OSPB 11 C 78/2021-132

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Štěpánem Slavíkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, země ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 49 149,23 Kč s příslušenstvím

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 149,23 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 153,13 Kč a dále s úrokem 23,8 % p. a. z částky 50 149,23 Kč od 2. 2. 2021 do 22. 2. 2021, z částky 49 649,23 Kč od 23. 2. 2021 do 15. 4. 2021 a z částky 49 149,23 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 50 149,23 Kč od

2. 2. 2021 do 22. 2. 2021, z částky 49 649,23 Kč od 23. 2. 2021 do 15. 4. 2021 a z částky 49 149,23 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení v částce 27 622 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce předem na účet č. bankovní účet pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 649,23 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o používání kreditní karty anonymizováno, kdy se jedná o smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým limitem do výše 50 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v minimální výši 3 % z čerpaných prostředků, nejméně 50 Kč Smluvní úroky byly sjednány 23,80 % pa.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny a ve výši 23,80 % p.a. z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Žalovaný porušil svou povinnost, když neuhradil splátky za měsíc měsíc, měsíc a měsíc rok, a proto žalobkyně smlouvu vypověděla, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 24. 4. 2020. Dne 22. 2. 2021 žalovaný uhradil částku 500 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu úvěru. Žalovanou částku představuje dlužná jistina. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizovaný úrok 13 153,13 Kč (tj. úrok 23,80 % p.a. z dlužné jistiny úvěru od 3. 10. 2014 do 1. 2. 2021), úrok 23,80 % p.a. z částky 50 149,23 Kč od

2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný svým obsahem odpor s tím, že si je plně vědom svého dluhu a požádal o úhradu dluhu ve splátkách. Žalovaný uvedl, že je údaje o zdravotním stavu anonymizováno 7 slov a nikoli vlastní vinou se dostal do finanční tísně. Dále uvedl, že jeho příjem anonymizováno činí částka měsíčně, z čehož není schopen celou dlužnou částku uhradit. Dále uvedl, že je schopen splácet částku 1 500 Kč měsíčně.

23. 2. 2021 do zaplacení.

3. Usnesením ze dne 31. 5. 2021 č. j. 11 C 78/2021 soud řízení co do částky 500 Kč zastavil, neboť žalovaný dne 15. 4. 2021 (tj. po podání žaloby) tuto částku žalobkyni na jistinu pohledávky uhradil.

4. K jednání ve věci samé se žalovaný nedostavil po předchozí omluvě, a proto soud postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o používání kreditní karty č. číslo bankovní účet uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 3. 10. 2014 prostředky komunikace na dálku, tj. prostřednictvím internetového bankovnictví, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu anonymizováno a úvěr až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet minimální částkou stanovenou v Podmínkách pro kreditní karty. Dle smlouvy činila celková splatná částka vypočítaná ke dni uzavření smlouvy částku 56 676 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,80 % ročně. V případě prodlení se splácením dlužné jistiny se smluvní strany dohodly, že splatná jistina až do doby jejího úplného splacení bude úročena výpůjční úrokovou sazbou ve výši 23,80 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy jsou Podmínky pro kreditní karty a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně doložila elektronickým záznamem žádosti o úvěr. Dle podmínek pro vydávání a používání kreditních karet mBank výše minimální splátky úvěru činí 3 % debetního zůstatku úvěrového účtu ke konci posledního dne daného zúčtovacího cyklu, nejméně však částku 50 Kč. Dle historie úvěru žalovaný čerpal úvěr do úvěrového limitu 50 000 Kč. Dle výpisů z osobního účtu žalovaného vedeného u žalobkyně žalovaný měl stálý příjem v podobě příjem anonymizováno, příjem anonymizována tři slova a dalších příjmů, kdy docházelo k pravidelným pohybům finančních prostředků na účtu žalovaného. Dopisem ze dne 24. 4. 2020 žalobkyně vypověděla smlouvu o používání kreditní karty mBank, neboť žalovaný nesplatil minimální splátku úvěru. Dle přehledu rozpadu dluhu činil dluh žalovaného vůči žalobkyni ke dni

20. 8. 2019 částku 50 000 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 4. 2. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky.

6. S ohledem na datum sjednání úvěru vycházel soud při právním posouzení věci ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.

7. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť ji uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).

9. Žalobkyně dále doložila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to minimálně výpisy z osobního účtu žalovaného.

10. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně žalovanému dle předložených důkazů poskytla spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty, a to v plné výši, tedy ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se naproti tomu zavázal úvěr řádně a včas splácet v minimálních splátkách, avšak porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, když se dostal se s úhradou splátek do prodlení, v důsledku čehož došlo k vypovězení smlouvy.

11. Žalovaný navíc tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 49 149,23 Kč s kapitalizovaným úrokem 13 153,13 Kč (tj. smluvní úrok 23,80 % p.a. z dlužné jistiny úvěru od 3. 10. 2014 do 1. 2. 2021) a dále s úrokem 23,8 % p. a. z částky 50 149,23 Kč od 2. 2. 2021 do 22. 2. 2021, z částky 49 649,23 Kč od 23. 2. 2021 do 15. 4. 2021 a z částky 49 149,23 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10,00 % p. a. z částky 50 149,23 Kč od 2. 2. 2021 do 22. 2. 2021, z částky 49 649,23 Kč od 23. 2. 2021 do 15. 4. 2021 a z částky 49 149,23 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení.

12. Sjednané smluvní úroky ve výši 23,8 % ročně pak považuje soud za zcela přiměřené, v souladu s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR a tedy za platně sjednané. Soud žalobkyni dále přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 622 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají z 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání soudu dne datum, účast na jednání soudu dne datum, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 26. 5. 2021) po 3 100 Kč, tj. 18 600 Kč, 6 paušálních náhrad výdajů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínky, žaloba, účast na jednání soudu dne datum, účast na jednání soudu dne datum, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 26. 5. 2021) po 300 Kč, tj. 1 800 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů, tj. cestovného (cesta obec - obec a zpět na jednání soudu dne datum, tj. cestovné autobusem 2 x 68 Kč) ve výši 136 Kč, cestovné (cesta obec - obec a zpět na jednání soudu dne datum, tj. cestovné autobusem ve výši 180 Kč, kdy žalobkyni byla přiznána ½ nákladů na cestovného z důvodu konání dalšího jednání v jiné věci, kdy žalobkyně takto náklady vyčíslila) ve výši 90 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč (4 půl hodin po 100 Kč za cestu na jednání soudu dne datum) náhrady za promeškaný čas ve výši 200 Kč (2 půl hodiny po 100 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada za promeškaný čas za 2 půl hodiny, jinak by měla nárok na 4 půl hodiny, avšak žalobkyně se téhož dne účastnila dalšího řízení v jiné věci, a současně ½ nákladů na promeškaný čas žalobkyně požaduje), 21 % DPH počítané z částky 21 000 Kč (tj. součet odměny za právní zastoupení, paušálních náhrad výdajů a náhrady za promeškaný čas), tj. ve výši 4 410 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 1 986 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v podobě odměny advokáta za vyjádření k odporu ze dne 19. 5. 2021, kdy žalobkyně pouze sdělila, že souhlasí s úhradou dluhu ve splátkách, avšak žalobkyně k tomuto vyjádření nebyla soudem vyzvána a tento úkon bylo možno učinit na jednání soudu dne datum. Přiznáním nákladů řízení za tento úkon by docházelo ke zbytečnému navyšování nákladů řízení. Soud uložil žalovanému povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve stanovené lhůtě k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

14. Soud dále přihlédl k osobním a výdělkovým poměrům žalovaného, který je údaje o zdravotním stavu anonymizováno 6 slov, a dále rovněž k majetkovým poměrů žalovaného, a rozhodl o úhradě dlužné částky včetně náhrady nákladů řízení ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, které soud považuje za přiměřené, a které je žalovaný dle svého sdělení schopen hradit. S výší těchto splátek rovněž souhlasila žalobkyně. Pokud tyto splátky nebude žalovaný respektovat, celý dluh se stane splatným najednou.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, a to písemně ve dvojím vyhotovení.

Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).