OSPH01 15 C 166/2018-100

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Paclíkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 300 000 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 123 007,82 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná měli mezi sebou uzavřenou ústní smlouvu o zápůjčce, kdy žalobkyně zaslala na účet žalované částku 300 000 Kč tak, že nejdříve zaslala dne datum částku ve výši 200 000 Kč, následně dne datum částku ve výši 100 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dne datum prostřednictvím tehdejší právní zástupkyně, vypověděla smlouvu o zápůjčce dle ust. 2393 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku s tím, že po uplynutí šestitýdenní výpovědní doby požaduje její vrácení. Poněvadž žalovaná ve lhůtě částku 300 000 Kč nevrátila, zaslala jí žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně dne datum předžalobní upomínku k úhradě částky 300 000 Kč s tím, že na základě této výzvy žalovaná žalobkyni do podání žaloby ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně uvedený v žalobě neuznává ani z části, když žalobkyně nikdy v minulosti žalované žádnou finanční částku neposkytla.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

4. Z následného tvrzení žalované při jednání dne datum má soud za prokázané, že 300 000 Kč bylo žalované od společnosti právnická osoba poskytnuto s tím, že jednatel žalované uvedl, že částku 300 000 Kč poslala společnost právnická osoba, kdy se mělo jednat o 1/3 podíl v žalované společnosti, který si měla žalobkyně za tuto částku koupit, nikoliv o zápůjčku.

5. Z detailu pohybu – bezhotovostní platby ze dne datum, soud zjistil, že z účtu společnosti právnická osoba, odešla na účet bankovní účet částka ve výši 200 000 Kč a dne datum částka ve výši 100 000 Kč.

6. Z výpisu pohybu na účtu společnosti právnická osoba za období od datum do datum, který vystavila jméno příjmení, bylo zjištěno, že společnost právnická osoba eviduje k datu datum a k datum na svém účtu v kolonce má dáti 200 000 Kč, resp. 100 000 Kč, a to jako půjčku v celkové částce 300 000 Kč.

7. Z písemnosti ze dne datum a z odeslané datové zprávy ze dne datum, bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vypověděla žalované smlouvu o zápůjčce s výpovědní dobou šesti týdnů.

8. Z předžalobní výzvy ze dne datum a z odeslané datové zprávy ze dne anonymizována dvě slova rok, bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 300 000 Kč do datum.

9. Z SMS komunikace soud zjistil, že mezi jméno příjmení a žalobkyní probíhala komunikace, mj. ohledně toho, že má být vyřešena půjčka.

10. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že se jedná o nedatovanou a nepodepsanou listinu.

11. Z písemnosti ze dne datum, označené jako potvrzení souhlasu s půjčkou, bylo zjištěno, že společnost právnická osoba, po předchozí dohodě se žalobkyní, souhlasila s převodem finančních prostředků v celkové částce 300 000 Kč na účet žalované, kdy částka byla poskytnuta se souhlasem žalobkyně, přitom tyto prostředky poskytla společnost právnická osoba žalobkyni jako bezúročnou zápůjčku s prodloužením termínu úhrady do konce roku 2021.

12. Z pozvánky na zasedání valné hromady žalované ze dne datum a z rozhodnutí valné hromady žalované ze dne datum, soud zjistil, že došlo k navýšení základního kapitálu žalované, který byl v plném rozsahu splacen z částky 10 000 Kč na částku 15 000 Kč, a to peněžitým vkladem nového společníka, kterým byla žalobkyně a částkou 5 000 Kč, čímž se žalobkyně stala společníkem žalované s obchodním podílem ve výši 1/3.

13. Z protokolu o trestním oznámení ze dne datum, které učinil anonymizováno jméno příjmení, jako oznamovatel, se podává, že ten oznámil na Policii ČR, že při ověřování podpisu na příslušných listinách na anonymizováno obec a číslo, objevil Smlouvu o půjčce, podle které si žalovaná měla vypůjčit od žalobkyně 300 000 Kč s tím, že ve smlouvě bylo dále napsáno, že kromě splacení údajné půjčené sumy, měla žalovaná splatit dalších 300 000 Kč. Zároveň oznamovatel prohlásil, že žalovaná si od žalobkyně žádné peníze nepůjčila a všechny informace obsažené v předmětné smlouvě o půjčce jsou nepravdivé.

14. Ze smlouvy o půjčce, kterou předložila žalovaná, se podává, že tato smlouva je označena v záhlaví osobou žalobkyně, jako věřitele a osobou žalované, jako dlužníka s tím, že předmětem smlouvy v čl. I. bylo půjčení finanční částky ve výši 300 000 Kč, kdy dlužník se zavazuje vrátit věřiteli částku uvedenou v čl. I. plné výši navýšenou o částku 300 000 Kč a podle čl. IV. se měl dlužník zavázat, že svůj duh ve výši 300 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce splní věřiteli v 5 ti splátkách podle splátkového kalendáře ve 4 splátkách po 75 000 Kč ulice smlouvy pak bylo uvedeno v obec dne datum a nad věřitelem byl uveden nečitelný podpis.

15. Z vyrozumění obec anonymizováno ze dne datum, soud zjistil, že ve věci byla vyslechnuta rovněž žalobkyně, která uvedla, že obsah smlouvy několikrát s oběma pány (role v řízení anonymizována dvě slova příjmení) ladili s tím, že v původní verzi měla opakovaně uvedenou chybně celkovou částku 300 000 Kč, která se ji omylem zdvojnásobila, nicméně uvedené splátky s daty byly v celkovém součtu na správné částce 300 000 Kč. Následně policejní orgán odložil oznámení anonymizováno jméno příjmení bez dalšího opatření, neboť nedošlo ke spáchání přečinu podvodu ani jiného, přestupku či jiného správního deliktu dle trestněprávních norem.

16. Při účastnickém výslechu žalobkyně uvedla, že se datum stala společníkem žalované za vklad 5 000 Kč, což bylo řádně zaevidováno prostřednictvím valné hromady. Od té doby firma začala fungovat, objevily se jisté problémy a po několikáté schůzce s panem příjmení se dozvěděla, že firma má finanční problémy s tím, že dokonce měl pan příjmení tendenci, si brát bankovní půjčky s čímž nesouhlasila. Proto se rozhodla zapůjčit žalované peníze, oněch 300 000 Kč, jako půjčku na pokrytí provozních a jiných nákladů. Nikoliv si kupovat nějaký podíl, o tom nebyla žádná řeč ani dohoda. Pan anonymizováno na půjčku spěchal, a žalobkyně na svém druhém podnikatelském účtu neměla tolik prostředků, proto peníze poslala z účtu právnická osoba, a nikoliv ze svého účtu, kdy tato půjčka je vedena účetně i u společnosti právnická osoba, jako půjčka celé jméno žalobkyně. K návrhu smlouvy a v něm uvedeném navýšení o 300 000 Kč, žalobkyně uvedla, že se jí tam snad okopíroval první odstavec tak, že částka byla navýšena 2x, ale na konci je navrhovaný splátkový kalendář a jedná se skutečně o finální částku 300 000 Kč nikoliv 600 000 Kč. Za uvedené se však několikrát omluvila, proto tu smlouvu ani nikdy nepodepsali a je to její chyba.

17. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedená shodná tvrzení účastníků, jakož i o výše uvedené listinné důkazy a rovněž tak o účastnickou výpověď žalobkyně. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

18. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené a shrnout, že bylo soudem prokázáno, že společnost právnická osoba zaslala na účet žalované ve dvou platbách částku v celkové výši 300 000 Kč, kdy uvedenou skutečnost prokazují bezhotovostní platby z účtu společnosti právnická osoba ze dne datum na částku 200 000 Kč a ze dne datum na částku 100 000 Kč na účet bankovní účet s tím, že připsání uvedené částky na účet žalované potvrdila i žalovaná, resp. jednatel žalované, který při soudním jednání dne datum uvedl, že částku 300 000 Kč poslala společnost právnická osoba a mělo se jednat o 1/3 podíl v žalované společnosti, který si měla žalobkyně za tuto částku koupit nikoliv o zápůjčku. Z vyjádření jednatele žalované, jakož i z výpisu pohybu na účtu společnosti právnická osoba za období od datum do datum, která eviduje k datu datum a k datum na svém účtu v kolonce má dáti 200 000 Kč, resp. 100 000 Kč, a to jako půjčku v celkové částce 300 000 Kč, z potvrzení souhlasu s půjčkou ze dne datum a z výslechu žalobkyně, pak bylo prokázáno, že částku v celkové výši 300 000 Kč plnila společnost právnická osoba na účet žalované za žalobkyni a s jejím souhlasem, přitom částka 300 000 Kč byla žalobkyni poskytnuta společností právnická osoba z titulu bezúročné zápůjčky.

19. Pokud jde o právní posouzení věci postupoval soud s odkazem na ust. § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) upravující bezdůvodné obohacení a s odkazem na ust. § 2390 o. z. upravující smlouvu o zápůjčce.

20. Zejména však soud vzhledem k prokázaným skutečnostem o tom, že plnění ve výši 300 000 Kč na účet žalované poskytla za žalobkyni a s jejím souhlasem společnost právnická osoba postupoval podle ust. § 1936 odst. 1 o. z., které stanoví, že věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.

21. K dané problematice se vyjadřuje i komentář k Občanskému zákoníku V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, C. H. Beck, s. 952 – 954, který uvádí, že jde-li o dluhy materiálně i formálně cizí, je třeba k možnosti plnění třetí osobou souhlasu dlužníka. Zatímco souhlasu věřitele zásadně třeba není, neboť zákon mu právě v § 1936 odst. 1 ukládá plnění od třetí osoby přijmout, dlužníkovi takový stav vnucen být nemůže. Nesouhlasí-li dlužník, aby za něj třetí osoba plnila, nemůže tak učinit. Třetí osoba může plnit jedině se souhlasem (nejlépe výslovným, možno však i konkludentním), který si před nebo současně s nabídnutím plnění věřiteli musí opatřit. Odlišně je tomu u výše zmíněných dluhů formálně vlastních (viz § 1937 odst. 1). Zde možnost plnění vyplývá již z povahy věci, když je imanentní součástí (zajišťovací) role třetí osoby. Pokud by třetí osoba plnila proti vůli dlužníka, nejde o plnění jeho dluhu. Jde o plnění bez právního důvodu (a tedy bezdůvodné obohacení). Věřitel by se tak např. rozhodně nemohl vůči dlužníku domáhat žádných práv z vad, pokud by třetí osoba případně plnila vadně. Nejde o plnění pomocí třetí osoby ve smyslu § 1935, neboť dlužník s tímto plněním nedal souhlas a nemůže tedy za ně odpovídat.

22. Jak vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu 3. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 208/2019, bezdůvodné obohacení plněním za jiného vzniká, jestliže plnění poskytne namísto dlužníka ten, kdo sám není povinen (po právu) plnit. Bezdůvodně se v daném případě obohatí nikoli osoba, jíž bylo plněno, ale subjekt, jehož dluh byl vyrovnán. Pro plnění za jiného je současně charakteristické, že si plnitel počíná s vědomím, že nemá právní povinnost plnit a že majetkové hodnoty poskytuje za jiného. Jedná-li ten, kdo plní, v mylném přesvědčení, že zapravuje svůj vlastní dluh vůči příjemci plnění, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není, jde o plnění bez právního důvodu a nárok na vydání bezdůvodného obohacení mu vzniká proti tomu, komu plnění poskytl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 31 Cdo 3617/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 108/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1145/2017, a dále též jeho usnesení ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 16/2012, či ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1947/2017; přiměřená použitelnost vyřčených závěrů v kontextu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 byla potvrzena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1581/2018).

23. Jak bylo uvedeno výše, provedeným dokazováním před soudem byla v řízení prokázána pouze skutečnost, že plnění ve výši 300 000 Kč na účet žalované poskytla za žalobkyni a s jejím souhlasem společnost právnická osoba a žalobkyni tak svědčí uplatňované právo k 300 000 Kč poskytnutých žalované, tedy je ve věci aktivně legitimována. Bylo však na soudu posoudit i právní titul, na základě kterého žalobkyně předmětnou částku žalované zaplatila. Pokud byla žaloba postavena na tvrzní žalobkyně, že tato částka představuje plnění z uzavřené zápůjčky mezi žalobkyní a žalovanou, je třeba zdůraznit, že sice zákon nevyžaduje, aby smlouva o zápůjčce byla sjednána písemně, bylo však na žalobkyni, aby v tomto směru prokázala její platné sjednání mezi účastníky, tj. mezi žalobkyní a žalovanou, neboť na ní leží břemeno tvrzení a stíhá jí i břemeno důkazní, žalobkyně však v tomto směru své důkazní břemeno neusnesla. Jednak žalovaná od počátku popírala sjednání smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou, když jednatel žalované uvedl, že částku 300 000 Kč poslala společnost právnická osoba a mělo se jednat o 1/3 podíl v žalované společnosti, který si měla žalobkyně za tuto částku koupit nikoliv o zápůjčku, navíc sama žalobkyně při svém účastnickém výslechu potvrdila, že smlouvu účastníci nikdy nepodepsali, oproti tomu popřela, že by si měla kupovat nějaký podíl, když o tom nebyla žádná řeč a ani dohoda, přitom peníze měla žalované zapůjčit na pokrytí provozních a jiných nákladů. Jak tvrzení žalobkyně o zápůjčce, tak tvrzení žalované o plnění za obchodní podíl žalované ve výši 1/3 nebylo prokázáno, resp. v případě tvrzení žalované, bylo vyvráceno tím, že dne datum, došlo k navýšení základního kapitálu žalované, který byl v plném rozsahu splacen z částky 10 000 Kč na částku 15 000 Kč, a to peněžitým vkladem nového společníka, kterým byla žalobkyně a částkou 5 000 Kč, čímž se žalobkyně stala společníkem žalované s obchodním podílem ve výši 1/3, tedy nebyl důvod a ani ze strany žalované prokázán právní titul, kterým by byla žalobkyně povinna po více než půl roce, kdy se stala společníkem žalované s obchodním podílem ve výši 1/3, platit další plnění ve výši 300 000 Kč, tedy ve zcela zřejmém nepoměru k původní částce k získaní obchodního podílu žalované.

24. Vzhledem k výše uvedenému, když ze strany žalobkyně, ostatně ani ze strany žalované, nebylo prokázáno, že by 300 000 Kč ze strany žalobkyně prostřednictvím společnosti právnická osoba bylo poskytnuto žalované na základě konkrétního, a to řádného právního titulu, bylo třeba dovodit, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila dle § 2991 o. z. a je tak nucena žalovanou částku, kterou neoprávněně zadržuje, žalobkyni vydat, a to spolu se zákonnými úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. počítanými od následujícího dne k plnění, který předžalobní výzva žalobkyně doručena žalované stanovila do datum.

25. Pokud snad žalovaná zpochybňovala právní titul na základě, kterého poskytla společnost právnická osoba žalobkyni finanční prostředky ve výši 300 000 Kč, jedná se zcela o právní vztah mezi žalobkyní a třetím subjektem, jehož žalovaná není účastníkem a nevzniká jí z tohoto vztahu žádné právo a ani oprávnění, tedy pokud by snad vznikl mezi společností právnická osoba a žalobkyní spor ve vztahu k jejich smluvnímu ujednání, není žalovaná příslušná k námitkám týkajících se platnosti či neplatnosti ujednání třetích osob (k uvedenému srov. např. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 41 C 14/2015, uveřejněný v Souboru rozhodnutí soudů ČR nižších stupňů dle NOZ a ZOK).

26. Stejně tak má soud za zcela účelová tvrzení žalované, že nevěděla a ani nesouhlasila s tím, že by údajnou půjčku neposkytovala společnost právnická osoba, ale žalobkyně, když jednatel žalované potvrdil, že částku 300 000 Kč poslala společnost právnická osoba, přitom se mělo jednat o 1/3 podíl v žalované společnosti, který si měla žalobkyně za tuto částku koupit. Tedy žalovaná věděla, že finanční prostředky byly poukázány za žalobkyni, jinak by je snad žalovaná společnosti právnická osoba bezodkladně vrátila a nikoliv je třetí osobě po celou dobu do rozhodnutí soudu neoprávněně zadržovala. Pokud jde o souhlas s plněním za jiného, tak institut plnění za jiného uvedený v ust. § 1936 odst. 1 o. z., není postaven na souhlasu věřitele, kterým byla žalovaná v postavení, když jí finanční prostředky byly za žalobkyni, jako dlužníka, třetí osobou poukázány, ale na souhlasu dlužníka, tj. žalobkyně (srov. blíže skutkovou podstatu cit. zák. ustanovení, jakož i komentář a judikaturu uvedenou shora).

27. Vzhledem ke všemu shora uvedenému, když bylo prokázáno, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 123 007,82 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření žalobkyně ze dne datum, účast na jednání před soudem dne datum, datum, datum a datum) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z náhrady za promeškaný čas za účast na čtyřech jednáních soudu dne datum, datum, datum a datum dle § 14 odst. 3 a. t. /32 x 100 Kč (8 x ½ hod. za jednu cestu obec – obec a zpět) /, z náhrady za cestu z obec do obec a zpět dne datum, datum, datum a datum osobním automobilem Volvo, registrační značka při celkové vzdálenosti jedné cesty z obec do obec a zpět částka km v celkové částce 10 142 Kč a z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 19 265,82 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.