OSOV 35 C 51/2024-35

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Kristýnou Černou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 468 715,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 327 001 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 327 001 Kč od 3. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 141 714,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 218,70 Kč za dobu od 15. 9. 2023 do 16. 1. 2024, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 465 762,82 Kč od 17. 1. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 465 762,82 Kč od 27. 1. 2024 do 2. 2. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 138 761,82 Kč od 3. 2. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 327 001 Kč od 3. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 028 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 468 715,82 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 5. 10. 2021, na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) provozující službu Anonymizováno po ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 520 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 400 Kč a pojistným v měsíčních splátkách po 7 971 Kč. Žalovaný však splátky řádně hradil jen od 15. 10. 2021 do 15. 9. 2023, poté ještě zaplatil dne 19. 10. 2023 částku 195 Kč, celkem tak zaplatil 192 999 Kč. Dále již předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni nic neuhradil ani po zesplatnění, ke kterému došlo dopisem ze dne 17. 1. 2024. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazeného zbytku jistiny ve výši 465 762,82 Kč, kapitalizovaného úroku v celkové výši 17 218,70 Kč od 15. 9. 2023 do 16. 1. 2024, úroku ve výši 10,99 % ročně od 17. 1. 2024 do zaplacení, pojistného ve výši 1 953 Kč a dále též smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za opožděnou úhradu splátek (splatných dne 15. 10. 2023 a 15. 11. 2023) a úroku z prodlení v zákonné výši od 27. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání se žalovaný nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a na základě provedeného dokazování vzal za prokázané následující skutečnosti. Z listiny označené jako smlouva o úvěru ze dne 5. 9. 2021 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzení o zaslání potvrzovací sms soud zjistil, že se v této listině předchůdkyně žalobkyně, poskytovatelka služby Anonymizováno, zavazuje poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 520 000 Kč a žalovaný se zavazuje vrátit včetně úroku, poplatku a pojistného celkovou částku ve výši 878 204,92 Kč ve 120 měsíčních splátkách po 7 971 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci (7 320 Kč + 651 Kč pojistné). Z listiny označené jako potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že v rámci zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně zaznačila do formuláře zejména následující informace o žalovaném. Hlavní příjem: ze zaměstnání, výše čistého měsíčního příjmu: 32 000 Kč, zaměstnavatel: Anonymizováno adresa, příspěvková organizace, příjmy ostatních členů domácnosti: 0 Kč, rodinný stav: svobodný, druh bydlení: v nájmu, počet dětí: 0, celkové výdaje včetně splátek úvěrů: 20 000 Kč, doklad pro ověření příjmů: bankovní výpis, ověření v BRKI a NRKI: ano, ověření v registru SOLUS: OK, ověření v insolvenčním rejstříku: ano, ověření v centrální evidenci exekucí: nebylo identifikováno riziko exekuce, splátky dle úvěrových registrů: 2 407 Kč (zbývající jistina 97 799 Kč), 7 063 Kč (zbývající jistina 588 026 Kč), 2 410 Kč (zbývající jistina 153 811 Kč), 1 519 Kč (zbývající jistina 33 996 Kč). Doplňující informace: externí refinancování úvěrů ve výši 33 996 Kč a 97 799 Kč. Z listiny označené úvěrová zpráva z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že v době uzavření smlouvy měl žalovaný další nesplacené úvěry, a to tři splátkové (celková výše měsíčních splátek 11 880 Kč, zbývající částka 1 171 785 Kč, nesplacená částka po splatnosti 0) a jednu kreditní kartu, dále je zde evidováno šest ukončených splátkových úvěrů. Z výpisu z účtu žalovaného u právnická osoba Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno. za měsíce červen 2021 až srpen 2021 soud zjistil následující skutečnosti. V červnu 2021 činil konečný zůstatek žalovaného na úču 4 364,66 Kč, celkové příjmy činily 70 623 Kč a celkové výdaje 105 473,51 Kč. Příjem sestává zejména z příchozí platby od Anonymizováno adresa, příspěvková organizace, ve výši 68 623 Kč. Výdaje jsou pak tvořeny splátkami úvěrů a dále převážně transakcemi platební kartou ve výši desítek, stovek až nižších tisíců korun, jsou zde zřejmé platby v lékárnách, drogeriích, supermarketech, restauracích, dále nákupy jízdenek či platby taxislužbám. V červenci 2021 činil konečný zůstatek žalovaného na účtu 241 Kč, celkové příjmy činily 32 474 Kč a celkové výdaje 36 596,80 Kč. Příjem sestává zejména z příchozí platby od Anonymizováno adresa, příspěvková organizace, ve výši 32 174 Kč. Výdaje jsou tvořeny splátkami úvěrů a dalšími několika odchozími platbami. V srpnu 2021 činil konečný zůstatek žalovaného na účtu 254,91 Kč, celkové příjmy činily 37 466 Kč a celkové výdaje 37 452,95 Kč. Příjem sestává zejména z příchozí platby od Anonymizováno adresa, příspěvková organizace, ve výši 32 466 Kč. Výdaje jsou tvořeny splátkami úvěrů, platbou označenou jako úhrada nájmu ve výši 9 330 Kč a dalšími několika odchozími platbami. Z potvrzení o vyplacení úvěru a ze sdělení právnická osoba., soud zjistil, že na bankovní účet č. č. účtu vedený na jméno žalovaného přišla dne 5. 9. 2021 platba ve výši 520 000 Kč od plátce Anonymizováno. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 192 999 Kč. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že dne 1. 12. 2021 bylo do obchodního rejstříku zapsáno, že na základě projektu fúze došlo k fúzi sloučením společnosti jméno FO jméno FO Anonymizováno.Anonymizováno., jakožto nástupnické společnosti, se společností právnická osoba. Jmění zanikající společnosti přešlo na nástupnickou společnost. Z listiny označené jako ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 18. 1. 2024 odeslala předžalobní výzvu ze dne 17. 1. 2024, kterou jej vyzvala k zaplacení celého dluhu do 10 dní.

4. Pokud soud provedl také další důkazy, nezjistil z nich žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí věci. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz nahrávkou telefonického hovoru s žalovaným, neboť jím mělo být prokázáno tvrzení žalobkyně, že její předchůdkyně žalovanému poskytla sice neúčelový úvěr, ale žalovaný měl finanční prostředky zčásti použít na refinancování dvou jiných úvěrů. Tato skutečnost však vyplývá již z předložené listiny potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta.

5. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bankovním převodem dne 5. 9. 2021 částku ve výši 520 000 Kč na základě smlouvy o úvěru z téhož dne. Před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že se žalovaného dotázala na jeho příjmy a výši jeho výdajů, rodinný stav, vyživované osoby a další čerpané úvěry, nezkoumala však, z čeho se skutečné výdaje žalovaného skládají a zjištěné údaje neověřila vyjma prověření dalších úvěrů žalovaného v nebankovním registru klientských informací a ověření příjmů za poslední tři měsíce výpisem z účtu žalovaného. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni uhradil postupně pouze 192 999 Kč, ačkoli jej žalobkyně, na kterou pohledávka přešla jako součást jmění předchůdkyně žalobkyně na základě sloučení předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní ke dni 1. 12. 2021, vyzvala k zaplacení dluhu do 10 dnů dopisem ze dne 17. 1. 2024, odeslaným dne 18. 1. 2024.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Po právním posouzení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Soud nejprve posuzoval, zda předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., a dospěl k závěru, že nikoli. Žalovaný je ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, v postavení spotřebitele, a proto se dle § 2 ZSÚ na jejich vztah použije také tento zákon, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Žalobkyně však ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a jeho případné další dluhy, jak jí ukládá § 86 ZSÚ, aby vyhodnotila, zda žalovanému jeho majetková situace umožňuje splnit dluh ve lhůtě splatnosti. Již ze samotného formuláře nazvaného posouzení úvěruschopnosti klienta je zřejmé, že schopnost žalovaného splácet úvěr není řádně v podstatném rozsahu zkoumána. Je patrno, že se předchůdkyně žalobkyně nezabývala skutečnými výdaji žalovaného, což ostatně ani netvrdila, nýbrž uvedla, že sdělené výdaje porovnala s normativními náklady na bydlení a s částkou životního minima. Ze skutečných výdajů se zajímala pouze o výši splátek dalších úvěrů žalovaného. Nezkoumala, z čeho se skládají další výdaje žalovaného, které jistě má minimálně na bydlení, stravování, ošacení, drogerii, léky, náklady na dopravu, také lze předpokládat výdaje spojené s trávením volného času, platby za telefon, internet, příležitostný nákup předmětů osobní potřeby, vybavení domácnosti apod. Ani příjmová stránka žalovaného není zkoumána skutečně pečlivě, není zřejmé, zda má žalovaný sjednán pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, zda není ve zkušební době. Žalobkyně se tak poměry žalovaného nezabývala v potřebném rozsahu. Navíc nepředložila důkazy, kterými by prokázala, že by zejména žalovaným uvedené výdaje dostatečným způsobem ověřila. Předložené důkazy neposkytují skutečný obraz o hospodaření žalovaného v delším časovém horizontu. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Na závěru o nesplnění povinnosti zabývat se skutečnými výdaji žalovaného nic nemění skutečnost, že žalovaný měl část poskytnutých finančních prostředků použít na refinancování dvou jiných úvěrů v celkové výši okolo 130 000 Kč. Žalobkyně totiž byla povinna zkoumat i další pravidelné výdaje žalovaného, tedy nejen výši splátek dalších úvěrů. Ostatně po úplném uhrazení tvrzených dvou úvěrů by žalovaný i nadále byl povinen hradit splátky na zbývající dluhy v celkové výši přibližně 9 500 Kč měsíčně. Ze stejného důvodu na právním závěru nic nemění skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala v registrech. Navíc informace zjištěné z úvěrové zprávy, dle které žalovaný splácel v době uzavření smlouvy větší počet úvěrů a nesplacená částka přesahovala milion korun, současně již 6 dalších úvěrů splatil, nasvědčují spíše tomu, že žalovaný měl již delší dobu závažné finanční problémy, které se snažil „hasit“ uzavíráním dalších a dalších úvěrových smluv. Závěry úvěrové zprávy ve spojení s poznatky zjištěnými z výpisu z účtu žalovaného, dle kterého žalovaný na účtu neměl na konci měsíců červen až srpen 2021 téměř žádný zůstatek, v měsíci červnu 2021 mu přišlo na účet od zaměstnavatele dokonce 70 000 Kč a žalovaný tuto částku v podstatě obratem utratil, měly být pro předchůdkyni žalobkyně naopak impulzem k podrobnějšímu zkoumání poměrů žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála a žalovanému poskytla bez jakéhokoli zajištění dalších 520 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, je smlouva o úvěru ze dne 5. 9. 2021 absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 o. z. Dle jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZSÚ by sice soud měl přihlížet k neplatnosti smlouvy pouze k námitce spotřebitele, toto ustanovení je ale nutno vyložit eurokonformně v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen „směrnice 2008/48/ES). Česká právní úprava, stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele pouze relativní neplatnost, je totiž v rozporu s požadavky směrnice 2008/48/ES, jelikož zakotvuje nižší standard ochrany spotřebitele. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je proto nutno vykládat tak, že soud zkoumá z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 OPR). Nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit činí smlouvu od počátku absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Uvedený přístup je naplněním zásady ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K neplatnosti smlouvy o úvěru tak soud přihlédl i bez námitky žalovaného.

11. V řízení však současně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu, na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, částku 520 000 Kč a žalovaný se tak přijetím finančních prostředků bezdůvodně obohatil, proto je povinen toto bezdůvodné obohacení ve výši 520 000 Kč vrátit dle § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil celkem 192 999 Kč a žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni zaplatil vyšší částku, proto soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni nevrácenou část jistiny ve výši 327 001 Kč. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává dle § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy věřitele. Žalobkyně žalovaného poprvé prokazatelně vyzvala k zaplacení celé dlužné částky výzvou ze dne 17. 1. 2024, odeslanou dne 18. 1. 2024. Dle § 573 o. z. se tak má za to, že žalovanému zásilka došla dne 23. 1. 2024, a žalovaný byl následně povinen uhradit dlužnou částku dle výzvy do 2. 2. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh včas neuhradil, dostal se do prodlení a žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky. Výše úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. závisí na okamžiku počátku prodlení a v případě pohledávek, u nichž nastalo prodlení v první polovině roku 2024, činí 14,75 %. Soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 327 001 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 3. 2. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že procesně úspěšnější žalobkyni přiznal částečnou náhradu nákladů odpovídající míře jejího úspěchu. Pro účely výpočtu poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně soud kapitalizoval předmět řízení (k jistině připočetl příslušenství kapitalizované ke dni rozhodnutí v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Hodnota sporu tak činí 576 633,56 Kč (požadovaná jistina plus kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení) a žalobkyně byla úspěšná co do 361 659,98 Kč (327 001 Kč plus kapitalizovaný úrok z prodlení). Žalobkyně tedy byla úspěšná ze 63 % a neúspěšná z 37 %, a má proto nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 26 % (63% úspěch mínus 37% neúspěch).

13. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 19 337 Kč představující 18 749 Kč za zaplacený soudní poplatek a cestovné za cestu k jednání ve výši 588 Kč (respektive jednu čtvrtinu cestovného, jelikož žalobkyně se téhož dne účastnila u Okresního soudu v Ostravě celkem čtyř jednání). Částka ve výši 588 Kč představuje cestovné za cestu automobilem zn. Škoda Octavia, RZ SPZ, na trase Ostrava – Brno a zpět, celkem najeto 322 km, průměrná spotřeba 4,4 l motorové nafty na 100 km, sazba základní náhrady za 1 km ve výši 5,60 Kč, cena pohonných hmot ve výši 38,70 Kč, dle vyhlášky č. 39/2023 Sb., tzn. celkem 2 352 Kč, z čehož jedna čtvrtina činí 588 Kč. Ve zbytku se žalobkyně náhrady nákladů řízení výslovně vzdala.

14. Soud z výše uvedených důvodů výrokem III. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 028 Kč (26 % z částky 19 337 Kč).

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.