OSOV 27 C 149/2022-45

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 37 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 37 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 356,40 Kč za dobu od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč za dobu od datum do datum, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 28 956,40 Kč za dobu od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 536,10 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 16 446,14 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 37 600 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 16 446,14 Kč za dobu od datum do datum – smluvní úroky, resp. v částce 5 536,10 Kč za dobu od datum do datum – úroky z prodlení) z titulu smlouvu o půjčce číslo ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností x právnická osoba, IČO, sídlem adresa. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni spolu s dalšími poplatky (úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 10 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 000 Kč) vrátit v 58 týdenních splátkách ve výši

1 500 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku ve výši 49 400 Kč, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 28 956,40 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 8 643,60 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se vyjádřila podáním doručeným soudu dne datum toliko tak, že žádá o odložení nebo o splátkový kalendář.

3. K ústnímu jednání dne datum se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaná svou neúčast omluvila podáním doručeným soudu dne datum, když uvedla, že se nemůže dostavit, neboť je ve vazební věznici, avšak o odročení jednání nepožádala. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Smlouva o půjčce opatřená datem datum, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná vrátit poskytnutou částku včetně dalších plateb, celkem 87 000 Kč. V listině je mj. uvedeno, že„ zákazník tímto potvrzuje, že peněžní prostředky byly zákazníkovi vyplaceny v hotovosti (…) při podepsání této Smlouvy (…).“ Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště. Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalované.

6. Z listiny označené jako Zákaznická karta označená datem datum, že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalované uvedeny zejména tyto údaje: nejvyšší dosažené vzdělání: středoškolské; počet nezaopatřených dětí: 3; druh bydlení – nájemník; domácnost – partner/ka, od června 2008; zaměstnání – v domácnosti od roku 2005, péče o osobu blízkou; zápůjčka/úvěr v současnosti u příjmení jméno či mimo příjmení jméno – ne; půjčka/úvěr v současnosti mimo příjmení jméno – ano, příjmení příjmení, celková částka - 46 000 Kč, měsíční splátka – 1 400 Kč; měsíční příjmy – celkem 26 500 Kč (25 000 Kč státní sociální dávky; 1 500 ostatní příjmy); měsíční výdaje – 15 400 Kč (6 000 Kč inkaso, výdaje domácnosti 8 000 Kč, splátky úvěrů 1 400 Kč); použitelný příjem 11 100 Kč; dokumenty k ověření finanční situace žadatele – výpis z účtu, SIPO, výměr podpory/důchodu. Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalované.

7. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. číslo včetně příslušných stran seznamu postoupených pohledávek, že pohledávka za žalovanou vyplývající ze shora jmenované smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.

8. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum, že právní předchůdkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky do deseti dnů od obdržení dopisu; toto oznámení zaslala právní předchůdkyně na adresu žalované uvedenou ve smlouvě.

9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne datum dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami vrátit; právní předchůdkyně žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit; žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně právě částku 50 000 Kč a doposud uhradila toliko 49 400 Kč; právní předchůdkyně žalobkyně poprvé vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky dne datum do deseti dnů od obdržení výzvy.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce

12. Dle ust. § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen„ ZoSÚ10“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Dle § 9 odst. 1 ZoSÚ10, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1879 a násl. o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud nejprve uzavírá, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou.

18. Soud pak uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. příjmení relevanci pak v projednávaném sporu má citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ10, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Dále podepsaný soud konstatuje, že optikou eurokonformního výkladu § 9 odst. 1 ZoSÚ10 s přihlédnutím k požadavkům směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 nutno dospět k závěru, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 9 odst. 1 ZosÚ10 způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě sice obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, avšak k tomuto svému tvrzení předložila toliko Kartu zákazníka, ze které však nelze zjistit, zda a jak právní předchůdkyně žalobkyně údaje sdělené žalovanou ověřovala. U jednání dne datum soud proto sdělil žalobkyni, že s ohledem na shora citovanou judikaturu nemá z dosud provedených důkazů za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Zároveň soud poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit a předložit další důkazy k tomu, jak právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet, kdy je třeba zkoumat příjmy i výdaje žalované a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně po tomto poučení soudu žádné další důkazy neoznačila a již označené nepředložila. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv informace a důkazy o tom, že by právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno a v důsledku toho soud dovodil absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (shora citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ10, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

21. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úrocích a jiných platbách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s ust. § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 600 Kč vrátit (právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku ve výši 50 000 Kč a žalovaná doposud žalobkyni uhradila 49 400 Kč). Soud vzal za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, které jí byla odesláno datum, soud tak má podle ust. § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy, tudíž se žalovaná dostala do prodlení datum a žalobkyně tak má podle § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého převážně procesně úspěšnější žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.