OSPB 21 C 33/2023-54

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené anonymizována dvě slova jméno jméno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 29 903,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 690 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 690 Kč od 23. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 16 213,86 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 29 903,86 Kč od 9. 9. 2022 do 22. 10. 2022 a z částky 16 213,86 Kč od 23. 10. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 59,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 3. 1. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 29 903,86 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 29 903,86 Kč za období od 9. 9. 2022 do zaplacení v zákonné výši.

2. Žalobkyně uvedla, že právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Ty se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 29 903,86 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a ze smluvního úroku 4 903,86 Kč splatného nejpozději 8. 9. 2022.

3. Dne 12. 11. 2021 uzavřela žalobkyně s její právní předchůdkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávek se stalo účinným 17. 3. 2022, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek.

4. Žalovaný byl podle žalobkyně prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými její právní předchůdkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána 15. 10. 2022.

5. Žalovaný se ve věci uvedl, že mu dne 11. 10. 2021 právní předchůdkyně žalované na základě smlouvy o úvěru poskytla 25 000 Kč. Na svůj dluh uhradil šest splátek v celkové výši 11 310 Kč. Oznámení o postoupení pohledávky bylo doručeno jeho otci, který se jmenuje stejně a bydlí na stejné adrese jako žalovaný. V tom žalovaný spatřuje„ zásadní chybu“, a toto oznámení považuje za nedoručené. Žalovaný nesouhlasil se zaplacení celé dlužné částky a prohlásil, že je ochoten zaplatit částku„ kolem 13 000 Kč“, které mu zbývá uhradit na jistině

6. K jednání nařízenému ve věci na den 29. 3. 2023 se žalobkyně omluvila. O odročení jednání nepožádala. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně.

7. Z provedeného dokazování se podává:

i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

v. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky. Oznámení spolu s výzvou k plnění odeslala dne 17. 10. 2022 a žalovanému bylo doručeno dne 22. 10. 2023 (oznámení o postoupení pohledávek, výzva k zaplacení ze dne 15. 10. 2022 a výpis ze sledování zásilek). Odeslání dřívější upomínky žalovanému žalobkyně neprokázala.

8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.

16. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně (jako její právní nástupkyně) proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.

17. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:

18. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

19. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).

20. V projednávané věci žalobkyně ke skutečnosti, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, ničeho neuvedla. Soud tedy má za to, že neprokázala schopnost žalovaného splátce žalobkyní poskytnutý úvěr.

21. K uvedenému soud z procesní opatrnosti dodává, že protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 29. 3. 2023, nemohl jí poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy.

22. Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva o úvěru neplatná, a z tohoto titulu tak žádný nárok žalobkyně (smluvní úrok, náklady na upomínání, smluvní pokuty) nevznikl. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 25 000 Kč je plněním bez právního důvodu, (bezdůvodným obohacením), který měl žalovaný povinnost žalobkyni (její právní předchůdkyni) vrátit (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaný na žalovanou pohledávku dosud uhradil 11 310 Kč a její pohledávka tak byla ponížena na 13 690 Kč.

23. Nárok na bezdůvodné obohacení je splatný bez zbytečného odkladu po té, kdy věřitel vyzval žalovaného (dlužníka) k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k hrazení dlužné částky výzvou doručenou dne 22. 10. 2022 (u ostatních předložených upomínek nebylo prokázáno, že byly skutečně žalovanému odeslány). Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a počínaje dnem 23. 10. 2022 tak žalovaný byl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. K námitce žalovaného, že oznámení o postoupení pohledávky nebylo doručeno jemu ale jeho otci, soud uvádí, že podle judikatury Nejvyššího soudu, že projev vůle dojde adresátovi, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, tzn. v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Od okamžiku dojití projevu vůle do sféry adresáta je právní úkon pro jednající subjekt závazný a nelze jej jednostranně odvolat. Není přitom nezbytné, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, a ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 563/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 65/2006, nebo ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1777/2013).

25. V projednávané věci žalovaný na adrese, kam právní předchůdkyně doručovala oznámení o postoupení pohledávky, bydlel, a objektivně tedy mohl zjistit obsah zásilky a tato mu byla doručena. Skutečnost, že na adrese, kam byla zásilka doručována, bydlela také osoba se stejným jménem a příjmení, nelze klást k tíži odesilatele zásilky.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 a 3 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal ve věci úspěšnému nezastoupenému žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59,76 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady řízení sestávají z dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (vyjádření ve věci a účast na jednání), tj. 600 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní.

27. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z celkové výše žalovaného nároku 32 386,29 Kč, který se sestává z částky 29 903,86 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 29 903,86 Kč za období od 9. 9. 2022 do zaplacení kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (29. 3. 2023) na 2 482,43 Kč, a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná, tedy částky 14 578,91 Kč sestavující z 13 690 Kč a zákonného úroku z prodlení z 13 690 Kč za období od 23. 10. 2022 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 29. 3. 2023 na 888,91 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 45,02 % a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 54,98 % a přísluší mu tedy náhrada 9,96 % jeho účelně vynaložených nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Nesplní-li povinná osoba dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).