OSPH01 39 C 190/2018-43

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Martiny Tvrdkové a přísedících Evou Adamovou a Michaelou Votápkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_003⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení částka s příslušenstvím (náhrada mzdy)

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka.

1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že byla zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne datum od datum ve funkci anonymizováno 6 slov. V anonymizováno rok jí byla doručena výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“). S udělenou výpovědí žalobkyně nesouhlasila a na výboru schůzí dne datum za přítomnosti ředitelky personálního odboru Ing. příjmení vyslovila nesouhlas s ukončením pracovního poměru. Výpovědní důvod považovala žalobkyně za účelový, proto podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu na určení neplatnosti skončení pracovního poměru. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 17 C 126/2015 ze dne 19.4.2016 ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze 30 Co 397/2016 ze dne 25.10.2016 byla žaloba zamítnuta. Nejvyšší soud ČR sp. zn. 21 Cdo 5022/2017 -114 ze dne 21.2.2018 rozhodl, že Rozsudek Městského sodu v obec, č.j. 30 Co 397/2016-127 ze dne 21.2.2018 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze rozhodl pod č.j. 30 Co 397/2016-127 dne 22.5.2018, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum a bylo vykonatelé dne datum. Žalovaná i přes právní moc rozsudku nečinila žádné kroky směřující k rozvázání pracovního poměru ani ke splnění nabídkové povinnosti, nevyplácena ani náhradu platu z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele dle ust. § 208 ZP a nevyplatila ani náhradu mzdy dle ust. § 69 odst. 1 ZP. Z toho důvodu oznámila dne datum žalované, že je připravena nastoupit do zaměstnání a očekává, že jí bude přidělována práce. Následně dne datum uzavřela s žalovanou dohodu o rozvázání pracovního poměru. Z toho důvodu žalobkyně nyní požaduje náhradu platu za období od datum do datum.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne datum a uvedla, že nárok žalobkyně neuznává. Uvedla, že vzhledem k tomu, že výpověď daná žalovanou byla v soudním řízení před zdejším soudem shledána neplatnou, řídí se práva a povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance výlučně kogentními ustanoveními § 69 až 72 ZP. Právní moc rozhodnutí o shledání neplatnosti předmětné výpovědi je datum. Z podané žaloby je nyní zřejmé, že žalobkyně oznámila žalované, že je připravena nastoupit do zaměstnání až dopisem ze dne datum, který byl žalované doručen až dne datum, tedy až po uplynutí vymezeného období. Žalobkyně tak nesplnila svoji povinnost resp. ji splnila až po uplynutí vymezeného období, a proto jí nepřísluší náhrada platu za období od datum do datum. Pro úplnost žalovaná uvedla, že žalobkyni poskytla ve smyslu ust. § 69 odst. 2 ZP náhradu mzdy za prvních šest měsíců po uplynutí výpovědní lhůty, tedy za období od datum do datum. Pokud by se soud s tímto výkladem nespokojil, žalovaná uvedla, že odkazuje na ust. § 69 odst. 2 ZP, které umožňuje snížení náhrady platu soudem v rámci moderačního práva.

3. Při jednání dne datum žalobkyně uvedla, že oznámila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání až datum, nicméně tvrdila, že toto bylo mezi stranami nesporné. Žalovaná věděla, že má žalobkyně zájem na dalším zaměstnávání, nicméně žalobkyně to nikdy předtím písemně neuplatnila.

4. Soud k věci provedl následující dokazování:

5. Z pracovní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou bylo zjištěno, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na pozici referent v odboru kontroly, a to od datum město výkonu práce byla obec. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.

6. Z platového výměru žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně je zařazena do 14 platové třídy v 12. platovém stupni a její plat celkem činí částka.

7. Ze zápisu z projednávání výpovědi p. jméno příjmení ze dne datum u příjmení základní organizace odborů bylo zjištěno, že se paní celé jméno žalobce vyjádřila k jí udělené výpovědi z pracovního poměru a uvedla, že jí před příchodem Ing. jméno příjmení nebylo nikdy nic vytknuto, ale po jejím nástupu zaznamenala snížení odměn a pak v prosinci 2014 již nedostala žádné bez odůvodnění. V lednu 2015 bylo žalobkyni vytčeno, že neplní své pracovní povinnosti, byla ponižována. Atmosféra na jejím odboru je dle žalobkyně velmi špatná. Žalobkyně by i nadále ráda pracovala v útvaru kontroly na MF.

8. Ze zápisu číslo ze schůze výboru základní organizace odborů dne datum bylo zjištěno, že VZO projednal návrh zaměstnavatele na výpověď z pracovního poměru ze strany žalované adresované žalobkyni dle ust. § 52 písm. c) ZP. Bylo projednáno, že dne datum došlo ke zrušení funkčního místa, žalobkyně se v této souvislosti kriticky vyjádřila k personálním vztahům na pracovišti a uvedla, že má zájem nadále pokračovat v práci u žalované.

9. Z výpovědi z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. c) ZP ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná dala žalobkyni výpověď, neboť její funkční místo bylo zrušeno.

10. Ze zápisu ze schůze výboru základní organizace odborů dne datum bylo zjištěno, že zde paní příjmení příjmení poukázala na nedostatky v činnostech vykonávaných pí. příjmení ve funkci vedoucí skupiny kontrolorů a VZO bere na vědomí informaci ŘO o možnosti, aby paní příjmení a pí. celé jméno žalobce, kterým bylo zrušeno jejich místo FM, nastoupily na jiná funkční místa v odb. 69.

11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19.4.2016, č.j. 17 C 126/2015-41 bylo zjištěno, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru ze dne datum doručená žalobkyni žalovanou dne datum, je neplatná. Soud ve svém odůvodnění uvedl, že práce vykonávaná žalobkyní před udělením výpovědi nezanikla ani z části, po jejím odchodu byli přijati zaměstnanci, kteří vykonávali stejnou práci jako žalobkyně. Ve skutečnosti tak organizační změnou došlo ke zrušení 3 funkčních míst a zřízení 3 nových míst, přičemž potřeba v organizační změně deklarovaná nebyla vůbec vyžadována a soud jí považoval za účelovou a uměle vytvořenou. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne datum.

12. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25.10.2016, č.j. 30 Co 397/2016-71 bylo soudem zjištěno, že rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se žaloba o určení neplatnosti výpovědi ze dne datum, doručené žalobkyni žalovanou dne datum, zamítá. Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí uzavřel, že výpověď daná žalobkyni žalovanou dne datum splňuje veškeré jak formální, tak hmotněprávní předpoklady, a proto je na ni třeba hledět jako na platný právní úkon.

13. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.2.2018, č.j. 21 Cdo 5022/2017-114 soud zjistil, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25.10.2016, č.j. 30 Co 397/2016-71 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

14. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.5.2018, č.j. 30 Co 397/2016-127 bylo soudem zjištěno, že rozsudek soudu I. stupně ze dne 19.4.2016, č.j. 17 C 126/2015-41 se potvrzuje. V odůvodnění svého rozhodnutí pak odvolací soud uvedl, že výpověď daná žalobkyni je neplatná, neboť naplnění první organizační změnou deklarovaných cílů nebylo prokázáno, tedy nebylo zjištěno, že by pro žalovanou již nebyla potřebná práce vykonávaná žalobkyní, nebo že by se její rozsah snížil natolik, že by žalovaná nemohla žalobkyni přidělovat práci podle pracovní smlouvy. K nadbytečnosti žalobkyně v souvislosti s první organizační změnou tedy nedošlo.

15. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně adresovaného žalované dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně uvádí, že je připravena nastoupit do zaměstnání a očekává, že jí bude přidělována práce. Zároveň požádala o zaplacení zálohy na náhradu ušlého platu za období šesti měsíců následujících po uplynutí výpovědní doby na základě neplatné výpovědi. Z protokolu vyhodnocení datové zprávy bylo zjištěno, že tento dopis byl žalované doručen dne datum.

16. Ze zápisu z jednání konaného dne datum bylo zjištěno, že se dne datum uskutečnilo jednání mezi žalobkyní a žalovanou ve věci dalšího postupu v rámci stávajícího pracovního poměru žalobkyně k žalované, a to vzhledem k poslednímu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.5.2018, č.j. 30 Co 397/2016-127. Strany se na tomto jednání dohodly, že žalobkyně sdělí žalované nejpozději do datum, zda má zájem o nabídku pracovního místa ze strany zaměstnavatele, popř. zda nebude mít na dalším trvání pracovního poměru zájem.

17. Ze zápisu z jednání konaného dne datum bylo zjištěno, že se uskutečnilo další jednání mezi žalobkyní a žalovanou ve věci dalšího postupu v rámci stávajícího pracovního poměru žalobkyně. Na tomto jednání nabídl zaměstnavatel (žalovaná) žalobkyni volná pracovní místa v 9. platové třídě, a to pracovní místo číslo (referent) a místo číslo v odboru hospodářská správa, dětská skupina. Žalobkyni byly poskytnuty charakteristiky uvedených pracovních pozic, byla seznámena s platovými podmínkami. Účastníci jednání se dohodli, že žalobkyně sdělí žalované, zda některé z nabízených míst přijímá do datum.

18. Z dopisu od žalované ze dne datum bylo soudem zjištěno, že tímto dopisem byla právní zástupkyni žalobkyně zaslána dohoda o rozvázání pracovního poměru žalobkyně ke dni datum. V dopise je uvedeno, že předkládaný návrh dohody byl připraven na základě telefonické informace, že žalobkyně nabídku volných pracovních míst, která jí byla učiněna na jednání dne datum odmítá a bude preferovat rozvázání pracovního poměru. V této souvislosti žalovaná požádala o zaslání písemného odmítnutí nabídky pracovních míst číslo číslo. Zároveň žalovaná sdělila žalobkyni předběžné vyčíslení finančního vyrovnání, a to částkou částka.

19. Z emailu od Ing. jméno příjmení, adresovaného žalobkyni dne datum, bylo zjištěno, že tento jí sděluje platnou hodinovou sazbu pro výpočet náhrady mzdy, která činí částka a v rámci pondělního jednání budou žalobkyni sděleny všechny nezpochybnitelné finanční náležitosti související se stávajícím pracovněprávním vztahem k datum.

20. Ze zápisu z jednání konaného dne datum mezi žalobkyní a žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni informovala o tom, že vzhledem k tomu, že žalobkyně dle dohody žalovanou neinformovala o tom, zda jedno z nabízených pracovních míst přijímá, musela být z provozních důvodů nabídka pracovních míst zúžena pouze na nabídku pracovního místa číslo. Žalobkyně byla vyzvána, aby sdělila, zda toto místo přijímá či nikoliv. Žalobkyně na tomto jednání sdělila, že toto místo nepřijímá. Poté žalobkyně souhlasila s rozvázáním pracovního poměru dohodou k tomuto dni.

21. Z dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovanou bylo zjištěno, že se zaměstnance se zaměstnavatelem dohodli na rozvázání pracovního poměru, kdy pracovní poměr skončí dnem datum. Důvodem rozvázání pracovního poměru jsou důvody uvedené v ust. § 52 písm. c) ZP. Žalobkyni při skončení pracovního poměru proto náleží odstupné podle ust. § 67ZP, a to ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku.

22. Na základě shora uvedeného dokazování soud došel k následujícímu závěru o skutkovém ději: žalobkyně byla u žalované zaměstnána od datum na základě pracovní smlouvy ze dne datum jako referentka v odboru kontroly. Byla zařazena do anonymizováno 7 slov a její plat činil částka. Dne datum jí byla udělena výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. c) ZP, neboť její funkční místo bylo zrušeno. Žalobkyně před tím, než dostala výpověď z pracovního poměru dne datum na schůzi příjmení základní organizace odborů poukazovala na špatnou atmosféru u žalované a uvedla, že i nadále by ráda pracovala v útvaru kontroly na MF. Výpověď z pracovního poměru ze dne datum přezkoumal Obvodní soud pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 126/2015, který ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 397/2016-71 rozhodl, že výpověď z pracovního poměru udělená žalovanou žalobkyni dne datum, je neplatná. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Dne datum žalobkyně zaslala žalované dopis s tím, že je připravena nastoupit do zaměstnání a očekává, že jí bude přidělována práce. Zároveň požádala o zaplacení zálohy na náhradu ušlého platu za období šesti měsíců následujících po uplynutí výpovědní doby na základě neplatné výpovědi. Dne datum a datum a datum se uskutečnilo jednání mezi žalobkyní a žalovanou ve věci dalšího postupu v rámci stávajícího pracovního poměru žalobkyně k žalované, kde jí žalovaná nabízela volná pracovní místa. Výsledkem jednání bylo podepsání dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovanou.

23. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

24. Dle ust. § 69 odst. 1 ZP dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

25. Dle ust. § 69 odst. 3 ZP rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou a) byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby, b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.

26. Dle ust. § 582 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních.

27. Na základě shora uvedeného skutkového a právního stavu soud došel k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně uplatnila u soudu nárok na náhradu mzdy dle ust. § 69 odst. 1 ZP s ohledem na pravomocné rozhodnutí zdejšího soudu, sp. zn. 17 C 126/2015, kterým byla shledána výpověď z pracovního poměru udělená žalobkyni za neplatnou. Žalobkyně sama uvedla, že písemně oznámila žalobkyni, že trvá na dalším zaměstnávání dopisem, dne datum, tedy po právní moci rozhodnutí ve věci 17 C 126/2015 (PM 28.6.2018). K uvedenému soud uvádí, že pokud zaměstnance dostane výpověď z pracovního poměru, kterou považuje za neplatnou, musí v rámci dosažení pokračování pracovního poměru jednak podat u soudu žalobu o určení, že rozvázání pracovního poměru je neplatné, jednak se dovolat u zaměstnavatele neplatnosti rozvázání pracovního poměru a dále písemně oznámit zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. Oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání, přitom musí mít dle ust. § 69 odst. 1 ZP písemnou formu. Nedodržení písemné formy, které nelze dodatečně zhojit, neboť jde o jednostranné právní jednání, způsobuje absolutní neplatnost (shora uvedené ust. § 582 odst. 1 NOZ). Soud dále uvádí, že oznámení, že zaměstnanec trvá na dalším zaměstnávání, může zaměstnance učinit až do doby platného skončení pracovního poměru, nejpozději však do rozhodnutí soudu, jímž bylo řízení o žalobě o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru pravomocně skončeno a kterým byla určena neplatnost rozvázání pracovního poměru (shodně příjmení příjmení, komentář k ust. § 69 odst. 1 ZP a rovněž rozsudek NS ČR, sp. zn. 21 Cdo 2905/2000 (R 77/2002)). Dále soud připomíná, že toto jednostranné oznámení o trvání na dalším zaměstnávání může mít v písemné podobě jakoukoliv obsahovou formu, může být výslovné, ale i jiné, ze kterého by vyplýval požadavek zaměstnance na dalším zaměstnávání, např. pokud již v žalobě vedle neplatnosti výpovědi domáhá rovněž náhrady mzdy ve smyslu ust. § 69 odst. 1 ZP. Nicméně tento požadavek není naplněn, pokud zaměstnanec uplatní u soudu pouze žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2369/2000 oznámení zaměstnance, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, nahrazuje jen taková žaloba, v níž zaměstnanec uplatnil nejen neplatnost rozvázání pracovního poměru, ale také požadavek na náhradu mzdy ve smyslu ust. § 61 odst. 1 ZP. Aplikací na tento konkrétní případ soud uvádí, že žalobkyně učinila jednostranný projev vůle, kterým uvedla, že trvá na dalším zaměstnávání až po právní moci rozhodnutí o žalobě na neplatnost rozvázání pracovního poměru. Učinila tak datum. Námitka žalobkyně učiněná při jednání dne datum, že tato skutečnost byla mezi stranami nesporná, neboť žalovaná věděla, že žalobkyně má zájem na dalším zaměstnávání, nemůže přes absenci písemné formy obstát. Zároveň soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně o tom, že oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání na schůzkách odborové organizace. Oznámení požadavku dalšího zaměstnávání musí mít písemnou formu a být adresováno přímo žalované. Zároveň soud uvádí, že ani žaloba o náhradu mzdy nebyla podána před právní mocí rozhodnutí o neplatnosti výpovědi, neboť tuto žalobu o náhradu mzdy podala žalobkyně až dne datum. S ohledem na vše uvedené soud uzavírá, že žalobkyně do doby pravomocného skončení řízení pod sp. zn. 17 C 126/2015, (PM 28. 6. 2018), neučinila písemný požadavek, aby jí žalovaná dále zaměstnávala.

28. S ohledem na výše uvedené, kdy byla výpověď žalobkyně ze dne datum shledána pravomocným rozhodnutím soudu neplatnou, ale žalobkyně neoznámila, že trvá na tom, aby jí žalovaná dále zaměstnávala, nastává fikce rozvázání pracovního poměru dohodou. Na základě této fikce končí pracovní poměr dnem, v němž uplynula výpovědní doba, byla-li dána neplatná výpověď nebo bylo zaměstnanci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru nebo zrušení pracovního poměru ve zkušební době, měl-li být pracovní poměr rozvázán tímto neplatným zrušením. Fikce skončení pracovního poměru nastává, nedohodnou-li se zaměstnavatel se zaměstnancem na jiném dni skončení pracovního poměru. Aplikací na tento případ soud uvádí, že žalobkyni byla dána výpověď z pracovního poměru dne datum, výpovědní doba počala běžet datum a skončila datum. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesdělila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, uplatní se fikce uvedená v ust. § 69 odst. 3 ZP, tedy pracovní poměr skončil dohodou ke dni uplynutí výpovědní doby, tj. ke dni datum. K uzavřené dohodě o rozvázání pracovního poměru mezi žalobkyní a žalovanou ze dne datum soud uvádí, že tuto považuje za neplatnou, neboť tato byla uzavřena až poté, kdy pracovní poměr byl skončen s ohledem na ust. § 69 odst. 3 ZP fikcí.

29. Soud tedy ve věci uzavírá, že vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně poté, co jí byla doručena výpověď z pracovního poměru ze dne datum až do právní moci rozhodnutí zdejšího soudu dne datum, kterým byla shledána výpověď z pracovního poměru ze dne datum neplatnou, neoznámila, že trvá na dalším zaměstnávání, nenaleží žalobkyni náhrada mzdy ve smyslu ust. § 69 odst. 1 věta druhá ZP. Soud jen připomíná, že žalovaná žalobkyni uhradila náhradu platu ve výši částka, přesahující náhradu mzdy za výpovědní dobu. Z toho důvodu soud žalobu o zaplacení náhrady platu za období datum do datum zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v návaznosti na výrok I. podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. dle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za 4 úkony po částka (přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum, vyjádření ze dne datum a účast na soudním jednání dne datum). Celkem tedy žalované náleží částka částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu obec, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.