OSOP 40 C 75/2026-16

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Lucií Koupilovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 41 159,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 25. 11. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 159,27 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41 159,27 Kč od 22. 7. 2024 do 24. 11. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 159,27 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 411 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, Jméno advokátky.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 159,27 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že prostřednictvím svých webových stránek www.Anonymizováno.cz uzavřela dne 19. 2. 2024 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému na účet č. č. účtu úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaný měl každý měsíc, vždy ke 20. dni v měsíci, hradit úrok přirostlý za předchozí období. Jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých závazků. Upomínkou ze dne 21. 7. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni jejího vystavení. Dne 22. 7. 2024 se dostal do prodlení s úhradou celé dlužné částky. Žalobkyně jej následně dne 16. 11. 2025 před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 41 159,27 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 11 159,27 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 41 159,27 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného jí žalovaný předložil výpisy ze svého bankovního účtu. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě těchto zjištění neměla důvodné pochybnosti o platební schopnosti žalovaného, a proto mu úvěr poskytla.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 10. 7. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, zejména smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota včetně žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota, výpisy z účtu žalovaného za období od října do prosince 2023 a dvěma potvrzeními o provedené platbě. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaný na základě své žádosti uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout mu úvěr až do výše 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p. m. Dne 19. 2. 2024 žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 20 000 Kč a dne 26. 2. 2024 částku 10 000 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí s rodiči či příbuznými, v domácnosti žijí čtyři osoby s příjmem, je vyučen a pracuje u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem 30 380 Kč. Jeho měsíční výdaje činí 8 000 Kč. Dále uvedl, že není v insolvenci ani v exekuci. Z předložených výpisů z účtu za období říjen až prosinec 2023 vyplývá, že mzda žalovaného činila za říjen 2023 částku 38 899 Kč, za listopad 2023 částku 28 412 Kč a za prosinec 2023 částku 23 829 Kč. Z výpisů je dále patrné, že v uvedeném období žalovaný opakovaně čerpal půjčky od společností právnická osoba, právnická osoba. a právnická osoba. Tyto závazky ani platební morálku žalovaného však žalobkyně dále nezkoumala. Z listiny označené jako „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota“ soud zjistil, že žalobkyně ke dni 21. 7. 2024 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy. Předžalobní výzvou ze dne 16. 11. 2025, doloženou podacím lístkem ze dne 18. 11. 2025, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.

5. Žaloba je důvodná pouze zčásti, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li smlouva uzavřena jako smlouva o spotřebitelském úvěru, pak podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Poskytovatel je povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru, získaných z relevantních vnitřních či vnějších zdrojů, včetně informací od samotného spotřebitele, a je-li to nezbytné, i z databáze umožňující posouzení jeho úvěruschopnosti. Spotřebitelský úvěr může poskytovatel poskytnout pouze tehdy, nevyplývají-li z výsledku posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti musí zkoumat zejména příjmy, výdaje, majetkové poměry, závazky a způsob plnění dosavadních dluhů (§ 86 ZoSÚ). Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je smlouva neplatná, nesplní-li poskytovatel tuto povinnost. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi v prodlení s plněním peněžitého dluhu úrok z prodlení, ledaže dlužník za prodlení neodpovídá. Výše zákonného úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si strany nesjednaly jinou sazbu. Podle § 2 tohoto nařízení odpovídá roční výše úroku z prodlení repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

6. Poskytovatel úvěru je povinen úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat. Součástí odborné péče při poskytování úvěru je taková míra obezřetnosti, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem či na hypotetická statistická data. Pouze skutkový podklad umožňující analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka může vést k odpovídajícímu závěru o jeho schopnosti splatit úvěr sjednaným způsobem. Žalobkyně měla sice k dispozici výpisy z účtu žalovaného za poslední tři měsíce, avšak bez dalšího zkoumání z nich nelze spolehlivě dovodit jeho úvěruschopnost, zejména za situace, kdy si žalovaný pravidelně a opakovaně sjednával další půjčky i v průběhu jednotlivých měsíců. Tvrdila-li žalobkyně, že žalovaného lustrovala v registrech ISIR, CEE, BRKI a CRKI, nepředložila k tomuto tvrzení žádný důkaz. Žalobkyně proto neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a nesplnila svou zákonnou povinnost. Z tohoto důvodu je smlouva o úvěru neplatná.

7. Žalovaný tak získal na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě poskytnutých finančních prostředků bez právního důvodu a je povinen jej vydat jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k této povinnosti soud aplikoval § 87 odst. 1 větu třetí ZoSÚ, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Pokud jde o možnosti a schopnosti žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, zůstal žalovaný v řízení zcela pasivní. Netvrdil ani nedoložil žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by nebyl schopen vrátit poskytnutou jistinu ode dne následujícího po jejím připsání na jeho účet, kdy se dostala do jeho dispozice. Současně se bez omluvy nedostavil k jednání soudu. Povinnost tvrdit a prokázat, že vrácení jistiny není v možnostech a schopnostech spotřebitele, nese spotřebitel, nikoli poskytovatel úvěru.

8. Žalovaný na svůj účet obdržel celkem 30 000 Kč. Žalobkyně jej k úhradě prokazatelně vyzvala až výzvou ze dne 16. 11. 2025, odeslanou dne 18. 11. 2025, ve které stanovila třídenní lhůtu k plnění. Soud má za to, že tato výzva byla žalovanému doručena nejpozději dne 21. 11. 2025 (§ 573 o. z.). Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 25. 11. 2025. Soud proto žalobkyni přiznal jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení od tohoto data do zaplacení. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť žalobkyní uplatněné nároky vycházejí z neplatné smlouvy.

9. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu (srov. položku 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; dále jen „sazebník“). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku 2 058 Kč. Žalobkyně dosud uhradila pouze 1 647 Kč, a proto jí byla uložena povinnost doplatit částku 411 Kč.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vychází z poměru procesního úspěchu a neúspěchu účastníků. Žalobkyni, která byla ve věci úspěšná z 63 %, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů odpovídající 26 %, tedy částku 1 290 Kč. Celkové náklady řízení činí 4 962 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 058 Kč a z nákladů právního zastoupení advokátkou. Té náleží odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), každý ve výši 700 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14 odst. 5 písm. a) a. t., neboť žaloba byla podána na formuláři. Součástí nákladů je rovněž náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy 504 Kč, přiznaná podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokátka doložila, že je plátkyní DPH. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě, písemně, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.