OSPH01 40 C 50/2020-91

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o vydání pozůstalosti jméno příjmení

I. Žaloba, kterou žalobkyně žádá, aby soud uložil žalované povinnost vydat sbírkový fond jméno příjmení vedený dle evidence žalované v pododdílu Fond – jméno příjmení – ilustrace a v pododdílu Fond – jméno příjmení – archiválie, to vše v žalobou požadovaném rozsahu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to v lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované z titulu dědictví po panu příjmení příjmení vydání nakladatelského archivu, v evidenci žalované vedeného jako sbírkový fond jméno příjmení. Žaloba vychází z tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně, pan jméno příjmení st., byl významným českým nakladatelem a knihkupcem a součástí jeho nakladatelského archivu byl i sbírkový fond, který obsahoval dokumenty týkající se nakladatelské činnosti jméno příjmení jako první výtisky některých knih či smlouvy s autory, tak osobní dokumenty a fotografie rodiny jméno příjmení. Žalobkyně dále uvedla, že většina dokumentů ve sbírkovém fondům nějakým způsobem souvisí s uvedeným závodem, tj. knihkupectvím a nakladatelstvím jméno příjmení, a to často i v případě, kdy se jedná například o písemnost na první pohled osobního charakteru. V písemnostech jsou například blahopřání a osobní dopisy adresované nakladateli, zároveň i tyto písemnosti mají souvislost se závodem, neboť tato blahopřání jsou od autorů, ilustrátorů či jiných bývalých či tehdy aktuálních spolupracovníků nakladatele a knihkupectví. Předmětem žaloby o vydání jsou pak dokumenty uvedené v příloze číslo žaloby, časově ohraničené rokem 1949. V roce 1949 bylo knihkupectví a nakladatelství jméno příjmení zestátněno. Předmětem zestátnění nebyl sbírkový fond, jehož vydání se žalobkyně touto žalobou domáhá, žalovaná jej nabyla na základě kupní smlouvy v roce 1976 od dr. příjmení. Žalobkyně má za to, že doktor příjmení nebyl vlastníkem nakladatelského fondu a nemohl jej tedy ani kupní smlouvu převést na žalovanou. Svou aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje z dědické posloupnosti po panu příjmení příjmení st., když je jeho vnučkou. V roce 1966 zemřel bez zanechání závěti pan jméno příjmení st., narozen anonymizováno číslo, a dědici jeho majetku se stali synové jméno příjmení ml., obec anonymizováno a obec anonymizováno. V roce 1968 zemřel bez zanechání závěti pan příjmení příjmení a dědici jeho majetku se stali bratři jméno příjmení ml. a obec anonymizováno. V roce 1998 zemřel bez zanechání závěti pan jméno příjmení ml. a dědičkou jeho majetku se stala manželka jméno příjmení, matka žalobkyně. V roce 2017 zemřela bez zanechání závěti paní jméno příjmení a dědičkou jejího majetku se stala dcera celé jméno žalobkyně, žalobkyně. V roce 2018 zemřel bez zanechání závěti bezdětný pan příjmení příjmení a dědičkou jeho majetku se stala jeho neteř celé jméno žalobkyně, žalobkyně. Žalobkyně žalovanou vyzvala k vydání sbírkového fondu bezodkladně poté, co se dozvěděla, že jej má v držení. Žalovaná sbírkový fond nevydala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalovaná nenabyla sbírkový fond od anonymizováno příjmení, jelikož anonymizováno příjmení byl ředitelem knihovny národního muzea v roce nabytí sbírkového fondu. Rovněž nesprávné je tvrzení žalobkyně, že se o existenci sbírkového fondu a skutečnosti, že je v držení žalované, dozvěděla až v roce 2018 O jeho existenci se přitom musela dozvědět již v roce 2014, kdy byl o této skutečnosti informován syn žalobkyně prostřednictvím jeho právní zástupkyně. Žalovaná v té době vydání sbírkového fondu odmítla, neboť jí nebyly předloženy dokumenty, které by prokazovaly právní nástupnictví žalobkyně, a z výzvy nebylo zřejmé, z jakého právního důvodu se vydání sbírkového fondu domáhala. Touto vadou trpí i tato žaloba.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

4. Pan anonymizována dvě slova st., datum narození, se stal v roce 1914 majitelem a provozovatelem knihkupectví jméno příjmení se stanovištěm v obec anonymizováno adresa, ulice a číslo (oznámení o udělení koncese k provozování živnosti knihkupecké – výnos z datum, postoupení dědického podílu bratra p. jméno příjmení st. z datum, prohlášení o nabytí zletilosti p. jméno příjmení st. z datum). Dne datum byl panu jméno příjmení st. udělen koncesní dekret k provozování živnosti nakladatelské se stanovištěm v obec anonymizováno adresa, ulice a číslo (koncesní dekret z datum).

5. V rámci provozování podniku byl v knihkupectví stále přítomen tzv. nakladatelský archiv, obsahující nakladatelské smlouvy, návrhy obálek knih, korespondenci s autory apod., ale i účetní dokumenty nutné k provozu obchodu (přesný seznam věcí, které archiv obsahoval do roku 1949 je uveden v příloze k žalobě). Tento archiv se neustále doplňoval dle chodu podniku (výpověď svědka celé jméno svědka).

6. Výměrem z datum byla do všech majetkových podstat a práv včetně všech podniků a závodů tvořících hospodářský celek firmy jméno příjmení, knihkupectví, obec anonymizováno, ulice anonymizována dvě slova, zavedena národní správa a jmenován národní správce, Družstvo knihkupců a nakladatelů n.s. /Kniha lidu/, a to podle §3 dekretu presidenta č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů (výměr Ministerstva informací z 29. 10. 1949, č. j. 55571/49-III/2). Přípisem ze dne datum p. jméno příjmení st. požádal Ministerstvo informací v obec o zrušení výměru, neboť bylo prokázáno, že není osobou státně nespolehlivou a po návratu z tábora ve anonymizováno. jméno anonymizováno příjmení, odkud byl propuštěn dne datum, je znovu schopen starat se o plynulý chod podniku (dopis ze dne datum).

7. Výměrem Ministerstva informací a osvěty z 31. 12. 1952, č.j. 68.470/52-VI/2 byla národním správcem jmenována souhrnná likvidační národní správa býv. nakladatelských a knihkupeckých podniků, která dopisem ze dne datum oznámila p. jméno příjmení st., že právě skončila likvidace jeho bývalého podniku (cit. přípis). K přípisu je přiložen likvidační přehled, z nějž žalobkyně dovozuje, že„ sbírkový fond“ nebyl součástí likvidace, nicméně soud tuto skutečnost z předloženého likvidačního přehledu není schopen jednoznačně dovodit. Jednotlivé položky uvedené v přiloženém dokumentu jsou příliš obecného charakteru k tomu, aby z něj mohlo být úspěšně dovozeno, že sbírkový fond v něm zahrnut není. Firma„ jméno příjmení“ byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni datum (rozhodnutí Lidového soudu civilního v obec, odd. anonymizováno, z datum, sp. zn. anonymizována dvě slova číslo)

8. Dne datum Knihovna Národního muzea zakoupila od podniku Antikvariát kniha, ulice a číslo, obec a číslo knihy, grafika a doklady tvořící archivní fond nakladatele jméno příjmení za částku částka (dodací list číslo z datum, faktura číslo).

9. Součástí sbírkového fondu jméno příjmení jsou listiny ryze nakladatelské, tak i listiny osobního charakteru, jejichž hodnota je dokumentační, nikoli finanční. Jde například o přípis národního podniku příjmení z datum, kterým tento podnik oznamuje přijetí p. jméno příjmení st. do zaměstnání, mzdové výměry v tomto podniku apod., přípis p. příjmení st. ve věci starobního důchodu z datum či výměr Státního úřadu sociálního zabezpečení z datum nebo osobní dopis prof. příjmení p. příjmení st. ze dne datum. Vydání dokumentů vzniklých po roce 1949 však žalobkyně nežádá (cit. dokumenty). V rodinné pozůstalosti po jméno příjmení se též nacházejí listiny vydané po roce 1949 (podpisová listina umělců z„ výtvarného umění“ z datum, kondolence jméno příjmení z datum).

10. Dopisem ze dne datum požádala žalobkyně, prostřednictvím svého syna celé jméno svědka, o vrácení materiálů osobní povahy za nakladatelského fondu jméno příjmení a současně o umožnění nahlédnutí do tohoto fondu (dopis z datum). V odpovědi na tento přípis žalovaná tazateli dne datum sdělila, že soubor získala koupí na základě kupní smlouvy z roku 1976, přes příjmení příjmení, obec a číslo. Vzhledem k obsahu archivních materiálů, kdy řada z nich je po roce 1950, se žalovaná domnívá, že tento soubor Národnímu muzeu prodala rodina příjmení. anonymizováno (dopisy ze srpna 2014). Dopisem ze dne datum žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k vydání sbírkového fondu, což žalovaná dopisem ze dne datum opětovně odmítla (cit. dopisy).

11. Svou aktivní legitimace v řízení žalobkyně dovozuje z těchto skutečností. Křestního listu pana jméno příjmení st., rodného listu jeho syna, jméno příjmení ml., rozhodnutí Státního notářství pro část Prahy zn. spisová značka, který bylo rozhodnuto ve věci dědictví po anonymizována dvě slova st. tak, že dědici veškerého jeho majetku se stali rovným dílem synové jméno příjmení ml., obec anonymizováno a obec anonymizováno. Po smrti p. jméno příjmení se jeho dědici stali bratři jméno příjmení ml. a obec anonymizováno (rozhodnutí Státního notářství pro část Prahy zn. 10 D 552/68). V roce 1998 zemřel p. jméno příjmení ml. a jeho dědičkami se staly pozůstalá manželka jméno a pozůstalá dcera jméno (nesporované tvrzení). Žalobkyně je jedinou dcerou p. jméno příjmení ml. a jméno příjmení (rodný list žalobkyně). Po smrti své matky se její jedinou dědičkou stala žalobkyně (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. číslo jednací). Po smrti svého strýce jméno, zemřelého dne datum, se jeho jedinou dědičkou ze závěti stala neteř, paní celé jméno žalobkyně (usnesení Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. číslo jednací).

12. Z výslechu pana celé jméno svědka, který je synem žalobkyně (a pravnukem jméno příjmení st.) a zároveň povoláním historik, archivář, vyplynulo, že k zavedení národní správy došlo tak, že den před jejím zavedením, resp. o půlnoci, vyhledala StB celou rodinu v jejich bytě, kdy přítomni byli pradědeček a jeho dva synové (třetí byl zrovna na vojně), které StB zajistila a odvezla na vyšetřování a posléze pak byli internováni v pracovních táborech. Den na to došlo k zavedení národní správy, prababička šla ráno otevřít obchod, už tam byl znárodňovací komisař s veškerým vyměřením a převzal veškeré dispozice, klíče. Od tohoto okamžiku do obchodu již nikdo neměl přístup, padlo embargo na majetek uložený v obchodě. Nakladatelský archiv (v části do roku 1949) byl určitě v obchodě, neboť jej bylo potřeba k účetnictví. Původní majitel se svými syny, sami internovaní v táborech nucených prací, nemohli žádný majetek odnést. Posléze došlo ke znárodnění, kdy veškerý majetek přešel pod Knihu lidu, následně přejmenovanou na Kniha, národní podnik. Pokud jde o nakladatelský archiv, svědek má za to, že byl v rámci likvidace podniku odcizen, zejména v části do roku 1949, a to někdy brzy po zavedení národní správy. Na jiném místě své výpovědi nicméně svědek uvádí, že fond musel zůstat na místě ještě i po znárodnění, v 50. a 60. letech, když obsahuje i účetní agendu a vydavatelská práva pro zajištění normálního fungování knihkupectví, které se na stejném místě i po zrušení firmy nadále nacházelo.

13. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

14. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

15. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

16. V posuzované věci žalobkyně uplatňuje právo na vydání věci z titulu svého vlastnického práva, nabytého dědictvím. Prokazuje svou aktivní legitimace na základě dědické posloupnosti, kdy v současné chvíli je jediným vlastníkem majetku, který zbyl z pozůstalosti pana jméno příjmení st. Žalobkyně tvrdí, že tímto majetkem je zejména souhrn movitých věcí označený jako nakladatelský fond jméno příjmení, který má v držení žalovaná pod označením„ sbírkový fond jméno příjmení“. Po opakovaných poučeních soudu žalobkyně konkretizuje jednotlivé listiny a díla, který tvoří tento sbírkový fond a současně uvádí, že většina dokumentů ve sbírkovém fondu nějakým způsobem souvisí s knihkupectvím a nakladatelstvím jméno příjmení, a to často i v případě, kdy se jedná například o písemnost na první pohled osobního charakteru, přičemž není schopna určit takové, které s podnikem nesouvisí.

17. Ve věci nebylo spornou skutečností, že právní předchůdce žalobkyně (její dědeček) byl ve dvacátých a třicátých letech minulého století známým knihkupcem a nakladatelem, který vlastnil a provozoval knihkupectví a nakladatelství jméno příjmení. Součástí (či příslušenstvím) podniku byl nepochybně i nakladatelský fond, pokud i sama žalobkyně tvrdí, že jde o písemnosti související s chode podniku.

18. Dle tvrzení žalobkyně bylo knihkupectví a nakladatelství jméno příjmení znárodněno, a to na základě zákona č. 123/1948 Sb. o znárodnění polygrafických podniků, přičemž součástí znárodnění nebyl nakladatelský fond, jehož vydání žalobkyně žádá. K uvedenému tvrzení soud uvádí, že pokud došlo ke znárodnění polygrafického podniku na základě zákona č. 123/1948 Sb., pak došlo ve smyslu ust. §5 odst. 2 ke znárodnění i příslušenství tohoto podniku, kterým se rozumí všechny movitosti a práva (licence, živnostenská oprávnění, známky, vzorky a apod.), směnky, cenné papíry, vkladní knížky, hotovosti a pohledávky. Podle odst. 1 cit. ust. se vlastníkem znárodněného majetku stává stát. Jelikož žalobkyně sama určila, že požadovaný nakladatelský fond je tvořen zásadně listiny souvisejícími s chodem podniku knihkupectví a nakladatelství jméno příjmení, má soud za to, že tento fond byl předmětem znárodnění samotného podniku. Pokud stát k uvedenému majetku nabyl vlastnického práva již na základě znárodnění, není možné žádat o jeho vydání jinak než prostřednictvím restitučních řízení (např. zákon č. 87/1991 Sb., viz ustálená judikatura Nejvyššího soudu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Cdo 154/2006).

19. Soud nicméně nemůže odhlédnout od skutečnosti, že z dokazování vyplývá, že výměrem Ministerstva informací ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, vydaným na základě ust. §3 dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb., byla ke dni datum zavedena národní správa do všech majetkových podstat a práv včetně všech podniků a závodů tvořících hospodářský celek firmy jméno příjmení, knihkupectví, obec anonymizováno, ulice a číslo, jakožto podniku opuštěného. K zavedení národní správy přistoupilo Ministerstvo informatiky v situaci, kdy majitel podniku, p. jméno příjmení st., byl deportován do pracovního tábora ve anonymizováno. jméno anonymizováno příjmení a poté, co již nabyl účinnosti znárodňovací zákon č. 123/1948 Sb. Národní správa zaváděná ve smyslu dekretu prezidenta republiky č. 5/ 1945 Sb. byla jedním z prvních opatření, ke kterým docházelo po skončení německé okupace. Vlastní národní správa ve smyslu dekretu č. 5/ 1945 Sb. neznamenala zbavení vlastnictví, ale výrazné omezení výkonu vlastnických práv. Jejich rozsah byl národní správou vlastníkovi redukován na minimum a v podstatě se omezil pouze na skutečnost, že byl i nadále formálním vlastníkem majetku, aniž by jej však mohl užívat či s ním nakládat. Takovýto majetek měl totiž být na základě národní správy zajištěn pro následné konfiskace, znárodnění či restituční řízení dle dekretu č. 5/ 1945 Sb. Použitý termín podnik byl chápán v širším slova smyslu jako podnik živnostenský, obchodní i tovární s tím, že nerozhodovala forma právnické osoby (článek Jana Kuklíka a Daniely Němečkové: Majetkové změny v ČSR v letech 1945 - číslo, Paměť a dějiny 2017). Z provedeného dokazování není zřejmé, zda následně došlo ke znárodnění podniku pana jméno příjmení, byť některé listiny na to mohou nepřímo poukazovat (např. z oznámení o skončení likvidace, v němž je p. jméno příjmení st. titulován jako bývalý majitel ve spojení s likvidační zprávou, ve které se uvádí, že ke dni datum převzal n.p. příjmení aktiva a pasiva a sumu čistého jmění likvidovaného podniku). Ani v takovém případě by však právní předchůdci žalobkyně nezůstali vlastníky nakladatelského fondu, když národní správa byla zavedena do všech majetkových podstat a práv včetně všech podniků a závodů tvořících hospodářský celek firmy jméno příjmení, knihkupectví, obec anonymizováno, ulice a číslo, tedy i nakladatelského fondu. Tento majetek byl pravděpodobně vypořádán v rámci likvidace závodu, neboť jinak by nebylo možné právnická osoba anonymizováno vymazat z obchodního rejstříku. Ze samotné likvidační zprávy nelze bez dalších pochybností dospět k závěru, že nakladatelský fond byl z likvidace firmy jméno příjmení vyloučen.

20. Soud v řízení nezjišťoval důvody pro zavedení národní správy, ostatně uvedené nebylo ani předmětem tohoto řízení. Ačkoli p. jméno příjmení st. požádal o zrušení národní správy pro bezdůvodnost, z prokazování nevyplynulo, jak se tehdejší orgány k žádosti postavily. Z dokazování pouze vyplynulo, že k datum byl jmenován jiný národní správce, a to souhrnná likvidační národní správa býv. nakladatelských a knihkupeckých podniků, za jejíhož působení došlo k devalvaci měny (měnová reforma z roku 1953) a následně k dokončení likvidace podniku. Okolnosti, za kterých došlo k zavedení národní správy, popsal svědek, pan celé jméno svědka, který je však také nezažil, rekapituloval pouze rodinné vyprávění a historická fakta. Pokud žalobkyně tvrdí, že nakladatelský fond někdo v rámci dějinných událostí zcizil a poté prodal příjmení příjmení, resp. žalované, jde o skutečnost, kterou lze v současnosti jen ztěží prokázat. Jelikož žalovaná doložila, že podnik nabyla na základě kupní smlouvy s prodávající příjmení příjmení a v řízení nebylo prokázáno, že by prodávající nebyl oprávněn fond prodat, dospěl soud k závěru, že vlastníkem nakladatelského fondu je žalovaná.

21. Ať již tedy došlo k „ vyvlastnění“ v důsledku znárodnění dle zákona č. 123/1948 Sb. či v důsledku provedené likvidace firmy státem na základě dekretu č. 5/ 1945 Sb., právní předchůdci žalobkyně pozbyli vlastnictví nakladatelského fondu jakožto součásti závodu knihkupectví a nakladatelství jméno příjmení a v současné době (20 let po vydání restitučních předpisů) se již s úspěchem nelze domáhat jeho vydání.

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario a plně úspěšné žalované přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v celkové výši částka Náklady sestávají z paušální náhrady dle ust. §151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za pět úkonů a dva půl úkony právní služby (3x vyjádření ve věci samé, 2x účast na přípravě jednání, 2x účast na jednání).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu Praha, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.