OSPH01 31 C 63/2018-47

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 997 659,10 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 997 659,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 997 659,10 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05%.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 60 984 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 997 659,10 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že rozsudkem odvolacího soudu - název soudu ze dne 28.6.2016, č.j. 19 Co 57/2016-199 žalobci (v daném řízení v postavení žalovaného) uložil zaplatit jméno příjmení částku 500 000 Kč s příslušenstvím, jméno příjmení částku 300 000 Kč s příslušenstvím a jméno příjmení částku 150 000 Kč (dále i jako„ poškození“), vč. povinnosti zaplatit jim náhradu nákladů řízení každému ve výši 22 847,50 Kč a odvolacího řízení ve výši 7582,20 Kč. Důvodem uvedené žaloby byl nárok poškozených na úhradu nemajetkové újmy způsobené řidičem autobusu žalobce, jenž řídil vozidlo odpovědnostně pojistěného u žalovaného, v němž cestoval syn a bratr poškozených. Celkem tak žalobce na základě uvedeného rozhodnutí uhradil poškozeným částku 1 051 289,10 Kč dne datum a dále náklady řízení soudu ve výši 10 000 Kč, částku 63 630 Kč uhradil viník nehody – řidič příjmení. Žalobce se tak na žalovaném domáhá zaplacení pojistného plnění odpovídající jeho splněné povinnosti dle rozsudku.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout, neboť je nárok žalobce promlčen. Dle žalovaného dnem určující počátek běhu promlčecí doby je den úmrtí poškozeného jméno příjmení, tj. datum, promlčecí doba počala běžet 1 rok po této události, právo na plnění z pojištění se promlčí nejpozději za 3 roky. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne datum, byla podána po uplynutí promlčecí doby. Žalovaný uvedl, že dne datum došlo k dopravní nehodě autobusu provozovaného žalobcem, při níž byl usmrcen jméno příjmení, syn jméno a jméno příjmení a bratr jméno příjmení, a dále, že v roce 2014 vyplatil pojistné plnění – jednorázové odškodnění rodičům a bratrovi, náklady pohřbu, repatriaci tělesných ostatků a náklady právního zastoupení pozůstalých.

3. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících důkazů:

Ze spisu vedeného název soudu sp. zn. 10 C 130/2015 vyplynulo, že se žalobci jméno, jméno a jméno příjmení žalobou ze dne datum na žalovaném název žalobkyně, IČO (dále jako„ anonymizováno“), domáhali zaplacení nemajetkové újmy. Z podání právnická osoba ze dne datum (č.l. 87) vyplynulo, že tato nesouhlasila se svým účastenstvím ani v procesním postavení druhého žalovaného (nebylo tak učiněno k návrhu žalobce, návrh učinila toliko spol. anonymizováno), ani v postavení vedlejšího účastníka na straně žalované, přičemž odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soud ČR, dle něhož nároky dle § 11 a 13 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neodškodňují dle § 6 odst. 2 zák. 168/1999 Sb. Návrhem spol. anonymizováno na přistoupení vedlejšího účastníka na straně žalované ze dne datum se anonymizováno navrhoval, aby soud vyzval právnická osoba, aby přistoupila na stranu žalovanou jako vedlejší účastník. Z rozsudku název soudu ze dne 14.12.2015, č.j. 10 C 130/2015-143 ve znění doplňujícího rozsudku z 25.5.2016, č.j. 10 C 130/2015-177 a ve spojení a ve znění název soudu ze dne 28.6.2016, č.j. 19 Co 57/2016-199 vyplynulo, že spol. anonymizováno byla uložena žalobkyni jméno příjmení povinnost zaplatit částku 500 000 Kč, žalobci jméno příjmení částku 300 000 Kč, žalobci jméno příjmení částku 150 000 Kč, na náhradě nákladů řízení pak povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 22 847,50 Kč za řízení před okresním soudem a částku 7 582,20 Kč za odvolací řízení. Právní moc rozsudku název soudu, č.j. 19 Co 57/2016-199 je vyznačena ke dni datum.

Z informace právnická osoba o výplatě pojistného plnění ze dne datum vyplynulo, že žalovaná na pojistném plnění poškozeným – rodině příjmení poskytla jednorázové odškodnění každému z rodičů dle § 444 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve výši 240 000 Kč, bratrovi ve výši 175 000 Kč, na náklady pohřbu částku 82 642 Kč, náklady na repatriaci ostatků 50 408 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 80 294 Kč.

4. Na základě provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků soud dospěl ke skutkovému závěru, že dne datum došlo k dopravní nehodě, kdy zemřel jméno příjmení. Autobus, jímž jméno příjmení cestoval, byl odpovědnostně pojištěn u žalované, která anonymizováno poskytla pojistné plnění dne datum. Poškození – manželé příjmení a bratr jméno dne datum uplatnili požadavek na zaplacení nemajetkového odškodnění u název soudu, který ve spojení s rozhodnutím název soudu ze dne datum rozhodl o povinnosti spol. anonymizováno uhradit anonymizováno nemajetkovou újmu a náklady řízení, řízení bylo pravomocně ukončeno dne datum. Ačkoli se spol. anonymizováno domáhala, aby do řízení vedeného u název soudu, sp. zn. 10 C 130/2015 vstoupil žalovaný (právnická osoba) ať už v postavení vedlejšího účastníka nebo druhého žalovaného, se svým požadavkem neuspěla. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se na žalovaném domáhal zaplacení pojistného plnění, neboť rodině příjmení zaplatil 997 659,10 Kč.

5. Soud při právním posouzení sporu vyšel z následujících zákonných ustanovení:

Dle ust. § 6 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti způsobené provozem vozidla ve znění do datum, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou škodu na zdraví nebo usmrcením, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Poznámka pod čarou odkazuje na ust. § 442 a násl. občanského zákoníku.

Dle § 8 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění do datum, se právo na plnění z pojištění se promlčí nejpozději za 3 roky; promlčecí doba práva na pojistné plnění počíná běžet za 1 rok po vzniku pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vznikl přímý nárok na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný žádá na pojistiteli úhradu částky, kterou poskytl poškozenému jako náhradu škody, za kterou poškozenému odpovídá.

Dle § 101 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jako„ o.z.“) je promlčecí doba tříletá.

6. Ačkoli žalobce žádal řízení přerušit dle § 109 odst. 1 písm. d) o.s.ř. za účelem žádosti Soudního dvora Evropských společenství o rozhodnutí o předběžné otázce, soud tomuto požadavku nevyhověl. Důvodem je zájem na rychlém a hospodárném vyřešení věci, a skutečnost, že skutkově obdobná věc již byla judikatorně Nejvyšším soudem ČR (viz rozhodnutí z 18.10.2017, sp. zn. 31 Cdo 1704/2016) řešena v souvislostech se směrnicí Rady 72/166 EHS z datum, směrnicí Rady 90/232 EHS z datum, vč. rozhodnutí ESD ve věci C číslo, C číslo. Rozhodnutí pak bylo posuzováno i Ústavním soudem (viz rozhodnutí z datum, sp. zn. II. ÚS 4056/17), kdy ústavní stížnost byla odmítnuta.

7. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ve věci závisí na posouzení vznesené námitky promlčení, soud se nejprve zabýval jejím hodnocením. Předmětem řízení je nárok na pojistné plnění, které se promlčuje dle § 8 zákona o pojistné smlouvě. Počátkem promlčecí doby je okamžik, kdy došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostního práva fyzické osoby ve smyslu ust. § 11 a § 13 o.z.. V posuzovaném případě byl rozhodujícím okamžik úmrtí jméno příjmení, tj. den datum. Promlčecí doba tří let počala běžet za rok po této události. Byla-li žaloba podána dne datum, byla podána po uplynutí promlčecí doby.

8. Soud k námitce žalobce rovněž posuzoval, zda uplatněná námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Soud zvažoval, zda zánik nároku není nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo neuplatnil, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Ačkoli v době právní moci odvolacího rozhodnutí č. j. 19 Co 57/2016-199, tj. 1.8.2016 by byl nárok žalobce promlčen, žalobce s podáním žaloby otálel další 2 roky. Jak již bylo zmíněno, žalobce měl možnost se se svým nárokem na soud obrátit poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o nároku na náhradu nemajetkové újmy anonymizováno, avšak teprve po dvou letech od rozhodnutí odvolacího soudu se na žalovaném domáhal zaplacení pojistného plnění. Pokud žalobce odkazoval na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4757/2016, není tento odkaz případný, zmíněné totiž řeší charakter rozhodnutí o stanovení povinnosti peněžitého zadostiučinění ve vztahu ke splatnosti, resp. možnosti přiznání úroků z prodlení při peněžitém zadostiučinění dle § 13 odst. 2 o.z. V řízení vedeném u zdejšího soudu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 18.10.2017, sp. zn. 31 Cdo 1704/2016, dle kterého:„ Vznik povinnosti pojistitele plnit poškozenému náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 11 a § 13 obč. zák. se přitom váže na zásah do osobnostních práv fyzické osoby, nikoliv až na pravomocné rozhodnutí soudu, které tuto povinnost deklaruje, jak namítá dovolatel. Ostatně již v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 1 Co 63/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo byl odmítnut názor, že v době před rozhodnutím soudu o náhradě nemajetkové újmy v penězích existuje pouze nárok na tuto náhradu a teprve pravomocný soudní rozsudek konstituuje vznik pohledávky a nárok na neexistující pohledávku před rozhodnutím soudu se nemůže promlčet.“ Uvedený spor byl také posuzován Ústavním soudem, který ústavní stížnost usnesením dne datum odmítl (sp. zn. II ÚS 4056/17) jako zjevně neopodstatněnou. Ke stejnému výsledku dospěl i v obdobné věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 151/19. Soud má za to, že v posuzovaném případě se nejednalo o tak výjimečný případ, pro který by uplatnění námitky promlčení bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor žalobce.

9. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť požadavek žalobce již byl promlčený a žalovaný námitku promlčení řádně uplatnil.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 984 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 997 659,10 Kč sestávající z částky 12 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne datum a datum) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 400 Kč ve výši 10 584 Kč. Přestože se v případě žalované jedná o pojišťovnu vybavenou právním aparátem, jde o subjekt soukromého práva, jemuž nelze upřít možnost se nechat zastoupit advokátem, na rozdíl od právního zastoupení státních institucí.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.