OSPB 14 C 77/2021

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Pelcnerem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ evidenčně bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 600 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od 7. 7. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 400 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od 7. 7. 2018 do zaplacení z částky 1 400 Kč, 23,72 % úrok ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení z částky 10 000 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 3 413,04 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne 8. 3. 2021 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu v doplněném znění ze dne 21. 4. 2021, z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. 4. 2021, č. j. 14 C 77/2021-32, byli účastníci vyzváni ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ke zjištění stanovisek k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o.s.ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.

2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyních předložených listinných důkazů s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na částku 10 000 Kč se splatností v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s poslední splátkou 29. 6. 2018, žalovaná se kromě jistiny zavázala zaplatit žalobkyni i částku 7 400 Kč (1 400 Kč smluvní úrok, 2 000 Kč odměna administrativní činnosti a 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek), žalovaná uhradila pouze 1 400 Kč, pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, žalovaná dosud žalobkyni nezaplatila 8 600 Kč, přestože byla o zaplacení upomenuta (§ 2390 a následující, § 1879 a následující občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla jí zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení ve smyslu § 1968 věta první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušnému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení), když lhůta k plnění odpovídala ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. V rozdílu pak byla podaná žaloba s příslušenstvím zamítnuta, neboť soud uzavřel, že v tomto konkrétním případě žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, dostatečným způsobem neověřila schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované), tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy platně, ve smyslu § 1810 a následující občanského zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, tedy na předmětnou smlouvu je třeba hledět jako na absolutně neplatnou, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku (srovnej rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019-75 a ze dne 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu ÚS z 26. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 4129/18), neboť zákaznickou kartu předloženou žalobkyní nelze považovat ze přesvědčivý důkaz (např. i když dlužnice měla deklarovaný příjem z důchodu ve výši 12 188 Kč měsíčně čistého, tak jiné příjmy uvedeny nebyly, i když bylo v oddílu domácnost zaškrtnuto i jiný rodinný příslušník, výdaje na bydlení byly uvedeny částkou 2 000 Kč měsíčně, které jsou značně podhodnocené, byť žalovaná měla kromě trvalého pobytu v obci obec uvedenu adresu místa výběru obec a případný další kontakt obec, osobní výdaje byly uvedeny standardní částkou 4 000 Kč, ale měla v době uzavření této smlouvy již úvěr ve výši 6 000 Kč se splátkami 1 000 Kč měsíčně), byť žalovaná současně prohlásila, že jí uvedené údaje jsou„ pravdivé a úplné“. V tomto konkrétním případě nelze postup žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, považovat za dostatečný a naplňující kritérium vynaložení odborné péče, kdy zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá získání informací i z jiných zdrojů, než pouze od dlužníka. Díky tomuto právnímu závěru prvostupňového soudu měla žalovaná vrátit žalobkyni fakticky pouze poskytnuté plnění ve výši úvěru v částce 10 000 Kč, přičemž uhradila 1 400 Kč, takže rozdíl včetně příslušenství byla zavázána uhradit žalobkyni v zákonné lhůtě.

3. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, kdy žalobkyně měla neúspěch v převážné míře a žalované náklady s vedením tohoto sporu dosud nevznikly, proto bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a každý z nich si hradí náklady, které mu s vedením tohoto řízení vznikly, sám.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně ve dvojím vyhotovení.

Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).