OSOV 38 C 237/2024-17

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Stochovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Anonymizováno bytem Adresa žalované zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka bytem Adresa opatrovníka ⟪LB:lb_004⟫ o vyklizení

I. Žalovaná je povinna vyklidit společné části nacházející se v 1. podzemním podlaží domu na adrese adresa dle plánku půdorysu podlaží, který je nedílnou součástí tohoto výroku, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 15 550 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce Jméno advokáta, advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 5. 8. 2024 se žalobce domáhal po žalované vyklizení společných částí nacházející se v 1. podzemním podlaží domu na adrese adresa dle plánku půdorysu podlaží, který je součástí výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou – společenstvím vlastníků jednotek založenou dle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, zajišťující správu domu na adrese adresa (dále jen jako „Dům“). Žalovaná je členem výše uvedeného společenství vlastníků z titulu vlastnictví bytové jednotky č. Anonymizováno nacházejícího se v Domě. Žalovaná v Domě, a to konkrétně v 1. podzemním podlaží užívá bez právního důvodu společné části domu, tedy aniž by k takovému užívání měla souhlas žalobce či dohodu s ostatními vlastníky jednotek ve smyslu čl. III, písm. B), odst. 12 stanov žalobce. Toto užívání spočívá vtom, že žalovaná má uskladněné věci, konkrétně například krabice, židle, TV, skříně, dveře, lustry, přepravky, koše, krabice, lehátko, prádlo, a to konkrétně v těchto společných částech 1. podzemního podlaží: bývalá prádelna, bývalá mandlovna, předsíň a část chodby tak, jak je vyznačeno na půdorysném plánku. Žalobce před podáním této žaloby vyzval žalovanou přípisem ze dne 23. 1. 2024 k vyklizení společných částí domu v 1. podzemním podlaží, nicméně žalovaná předmětné společné části do dnešního dne nevyklidila. S návrhem žalované na prodloužení lhůty na vyklizení předmětných prostor nesouhlasí.

2. Opatrovník žalované uvedl, že je pravdou, že žalovaná má v uvedených nebytových prostorech SVJ skutečně uložené velké množství věcí z pozůstalosti, má za to, že SVJ dané prostory nepotřebuje, proto nevidí důvod, proč tam ty věci nemít. Žalovaná v zastoupení opatrovníka dále uvedla, že není schopna věci okamžitě vyklidit, protože je musí vytřídit, ale rychlému třídění věcí brání její zdravotní stav. Požádala, aby jí případně ze strany SVJ byla poskytnuta delší lhůta pro vyklizení, a to do konce roku 2025. Odmítla návrh soudu, že by vyklizení na náklady žalované zajistilo SVJ, neboť trvá na tom, že věci si musí vytřídit, nemá je kam dát, protože i její byt je založen množstvím movitých věcí. Žalovaná dále spontánně uvedla, že ze svého bytu do nebytových prostor přináší další věci, protože v bytě se nepohne.

3. Soud provedl dokazování a z nesporných skutkových tvrzení a provedených důkazů vzal za prokázané následující. Z nesporných skutkových tvrzení se podává, že žalovaná má ve společných částech dle vymezení v rámci půdorysného plánku, který je součástí výroku, uloženo množství movitých věcí v jejím vlastnictví při vědomí, že jí nebyl udělen souhlas SVJ ani nemá uzavřenu dohodu o užívání prostor. Strany dále shodně uvedly, že žalovaná do těchto prostor stále přináší další věci ze svého bytu. Z výpisu z Katastru nemovitostí se podává, že vlastnické právo k bytové jednotce č. Anonymizováno spolu s podílem na společných částech o velikosti Anonymizováno v budově č. p. Anonymizováno vedeno na LV č. hodnota svědčí žalované. Z výpisu z OR se podává, že žalobkyně je právní formou společenství vlastníků jednotek. Z listiny označené „půdorysy podlaží“ se podává grafický zákres půdorysu 1. podzemního podlaží, kdy jsou zde barevně vyznačeny prostory, jejichž vyklizení se žalobce touto žalobou domáhá. Z devíti kusů fotografií se podává vizuální vzhled daných prostor a přehled uložených movitých věcí, o kterých žalovaná prohlásila, že jsou jejím vlastnictvím. Z výzvy ze dne 23. 1. 2024 ve spojení s podací stvrzenkou se podává, že je adresována žalované i jejímu opatrovníkovi, kdy tito jsou vyzývání k bezodkladnému vyklizení společných prostor v 1. PP Domu SVJ, a to vystěhováním všech jejích věcí, které se v těchto prostorách nacházejí nejpozději do 15. 2. 2024. Výzva byla předána téhož dne k poštovní přepravě. Z Notářského zápisu sp. zn. Anonymizováno v aktualizovaném znění dle veřejně dostupné Sbírky listin žalobce v obchodním rejstříku se podává mimo jiné obsah stanov Domu, kde pod bodem III písm. B odst. 12 je uvedeno, že statutární orgán společenství zajišťuje kontrolu využití společných částí v porovnání s jejich původním určením; v případě zájmu člena společenství o využití společných částí, včetně společných domovních prostor, uzavírá člen společenství dohodu s ostatními vlastníky jednotek prostřednictvím společenství vlastníků. Dle bodu III písm. B odst. 2 je vlastník jednotky užívat společné části domu a pozemku spolu s ostatními vlastníky jednotek tak, aby nebyla dotčena práva ostatních vlastníků jednotek v domě a jednat tak, aby dodržoval svoje povinnosti vlastníka podle zákona a těchto stanov. Z úřední činnosti je soudu známo, že u zdejšího soudu je vedeno opatrovnické řízení pod sp. zn. Anonymizováno a AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno, ve kterém se žalovaná k datu vydání rozhodnutí nedomohla navrácení svéprávnosti, či omezení jejího rozsahu a zároveň je k datu rozhodnutí soudu stále jejím opatrovníkem pan jméno FO.

4. Na základě uvedeného dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná je vlastníkem bytové jednotky, jejíž správa je zajišťována SVJ. Jako taková je žalovaná povinna dodržovat stanovy SVJ, na jejichž základě je SVJ povinno zajišťovat kontrolu využívání společných částí. Žalovaná ve společných částech Domu ve výroku vymezené části skladuje bez souhlasu SVJ či dohody o užívání prostor movité věci, k jejich vyklizení byla vyzvána výzvou ve stanovené lhůtě. Žalovaná souhlasila s tím, že vymezené prostory využívá a přináší zde i další věci, které původně měla ve své bytové jednotce. Žalovaná je zastoupena opatrovníkem, který jí byl ustanoven soudem a jehož ustanovení nadále k datu rozhodnutí soudu trvá.

5. Dle ust. § 1012 o. z., vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

6. Dle ust. § 1175 odst. 1 o. z., vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části.

7. Na základě provedeného dokazování a nesporných skutečností dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení. Mezi stranami nebylo sporu stran faktu, že žalovaná jakožto vlastník bytové jednotky a s ní souvisejícího podílu na společných částech Domu, využívá bez svolení SVJ či uzavření dohody o užívání prostor ve výroku označené části společné částí Domu. Skladuje zde movité věci, a dokonce zde i další věci přidává, neboť třídí věci ve své bytové jednotce a přebývající odnáší právě do vymezených společných prostor. Soud má za to, že pro právní režim užívání společných prostor lze využít zásadu přiměřenosti (proporcionality) stanovenou obecně v citovaném ustanovení § 1012 o. z. a již jen z ní samotné je možno dovodit, že vlastník jednotky nesmí užívat společné prostory takovým způsobem, který by nad míru přiměřenou poměrům ztížil užívání těchto prostor ostatním vlastníkům jednotek. Přičemž skladování takového množství movitých věcí, jaké bylo zachyceno na předložených fotografiích ve společných prostorách, může bezpochyby ztížit užívání společných prostor ostatním vlastníkům jednotek. Zejména i za situace, kdy sama žalovaná uvedla, že do prostor stále přináší další věci, čímž minimálně ztěžuje průchod daných prostor, odhlédne-li soud od toho, že množství věcí neumožňuje společné rovnoměrné užívání prostor pro všechny vlastníky jednotek. Žalovaná společné prostory užívá nad míru přiměřenou poměrům. Obdobný princip jako ten obecný, stanovený v citovaném ustanovení § 1012 o. z. je pak specifičtěji zákonodárcem zakotven v ustanovení § 1175 odst. 1 o. z., kdy si soud dovoluje odkázat na rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 26 Cdo 2359/2018, kterým byla řešena obdobná situace, kdy docházelo k uskladňování movitých věcí na chodbě před bytem, která je rovněž společným prostorem. Sice se jedná o pravděpodobně vytíženější společný prostor, než je tomu v tomto případě, ale i přesto se soud domnívá, že závěry Nejvyššího soud lze vztáhnout na tento spor. Bylo prokázáno, že žalovaná neoprávněně využívá společné prostory takřka výhradně pro svoji osobní potřebu a brání tak ostatním vlastníkům bytových jednotek a společných částí jejich využití. V tomto směru ani mezi stranami koneckonců nebylo sporu, neboť žalovaná si je bezpochyby vědoma své povinnosti společné části vyklidit, kdy jedinou spornou věcí mezi stranami byl termín vyklizení. Zároveň žalovaná uvedla, že v době, kdy byla sama členem statutárního orgánu Domu, zajišťovala vyklizení předmětných společných částí. Uvedené prokazuje její vědomí, že movité věci nelze v daných prostorách skladovat a je nutno je vyklidit. Co do způsobu a rozsahu užívání společných prostor je žalovaná vázána rovněž ust. § 1176 o. z., kdy vznikem vlastnického práva k jednotce vzniká vlastníku jednotky povinnost řídit se pravidly pro správu domu a pro užívání společných částí, vlastníka jednotky zavazují nejen pravidla stanovená zákonnými ustanoveními o bytovém spoluvlastnictví (v dané věci § 1175 o. z.), ale i pravidla určená jiným způsobem. Zde má soud na mysli pravidla, která jsou obsažená ve stanovách SVJ. Dle stanov se žalovaná zavázala k totožné povinnosti dané zmíněnými zákonnými ustanoveními, tedy užívat společné části domu a pozemku spolu s ostatními vlastníky jednotek tak, aby nebyla dotčena práva ostatních vlastníků jednotek v domě a jednat tak, aby dodržovala svoje povinnosti vlastníka podle zákona a těchto stanov. Lze tedy uzavřít, že za situace, kdy žalovaná nesporovala svoji povinnost společné prostory vyklidit, ale domáhala se pouze určení jiné lhůty ke splnění její povinnosti, s přihlédnutím k tomu, že žalovaná pokračuje ve své činnosti, kdy do společných prostor stále vnáší další movité věci, ačkoli si je minimálně dle výzvy ze dne 23. 1. 2024 vědoma své povinnosti prostory vyklidit, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a soud jí tak tímto rozhodnutí vyhověl.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a o. s. ř., kdy žalobce měl ve věci plný procesní úspěch. V dané právní věci zástupce žalobce učinil v řízení celkem 4 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání, kvalifikovaná výzva k plnění). Za úkony dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobci náhrada nákladů ve výši odměny za úkon právní služby, přičemž dle § 9 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je 30 000 Kč, což v tomto případě odpovídá sazbě 2 300 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 9 200 Kč. Dále soud žalobci přiznal také paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby, vždy ve výši 3 x 300 Kč a 1 x 450 Kč za úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání, kvalifikovaná výzva k plnění), tj. celkem 1 350 Kč. Dále soud žalobci jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek žalobcem ve výši 5 000 Kč, tj. na nákladech řízení celkem 15 550 Kč, kdy tyto náklady soud považuje za účelně vynaložené.

9. Náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné lhůty pro splnění povinnosti uložené žalované výrokem ad I. než je uvedena v ust. § 160 o. s. ř., byť se jedná o vyklizení společných částí a nikoli bytu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.