OSOV 21 C 145/2025-20

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Petrem Fabianem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 19 228 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,5% z částky 8 500 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 10 728 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 8 500 Kč od 16. 10. 2023 do 18. 7. 2025, 3,5 % z částky 8 500 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném uhrazení částky 19 228 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), která byla uzavřena mezi žalovaným a společností právnická osoba., IČ IČO (dále jen „právní předchůdce“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 500 Kč dne 15. 9. 2023, který se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil. Žalovaný se dále smlouvou o úvěru zavázal v čl. II odst. 1 uhradit úrok ve výši 255 Kč, v čl. II odst. 1 poplatek za úvěr ve výši 3 060 Kč, v čl. VI odst. 1, pododst. 1. 3. 1. poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, v čl. VI odst. 1, podsodst 1. 3. 2 50 Kč za upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za upomínku prostřednictvím e-mailu a 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě dluhu. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a 1 000 Kč za písemné výzvy. Žalovaný byl dále v souladu s čl. VI odst. 1, pododst. 1. 2. 1 povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% z nesplacené jistiny za každý den prodlení do 18. 9. 2025, kdy smlouva limituje výši smluví pokutu do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala také úhradu smluvní pokuty ve výši 4 913 Kč. Vymáhaná pohledávka byla postoupena právním předchůdcem žalobkyně na společnost právnická osoba, IČ IČO, která postoupila pohledávku na společnost právnická osoba, IČ IČO žalobkyně, která pohledávku postoupila na žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.

4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 14. 9. 2023 soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž obsah odpovídá výše uvedeným tvrzením žalobkyně. Z potvrzení o platbě ze dne 15. 9. 2023 soud zjistil, že žalovanému byla na základě smlouvy o úvěru právním předchůdcem žalobkyně vyplacena na účet částka ve výši 8 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávke ze dne 1. 3. 2024 soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na společnost právnická osoba Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024 soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla postoupena dále na společnost právnická osoba Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2024 soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla postoupena dále na žalobkyni. Z podacího archu ze dne 11. 7. 2025 a výzvy ze dne 11. 7. 2025 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána výzva k uhrazení vymáhané pohledávky do 7 dnů od odeslání výzvy. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele její právní předchůdce posoudil před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinil na základě jiných nezbytných zdrojů. V řízení nebylo prokázáno ani základní ověření příjmů a výdajů žalovaného právním předchůdcem žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně tedy dostatečně nezjistil příjmy a výdaje spotřebitele a nesplnil tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru).

12. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, strany smlouvy si plnili na základě neplatné smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí právním předchůdcem žalobkyně částky ve výši 8 500 Kč žalovanému a postoupení vymáhané pohledávky podle § 1879 o. z. právním předchůdcem žalobkyně a následujícími postupiteli na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku ve výši 8 500 Kč. Žalovanému byla také v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. uložena povinnost uhradit úroky z prodlení ode dne následujícím po dni splatnosti uvedeném ve výzvě k splacení dluhu. Ve zbytku nároku žalobkyně byla žaloba zamítnuta, neboť tento měl být založen dle tvrzení žalobkyně na absolutně neplatné smlouvě o úvěru a požadované úroky z prodlení byly částečně zamítnuty, neboť byly částečně požadovány za období, kdy žalovaný nebyl v prodlení, případně jejich výše převyšovala výši zákonnou.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně úspěšný žalovaný měl sice nárok na poměrnou výši nákladů řízení, nicméně mu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.