OSPH01 26 C 103/2020-82

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 111 250 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 104 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 75 % p.a. z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Řízení se co do částky 6 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % p.a. z této částky od datum do zaplacení, zastavuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne datum a následně postoupenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 104 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 75 % p.a. z této částky od datum do zaplacení z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Tato nemajetková újma vznikla žalobkyni nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, které bylo vedeno nejprve před anonymizována dvě slova úřadem a následně před Okresním soudem ve obec. Dne datum zahájila žalobkyně u Okresního soudu ve obec (dále také jen„ soud“) soudní řízení proti paní příjmení příjmení, datum narození, bytem adresa, jako žalované, jehož předmětem bylo přezkoumání zákonnosti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 7.7.2011, č.j. ČTÚ-45 446/2011-603/II, a to v rámci řízení dle části páté o.s.ř. Soudní řízení bylo vedeno u Okresního soudu ve obec pod sp.zn. 10 C 89/2011. Účast žalobkyně v soudním řízení byla pravomocně ukončena dne datum, kdy nabylo právní moci usnesení soudu ze dne datum o zastavení řízení. Soudní řízení se bez zavinění žalobkyně táhlo dlouhá léta, žalobkyně se s paní jméno příjmení soudila sedm let a pět měsíců, což je doba zjevně nepřiměřená a v právním státě nepřijatelná. K době trvání posuzovaného soudního řízení je třeba dále připočíst i dobu, po kterou probíhalo předcházející správní řízení sporné před anonymizována dvě slova úřadem, které bylo v prvním stupni správního řízení vedeno pod č.j. 103 754/2010-637 III. vyř. – příjmení mezi stejnými účastníky a jehož předmět byl totožný, když v tomto správním řízení sporném byl řešen stejný nárok žalobkyně na plnění vůči paní příjmení příjmení, jako v navazujícím soudním řízení u Okresní soudu ve obec. Správní řízení se rovněž vleklo a trvalo od datum do datum a jeho celková délka tedy činila 11 měsíců anonymizována dvě slova anonymizováno. anonymizována dvě slova ustanovení pr. předpisu, anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno, anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova (anonymizována dvě slova anonymizováno„ anonymizováno“) povinen vydat rozhodnutí ve správním řízení ve lhůtě do čtyř měsíců od zahájení správního řízení; nejpozději tedy měl ČTÚ povinnost rozhodnout účastnický spor mezi žalobkyní, jako navrhovatelem, na straně jedné, a paní jméno příjmení, jako odpůrcem, na straně druhé, v měsíci prosinci 2010, což se nestalo. Zákonná čtyřměsíční lhůta pro vydání rozhodnutí byla ze strany anonymizováno protiprávně překročena, a to nikoliv o několik málo dnů či měsíců, nýbrž hned několikanásobně. Ke dni datum správní řízení trvalo déle, než jedenáct měsíců, a lze zde tedy objektivně hovořit o téměř trojnásobném překročení zákonné čtyřměsíční lhůty pro vydání rozhodnutí ve správním řízení. Porušení povinnosti anonymizováno vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě žalobkyně považuje za nesprávný úřední postup. Rovněž navazující řízení před Okresním soudem ve obec bylo nepřiměřeně dlouhé (září 2011 leden 2019) a žalobkyně je toho názoru, že bylo porušeno její právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny a v článku 38 odst. 2 Listiny, tzn. právo na to, aby její věc byla projednána bez zbytečných průtahů, resp. právo na vyřízená věci v přiměřené lhůtě, což je součástí práva na spravedlivý proces. Časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení. obec je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích přímých účastníků řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění. Celkově se tak oslabuje kredibilita státní moci a specificky moci soudní. Nepřiměřená délka řízení se pak proto přímo odráží v důvěře občana ve stát, jeho instituce a v právo, což je základní podmínka pro fungování legitimního demokratického právního státu. Jak správní, tak i navazující soudní řízení o uplatněném peněžitém nároku žalobkyně vůči paní příjmení příjmení, se neskutečně vleklo, trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a bylo zatíženo průtahy. Žalobkyni tak vznikla nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci ve správním řízení a v navazujícím soudním řízení nemajetková újma, za kterou žádá přiměřené zadostiučinění. Nevydáním správního rozhodnutí v zákonem stanovené čtyřměsíční lhůta a posléze i nevydáním soudního rozhodnutí v navazujícím soudním řízení v přiměřené době se ocitla žalobkyně ve stavu potíží, úzkosti, obtíží a duševního stresu v očekávání výsledku řízení a především pak ve stavu nejistoty, do níž byla žalobkyně v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného správního řízení a navazujícího soudního řízení uvržena a v níž byla tak po značně dlouhou dobu (od srpna roku 2010 do ledna roku 2019) udržována. Žalobkyně žádá o spravedlivou kompenzaci ve formě přiměřeného zadostiučinění v penězích, aby byla v souladu s platnými právními předpisy odškodněna nemajetková újma1, která žalobkyni vznikla v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty v jejím právním postavení, tedy nejistoty v tom, kdy a s jakým výsledkem skončí její spor s paní jméno příjmení projednávaný nejprve anonymizováno ve správním řízení a posléze i soudem v navazujícím soudním řízení. příjmení výsledek řízení pak zásadně není rozhodný ani pro posouzení, zda k porušení tohoto práva skutečně došlo, ani pro stanovení případného odškodnění. Nemajetková újma na straně žalobkyně spočívala i v nejistotě při rozhodování a při finančním plánování, v negativním zásahu do řízení společnosti žalobkyně a také v úzkosti, stresu, útrapách a potížích způsobených vedení společnosti žalobkyně. Bylo negativně zasaženo podnikání žalobkyně a dosahování jejích hospodářských cílů. Imateriální újma vzniká již samotným porušením práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě s tím, že takto způsobenou imateriální újmu je třeba zásadně odškodnit poskytnutím spravedlivého zadostiučinění v penězích. Nemajetkovou újmu žádá odškodnit v intencích Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne datum. Podle judikatury nepřiměřená délka řízení znamená pro účastníka řízení morální (nehmotnou) újmu vždy a žádné důkazy se v tomto ohledu nevyžadují, neboť imateriální újma zde vzniká již samotným porušením práva na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu je třeba poškozeným primárně poskytovat v relutární formě. Jakékoliv zadostiučinění v jiné než peněžité podobě (kupř. ve formě pouhého konstatování porušení práva či omluvy) by v projednávaném případě objektivně nemohlo splnit svůj zákonný účel, kterým je dosažení úplného odčinění vniklé nemajetkové újmy. Dosáhnout skutečně efektivního odčinění (nebo alespoň zmírnění) všech negativních nehmotných následků nesprávného úředního postupu lze výlučně poskytnutím spravedlivé kompenzace a zadostiučinění v peněžní formě. Dané řízení uplatněném nároku bylo celkově extrémně a mimořádně dlouhé a vleklo se od srpna roku 2010 do ledna roku 2019. Celková délka řízení (soudního i správního dohromady) činila 8 let a 5 měsíců. Tato okolnost též podstatným způsobem zesiluje intenzitu imateriální újmy, kterou žalobkyně utrpěla. Vydání rozhodnutí ve sporu o peněžité plnění dle § 129 zákona o elektronických komunikacích je objektivně věcí rutinní a právně jednoduchou, o které může být rozhodnuto anonymizováno bez zbytečných průtahů, nejpozději však ve lhůtě do čtyř měsíců od zahájení řízení. Tentýž případ následně řešil soud v rámci řízení dle části páté o.s.ř., soudní řízení se vleklo a jeho celková délka byla nepřiměřená. Návrh žalobkyně na zahájení správního řízení nebyl nijak obsáhlý a byl založen na jednom jediném dlužném vyúčtování smluvní pokuty, která žalobkyni nebyla zaplacena. Posuzovaný případ byl skutkově jednoduchý a právně nekomplikovaný. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky nepřesahující hranici 10 000 Kč. Byl uplatněn pouze jeden peněžitý nárok, řízení nebylo složité, nejednalo se o řízení s mezinárodním prvkem ani s velkým počtem účastníků, nebylo potřeba provádět obsáhlé dokazování a ani vyhotovit znalecké posudky a vyslýchat svědky. Žalobkyně svým počínáním nijak k prodloužení doby řízení nepřispěla, nečinila procesně vadná podání, průběh řízení nijak nemařila ani neztěžovala. Jak soud v soudním řízení, tak i anonymizováno v předcházejícím správním řízení, byl dlouhodobě nečinný a docházelo tam ke značným průtahům. příjmení úseky, kdy soud a/nebo anonymizováno nečinil v řízení žádné úkony směřující k vydání rozhodnutí, byly nepřiměřeně a neomluvitelně dlouhé. Vzniklé průtahy v řízení, které vedly k nedodržení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a k nepřiměřené celkové době řízení, tak lze přičítat výlučně k tíži státu samotného. Předmět posuzovaného řízení byl pro žalobkyni standardně (středně) významný, jelikož v řízení byla žalobkyní vůči odpůrci vymáhána peněžitá pohledávka. Žalobkyně měla legitimní zájem na co nejrychlejším průběhu řízení tak, aby v co nejkratší době dosáhla vydání rozhodnutí a aby v případě procesního úspěchu ve věci samé následně mohla co nejdříve přistoupit k exekučnímu vymáhání pravomocným rozhodnutím přiznané pohledávky. Předmět řízení byl pro žalobkyni důležitý a významný, jelikož byl rozhodující z hlediska ekonomické rentability podnikatelské činnosti žalobkyně. ulice žalobkyně při inkasu a vymáhání pohledávky v řízení tak záviselo a závisí ekonomické přežití žalobkyně, jako podnikatele a právnické osoby, což podstatně zesiluje význam předmětu řízení pro žalobkyni a její podnikání. Žalobkyně považuje za rozumný a okolnostem případu plně odpovídající požadavek, aby jí bylo přiznáno právo na přiměřené zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za každý rok trvání řízení. Uvedenou částku považuje žalobkyně za přiměřenou a plně odpovídající utrpěné nemajetkové újmě, přičemž za první dva roky řízení (srpen 2010 2012) žádá částku poloviční, tj. 7 500 Kč, za dalších 6 let a 5 měsíců (srpen 2012 2019) částku 15 000 Kč za každý rok. Celkem žádá o přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 111 250 Kč. Správní řízení a na něj navazující soudní řízení žalobkyně považuje za jeden celek. Svůj nárok žalobkyně uplatnila podáním ze dne datum u ministerstva spravedlnosti, které nárok žalobkyně neuznalo a neuspokojilo. Své zamítavé stanovisko ministerstvo spravedlnosti žalobkyni sdělilo dopisem ze dne datum, ve kterém výslovně uznalo, že celková délka soudního řízení byla nepřiměřená a že žalobkyni byla skutečně způsobena nemajetková újma. Nesprávně však uzavřelo, že k odčinění postačuje konstatování porušení práva.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává ani co do důvodu, ani co do jeho výše. S odkazem na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. září 2013, čj. 60 C 213/2012-128, navazující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2014, čj. 25 Co 103/2014-194, a na navazující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. Listopadu 2014, čj. 30 Cdo 3850/2014-225 upozorňuje, že má za to, že ohledně posuzování (ne) přiměřenosti správní části řízení vedeného u ČTÚ pod čj. ČTÚ 103 754/ 2010 existuje překážka věci pravomocně rozhodnuté, jež plyne z těchto rozhodnutí. Žalobkyně požaduje odškodnění za tvrzenou nepřiměřenou délku řízení vedeného před anonymizována dvě slova úřadem a následně před Okresním soudem ve obec pod sp. zn. 10 C 89/2011 (přezkum správního rozhodnutí). Pokud jde o řízení vedené anonymizována dvě slova úřadem pod anonymizováno číslo 754/ 2010, tak dne datum žalobkyně podala k anonymizováno návrh na zahájení správního řízení proti paní příjmení příjmení, nar. 1965 (dále také též jen„ odpůrkyně“), o uložení povinnosti zaplatit částku 1 612 Kč (dle návrhu se mělo jednat o neuhrazenou cenu za služby poskytnuté jí právnická osoba - právnická osoba; dle vyjádření anonymizováno ze dne datum byla předmětem správního řízení neplatně sjednaná smluvní pokuta – uvedenou pohledávku žalobkyně od právnická osoba - právnická osoba, předtím odkoupila spolu s rozsáhlým portfoliem anonymizováno pohledávek). Dne datum byl vyhotoven výpis z evidence obyvatel ohledně odpůrkyně a téhož dne byla žalobkyně vyzvána k zaplacení správního poplatku. Dne datum účastníci řízení před anonymizováno byli správním orgánem vyrozuměni o zahájení řízení a žalobkyně byla vyzvána k doložení dokladu, který by prokazoval opodstatněnost požadavku na smluvní pokutu. Dne datum žalobkyně návrh doplnila a dne datum – anonymizováno rozhodl, že návrhu se nevyhovuje. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala rozklad. Dne datum předseda Rady anonymizováno podaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil (rozhodnutí odvolacího správního orgánu, čj. anonymizováno 446/ 2011 číslo, nabylo právní moci dne datum). Lze konstatovat, že správní řízení vedené ve 2 stupních trvalo cca 11 měsíců. Pokud jde o řízení vedené u Okresního soudu ve obec po dsp. Zn. 10 C 89/2011, dne 9. 9. 2011 žalobkyně podala žalobu dle části V. o. s. ř., jíž se domáhala přezkumu rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne datum. V průběhu řízení bylo zjištěno, že dne datum rozhodnutím Krajského soudu v Brně sp. zn. insolvenční spisová značka bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice jméno příjmení s účinky ke dni datum. Dne datum insolvenční soud zjistil úpadek jmenované dlužnice a povolil oddlužení. Dne datum došlo k přerušení řízení před Okresním soudem ve obec, sp. zn. 10 C 89/2011. 8. 6. 2018 insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice a dne datum dlužnici osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dne datum bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení před Okresním soudem ve obec, sp. zn. 10 C 89/2011. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že bere žalobu zpět a vzdala se práva na náhradu nákladů řízení. Dne 8. 1. 2019 soud řízení sp. zn. 10 C 89/2011 zastavil a usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci datum. Lze konstatovat, že soudní řízení vedené v 1 stupni trvalo cca 7 let a 4 měsíce, bylo však přerušeno z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení, a to ke dni datum nabytím účinnosti zákona č. 294/2013 Sb. (novela insolvenčního zákona). Uvedeným zákonem č. 294/2013 Sb. byl do insolvenčního zákona (č. 182/2006 Sb.) doplněn § 140a, podle jehož odst. 1„ Účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené…“. Podle přechodného ustanovení (čl. II) zákona č. 294/2013 Sb. se tento zákon vztahuje i na ta insolvenční řízení, která byla zahájena před účinností tohoto zákona. Žalovaná má tedy za to, že nabytím účinnosti zákona č. 294/2013 Sb. bylo ze zákona dnem datum přerušeno řízení vedené Okresním soudem ve obec pod sp. zn. 10 C 89/2011 (podle údajů Insolvenčního rejstříku k řízení o oddlužení jméno příjmení, vedenému Krajským soudem v Brně pod sp. zn. insolvenční spisová značka bylo rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku dlužnice jméno příjmení zveřejněno již dne datum). Žalovaná má tedy za to, že usnesení Okresního soudu ve obec ze dne datum, o přerušení řízení, je deklaratorní povahy a řízení tedy bylo přerušeno v období datum – datum, tj. cca 5 let, soudní řízení sp. zn. 10 C 89/2011 tak skutečně trvalo pouze cca 2 roky a 4 měsíce. Dále žalovaná uvedla, že délka správního řízení (v obou stupních) vedeného ČTÚ pod čj. ČTÚ číslo 754/ 2010 již byla soudně přezkoumávána, a to k žalobě podané žalobkyní k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne datum. V řízení vedeném pod sp. zn. 60 C 213/2012 byla posuzována přiměřenost délky několika správních řízení vedených anonymizováno, mezi nimi i řízení čj. ČTÚ číslo 754/ 2010 (není uvedeno ve výroku – soud v odůvodnění konstatoval promlčení nároků z tohoto řízení). V rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. září 2013, čj. 60 C 213/2012-128, bylo konstatováno porušení práva žalobkyně, avšak nebyla jí přiznána finanční kompenzace ani náhrada nákladů řízení, neboť dospěl k závěru, že snahou žalobkyně není domoci se ochrany svých práv, nýbrž záměrně v řízení postupovat tak, aby před soudem dosáhla zisku ve formě přiznaných nákladů řízení. Nároky z délky řízení čj. anonymizováno číslo 754/ 2010 měl soud za promlčené. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 2014, čj. 25 Co 103/2014-194, napadený rozsudek ze dne datum změnil, a to tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl (tedy i stran nároků z řízení čj. anonymizováno číslo 754/ 2010, které neměl za promlčené), neboť měl za zcela dostačující satisfakci sdělení ředitele anonymizováno ze dne datum, v němž konstatuje porušení práva žalobkyně a vyjadřuje omluvu. Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 19. 11. 2014, čj. 30 Cdo 3850/2014-225, dovolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí odvolacího soudu potvrdil jako správné. Lze tak konstatovat, že ohledně nároků žalobkyně plynoucích z (ne) přiměřenosti délky správního řízení vedeného před anonymizováno pod čj. anonymizováno číslo 754/ 2010 (vč. řízení o rozkladu) existuje překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť soudy v citovaných rozhodnutích tento nárok žalobkyně již pravomocně zamítly. Žalovaná má za to, že řízení je třeba v této části zastavit a dává soudu ke zvážení, zda poté bude stále namístě jednat v řízení s Ministerstvem financí, když předmětem řízení de facto bude jen posuzování (ne) přiměřenosti délky soudního řízení vedeného Okresním soudem ve obec pod sp. zn. 10 C 89/2011 (které je v kompetenci Ministerstva spravedlnosti). Dále žalovaná uvedla, že má za to, že žalobkyní požadovaná částka 111 250 Kč s přísl. Je zcela nepřiměřená tvrzené újmě a neodpovídá ani kritériím stanoveným Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010. Z výše uvedeného plyne, že celková délka správního a navazujícího soudního řízení byla cca 8 let a 3 měsíce. Z toho na správní řízení, vedené ve 2 stupních, připadalo cca 11 měsíců (přičemž podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, má anonymizováno na rozhodnutí až 6 měsíců, na rozhodnutí o rozkladu pak má dle správního řádu 30 - 60 dnů dle složitosti) a na soudní řízení vedené v 1 stupni připadalo cca 7 let a 4 měsíce. Žalovaná však opětovně zdůrazňuje, že otázka (ne) přiměřenosti délky správního řízení čj. anonymizováno číslo 754/ 2010 již byla pravomocně rozhodnuta. Soudní řízení bylo cca 5 let přerušeno z důvodu probíhajícího (vedlejšího) insolvenčního řízení ve věci jméno příjmení, vedeného před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 38 INS 24701/2012 ulice řízení však bez dalšího nezpůsobuje nepřiměřenost délky řízení hlavního, které je z důvodu jeho průběhu přerušeno, vždy je třeba zkoumat průběh tohoto vedlejšího řízení. Byla-li tedy délka zmíněného vedlejšího insolvenčního řízení přiměřená, nelze bez dalšího usuzovat na nepřiměřenost délky hlavního, přerušeného řízení. Dle zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení ze dne datum byl příjmení příjmení stanoven splátkový kalendář na období datum – datum. Usnesení insolvenčního soudu ze dne datum o osvobození jméno příjmení od placení dosud neuspokojených (či nepřihlášených) pohledávek nabylo právní moci dne datum. Insolvenční řízení tak trvalo v období datum – datum, z čehož vzhledem k pětiletému splátkovému kalendáři dlužnice (1. 6.– datum) jednoznačně plyne, že insolvenční řízení proběhlo ve zcela standardních lhůtách a nebylo nepřiměřeně dlouhé. Žalovaná ohledně soudní části řízení konstatuje, že šlo o řízení vyšší než průměrné složitosti (po skutkové i právní stránce), a to z důvodu probíhajícího oddlužení dlužnice jméno příjmení. Žalobkyně odkoupila značné množství (cca 1 000) problematických pohledávek na zaplacení smluvní pokuty od právnická osoba - právnická osoba, na základě kterých u anonymizováno následně ve velmi krátkém období cca 2 měsíců účelově zahájila více než 800 správních řízení, věcně obdobných řízení čj. ČTÚ číslo 754/ 2010, nároky z tvrzené nepřiměřené délky těchto řízení následně uplatnila více než 140 žalobami u soudu. Žalobkyně v průběhu správních řízení uplatněné pohledávky nedostatečně specifikovala, k návrhu nepřipojila potřebné důkazní listiny, které doplnila až na výzvu anonymizováno, čímž docházelo k prodloužení správního řízení. Žalobkyně sice v některých případech formálně uplatňovala prostředky k odstranění nečinnosti správního orgánu (u předsedy Rady anonymizováno či ve formě žalob na ochranu proti nečinnosti), avšak tyto buď následně vzala zpět či byly soudy odmítnuty, neboť je neuplatnila řádně a jednotlivá řízení dostatečně nekonkretizovala (v nyní podané žalobě žalobkyně žádné své kroky směřující k odstranění údajné nečinnosti správních či soudních orgánů neuvádí). Jednání žalobkyně a její zásadní podíl na délce řízení výstižně shrnul Ústavní soud v odůvodnění usnesení ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 3698/11, a ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1888/12 (na něž se odvolává i Obvodní soud pro Prahu 9 v citovaném rozsudku ze dne 6. 9. 2013, čj. 60 C 213/2012-128), v nichž rozhodoval o ústavní stížnosti žalobkyně proti nepřiznání nákladů v řízeních o jí podaných žalobách na ochranu proti nečinnosti anonymizováno v případech věcně obdobných řízení čj. anonymizováno číslo 754/ 2010:„ …je významné, že stěžovatelka coby postupník přibližně jednoho tisíce pohledávek za dlužníky na poplatcích za telekomunikační služby v rozmezí krátké doby, v průběhu srpna a září 2010, podala k Českému telekomunikačnímu úřadu více než osm set návrhů na zahájení správního řízení o zaplacení dlužných pohledávek. Žaloby na ochranu proti nečinnosti podala v průběhu roku 2011; sama konstatuje, že v období do datum. Je sice pravda, že lhůta pro vydání správního rozhodnutí byla překročena (podle § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, činí lhůta pro vydání rozhodnutí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců). Ovšem je otázkou, zda k potížím s vyřizováním správních sporů ve lhůtách nepřispěla sama stěžovatelka. příjmení pohledávky vzniklé během určitého časového období, aby je pak v podstatě naráz, s odstupem pouhých dvou měsíců, uplatnila u ČTÚ. Pro stěžovatelku to byla samozřejmě víceméně záležitost administrace jednotlivých případů, kdy pozornost soustředila v podstatě jen na správnou identifikaci kauz, argumentace samotná je formulářového typu. anonymizováno naproti tomu řeší každou věc individuálně, včetně všech komplikací spojených již například s doručováním. Z podání stěžovatelky vyplývá, že v oblasti se pohybuje, rozhodování telekomunikačních sporů sleduje a o rychlosti vyřizování agendy u anonymizováno tak musela mít reálnou představu. Těžko tak lze přikládat relevanci jejím argumentům tohoto typu, že prodlení s vyřizováním jejích návrhů u anonymizováno ji existenčně ohrožovalo, a musela se tedy, a to rovnou ve všech stovkách řízení naráz, již po relativně krátkém překročení lhůty formálně domáhat ochrany proti nečinnosti u soudu. Celá věc naopak působí dojmem, že šlo od počátku o kalkul stěžovatelky, jehož cílem bylo získat od státu v podobě náhrady nákladů řízení o správních žalobách na ochranu proti nečinnosti částku ve svém souhrnu představující zhruba 7 700 000 Kč (dle tvrzení samotné stěžovatelky). Přitom zpracovala (či nechala zpracovat), zjednodušeně řečeno, jedinou žalobu, kterou několikasetkrát namnožila. Výpočetní technika pak umožnila zkoncentrovat podání velkého množství návrhů do určitého okamžiku, což v kombinaci s úpravou závazných lhůt pro vydání rozhodnutí může při mechanickém přístupu k sankcionování jejich překročení znamenat značný, leč a priori nespravedlivý ekonomický profit. Ústavní soud nehodlá připustit, aby bylo takto zneužíváno institutů právního státu. Smyslem náhrady nákladů zastoupení advokátem je zajištění kvalifikované pomoci účastníkům řízení, a tím realizace jejich práva na přístup k soudu. Inkaso částky za náklady řízení, zejména za zastoupení advokátem, nemůže být podnikatelským záměrem, jak se to stalo v případě stěžovatelky. Účel soudního (ale i správního) řízení jako takového nelze redukovat na pouhý zájem získat přísudek nákladů řízení.“ Obvodní soud pro Prahu 9 v citovaném rozsudku ze dne 6. září 2013, čj. 60 C 213/2012-128, rovněž uvádí, že popsaný postup žalobkyně (skoupení pohledávek, jejich uplatnění v krátkém časovém období v množství cca 800 pohledávek, absence snahy o dobrovolné plnění – žádné výzvy před podáním návrhů atd.) byl veden snahou žalobkyně docílit významného zisku nikoli uplatněním odkoupených pohledávek, nýbrž ve formě přisouzených náhrad nákladů řízení v řízeních o žalobách na ochranu proti nečinnosti a ve formě finanční náhrady za nemajetkovou újmu v řízeních podle zákona č. 82/1998 Sb. Obvodní soud pro Prahu 9 konstatoval, že obdobných řízení u něj žalobkyně v dané době

(září 2013) vede více než 130. Z podkladů dostupných žalované nevyplývá, že by žalobkyně činila jakékoli kroky k odstranění údajné nečinnosti Okresního soudu ve obec v řízení sp. zn. 10 C 89/2011 a ani ona sama je netvrdí. Postup správních orgánů ve věci (pro tuto část žalobního návrhu existuje překážka věci pravomocně rozhodnuté) lze hodnotit jako pravidelný, bez závažnějších prodlev, délka správní části řízení byla dána množstvím žalobkyní zároveň uplatněných žádostí, které pro ni znamenaly minimální administraci a byly v podstatě formulářového typu, avšak právní orgán je musel vyřizovat a přezkoumávat individuálně, vč. doručování. Řízení před Okresním soudem ve obec sp. zn. 10 C 89/2011 bylo vyšší než běžné složitosti v souvislosti s řízením o oddlužení dlužnice jméno příjmení. Soud musel vyčkat skončení uvedeného insolvenčního řízení (vedeno Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 38 INS 24701/2012), neboť šlo o řízení o předběžné otázce, resp. o řízení, kterým bylo ze zákona přerušeno řízení, jehož délka je napadána. Z průběhu soudního řízení nevyplývají žádné konkrétní průtahy. Žalovaná má za to, že význam věci pro žalobkyni je značně menší, než plyne ze žaloby. Jak již bylo uvedeno, pohledávka, jíž se týkalo řízení čj. anonymizováno číslo 754/ 2010, činí 1 612 Kč a žalobkyně ji spolu s portfoliem cca 1 000 dalších podobných pohledávek odkoupila (nepochybně za výrazně nižší cenu než je uvedená hodnota pohledávky) s tím, že věděla, že jde o problematické pohledávky, jejich vymožení je přinejmenším nejisté. Tvrzení žalobkyně o tom, že na inkasu této pohledávky závisí její ekonomické přežití, je tedy nutno odmítnout. Význam takto nízké částky je pro podnikání žalobkyně nutně zcela marginální a její argumentaci ohrožením jejího podnikání nelze přiznat žádnou relevanci. Žalovaná se zcela ztotožňuje s výše uvedenými závěry Ústavního soudu a se závěry Obvodního soudu pro Prahu 9 v rozsudku ze dne 6. 9. 2013, čj. 60 C 213/2012-128, v tom smyslu, že pohledávka a její vymáhání jsou pro žalobkyni významné jen potud, že jejím záměrem je dosažení zisku ve formě přiznaných soudních nákladů a finančního zadostiučinění dle zákona č. 82/1998 Sb. za nevydání správního/soudního rozhodnutí ve lhůtě stanovené zákonem (jehož výše mnohonásobně převyšuje hodnotu pohledávky). Argumentaci žalobkyně Ústavní soud označil za formulářovou. O nízkém významu věci pro žalobkyni svědčí i její postup ve správním a soudním řízení, popsaný výše (uplatnění stovek pohledávek bez jejich dostatečné specifikace, dokládání potřebných listin až k výzvě anonymizováno, pouze formální využívání prostředků ochrany proti nečinnosti správního orgánu, v soudním řízení pak žalobkyně netvrdí žádné využití těchto procesních prostředků). Obvodní soud pro Prahu 9 nadto dovodil, že nákup a vymáhání pohledávek je předmětem obchodní činnosti žalobkyně, z čehož dle žalované plyne, že žalobkyně nemá výrazný zájem na jediné konkrétní pohledávce, resp. řízení. Žalovaná rovněž zdůrazňuje, že význam předmětu řízení, jehož délka je nyní napadána, pro žalobkyni musel být nezbytně minimální nejpozději od okamžiku zahájení insolvenčního řízení (Krajským soudem v Brně pod sp. zn. insolvenční spisová značka) a povolení oddlužení jméno příjmení, neboť tím bylo další řízení o předmětné pohledávce v podstatě bezpředmětné a žalobkyni muselo být zřejmé, že se již žádného plnění nedomůže. Žalovaná tedy uzavírá, že význam předmětu řízení pro žalobkyni je velmi nízký a mimo jiné i proto by soudem žalobkyni neměla být přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Žalovaná s odkazem na odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. Září 2013, čj. 60 C 213/2012-128, rovněž zdůrazňuje, že žalobkyně v žádném případě nemohla mít legitimní očekávání, že všechna řízení, jež v takto krátké době cca 2 měsíců v počtu několika set u anonymizováno zahájila, bude možno v zákonem předpokládané lhůtě ukončit, jelikož přinejmenším jejímu právnímu zástupci bylo z předchozího zastupování právnická osoba - právnická osoba, nutně zřejmé, že zahájená řízení s velkou pravděpodobností nebudou ukončena v zákonné lhůtě a že nelze s jistotou předvídat ani způsob jejich ukončení, tedy zda bude žalobkyně při vymáhání pohledávek úspěšná. Nelze tedy přijmout tvrzení žalobkyně o stresu a úzkostech pramenících z překročení zákonných lhůt při rozhodování správních a soudních orgánů, neboť na takovýto vývoj řízení měl právní zástupce žalobkyně povinnost klienta upozornit. Žalovaná zároveň konstatuje, že žalobkyně je právnická, nikoli fyzická osoba, a tedy uvedené kategorie psychického prožívání (stres, úzkost, obavy apod.) na ni nelze vztahovat. Dle žalované je rovněž otázkou, do jaké míry byla žalovaná při uplatnění svého nároku u anonymizováno (pod čj. anonymizováno číslo 754/ 2010) v nejistotě o výsledku řízení, když předmětnou pohledávku nabyla již jako problematickou. Nejpozději dne datum, kdy insolvenční soud povolil dlužnici příjmení příjmení oddlužení vztahující se i na pohledávku žalobkyně, která byla u ČTÚ předmětem řízení anonymizována dvě slova číslo 754/ 2010 muselo být žalobkyni zřejmé, že svou pohledávku již nevymůže (proto ostatně vzala žalobu u Okresního soudu ve obec sp. zn. 10 C 89/2011 zpět a soud následně řízení zastavil). Tímto dnem tak skončila jakákoli její nejistota ohledně výsledku řízení. Žalovaná opětovně připomíná, že posouzení doby trvání správního řízení již bylo soudy pravomocně provedeno a že tedy nyní je předmětem posuzování pouze rozhodná doba od datum do datum. Ve správním řízení (pro které se uplatní překážka věci rozhodnuté) i v soudním řízení vedeném Okresním soudem ve obec pod sp. zn. 10 C 89/2011 lze konstatovat určité překročení zákonné lhůty k vydání rozhodnutí, avšak dle žalované není žádný důvod přiznávat žalobkyni zadostiučinění v penězích (nadto v jí požadované částce), a to ze všech výše uvedených důvodů (značný podíl žalobkyně na délce řízení, minimální význam věci pro žalobkyni, absence legitimního očekávání úspěchu při vymáhání pohledávek, které jako problematické odkoupila atd.). Nadto odškodnění, resp. jeho forma, souvisí s hodnotou a významem předmětu řízení, jehož délka je namítána. V daném případě byla předmětem řízení pohledávka v hodnotě 1 612 Kč, kterou žalobkyně nabyla pravděpodobně za výrazně nižší cenu, a to jako problematickou pohledávku s minimální nadějí na vymožení. Žalovaná zdůrazňuje, že žalobkyni se již odpovídající satisfakce dostalo, sdělením předsedy Rady anonymizováno ze dne datum jí byla vyjádřena omluva za konstatované nedodržení lhůt při vydání správního rozhodnutí (což soudy v návazném řízení vedeném v prvním stupni Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 213/2012 jednoznačně hodnotily jako dostačující satisfakci). Dále stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 4. prosince 2019, čj. MSP-1721/2019 ODSK-ODSK/7, vydaným v rámci předběžného projednání nároku, bylo konstatováno porušení práva žalobkyně v řízení vedeném Okresním soudem ve obec pod sp. zn. 10 C 89/2011 na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalovaná navrhla řízení v části týkající se nároku žalobkyně před ČTÚ zastavit pro překážku věci rozhodnuté a ve zbývající části týkající se nároku žalobkyně za řízení před soudem zamítnout.

3. Při jednání dne datum žalobkyně upřesnila, že pokud jde o správní řízení vedené před ČTÚ žalobkyně žádá přiznat náhradu nemajetkové újmy ve výši 6 875 Kč s příslušenstvím, pokud jde o náhradu nemajetkové újmy za soudní řízení, žádá částku ve výši 104 375 Kč s příslušenstvím.

4. Soud ve věci učinil následujíc skutková zjištění:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka číslo bylo zjištěno, že žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku od datum, předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

6. Ze spisu anonymizována dvě slova úřadu č.j. 103754/2010 bylo zjištěno, že dne datum podala žalobkyně návrh na zahájení řízení proti odpůrkyni příjmení příjmení, předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 612 Kč s příslušenstvím, neboť tato pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (se právnická osoba právnická osoba). Dne datum účastníci řízení před anonymizováno byli správním orgánem vyrozuměni o zahájení řízení a žalobkyně byla vyzvána k doložení dokladu, který by prokazoval opodstatněnost požadavku na smluvní pokutu. Podáním ze dne datum žalobkyně návrh doplnila a dne datum anonymizováno rozhodl tak, že návrhu se nevyhovuje (rozhodnutí nabylo právní moci dne datum) Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala rozklad a dne datum předseda Rady anonymizováno podaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil (rozhodnutí odvolacího správního orgánu, čj. anonymizováno 446/ 2011 číslo, nabylo právní moci dne datum.

7. Ze spisu Okresního soudu ve obec sp. zn. 10 C 89/2011 bylo zjištěno, že dne datum žalobkyně podala žalobu dle části V. o. s. ř., jíž se domáhala přezkumu rozhodnutí předsedy Rady anonymizována dvě slova úřadu ze dne 7.7.2011 č.j. ČT -45 446/ 2011 číslo II. Dne datum byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dne datum byla žalovaná vyzvána ve lhůtě 1 měsíce k vyjádření se k žalobě. V průběhu řízení bylo zjištěno, že dne datum rozhodnutím Krajského soudu v Brně sp. zn. insolvenční spisová značka bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice jméno příjmení s účinky ke dni datum. Dne datum insolvenční soud zjistil úpadek jmenované dlužnice a svým usnesením povolil oddlužení. Dne datum došlo k přerušení řízení před Okresním soudem ve obec, sp. zn. 10 C 89/2011. Dne 8. 6. 2018 insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice a dne datum dlužnici osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dne datum bylo soudem rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení před Okresním soudem ve obec. Podáním ze dne datum žalobkyně vzala žalobu zpět a vzdala se práva na náhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne 8. 1. 2019 č.j. 10 C 89/2011-48 soud řízení zastavil (právní moc datum).

8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 60 C 213/2012 bylo zjištěno, že dne datum podala žalobkyně žalobu, jíž se domáhala proti České republice – anonymizována dvě slova úřadu náhrady nemajetkové újmy za správní řízení, jež byla vedena před ČTÚ, přičemž jedním ze správních řízení bylo i řízení vedené pod č.j. 103754/2010. Ve věci byl dne 6.9.2013 vydán rozsudek č.j. 60 C 213/2012-128, kterým bylo konstatováno porušení práva žalobkyně (v řízeních č.j. 103718/2010, 103740/2010, číslo 2010, číslo 2010, číslo 2010, číslo 2010 a číslo 2010) nebyla jí však přiznána finanční kompenzace ani náhrada nákladů řízení, neboť soud dospěl k závěru, že žalobkyně podala u anonymizováno v srpnu více než 800 návrhů na zahájení správního řízení, jednalo se o pohledávky na zaplacení smluvní pokuty, jež byly zakoupeny od právnická osoba – právnická osoba Žalobkyně nemohla mít legitimní očekávání, že všechna správní řízení budou ve lhůtě 4 měsíců skončena. Soud dovodil, že postup žalobkyně, která skoupila pohledávky, aby je ve velmi krátkém časovém období uplatila u správního orgánu v množství cca 800 ks, absence snahy o plnění dobrovolné – žádné výzvy k plnění před podáním návrhu, byl uplatněn ve snaze docílit významného zisku, avšak nikoliv ze zakoupených pohledávek, ale z přisouzených náhrad nákladů v řízení o žalobách na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a z finanční náhrady poskytnuté jako zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu s tím, že u tohoto soudu je vedeno obsahově obdobných žalob více než 130. Soud uzavřel, že skutečným důvodem pro zakoupení a následné uplatnění pohledávek byl kalkul žalobkyně, že správní orgán nebude schopen rozhodnout ve stanovené lhůtě a žalobkyně uplatní následně svá práva, např. žalobami na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to mnohonásobně převyšující výši zakoupených pohledávek. Ve vztahu k řízení vedeném pod číslo jednací soud shledal nárok žalobkyně jako promlčený. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 2014, čj. 25 Co 103/2014-194, napadený rozsudek obvodního soudu ze dne datum změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl (tedy i ve vztahu k řízení čj. anonymizováno číslo 754/ 2010, které neměl za promlčené), neboť měl za zcela dostačující satisfakci sdělení ředitele anonymizováno ze dne datum, v němž konstatuje porušení práva žalobkyně a vyjadřuje omluvu. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud ČR pak v rozsudku ze dne 19. 11. 2014, čj. 30 Cdo 3850/2014-225, dovolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí odvolacího soudu potvrdil jako správné (právní moc datum).

9. Z podání ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně u ministerstva spravedlnosti svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 96 250 Kč za řízení vedené u Okresního soudu ve obec pod sp. zn. 10 C 89/2011 předběžně uplatnila.

10. Ze stanoviska ministerstva spravedlnosti ze dne datum bylo zjištěno, že podání žalobkyně ze dne datum jí bylo téhož dne doručeno a dále, že ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že v řízení vedeném u Okresního soudu ve obec pod sp. zn. 10 C 89/2011 došlo k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Z vyjádření anonymizována dvě slova úřadu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila u ČTÚ obdobné nároky v cca 800 správních řízeních a následně cca 140 žalob (neúspěšných) na přiznání přiměřeného zadostiučinění.

12. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum ve věci dlužnice jméno příjmení sp.zn. insolvenční spisová značka bylo zjištěno, že soud usnesením oznámil insolvenčního řízení ve věci dlužnice jméno příjmení, přičemž účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly zveřejněním v insolvenčním rejstříku datum v 10:01hod.

13. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum č.j. insolvenční spisová značka a insolvenční spisová značka ve věci dlužníků jméno příjmení a jméno příjmení bylo zjištěno, že byl zjištěn úpadek dlužníků jméno příjmení a jméno příjmení a povoleno oddlužení.

14. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum ve věci dlužníků jméno příjmení a jméno příjmení, č.j. insolvenční spisová značka a insolvenční spisová značka, bylo zjištěno, že soud osvobodil dlužníka jméno příjmení a jméno příjmení od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny.

15. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

16. Podle § 1 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně.

18. Předmětem posouzení v dané věci je řízení, které probíhalo před správním orgánem (před anonymizována dvě slova úřadem) ode dne datum a dne datum bylo pravomocně ukončeno. Následně probíhal soudní přezkum tohoto rozhodnutí před Okresním soudem ve obec, a to od datum do datum. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá náhrady za nemajetkovou újmu za obě řízení, tj. za řízení správní i za řízení soudní, je organizační složkou státu, která je oprávněna za něj jednat, ministerstvo financí. Ve vztahu k správnímu řízení bylo zjištěno, že náhrady za nemajetkovou újmu pouze za tuto část řízení, se žalobkyně domáhala již v řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 213/2012, kdy žalobkyně podala žalobu, jíž se domáhala proti České republice – anonymizována dvě slova úřadu, náhrady nemajetkové újmy za správní řízení, jež byla vedena před anonymizována dvě slova úřadem, přičemž jedním ze správních řízení, za něž žalobkyně požadovala náhradu, bylo i řízení vedené u anonymizováno pod č.j. 103754/2010. Ve věci byl dne 6.9.2013 vydán rozsudek č.j. 60 C 213/2012-128, kterým bylo konstatováno porušení práva žalobkyně (v řízeních č.j. 103718/2010, 103740/2010, číslo rok, číslo 2010, číslo 2010, číslo 2010 a číslo 2010) nebyla jí však přiznána finanční kompenzace ani náhrada nákladů řízení. Ve vztahu k řízení vedeném pod číslo jednací soud shledal nárok žalobkyně jako promlčený. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 2014, čj. 25 Co 103/2014-194, napadený rozsudek obvodního soudu ze dne datum změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl (tedy i ve vztahu k řízení čj. anonymizováno číslo 754/ 2010, které neměl za promlčené), neboť měl za zcela dostačující satisfakci sdělení ředitele anonymizováno ze dne datum, v němž konstatuje porušení práva žalobkyně a vyjadřuje omluvu. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud ČR pak v rozsudku ze dne 19. 11. 2014, čj. 30 Cdo 3850/2014-225, dovolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí odvolacího soudu potvrdil jako správné (právní moc datum). Pokud jde tedy o správní řízení, za než se žalobkyně domáhá náhrady nemajetkové újmy, věc již byla soudem pravomocně skončena a je zde překážka věci pravomocně rozhodnuté dle 159a odst. 4 o.s.ř. Soud řízení v této části dle § 104 odst. 1 věta prvá o.s.ř. řízení zastavil, neboť se jedná o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (výrok II. tohoto rozsudku). Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy za soudní řízení vedené u Okresního soudu ve obec, tak zde překážka pravomocně rozhodnuté věci není a soud k tomuto nároku uvádí následující. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení jako celek neodpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné jeho ukončení zpravidla očekávat. Dne datum žalobkyně podala žalobu dle části V. o. s. ř., jíž se domáhala přezkumu rozhodnutí předsedy Rady anonymizována dvě slova úřadu ze dne 7.7.2011 č.j. ČT -45 446/ 2011 číslo II. Dne datum byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku a dne datum byla žalovaná vyzvána ve lhůtě 1 měsíce k vyjádření se k žalobě. V průběhu řízení bylo zjištěno, že dne datum rozhodnutím Krajského soudu v Brně sp. zn. insolvenční spisová značka bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice jméno příjmení s účinky ke dni datum. Dne datum insolvenční soud zjistil úpadek jmenované dlužnice a svým usnesením povolil oddlužení. Dne datum došlo k přerušení řízení před soudem. Dne datum insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice a dne datum dlužnici osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dne datum bylo soudem rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení před Okresním soudem ve obec. Podáním ze dne datum žalobkyně vzala žalobu zpět a vzdala se práva na náhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne 8. 1. 2019 č.j. 10 C 89/2011-48 soud řízení zastavil, usnesení nabylo právní moci datum Soudní řízení tak trvalo 7 let, 4 měsíce a 21 dnů. Stanovením počtu let délky soudního řízení nelze obecně říci, zda je či není tato délka nepřiměřená. Učinění tohoto závěru je závislé na posouzení konkrétního případu v závislosti na složitosti tohoto případu, na chování účastníků během řízení, na postupu orgánu projednávajícího danou věc a na významu předmětu řízení pro jeho účastníky (poškozeného). Dané soudní řízení trvalo cca 7 let a 5 měsíců. Dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne datum, aby bylo možno uzavřít, že účastník má právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, je třeba nejprve vyřešit otázku, zda v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tedy zda řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Doba soudního řízení cca 7 let a 5 měsíců by se mohla jevit jako nepřiměřená a neodpovídat době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že v průběhu soudního řízení dne datum rozhodnutím Krajského soudu v Brně bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice jméno příjmení (žalované), dne datum insolvenční soud zjistil úpadek jmenované dlužnice a svým usnesením povolil oddlužení. Dne datum insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice a dne datum dlužnici osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dne datum soud rozhodl o pokračování v přerušeném řízení a usnesením ze dne datum pro zpětvzetí žaloby řízení zastavil. K nárůstu délky řízení tak bezpochyby přispělo související insolvenční řízení, kdy soud ve věci nemohl činit žádné úkony. Insolvenční řízení probíhalo standardně, nebylo nepřiměřeně dlouhé. Od datum na dobu cca 5 let tak bylo řízení přerušeno a teprve po skončení insolvenčního řízení mohl nalézací soud v řízení pokračovat. Následně žalobkyně vzala žalobu zpět. I když v soudním řízení lze shledat dílčí průtahy, řízení jako celek, s ohledem na souběžně probíhající insolvenční řízení, nebylo nepřiměřeně dlouhé. Navíc předmětem přezkumu bylo rozhodnutí o pohledávce v bagatelní výši (1 612 Kč s příslušenstvím), její (ne) přiznání v soudním řízení nemohlo nijak ovlivnit podnikatelské aktivity a plány žalobkyně, navíc pokud byla dlužnice od roku 2012 v insolvenci, mohla žalobkyně zcela reálně předpokládat, že vymáhání pohledávky bude přinejmenším značně nejisté a problematické. Nemohla tedy být v nejistotě ohledně výsledku soudního řízení a nemohla jí tedy vzniknout tvrzená újma. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalobkyně ve správním řízení uplatnila u anonymizováno obdobné nároky v cca 800 správních řízeních a následně cca 140 žalob na přiznání přiměřeného zadostiučinění. S ohledem na množství těchto podání je zřejmé, že význam předmětu řízení byl pro ni velmi nízký a jejím zájmem bylo získání náhrady nákladů, popř. náhrady nemajetkové újmy. Navíc ministerstvem spravedlnosti již bylo konstatováno, že v řízení vedeném u Okresního soudu ve obec pod sp. zn. 10 C 89/2011 došlo k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu tak již žalobkyni bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu konstatováním porušení práva a tato forma zadostiučinění je dle soudu dostačující. Z tohoto důvodu byla žaloba zamítnuta.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení se řídí ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má nárok na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšná žalovaná. Žalovaná vyčíslila náklady řízení částkou 900 Kč odpovídající 3 paušálním náhradám po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Soud proto uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice - Ministerstvu financí částku 900 Kč s tím, že splatnost této částky byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu k Městskému soudu v Praze.

Pokud by povinnosti v tomto rozsudku stanovené nebyly řádně a včas splněny, může být podán návrh na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.