to 3. 12. 2020, 21. 1. 2021, 4. 2. 2021, 2x 30. 3. 2021, 28. 4. 2021, S2x 19. 7. 2021, 21. 7. 2021, 2x 20. 10. 2021, dále částka 78 Kč 20. 10. 2021, částka 1 283 Kč 20. 12. 2021, částka 1 361 Kč 20. 12. 2021, částka 849,63 Kč dne 21. 9. 2022, částka 156 Kč dne 20. 12. 2021, částka 355,37 Kč dne 14. 11. 2022, částka 139,84 Kč dne 16. 2. 2023, částka 466,06 Kč dne 16. 1. 2023, částka 14,70 Kč dne 14. 11. 2022, částka 198,69 Kč dne 6. 1. 2025. Celkem tak byla uhrazena částka 19 873,29 Kč. Z karty klienta dále vyplývá, že žalovanému byly zasílány upomínky. Přitom částka celkem 1 852,60 Kč byla uspokojena v rámci insolvenčního řízení, jak vyplývá z insolvenčního rejstříku, oddlužení žalovaného bylo zrušeno před podáním žaloby. Žalovanému byla doporučeně dne 7. 5. 2025 zaslána předžalobní výzva k úhradě.

4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje jen tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu nebo zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními se soud v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně řádně posuzovala před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 24 000 Kč. V době sjednání smlouvy v říjnu 2020 měla žalobkyně k dispozici listinné doklady, ze kterých vyplynulo, že žalovaný uvedl jako svého zaměstnavatele právnická osoba, a žalobkyně měla k dispozici částečné výpisy z účtu žalovaného, dle kterých na účet žalovaného došly platby od právnická osoba, a to 14. 7. 2020 částka 22 716 Kč, 14. 8. 2020 částka 21 522 Kč, 14. 9. 2020 částka 26 585 Kč, 15. 10. 2020 částka 22 652 Kč. Dále měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalovaného za leden 2020, dle kterého byl na tomto účtu na počátku měsíce ledna záporný zůstatek ve výši –18 823,64 Kč a ke konci měsíce rovněž záporný zůstatek –15 302,16 Kč, bylo z něj zřejmé, že v lednu 2020 čerpal žalovaný úvěr od právnická osoba., 10 000 Kč a právnická osoba 7 000 Kč, splácel další úvěry, splátky celkem se v lednu 2020 jednalo o částku 7 060,42 Kč, byla mu vyplacena nemocenská ve výši 16 497 Kč. Dle údajů ve formuláři „Hodnocení klienta“ žalovaný uvedl, že nežije ve společné domácnosti s žádnou další osobou, nemá další dluhy, je svobodný. K ověření totožnosti předložil občanský průkaz. Ohledně výdajů žalovaného vycházela žalobkyně pouze z abstraktní částky 3 860 Kč o životním minimu (tato částka zcela pomíjí skutečné výdaje žalovaného), dále z ničím nedoložené a neověřené částky 2 603 Kč na bydlení (nájemné, inkaso) a částky 500 Kč „ostatní“. Žalovaný uváděl, že bydlí u rodičů. Podle smlouvy měl žalovaný splácet měsíčně 1 361 Kč, a to ve 36 splátkách. Chybí rozhodné doklady o tom, zda a v jaké výši platil žalovaný nezbytné výdaje na živobytí, na bydlení. Žalobkyně sama předložila k důkazu výpis za leden 2020, ze kterého jasně vyplývá, že v této době splácel žalovaný další úvěry a další úvěry také čerpal, zůstatek na účtu byl v mínusu více než 15 000 Kč, přitom zjištěními z tohoto výpisu se nikterak dále nezabývala. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by pouze na základě předložených dokladů (občanský průkaz, 4x částečný výpis z bankovního účtu žalovaného, na který mu byl zaslán v červenci, srpnu, září a říjnu 2020 příjem ze zaměstnání, výpisu z účtu žalovaného za leden 2020, který jednak nebyl v době uzavíraní smlouvy o úvěru aktuální, jednak z něj vyplývalo, že žalovaný čerpá a čerpal další úvěry a má nedostatek finančních prostředků) nemohla žalobkyně žalovanému úvěr poskytnout. Soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dostál jím zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Vzhledem k výše uvedenému posoudil soud nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou, kterou žalovaný skutečně vyčerpal, a částkou, kterou žalobkyni uhradil (žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 24 000 Kč, přičemž nebylo ničím zpochybněno tvrzení žalobkyně, že z této částky žalovaný žalobkyni dosud uhradil 19 873,29 Kč. Takže žalovaný žalobkyni dosud dluží 4 126,71 Kč, proto soud v této části žalobě vyhověl. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka, nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Mezi stranami nebyl spor o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny, jak má na mysli § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný zůstal v řízení naprosto nečinný, takže nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně ani neprokázal, že jeho možnosti mu umožňují splácet jistinu pouze v konkrétní výši splátek, je nutno dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou jistinu najednou ve splatnosti určené do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně má nárok na úroky z prodlení z přiznané jistiny až v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s vrácením dlužné jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jestliže dohodou stran nebyla určena splatnost spotřebitelského úvěru, pak tuto splatnost stanovil soud, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Pokud žalovaný do 3 dnů od právní moci rozsudku přiznanou částku žalobkyni neuhradí, pak se teprve dostane do prodlení se splacením této částky a žalobkyni náleží úrok z prodlení, ovšem až za dobu, kdy se žalovaný dostane do prodlení. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu 4 126,71 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a pro případ prodlení se zaplacením této částky se zákonnými úroky z prodlení, přičemž 1. den prodlení nastává po uplynutí lhůty k plnění (v tomto směru srovnej například se závěry vyslovenými v rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 199/2024-74 ze dne 24. 10. 2024, v rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 201/2024-87 ze dne 20. 1. 2025, v rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc č. j. 75 Co 188/2024-366 ze dne 12. 9. 2024) až do úplného zaplacení dluhu (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch v 10,04 % (co do částky 4 126,71 Kč) z uplatněného nároku (předmětem řízení je částka 41 111,52 Kč s příslušenstvím), neúspěch co do 89,96 % (co do částky 36 984,81 Kč). Žalovaný tedy měl úspěch co do 89,96 % a neúspěch co do 10,04 %. Žalovaný by měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení co do 79,92 %. Žalovanému dle obsahu spisu v tomto řízení dosud žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).