OSOV 27 C 279/2018-115

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem titul Viktorem Doležílkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ název žalobkyně, organizační složka, IČO ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ o 10 250,78 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 10 250,78 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně a úrokem z této částky ve výši 19,80 % ročně, obou za dobu od 11. 4. 2018 do zaplacení, a dále kapitalizovaného úroku 9 078,51 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 10 250,78 Kč s úrokem s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně a úrokem z této částky ve výši 19,80 % ročně, obou za dobu od 11. 4. 2018 do zaplacení, a dále kapitalizovaného úroku 9 078,51 Kč s odůvodněním, že dne 29. 3. 2011 žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o používání kreditní karty anonymizováno č. anonymizováno, přičemž byl žalovanému poskytnut úvěrový limit až do výše 20 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vzhledem k situaci, kdy žalovaný neuhradil splátky za měsíc srpen, září a říjen 2016, žalobkyně dopisem ze dne 18. 10. 2016 vypověděla smlouvu. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny 9 450,78 Kč, poplatků ve výši 800 Kč

(tj. 2x 150 Kč za vyhotovení a zaslání 1. upomínky a 500 Kč za zaslání odstoupení od smlouvy), úroků kapitalizovaných ke dni 10. 4. 2018 na částku ve výši 9 078,51 Kč, úroku ve výši

19,8 % ročně z částky 10 250,78 Kč od 10. 4. 2018 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení z celkové dlužné částky 10 250,78 Kč od 10. 4. 2018 do zaplacení.

Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně nikdy neověřila jeho příjem a nemohla tak vědět, zda bude schopen závazky splatit.

Žalobkyně se z ústního jednání konaného dne datum omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný podáním doručeným soudu dne datum požádal o odročení jednání, neboť se jej z„ osobních důvodů“ zúčastnit nemůže. Soud stejného dne žalovaného vyzval, nechť specifikuje tyto důvody, na což do jednání dne datum nebylo žalovaným reagováno. Soud tak konstatuje, že omluva žalovaného a s ní spojená žádost o odročení nebyla důvodná, neboť žalovaný žádný konkrétní důvod ve své žádosti neuvedl, přičemž obecné tvrzení, že žádá o odročení z„ osobních důvodů“, což nebylo nijak konkretizováno a už vůbec ne doloženo, nemůže býti způsobilým důvodem pro odročení řádně nařízeného jednání. Za této situace byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a dne datum bylo jednáno v nepřítomnosti obou účastníků.

Z listinných důkazů, které byly u jednání provedeny, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

Z listiny označené jako smlouva o používání kreditní karty anonymizováno ze dne datum, že v této se žalobkyně s žalovaným dohodla tak, že žalovanému poskytne kreditní kartu, na základě které může žalovaný od žalobkyně čerpat peněžní prostředky, přičemž tyto je pak povinen žalobkyni vrátit s poplatkem ve výši 19,80 % z dlužné částky ročně. Listina je opatřena podpisy obou účastníků tohoto řízení.

Z listiny označené žádost o vydání kreditní karty ze dne datum, že žalovaný požádal žalobkyni v souladu se smlouvou používání kreditní karty anonymizováno ze dne datum o vydání kreditní karty.

Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu pohledávek, že žalobkyně a právnická osoba a. s., IČO, sídlem adresa

(v textu rozsudku dále jen jako„ právní nástupce“), se dohodly tak, že žalobkyně na právního nástupce převede své pohledávky vzniklé ze spotřebitelských smluv o poskytnutí hotovostního úvěru či smluv o používání kreditní karty, které uzavřela žalobkyně se svými klienty jako s dlužníky, mj. svou pohledávku vůči žalovanému ve výši 10 250,78 Kč, jak je specifikována v seznamu pohledávek pod číslo. Listina označená jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum je opatřena podpisy žalobkyně a právního nástupce.

Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně se dne datum dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky, které bude čerpat prostřednictvím kreditní karty, přičemž na základě toho po žalovaném nárokovala částku 10 250,78 Kč. Dne datum se žalobkyně dohodla s právním nástupcem, že na něj převede svůj nárok na zaplacení 10 250,78 Kč vůči žalovanému.

Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Podle § 107a odst. 1 o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

Soud se (před zkoumáním nároku jako takového) v prvé řadě zabýval otázkou aktivní věcné legitimace, tedy zda je žalobkyně v současné době legitimována k uplatňování tvrzeného nároku vůči žalovanému. Soud přitom po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nikoliv, neboť ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum se (ve spojení se seznamem pohledávek) podává postoupení pohledávky za žalovaným ve výši 10 250,78 Kč na procesního nástupce za splnění podmínek § 1879 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně však neučinila patřičný procesní návrh, ve svém podání doručeném soudu dne datum se toliko omluvila z jednání nařízeného na datum a jako přílohu připojila shora uvedenou smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a plnou moc, kterou advokátovi žalobkyně udělil rovněž právní nástupce, nicméně návrh na vstup nového žalobce do řízení s tímto podáním spojen nebyl. Z dikce § 107a odst. 1 o. s. ř. přitom jednoznačně vyplývá, že aby mohl soud rozhodnout o vstupu nového žalobce na místo žalobce dosavadního, je jednou z podmínek pro takové rozhodnutí vlastní návrh žalobce, který však do dne rozhodnutí soudu zaslán nebyl. K rozhodnutí o procesním nástupnictví přitom soud nemůže přistoupit z vlastní iniciativy (tj. i bez návrhu) – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne

23. září 2004, sp. zn. 21 Cdo 1105/2004.

O postoupení právě pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení, nemůže být s ohledem na její výši (tj. stejná částka uvedená v seznamu postoupených pohledávek jako požadovaná žalobou) a označení (shodným číslem jako číslo účtu žalovaného u žalobkyně) pochyb, pročež lze jednoznačně uzavřít, že žalobkyni ode dne postoupení pohledávky, tj. od 12. 11. 2020, nesvědčila věcná legitimace, neboť pohledávka již náležela jinému subjektu (procesnímu nástupci), pročež byla žaloba zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, aniž by se soud zabýval ostatními aspekty tvrzeného nároku.

Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť plně procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.