OSOV 61 C 82/2019-109

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Ing. Lukášem Holendou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o určení neexistence zástavního práva

I. Žaloba, aby bylo určeno, že smluvní zástavní právo zatěžující pozemek parc. č. St. číslo o výměře výměra, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, část obce Zábřeh, bydlení, na parc. č. St. číslo, a dále pozemek parc. číslo o výměře výměra, ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava, na list vlastnictví pro obec Ostrava, katastrální území Zábřeh nad Odrou, zřízené Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne datum ve prospěch žalované, vzniklé vkladem ke dni datum pod č. j.: V číslo, neexistuje, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že smluvní zástavní právo zatěžující nemovitosti žalobce v katastrálním území Zábřeh nad Odrou, specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí, zřízené smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne datum ve prospěch žalované, neexistuje. V žalobě uvedl, že jako zástavce uzavřel s žalovanou jako zástavním věřitelem a se právnická osoba s. r. o. jako zástavním dlužníkem smlouvu o zřízení zástavního práva k zajištění peněžitých pohledávek žalované za právnická osoba s. r. o., které vznikly nebo vzniknou na základě, z porušení, neplatnosti, odstoupení od zajištěných smluv, kteroukoliv ze smluvních stran, nebo jejich vznik je vázaný na splnění podmínky, a to až do výše částka, které vzniknou v období od uzavření zástavní smlouvy až do úplného splacení veškerých pohledávek ze zajištěných smluv. Uvedenou smlouvou zřízené zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí ke dni datum rozhodnutí pod číslo jednací. Žalobce tvrdí, že citovaná zástavní smlouva je neplatná pro neurčitost. Tuto neurčitost spatřuje v nedostatečně určitém vymezení doby, na kterou se zástavní právo zřizuje, když termín„ až do úplného splacení veškerých pohledávek ze zajištěných smluv“ je termín neurčitý, když není zřejmé, zda a kdy vůbec toto splacení veškerých pohledávek nastane, tuto neurčitost podle žalobce nelze odstranit ani výkladem. Podle žalobce je zákonný požadavek na vymezení pohledávek vznikajících v určité době naplněn jen tehdy, je-li v zástavní smlouvě vymezen nejen počátek, ale i konec této doby, jinak je zástavní smlouva neplatná. Žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka, ze kterých dovozuje, že zde sjednané zástavní právo není sjednáno dostatečně určitým způsobem. Naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby spatřuje v tom, že zástavní právo zapsané v katastru nemovitostí omezuje žalobce v nakládání se zatíženými nemovitostmi, přičemž soud by si podle žalobce měl jako otázku předběžnou vyhodnotit platnost či neplatnost zástavní smlouvy a rozhodnout by měl o určení, zda zástavní právo je či není.

2. V průběhu řízení žalobce rozšířil argumentaci ohledně neplatnosti zástavní smlouvy z důvodu její neurčitosti tak, že není ani zřejmé, zda zajištěnými pohledávkami měly být pohledávky vzniklé v době od uzavření zástavní smlouvy nebo jakékoliv pohledávky, tedy i vzniklé před uzavřením zástavní smlouvy, ani tuto nejasnost podle žalobce nelze odstranit výkladem a smlouva je tedy nedostatečně určitá. Dále žalobce namítal, že zástavní smlouva odkazuje na„ anonymizováno o anonymizováno 6 slov uzavřenou dne datum“, ve skutečnosti byla uvedená smlouva uzavřena dne datum a nelze ji tedy považovat za zajištěnou.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Z jejího procesního stanoviska v zásadě vyplývá, že nemá výhrady proti podstatným skutkovým tvrzením žalobce, domnívá se však, že z nich nelze vyvodit závěr o neplatnosti zástavní smlouvy, když její případné nedostatky lze překlenout výkladem. Konkrétně žalovaná s odkazem na judikaturu má za to, že vymezení doby vzniku zajištěných pohledávek v zástavní smlouvě je formulováno dostatečně určitým způsobem, nejedná se zde o neurčitost, která by vedla k neplatnosti zástavní smlouvy. Dále poukázala na platnost zástavní smlouvy ve světle zásady„ pacta sunt servanda“, když zástavní právo bylo zřízeno již v roce rok, žalobce nikdy jeho existenci nijak nepopíral a až nyní pod hrozbou realizace zástavního práva se snaží zamezit oprávněnému prodeji svých nemovitostí. Podání žaloby je dále podle názoru žalované v rozporu se zásadou ochrany dobrých mravů a poctivého právního styku, v té souvislosti poukázala na smlouvu o dobrovolném prodeji zástav z datum, ve které sám žalobce prohlásil, že zástavní smlouvu považuje za platnou a zajištěné pohledávky žalované za existující.

4. Žalovaná své původní písemné vyjádření datované datum doplnila ještě písemným vyjádřením datovaným datum, ve kterém v zásadě setrvala na předchozím stanovisku, kdy s odkazem na judikaturu považuje zástavní smlouvu za platnou. Žalovaná dále poukázala na obdobné soudní řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, ve kterém byla v obdobné věci zástavní smlouva vyhodnocena jako platná a žaloba na určení neexistence zástavního práva byla zamítnuta.

5. Soud projednal věc při ústním jednání za přítomnosti zástupců obou stran, provedl všechny navržené důkazy, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

o) Konečně soud vyšel též z nesporného tvrzení účastníků, že mezi žalovanou a právnická osoba s.r.o. nebyla uzavřena jiná smlouva o zřízení anonymizována tři slova s anonymizována dvě slova, než výše zmíněná smlouva ze dne datum.

6. Na základě uvedených důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaná a právnická osoba s.r.o. dne datum uzavřely Rámcovou dohodu o dodávce pohonných hmot, dále uzavřely Smlouvu o zřízení anonymizována čtyři slova s anonymizována dvě slova s tím, že tato smlouva byla podepsána právnická osoba s.r.o. dne datum a žalovanou dne datum. Za účelem zajištění pohledávek žalované z těchto smluv byly poté uzavřeny zástavní smlouvy, mimo jiné zástavní smlouva ze dne datum mezi žalovanou jako zástavním věřitelem, právnická osoba s.r.o. jako obligačním dlužníkem a žalobcem jako zástavcem k nemovitostem žalobce zapsaným na list vlastnictví v k.ú. obec nad anonymizováno, obec Ostrava, toto zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí a je zde stále zapsáno.

7. Následně dne datum byla mezi žalovanou, právnická osoba s.r.o., žalobcem a dalšími zástavci uzavřena smlouva o dobrovolném prodeji zástav, která řešila prodej zástav mimo dražbu, kdy výtěžek prodeje měl sloužit k úhradě pohledávek žalované vůči právnická osoba s.r.o. Ohledně obsahu jednotlivých smluv a úpravy práv a povinností smluvních stran soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění. K tomu je namístě doplnit, že mezi stranami nebylo sporu o skutkové stránce věci (vyjma otázky, kdo připravoval jednotlivé smlouvy, což ale nepovažuje soud za významné, neboť smlouvy nakonec uzavřely všechny výše zmíněné subjekty, takže s jejich obsahem evidentně souhlasily), sporná byla otázka právního posouzení.

8. V rámci právního posouzení věci soud předesílá, že pravomoc českého soudu rozhodovat v této věci vyplývá z § 68 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Z hmotněprávního hlediska je nutno aplikovat české právo, neboť jde o posouzení věcných práv k nemovitosti nacházející se na území České republiky (§ 69 téhož zákona).

9. Předmětem řízení je určení neexistence výše popsaného zástavního práva. Okresní soud se proto v první řadě zabýval otázkou, zda žalobce má naléhavý právní zájem na určovací žalobě, a došel k závěru, že tento naléhavý právní zájem je na straně žalobce dán. Soudní praxe si osvojila závěr, že v případě požadovaného určení existence práva k nemovitosti, které se zapisuje do katastru nemovitostí České republiky (v daném případě zástavního práva), je na takovém určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudním rozhodnutím určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí České republiky (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2053/2009); v tomto případě lze uvedený závěr zcela aplikovat analogicky, když předmětem řízení není určení existence, nýbrž neexistence zapsaného práva a právo má být z katastru nemovitostí vymazáno, nikoliv zapsáno, cílem je však opět dosažení shody mezi zapsaným stavem a – podle žalobce – faktickým stavem.

10. Jádrem sporu v daném případě je posouzení určitosti ujednání obsažených v zástavní smlouvě z hlediska vymezení zajišťovaných pohledávek. Otázku, jak je třeba ve smlouvě o zřízení zástavního práva označit zajišťované pohledávky, resp. pohledávky určitého druhu, které mají zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi vznikat v budoucnu, je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že předmětná zástavní smlouva byla uzavřena dne datum - podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2012 (dále jen„ obč. zák.“), a to s ohledem na přechodné ustanovení nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., obsažené v jeho § číslo.

11. Podle ust. § 152 obč. zák. zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.

12. Podle ust. § 155 odst. 1 obč. zák. zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá; zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky.

13. Podle ust. § 155 odst. 2 obč. zák. nepeněžitá pohledávka je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva.

14. Podle ust. § 155 odst. 3 obč. zák. zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která má v budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky.

15. Podle ust. § 155 odst. 4 obč. zák. zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době.

16. Podle ust. § 156 odst. 2 obč. zák. zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje.

17. Žalobce dovozuje neplatnost zástavní smlouvy ze dne datum z neurčitého vymezení doby, na kterou se zástavní právo zřizuje, když ve smlouvě použitá formulace„ které vzniknou v období od uzavření této smlouvy až do úplného splacení veškerých pohledávek ze zajištěných smluv“ je podle žalobce termínem neurčitým, tzn. není zřejmé, zda a kdy toto splacení pohledávek nastane, není zřejmé, zda se jedná o pohledávky ze zajištěných smluv vzniklé v době od uzavření zástavní smlouvy nebo jakékoliv pohledávky (tedy i pohledávky vzniklé před uzavřením smlouvy), přičemž dle výslovné definice jsou ale předmětem zajištění pouze pohledávky vzniklé od uzavření zástavní smlouvy. Soud se s názorem žalobce o neurčitosti uvedeného ujednání neztotožňuje z následujících důvodů.

18. Podstatnou náležitostí smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy) je - jak vyplývá z ustanovení § 156 odst. 2 obč. zák. - kromě určení předmětu zástavního práva (zástavy) též označení zajišťované pohledávky. Pohledávka, kterou zástava zajišťuje (zajišťovaná pohledávka), musí být v zástavní smlouvě označena tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou zástavního věřitele za stejným dlužníkem a aby tak účastníkům zástavní smlouvy (smlouvy o zřízení zástavního práva) bylo zřejmé (nepochybné), jaká pohledávka se zástavním právem zajišťuje. Požadavek identifikace zajištěné pohledávky lze pak mít za splněný, je-li v zástavní smlouvě charakterizována zejména vymezením předmětu plnění, osoby věřitele a osoby dlužníka, případně právního důvodu, a to natolik nepochybně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zajištění, a aby ji nebylo možno zaměnit s pohledávkou jinou (srov. např. (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

19. Smlouva o zřízení zástavního práva pro pohledávky určitého druhu, které budou vznikat zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi v budoucnu a které z povahy věci nelze v zástavní smlouvě (vůbec) individuálně a jednoznačně identifikovat (například pohledávky z dodávky druhově označeného zboží z kupních smluv nebo pohledávky z úvěrů poskytnutých stejnému dlužníku), musí - jak vyplývá z ustanovení § 155 odst. 4 obč. zák. - obsahovat též ujednání o době, ve které mohou takto určené pohledávky vzniknout, a o výši, do které se tyto pohledávky zajišťují. Požadavek ust. § 155 odst. 4 obč. zák. o tom, aby šlo o pohledávky, které mají vznikat v určité době, je naplněn jen tehdy, je-li v zástavní smlouvě vymezen nejen počátek, ale i konec této doby, jinak je zástavní smlouva neplatná. Vymezení doby jako„ určité“ pak nepřekáží, není-li její konec stanoven uplynutím určitého časového období (např. měsíců), popřípadě uvedením konkrétního dne, k němuž běh této doby skončí, nýbrž tak, že trvání této doby je vázáno na konkrétním datem neurčitelnou objektivně zjistitelnou skutečnost, z níž je možné bez pochyb zjistit, kdy příslušné období skončí. V době sjednání příslušné doby nemusí mít účastníci jistotu, kdy takto sjednaná doba uplyne, je však jisté, že daná skutečnost nastane (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

20. Smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne datum byla mezi účastníky uzavřena v souvislosti s obchodní spoluprací žalované a právnická osoba s.r.o., jejíž právní rámec vymezily dvě smlouvy, a to rámcová dohoda o dodávce pohonných hmot ze dne datum a Smlouva o zřízení anonymizována čtyři slova s anonymizována dvě slova ze dne datum (resp. datum). Tyto smlouvy byly uzavřeny jako smlouvy rámcové, na dobu neurčitou, přičemž pohledávky, které na jejich základě vznikly k datu podpisu smlouvy o zřízení zástavního práva a měly vznikat dále od podpisu zástavní smlouvy do budoucna, měly být zajištěny zástavním právem na nemovitostech, a to až do jejich úplného splacení. Vůle stran při uzavírání zástavní smlouvy byla dle názoru soudu vyjádřena jednoznačně a naprosto určitě. Z uvedeného dle názoru soudu vyplývá, že pokud není v předmětné smlouvě o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne datum použito konkrétní datum pro vymezení konce doby vzniku pohledávek zajišťovaných smlouvu, avšak tento konec je vymezen vazbou na objektivně zjistitelnou skutečnost, tedy na zánik pohledávky splacením, jako je tomu v souzené věci, pak toto vymezení zcela odpovídá požadavku právní úpravy i jejímu výkladu a nelze dovodit, že by smlouva byla neplatná pro neurčitost. Současně je rovněž výše zajišťovaných pohledávek limitována částkou částka. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalobce nebyl obligačním dlužníkem, tedy dlužníkem z hlavního závazkového vztahu, tato situace zcela odpovídá zákonem předpokládané možnosti, že zástavce dá do zástavy svou věc k zajištění nikoliv svého dluhu, nýbrž dluhu odlišné osoby – obligačního dlužníka.

21. Žalobce dále spatřoval důvod neplatnosti zástavní smlouvy v tom, že v článku I odst. 1 zástavní smlouvy je jako jedna ze zajištěných pohledávek uvedena Smlouva o zřízení anonymizována čtyři slova s anonymizována dvě slova ze dne datum, ačkoliv tato smlouva byla dle žalobce uzavřena dne datum, takže dle žalobce zástavní smlouva odkazuje na neexistující smlouvu. Jak bylo uvedeno výše, Smlouva o zřízení anonymizována čtyři slova s anonymizována dvě slova byla podepsána oběma stranami, a to za právnická osoba s.r.o. dne datum a za žalovanou dne datum; mezi stranami je nesporné, že žádná jiná taková smlouva mezi uvedenými subjekty uzavřena nebyla. Se žalobcem lze souhlasit, že v textu zástavní smlouvy je v tomto směru nepřesnost, nicméně ta není natolik zásadní, že by způsobila neplatnost smlouvy z důvodu její neurčitosti, když z kontextu je zcela zřejmé, jaká byla skutečná vůle stran. Strany zcela evidentně měly na mysli právě Smlouvu o zřízení anonymizována čtyři slova s anonymizována dvě slova podepsanou právnická osoba s.r.o. dne datum a žalovanou dne datum, jak plyne z toho, že žádná jiná obdobná smlouva ani neexistovala; do textu zástavní smlouvy bylo zjevným nedopatřením zapsáno datum, kdy byla uzavřena samotná zástavní smlouva. Skutečná vůle účastníků zástavní smlouvy v okamžiku jejího uzavírání tedy jednoznačně směřovala k tomu, aby zřizovaným zástavním právem byly zajištěny pohledávky právě z této Smlouvy o zřízení anonymizována čtyři slova s anonymizována dvě slova (k výkladu projevu vůle srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1102/2008, sp. zn. 22 Cdo 2531/2005, rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 625/03, sp. zn. III. ÚS 3900/12, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 303/2004). Přestože tedy uvedení data datum v zástavní smlouvě je určitou nepřesností, nezpůsobuje to v žádném případně neplatnost zástavní smlouvy jako důsledek její neurčitosti.

22. Uvedené závěry jen potvrzuje následně uzavřená smlouva o dobrovolném prodeji zástav ze dne datum, v níž účastníci tohoto řízení, stejně jako právnická osoba s.r.o. a další subjekty, v zásadě potvrdili své závazky z předchozích smluv včetně smluv zástavních a nevznesli jakékoliv pochybnosti či výhrady proti jejich platnosti, určitosti a proti povinnostem z nich plynoucím. Ostatně z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobce na údajnou neurčitost či neplatnost zástavní smlouvy poukázal dříve než v roce rok, tedy anonymizováno let po uzavření zástavní smlouvy; samotná délka této doby sice nemá sama o sobě vliv na přesnost formulace ve smlouvě uzavřené v roce rok, svědčí ale o tom, že žalobce po celou tuto dobu neměl výhrady proti nyní napadenému zástavnímu právu.

23. Z uvedeného tedy vyplývá, že zástavní smlouva ze dne datum byla ve smyslu ustanovení § 37, § 155 a § 156 obč. zák. platně sjednána, když zajišťované pohledávky jsou v ní vymezeny dostatečně určitě, zástavní právo podle této smlouvy proto náležitě vzniklo a je správně zapsáno v katastru nemovitostí. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítnul.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tedy ve výroku II. žalované přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva, neboť měla ve věci plný úspěch, přičemž výše těchto účelně vynaložených nákladů sestává z odměny za zastoupení advokátem ve výši částka za pět úkonů právní služby dle § 7, § 9 odst. 4 písm. b/, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po částka a jeden úkon po částka (příprava a převzetí věci; sepis vyjádření k žalobě z datum; sepis vyjádření z datum; sepis vyjádření z datum; účast u jednání soudu datum; účast u jednání soudu datum – jen vyhlášení rozsudku, přiznána poloviční odměna), dále z náhrady hotových výdajů v částce částka za 6 úkonů právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (po částka za jeden úkon právní služby), dále v souvislosti s jednáním dne datum cestovné ve výši částka (účtována cesta vozem registrační značka k jednání z obec do obec a zpět, tj. 730 km po částka (jelikož ve vyúčtování nebyla uvedena ujetá vzdálenost, vyšel soud z údaje z portálu webová adresa, podle něhož cesta z obec do obec – ulice ulice měří 365 km), při ceně nafty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. částka za 1 litr a spotřebě dle technického průkazu 8,1 l číslo km, s připočtením paušální náhrady částka za 1 km), dále v souvislosti s jednáním dne datum cestovné ve výši částka (účtována cesta vlakem, cena doložena jízdenkou), dále náhrada za ztrátu času cestami k soudu ve výši částka (za 32 půlhodin po částka dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále 21% daně z přidané hodnoty ke všem položkám, tzn. DPH ve výši částka dle ust. § 137 odst. 1, odst. 3 o.s.ř., celkem tedy po zaokrouhlení na celé Kč dosáhla náhrada nákladů výše částka. Bylo přiznáno cestovné a náhrada za ztrátu času v plné výši, když soudu je sice známo, že právní zástupce žalované se v uvedených dnech účastnil ještě jednání v související věci sp. zn. 61 C 81/2019, v ní však tyto položky naopak nebyly účtovány. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je nutno zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované. Lhůta k zaplacení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro rozhodnutí o jiné lhůtě splatnosti.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.