OSPH01 17 C 140/2020-92

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vobrovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 1 325 245 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 151 050 Kč s příslušenstvím zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 150 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s tím, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 1 145 045 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 26 684 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení příjmení, advokátky, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 25. 3. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1 325 245 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Žalobce uvedl, že dne 31. 12. 2004 podal žalobu proti jméno příjmení o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 237 440 Kč, věc byla projednávána před Okresním soudem Praha - východ pod sp. zn. 11 C 115/2006. Řízení v předmětné věci bylo pravomocně ukončeno soudním smírem dne 1. 2. 2019. Uvedené řízení tedy bylo stiženo neodůvodněnými průtahy, ke kterým žalobce nijak nepřispěl. Z důvodu délky trvání tohoto sporu zůstaly další nároky žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání staveb neodškodněny, protože v době pravomocného skončení namítaného řízení byly již jeho nároky promlčeny. Žalobce byl nucen vést extrémní množství sporů, aby se dobral svých práv, proto význam namítaného řízení pro sebe hodnotí jako extrémně zvýšený. Řízení trvalo extrémně dlouhou dobu 14 let a 3 měsíce, při základní částce 20 000 Kč za rok by žalobci náležela částka 265 049 Kč. Žalobce však má za to, že jeho případ je výjimečný, neboť mnoho let nemohl disponovat se svým majetkem, probíhající řízení se podepsalo na změně jeho osobnosti, na rozpadu rodiny a mnoha pracovních problémech. Z tohoto důvodu žalobce požaduje pětinásobek základní částky, tj. 1 325 245 Kč. Úrok z prodlení pak žalobce požaduje od 27. 3. 2020, neboť svůj nárok uplatnil u Ministerstva spravedlnosti ČR dne 26. 9. 2019.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že žalobci již v rámci předběžného projednání poskytla zadostiučinění za nemajetkovou újmu nejprve ve výši 103 250 Kč a následně ve výši 47 800 Kč, celkem tedy částku 151 050 Kč. Je nesporné, že předmětné řízení trvalo 14 let a 3 měsíce, lze jej tedy hodnotit jako nepřiměřeně dlouhé, došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu. Řízení lze označit za složitější, bylo prováděno rozsáhlé dokazování. Žalobce se sám na délce řízení částečně podílel, neboť odvolací řízení bylo nejprve zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, navíc pak žalobce opakovaně žádal o odročení soudního jednání, opakovaně probíhala mimosoudní jednání účastníků. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako standardní. Žalovaná tedy považovala za přiměřené zadostiučinění částku 19 000 Kč ročně (za první dva roky řízení v poloviční výši), sníženou s ohledem na složitost věci a podíl žalobce na délce řízení o 40 %. Výše nemajetkové újmy požadovaná žalobcem není přiměřená ani dle zákonných kritérií ani z hlediska rozhodovací praxe. Zásadní význam řízení pro žalobce musí žalobce v řízení prokázat.

3. Při jednání dne 2. 2. 2022 vzal žalobce svou žalobu co do částky 151 050 Kč s příslušenstvím zpět, neboť tato částka mu byla žalovanou vyplacena. Žalovaná vyslovila s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlas, soud proto řízení co do této částky dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil (výrok I.).

4. Soud ve věci provedl dokazování a vzal za prokázaný následující skutkový stav:

5. Ze spisu Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 11 C 115/2006 soud zjistil tento průběh namítaného řízení: Žalobou podanou dne 30. 12. 2004 se žalobce domáhal po žalovaném jméno příjmení zaplacení částky 4 237 440 Kč s příslušenstvím jako náhrady za bezesmluvní užívání zemědělských staveb v katastrálním území Sluštice v letech 2003 a 2004. Po zaplacení soudního poplatku byl dne 18. 10. 2005 vydán platební rozkaz, dne 5. 12. 2005 podán odpor a vyjádření žalovaného k žalobě, dne 13. 12. 2005 Obvodní soud pro Prahu 10 vyslovil svou místní nepříslušnost, dne 24. 3. 2006 bylo vydáno usnesení o přerušení řízení do pravomocného skončení sporu vedeného u Okresního soudu pro Prahu – pod čj. 11C 325/2005, dne 1. 8. 2008 bylo vydáno usnesení o pokračování řízení. Dne 3. 9. 2008 se konalo první jednání ve věci, dne 24. 9. 2008 další jednání ve věci, dne 5. 11. 2008 se konalo další jednání, další jednání dne 19. 5. 2009, další jednání dne 24. 6. 2009, další jednání dne 7. 10. 2009, další jednání dne 28. 4. 2010, další jednání dne 5. 10. 2010, další jednání dne 9. 11. 2010, další jednání dne 12. 1. 2011, další jednání dne 25. 1. 2011. Rozsudek ve věci byl vydán dne 25. 1. 2011. Žalobce podal do tohoto rozsudku odvolání dne 8. 3. 2011, odvolací řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku dne 22. 3. 2011, zrušeno dne 1. 4. 2011, předloženo s odvoláním odvolacímu soudu dne 6. 5. 2011. Rozsudek soudu prvního stupně byl Krajským soudem v Praze zrušen dne 30. 11. 2011 (č.l. 136 spisu). Dne 26. 4. 2012 podal žalobce žádost o odročení jednání z důvodu kolize, následovalo jednání ve věci dne 18. 7. 2012, dne 21. 11. 2012, dne 6. 3. 2013. Dne 13. 3. 2013 došlo k vyhlášení rozsudku, rozsudek na č.l. 173 spisu. Dne 27. 6. 2013 podal žalobce proti tomuto rozsudku odvolání, dne 4. 10. 2013 byl spis předložen s odvoláním odvolacímu soudu, rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen Krajským soudem v Praze rozsudkem ze dne 12. 3. 2014 (č.l. 231 spisu). Dne 18. 7. 2014 bylo podáno dovolání, dne 8. 9. 2014 byl spis předložen Nejvyššímu soudu, dne 22. 4. 2015 byl rozsudek Krajského soudu v Praze i rozsudek Okresního soudu Praha – východ zrušen Nejvyšším soudem a věc byla vrácena Okresnímu soudu Praha – východ k dalšímu řízení. Následně se dne 23. 1. 2015 konalo ve věci jednání, to bylo odročeno za účelem jednání stran o uzavření smíru, dne 23. 11. 2015 bylo vydáno usnesení o spojení věcí, dne 23. 10. 2015 se konalo další jednání ve věci, dne 30. 11. 2015 žádost zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize, dne 13. 1. 2016 jednání ve věci, další jednání dne 6. 4. 2016, další jednání dne 16. 9. 2016. Dne 19. 10. 2016 žádost žalobce o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti, další jednání dne 25. 11. 2016, další jednání dne 11. 1. 2017, další jednání dne 15. 3. 2017. Dne 3. 5. 2017 žádost zástupce žalovaného o odročení jednání, opětovná žádost o odročení jednání ze dne 25. 5. 2017, jednání dne 23. 6. 2017, další jednání dne 19. 7. 2017. Dne 14. 9. 2017 žádost o odročení jednání zástupce žalovaného, další jednání dne 25. 10. 2017. Dne 28. 11. 2017 žádost žalobce o odročení jednání, další jednání dne 21. 3. 2018, jednání dne 27. 6. 2018 odročeno za účelem mimosoudního jednání účastníků. Dne 22. 3. 2019 doručen soudu návrh účastníků na schválení soudního smíru, dne 26. 3. 2019 vydáno usnesení o schválení soudního smíru, které nabylo právní moci dne 1. 4. 2019.

6. Žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívající v nepřiměřené délce řízené vedeného před Okresním soudem pro část Prahy pro sp. zn. 11 C 115/2006 svými podáními ze dne 20. 11. 2014 a ze dne 26. 9. 2019. Žalovaná odpověděla žalobci dne 3. 11. 2015 a dne 30. 11. 2020 a uznala nárok žalobce důvodným a vyplatila mu částky 103 250 Kč a 47 800 Kč, celkem tedy částku 151 050 Kč Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné.

7. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že žalobce zná již 30 let, jsou přátelé. V době probíhajících soudních sporů cca od roku 2005 se z žalobce stal morous, nic ho nebavilo, začal hodně pít alkohol, rozpadlo se mu manželství, byl zapšklý. V roce 2019 už se zase začal chovat normálně, má přítelkyni, vše je zase při starém. Nejvíc se žalobce dotkl dlouhotrvající spor s panem příjmení.

8. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že žalobce někdy kolem roku 2011 začal být výbušný, nervózní, bral prášky na nervy. V té době také hodně pil. Nyní je už zase vše v pořádku. Žalobce měl problémy v rodině, měl finanční problémy, firma nefungovala. Nyní se mu již i v podnikání daří, firma prosperuje, žalobce je i zdravotně v pořádku.

9. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že žalobce zná, v posledních 20-ti letech byl hodně náladový, měl kolapsy, podepsaly se na něm dlouhotrvající soudní spory. Nemohl v té době ani investovat do svého podnikání, protože nevěděl, jak soudní spory dopadnou, soudní spory ho hodně vyčerpávaly.

10. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že žalobce pravidelně vídá, ví, že od roku 2003 začal mít problémy s jeho obchodními partnery, což se podepsalo na jeho chování. Začal být nervózní, nebyl na tom dobře psychicky, míval kolapsy, musel si i volat sanitku. V té době se mu také rozpadlo manželství. Nemohl rozvíjet své podnikání, neboť nevěděl, jak dopadnou soudní spory. Bral antidepresiva a hodně pil alkohol. Poté, co soudní spory skončily, se žalobce změnil, nyní je již uvolněný, je z něj jiný člověk. Kolem roku 2019 zase začal rozvíjet své podnikání, nastala změna k lepšímu.

11. Z lékařské zprávy ze dne 26. 3. 2012 soud zjistil, že žalobce byl hospitalizován pro tlakovou bolest na hrudi, která se projevuje zpravidla při stresu, neboť žalobce má v poslední době stresové období.

12. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 14 odst. 1 se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

14. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Po právní stránce soud předmětnou věc posoudil podle ust. § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 30 a § 31a za použití § 32 odst. 2 OdpŠk, neboť se žalobce domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydal rozhodnutí v namítaném řízení v přiměřené lhůtě.

16. V řízení bylo prokázáno, že namítané řízení ve věci vedené u Okresního soudu pro část Prahy pod sp. zn. 11 C 115/2006 trvalo celkem 14 let a 3 měsíce. Ohledně průběhu namítaného řízení lze konstatovat, že rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 25. 1. 2011, č. j. 11 C 115/2006-98 byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2011, č. j. 26 Co 199/2011-136 zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, neboť Okresní soud Praha – východ nevedl žalobce k tvrzení, od koho a v jaké výši inkasoval žalovaný jméno příjmení neoprávněně nájemné za užívání zemědělských staveb. Rozsudek byl zrušen jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 13. 3. číslo, č. j. 11 C 115/2006-173, byla žaloba zamítnuta, neboť žalobce neprokázal, že žalovaný stavby užíval osobně, prokázal sice, že je žalovaný pronajímal, ovšem žalovaný byl v dobré víře, že je jejich spoluvlastníkem. Žalovaný byl proto oprávněným držitelem a může si ponechat inkasované nájemné. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 3. 2014, č. j. 26 Co 471/2013-231 rozsudek Okresního soudu Praha – východ potvrdil, neboť okolnosti uzavírání kupní smlouvy nebyly způsobilé dobrou víru žalovaného zpochybnit. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3748/2014 oba rozsudky k dovolání žalobce zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu Praha – východ k dalšímu řízení, neboť závěr, že žalovaný byl oprávněným držitelem podílu a že byl v dobré víře, že mu náleží všechny plody a užitky z věci (nájemné), je přinejmenším předčasný, když relevantní okolnosti o neplatnosti převodní smlouvy měly být žalobcem vylíčeny již v žalobě o určení vlastnictví, podané u soudu v srpnu 2000; přitom okolnost, zda iniciování sporu bylo sto přivodit ztrátu dobré víry žalovaného či nikoliv, soudy nehodnotily. Usnesením ze dne 23. 11. 2015, č. j. 11 C 115/2006-282 byla s touto věci spojena ke společnému projednání věc vedená u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 11 C 400/2007. Následně strany opakovaně žádaly o odročení nařízeného jednání za účelem smírného vyřešení věci, ke kterému opakovaně nedošlo. Několikrát taktéž obě strany žádaly o odročení jednání z důvodu zdravotní indispozice. Po jednání dne 21. 3. 2018 strany žádaly o poskytnutí prostoru k mimosoudním jednáním. Poté soud pravidelně informovaly, že mimosoudní jednání pokračují, zakládaly do spisu znalecké posudky. Dne 22. 3. 2019 podali účastníci soudu souhlasný návrh na schválení smíru. Řízení bylo pravomocně ukončeno schválením soudního smíru dne 2. 4. 2019.

17. K namítanému řízení lze tedy konstatovat, že ve věci bylo rozhodováno meritorně třikrát soudem prvního stupně, dvakrát soudem odvolacím a jednou soudem Nejvyšším. Délku řízení lze s vyhodnocením kritéria § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk považovat za nepřiměřeně dlouhou. V namítaném řízení tedy došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku soudního řízení a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. V důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení vznikla žalobci nemajetková újma a takto vzniklou újmu je namístě odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro které by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva, soud neshledal.

18. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. CPJN 206/2010 a dále z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu. Základní odškodné tedy za dobu trvání řízení před soudem lze přiznat v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč ročně, přičemž za první dva roky je tato částka poloviční. V daném případě soud považoval za vhodné vycházet ze základní částky, která již byla přiznána za namítané řízení žalovanému jméno příjmení Obvodním soudem pro Prahu 2 (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2021, č.j. 19 C 54/2020-108 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2021, č.j. 14 Co 292/2021-146). V daném řízení soud vycházel z částky 17 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první dva roky v poloviční výši, tj. základní částka činila 225 250 Kč.

19. Takto stanovenou základní částku pak soud považoval za potřebné snížit z důvodu skutkové a procesní složitosti. Předmětem namítaného řízení byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním nebytových prostor v zemědělských stavbách, když kupní smlouva, kterou byl podíl o velikosti ideální ½ na žalobce převeden, byla shledána v řízení o určení vlastnictví neplatnou. Řešeno bylo, zda, jakým způsobem a v jakém rozsahu žalobce zemědělské stavby užíval, zda je pronajímal, zda inkasoval nájemné a konečně zda byl v dobré víře či nikoliv. Se skutkovou a právní složitostí souvisela i složitost procesní, zde představovaná nejenom rozsahem dokazování, ale i potřebou upřesňovat žalobní nárok, vyzývat k doplnění tvrzení, k označení důkazů apod. V rámci hodnocení kritéria procesní složitosti nelze ani opomenout, že s výjimkou prvního rozsudku Okresního soudu Praha – východ, který byl odvolacím Krajským soudem v Praze zrušen pro nepřezkoumatelnost, byl i v pořadí druhý rozsudek napaden odvoláním, o kterém rozhodoval odvolací Krajský soud v Praze, přičemž oba rozsudky byly zrušeny dovolacím soudem z důvodu jiného právního náhledu na věc. Z důvodu skutkové, procesní a právní složitosti proto soud dospěl ve shodě s odvolacím soudem v řízení 14 Co 292/2021 k závěru, že je třeba základní částku odškodnění ponížit o 40 %, neboť touto měrou se složitost věci na délce posuzovaného řízení podílela. Zároveň je však třeba zohlednit, že první rozsudek soudu prvního stupně v namítané věci byl odvolacím soudem zrušen pro nepřezkoumatelnost. Tuto skutečnost tedy soud zohlednil navýšením základní částky o 10 %.

20. Co se týká kritéria jednání poškozeného, soud dospěl k závěru, že žalobce se na délce řízení svým chováním částečně podílel, neboť opakovaně žádal o odročení ústního jednání z důvodu nepříznivého zdravotního stavu anebo z důvodu probíhajících mimosoudních jednání. Rovněž pak došlo k zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, který byl žalobcem zaplacen až dodatečně, čímž také došlo k prodloužení řízení. Tyto skutečnosti vedoucí k prodloužení namítaného řízení nemohou jít k tíži soudu. Podíl žalobce na délce řízení proto soud zohlednil ponížením základní částky o 10 %. Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení má soud již dostatečně zohledněno v samotné formě i výši poskytnutého zadostiučinění, proto neshledal důvod pro zvýšení či snížení základní částky.

21. Co se týká kritéria významu řízení pro žalobce, je třeba uvést, že daný typ řízení Evropský soud pro lidská práva neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam řízení pro účastníky. Na druhou stranu však předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení v částce 4 237 440 Kč, jednalo se tedy o vysokou majetkovou hodnotu. Postavení žalobce v namítaném řízení pak bylo odlišné od postavení žalovaného, význam řízení pro žalobce lze proto již z tohoto důvodu hodnotit jako vyšší než význam pro žalovaného. Žalobce v řízení tvrdil a dle názoru soudu i prokázal, že dlouhotrvající probíhající řízení se neblahým způsobem podepsalo na jeho zdraví, jeho psychice, na rodinném i přátelském životě i na podnikání. Žalobce byl v dlouhodobém stresu, míval opakované kolapsy, bral antidepresiva, nadužíval alkohol. Rozpadlo se mu manželství, z důvodu nejistoty nemohl rozvíjet své podnikání. Je zřejmé, že tyto skutečnosti samy o sobě zvyšují význam namítaného řízení pro žalobce, na druhou stranu nelze zcela odhlédnout od skutečnosti, že v té době žalobce vedl značné množství sporů a nelze tedy jednoznačně určit, do jaké míry se který ze sporů na nepříznivém stavu žalobce podílel. Soud tedy považuje za adekvátní z důvodu prokázaného zvýšeného významu namítaného řízení pro žalobce základní částku zvýšit o 20 %. K žalobcem požadovanému zvýšení základní částky na pětinásobek je třeba uvést, že takové zvýšení nemá oporu v judikatuře zdejších soudů ani Evropského soudu pro lidská práva, když se navíc v daném případě nejedná o řízení, kterému by byl přisuzován zvýšený význam pro jeho účastníky, jako např. v řízení trestním, pracovněprávním, opatrovnickém apod.

22. Základní částku 225 250 Kč proto soud s ohledem na uváděná kritéria snížil o 20 % na částku 180 200 Kč. Protože žalovaná žalobci již vyplatila odškodnění ve výši 151 050 Kč, bylo žalobě vyhověno co do částky 29 150 Kč, ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

23. Důvodným shledal soud i nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když žalovaná se ocitla v prodlení uplynutím šestiměsíční lhůty ve smyslu ust. § 15 odst. 1 OdpŠk, která počala běžet od 26. 9. 2019, kdy žalobce nárok u žalované uplatnil. Žalovaná se tedy ocitla v prodlení dne 27. 3. 2020. Výše úroků z prodlení vyplývá z ust. § 1 vyhl. č. 142/1994 Sb. a k datu 27. 3. 2020 činila 10 % ročně.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť v daném případě rozhodnutí záviselo na úvaze soudu, žalobce byl tedy v řízení zcela úspěšný. Soud vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., Advokátní tarif, za jeden úkon právní služby tak zástupci žalobce náleží částka 3 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil celkem 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava, uplatnění nároku, sepis žaloby, vyjádření ze dne 4. 3. 2022, 2 x účast na jednání), celkem mu tedy náleží 6 x 3 100 Kč, 6 x režijní paušálů á 300 Kč, 21 % DPH a soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Na nákladech řízení tedy soud přiznal žalobci částku 26 684 Kč.

25. Lhůtu k plnění ve výroku II. a IV. pak soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako patnáctidenní s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.