OSPH01 14 C 148/2016-94

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem titul Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro: nahrazení projevu vůle

I. Soud nahrazuje vůli žalované přijmout návrh žalobkyně na uzavření dohody tohoto znění: anonymizováno 8 slov“) anonymizováno 9 slov ustanovení pr. předpisu, anonymizováno 20 slov“)

I. anonymizována dvě slova anonymizována tři slova obec

IČO anonymizována dvě slova adresa žalované

(anonymizována dvě slova„ role v řízení anonymizováno“) anonymizováno anonymizováno 5 slov anonymizováno: číslo anonymizována dvě slova adresa žalobkyně anonymizováno 7 slov stát. instituce, anonymizována dvě slova číslo

(anonymizována dvě slova„ role v řízení anonymizováno“)

II. anonymizována dvě slova

1. anonymizováno 11 slov země, anonymizována čtyři slova, ustanovení pr. předpisu, anonymizováno anonymizováno, anonymizována čtyři slova anonymizováno anonymizováno anonymizováno. anonymizováno 11 slov anonymizováno role v řízení anonymizováno.

2. anonymizováno role v řízení anonymizována čtyři slova ustanovení pr. předpisu anonymizována čtyři slova anonymizováno anonymizováno. anonymizováno obec anonymizováno anonymizována tři slova obec název žalobkyně

3. role v řízení anonymizována čtyři slova role v řízení anonymizována čtyři slova anonymizována čtyři slova anonymizována čtyři slova, anonymizována čtyři slova anonymizováno role v řízení anonymizováno, anonymizována čtyři slova anonymizováno, anonymizována čtyři slova anonymizována čtyři slova anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno role v řízení anonymizována čtyři slova anonymizováno anonymizováno.

4. role v řízení anonymizováno 21 slov role v řízení anonymizováno 11 slov role v řízení anonymizováno. role v řízení anonymizováno 7 slov. role v řízení anonymizováno anonymizováno, anonymizováno 7 slov anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno.

5. anonymizováno 10 slov role v řízení anonymizována dvě slova role v řízení anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova role v řízení anonymizována dvě slova role v řízení anonymizováno.

III. anonymizována dvě slova

II. Žaloba v části, dle které žalovaná je povinna žalobkyni do 30 dnů ode dne právní moci rozsudku vydat tyto movité věci ⟪LB:lb_001⟫ - mistr jméno - sv. jméno příjmení - dřevo pol., výška 102,5cm ⟪LB:lb_002⟫ - český mistr - sv. jméno příjmení - dřevo pol., výška 191cm ⟪LB:lb_003⟫ - český mistr - sv. jméno příjmení – dřevo pol., výška 187cm ⟪LB:lb_004⟫ - český mistr - sv. jméno - dřevo pol., výška 187cm ⟪LB:lb_005⟫ - český mistr - sv. jméno - dřevo pol., výška 186cm ⟪LB:lb_006⟫ - český mistr - sv. biskup s knihou – dřevo pol., výška 206cm, a to dle seznamu přiloženého ke schovací smlouvě ze dne datum, se zamítá

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala, aby soud nahradil souhlas žalované s dohodou dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále„ zákon“) týkající se movitých věcí (tj. jiných věcí než zemědělských nemovitostí - § 7 odst. 2 a § 10 zák. č. 428/2012 Sb.) uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku (dále„ movité věci“). Žalobkyně je právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti, oprávněná osoba dle zákona č. 428/2012 Sb., § 3 písmeno b)., je nástupnickou právnickou osobou historické právnické osoby s názvem anonymizováno (klášter) minoritů v obec. Žalobkyně se domáhá vydání movitých věcí, které byly součástí kostela a kláštera minoritů v obec ve vlastnictví anonymizována dvě slova v obec, před jejich demolicí. anonymizována dvě slova, jako správce majetkových podstat řádů a kongregací, tedy jako nevlastník, uložila do úschovy anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova datum rozhodnutí anonymizováno číslo jednací anonymizována dvě slova anonymizováno obec mimo jiné movité věci z majetku obec minoritů v obec uvedených v depositu ke schovací smlouvě, a ta je depositním reversem číslo jednací ze dne datum rozhodnutí přejímá do úschovy. Dle § 5 odst. c) zákona č. 428/2012 Sb. jsou jednou ze skutečností vedoucí k majetkovým křivdám úkony učiněné Náboženskou maticí, jimiž nakládala s majetkem, který nevlastnila, zejména při postupu podle vyhlášky číslo rok anonymizováno, o převzetí správy některých majetkových podstat náboženským fondem. Žalobkyně konstatuje, že dotčené movité věci funkčně souvisely a souvisí s nemovitými věcmi, které jako oprávněná osoba dle zákona č. 428/2012 Sb. vlastní, nebo které se jí podle tohoto zákona vydávají (§ 7 zákona), movité věci náležely do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a staly se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některých ze skutečností uvedených v § 5 zákona č. 428/2012 Sb. Vydání dotčených movitých věcí nebrání žádná překážka uvedená v § 8 zákona č. 428/2012 Sb. Žalobkyně dále konstatuje, že žalovaný má předmětné movité věci dosud pouze v úschově, a tedy předmětné movité věci jsou nepřetržitě ve vlastnictví žalobkyně.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznává. Žalovaná uvádí, že některé skutečnosti tvrzené žalobou je možné považovat za nesporné. Žalovaná převzala výzvu žalobkyně podle zákona č. 428/2012 Sb. ze dne datum a provedla šetření naplnění zákonných podmínek pro vydání movitých věcí. Na základě provedeného šetření dospěla žalovaná k závěru, že movité věci - umělecká díla byla žalovanou převzata z obec minoritů obec, což je doloženo smlouvou anonymizována tři slova datum rozhodnutí, číslo jednací, ve spojení listinou - rekapitulací Náboženské matice jako ukladatele a Národní galerie v obec jako schovatele, dále listinou - deposita, kde je uvedeno místo převzetí: obec Minoritů - obec a depositním reversem ze dne datum, kde je uvedeno, že umělecké předměty převzalo Ředitelství NG z obec Minoritů v obec dne datum do úschovy. Žalovaná tedy nijak nerozporuje původ uměleckých děl v Klášteře minoritů v obec. Stejně tak žalovaná nerozporuje, že žalobkyně je právním nástupcem historických církevních právnických osob - obec minoritů v obec, resp. Konventu minoritů v obec a jako takový je oprávněnou osobou k podání výzvy. Přestože se tedy umělecká díla před rokem 1950 nacházela v klášteře minoritů v obec, žalovaná výzvě nevyhověla, neboť žalobkyně ve výzvě, ani v jejím doplnění nedoložila splnění jedné ze zákonných podmínek pro vydání movitých věcí. Dle ustanovení § 7 odst. 3, lze movitou věc vydat pouze tehdy, pokud funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní nebo která se vydává podle zákona. Tato podmínka dle názoru žalované splněna nebyla a dosud není. obec minoritů v obec byl mimo jiné vlastníkem Kostela sv. jméno zapsaného v pozemkové knize v knihovní vložce, číslo pro katastrální území Most a nemovitostí zapsaných v pozemkové knize v knihovní vložce číslo pro katastrální území Most obec a kostel minoritů byl na základě usnesení vlády ČSR z roku 1964 určen k demolici s ohledem na těžbu hnědého uhlí v daném prostoru, k demolici kostela a kláštera došlo v letech 1974 1975 O pozemky, na kterých stál kostel sv. jméno a klášter minoritu, bylo zažádáno žalobkyní jako oprávněnou osobou u osoby povinné - Palivového kombinátu obec, státního podniku, a to taktéž na základě zákona č. 428/2012 Sb. I v případě, že budou žalobkyni předmětné pozemky skutečně vydány, nebude vydání movitých věcí bez dalšího nesporné, když bude třeba vyřešit právní otázku, zda je možné vydávat movité věci, pokud nemovitosti (stavby) s nimiž movité věci funkčně souvisely, již neexistují. Žalovaná následně sděluje soudu, že se seznámila s výsledkem soudního řízení vedeného název soudu pod sp. zn. spisová značka, o žalobě žalobkyně, ve které požadovala vydání pozemků, na kterých stál kostel sv. jméno a klášter minoritů, tj. nemovitostí, z jejichž tvrzeného vlastnictví žalobkyně dovozuje svůj nárok na vydání movitých věcí. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že žalobkyně nabyla pozemek parc. číslo ostatní plocha, v k.ú. obec I, obec Most. Žalovaná namítá, že žalobkyně v řízení nijak neprokazuje, že by na tomto pozemku měla stát nemovitost s níž funkčně souvisely movité věci, jejichž vydání žádá v tomto řízení. Dle § 7 odst. 2 zákona povinná osoba podle zákona vydá oprávněné osobě movitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona. Dle názoru žalované není podmínka § 7 odst. 2 zákona o církevních restitucích v projednávaném případě naplněna.

3. Žalobkyně na jednání dne datum navrhla rozšíření žalobního petitu, a to tak, aby žalovaná vydala movité žalobci přímo. Soud následně tomuto požadavku vyhověl, neboť dosavadní průběh řízení toto umožňoval. Žalovaná se k tomu vyjádřila tak, že tímto způsobem nelze obcházet zákon o církevních restitucích.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z výzvy povinné osobě ze dne datum a z jejího doplnění soud zjistil, že žalobkyně uplatnila svůj požadavek na vydání movitých věcí.

6. Z výpisu z rejstříku církevních právnických osob, potvrzení konference vyšších představených mužských řeholí ze dne datum a potvrzení konference vyšších představených mužských řeholí ze dne datum soud zjistil že žalobkyně je nástupnickou osobou původní církevní osoby, které měla být způsobena majetková křivda ve smyslu zák. č. 428/2012 Sb.

7. Ze smlouvy schovací číslo deposita a rekapitulace soud zjistil, že movité věci byly předány žalované do úschovy.

8. Z kopie knihovní vložky číslo číslo dobových fotografií, výkazu dosavadního nového stavu v katastru nemovitostí, porovnání parcel soud zjistil, že na pozemku parc. číslo v k. ú. obec I v rozsahu dle původních pozemků PK byla stavba předmětného kostela. Z nahlížení do katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je vlastnicí toho pozemku. Na tomto pozemku pak stál následně zbouraný kostel.

9. Z nabídky daru ze dne datum a z prohlášení o převzetí daru soud zjistil, že předmětné movité věci byly darovány Náboženskou maticí žalované v roce 1957, tedy v rozhodném období.

10. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti neměl soud žádných pochybností. Soud provedl dokazování i dalšími listinami, ale ty nepřinesly pro rozhodnutí ve věci žádné relevantní skutečnosti, a proto je soud v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje.

11. Z provedeného dokazování lze skutkový stav shrnout následovně.

12. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uzavření dohody o vydání movitých věcí v důsledku majetkové křivdy, která ji v rozhodném období vznikla. Soud má za prokázané, že předmětné movité věci byly nejprve dány žalované do úschovy a následně Náboženskou maticí darovány. Movité věci byly součástí kostela sv. jméno a klášter minoritů, který byl v roce 1975 zbourán. Tento se nacházel na pozemku parc. číslo v k.ú. obec I, když ke dni rozhodnutí soudu byl tento pozemek vydán žalobkyni, která je jeho vlastníkem.

13. Po právní stránce posoudil soud danou věc podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). Tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu, v období od datum do datum a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.

14. Ust. § 2 písm. a) zákona stanoví, že původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností jsou věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věcí, které byly alespoň část rozhodného období ve vlastnictví nebo které příslušely registrovaným církvím a náboženským společnostem, právnickým osobám zřízeným nebo založeným jako součásti registrovaných církví a náboženských společností, Náboženské matici nebo dalším právnickým osobám zřízeným nebo založeným za účelem podpory činnosti registrovaných církví a náboženských společností k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, nebo jejich právním předchůdcům.

15. Skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, jsou dle § 5 písm. k) zákona převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu.

16. Dle ust. § 7 odst. 2 zákona vydá povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) oprávněné osobě movitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona.

17. Dle ust. § 10 odst. 4 zákona nedojde-li k uzavření dohody o vydání věci podle odstavce 2 nebo podle § 11, může se oprávněná osoba obrátit ve lhůtě 3 let na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle povinné osoby, jinak její nárok zanikne. Lhůta pro podání návrhu podle věty první počíná běžet marným uplynutím lhůty 6 měsíců stanovené v odstavci 2 nebo v § 11.

18. Za stěžejní je tedy třeba posoudit otázku funkční souvislosti, a to i s ohledem na námitku žalované. Žalovaná namítá, že kostel sv. jméno a klášter minoritů v obec byly předmětem demolice, a to již v roce 1975 - v souvislosti s demolicí starého obec. Žalobkyní označené nemovitosti, se kterými měly nárokované umělecké předměty funkčně souviset, ke dni datum, tj. ke dni učinění výzvy žalobkyně vůči žalované dle zák. č. 428/2012 Sb. tedy již neexistovaly. Existovaly pouze pozemky, na nichž původně kostel a klášter stály. Je třeba přistoupit k výkladu § 7 odst. 2, dle kterého povinná osoba vydá oprávněné osobě movitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona náboženskými společnostmi. V tomto případě je třeba hledat funkční souvislost nejen se samotným kostelem a klášterem, ale i s pozemkem, na kterém stál. Pokud tedy žalobkyně nabyla vlastnické právo k tomuto pozemku je splněn předpoklad vlastnictví na straně žalobkyně. Soud se domnívá, že v daném případě je třeba využít rozšiřující výklad daného ustanovení, neboť při obvyklém běhu věcí a bez zcela výjimečného zásahu minulého režimu, by došlo k vydání movitých věcí. Demolici kostela soud považuje za natolik výjimečnou, že má za to, že na toto nemohl zákonodárce pamatovat a smyslem a účelem zákona rozhodně nemůže být odepření nároku jen proto, že stát sám provedl demolici kostela. Je třeba mít na paměti imperativ, bezpočtukrát zdůrazněný v judikatuře, dle něhož je při interpretaci restitučního zákonodárství nutné postupovat vůči oprávněným osobám co nejvstřícněji (viz kupř. nálezy Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 515/06, ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 62/08, či ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 1713/13, bod 36) s tím, že případné legislativní nedůslednosti nemohou jít restituentům k tíži (viz např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2758/10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1212/2015). Bylo již přitom rovněž judikováno, že zavdává-li restituční předpis pochybnostem, zda na jeho základě má být minulá křivda napravena, či nikoli, je namístě k jejímu odčinění přikročit, a to zvláště za situace, v níž náklady této nápravy nese pouze stát (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2430/13, bod 47, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2877/2013, a ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4246/2013).

19. Závěrem nutno uvést, že s ohledem na skutečnost, že na danou věc dopadá zákon č. 428/2012 Sb. a jedná se tedy o restituční věc, soud zamítl pod bodem II. rozsudku požadavek na přímé vydání movitých věcí. Tímto způsobem se totiž nelze domáhat svého nároku a obcházet restituční předpisy.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch částečný, neboť rozšířila žalobu i o přímé vydání movitých věcí a v této části žaloby jí nebylo s ohledem na výše uvedené možné vyhovět. Soud tedy rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu obec, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.