OSPH01 27 C 245/2021-41

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně Mgr. jméno příjmení a soudců JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Aleny Jedličkové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem obec číslo ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 34 890 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_007⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. října 2021, č. j. 27 C 245/2021-20,

Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12. října 2021, č. j. 27 C 245/2021-20, uložil žalované povinnost (I.) zaplatit žalobkyni 34 890 Kč a (II.) nahradit jí náklady řízení ve výši 1 945 Kč.

2. Rozsudek byl vydán jako rozsudek pro uznání, přičemž podle odůvodnění jeho písemného vyhotovení soud I. stupně dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání, neboť žalovaná podala datum blanketní odpor proti platebnímu rozkazu ve věci vydanému, přičemž se k žalobě nevyjádřila, ač k tomu byla vyzvána (§ 114 b o. s. ř.), ani v rámci odporu a ani do 30 dnů po jeho podání, tj. do datum. Pokud pak podala„ odpor“ až datum, stalo se tak opožděně. Z toho soud I. stupně dovodil, že„ žalovaný číslo žalovaná číslo nezabránili fikci uznání nároku“, což považoval za důvod k rozhodnutí o žalobě s odkazem na § 114b odst. 5 a § 153a o. s. ř., rozsudkem pro uznání žalobě proto vyhověl a procesně úspěšné žalobkyni přiznal kromě žalované částky také náhradu nákladů řízení, sestávajících ze soudního poplatku 1 745 Kč a 2x paušální náhrady hotových výdajů 100 Kč s tím, že bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, namítajíc, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř. Poukázala na to, že podle § 114 odst. 2 o. s. ř. bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, soud určí lhůtu v trvání nejméně 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, a že takto byla také (správně) poučena v bodě II. platebního rozkazu, který jí byl doručen datum; lhůta k podání odporu tak skončila dnem datum, a teprve od tohoto data mohla podle zákona začít běžet 30denní lhůta k vyjádření, jež žalovaná podala dne datum, tedy v průběhu uvedené lhůty, tj. včas. Nebyly tedy splněny podmínky pro fikci uznání nároku, a rozhodnutí soudu I. stupně je tak v rozporu s obsahem výzvy a poučení, které soud I. stupně žalobkyni poskytl, ale především se zákonnou úpravou.

4. Žalovaná vyjádřila pohoršení nad tím, že soud I. stupně za 8 let ještě nezaznamenal změnu v textaci § 114b odst. 2 o. s. ř., k níž došlo s účinností od datum, s důrazem na to, že obdobně chybným způsobem soud I. stupně rozhoduje opakovaně, takže se nejedná o ojedinělé nedopatření, ale o vážný nedostatek v práci soudu, který má navíc významný dopad v podobě nárůstu nákladů řízení (zbytečně hrazený soudní poplatek z odvolání proti chybně vydanému rozsudku pro uznání). Kromě toho poukázala na projev ledabylé práce soudu I. stupně, který v bodě 8. rozsudku hovoří o dvou žalovaných. Apelovala proto na odvolací soud, aby řádně poučil soud I. stupně o platné procesní úpravě, a učinil tak přítrž jeho nezákonnému rozhodování při vydávání rozsudku pro uznání. V projednávané věci navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal podle ust. § 212a odst. 2 a 4 ve vazbě na § 205b o. s. ř., napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející. Zjistil, že napadený rozsudek nemůže obstát, neboť byl vydán za situace, kdy nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání.

6. Odvolací námitky žalované jsou plně opodstatněné a v zájmu stručnosti písemné podoby vlastního rozhodnutí na ně může odvolací soud plně odkázat. Od datum platí), že lhůta k podání vyjádření k žalobě v případě, že ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, kterou určí soud v délce minimálně 30 dnů, počíná uplynutím lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu (novelizované ust. § 114b odst. 2 o. s. ř.). Takto je lhůta k vyjádření koncipována ze zákona, a datum podání odporu proto nemůže na počátku jejího běhu ničeho změnit. Byl-li platební rozkaz s výzvou podle § 114b o. s. ř., doručen žalované datum, 15denní lhůta k podání odporu skončila datum a 30denní lhůta k vyjádření k žalobě pak datum (§ 57 odst. 1, 2 o. s. ř.). Vyjádření k žalobě, došlé soudu I. stupně datum, tak bylo doručeno v průběhu lhůty k tomuto úkonu určené, a pokud je soud I. stupně považoval za opožděné s tím, že lhůta k jeho podání skončila dnem datum, zásadně pochybil.

7. Je tristní, postupuje-li soud I. stupně tak ledabyle, jak na to poukázala žalobkyně, která má zřejmě s podobným přístupem tohoto soudu opakovaně špatnou zkušenost. Odvolací soud, resp. senát 15 Co, se v tomto složení s uvedeným pochybením soudu I. stupně (senátu 27 C) setkává poprvé, nicméně nemohl přehlédnout, že ledabylý přístup k práci je patrný již jen z písemného vyhotovení napadeného rozsudku, na němž je uvedeno chybně číslo jednací (27 C 215/2021-20 namísto správného 27 C 245/2021-20) a kromě chyby, na niž poukázala odvolatelka – údaj o pochybení„ žalovaného číslo žalovaného číslo“, ačkoliv žalovanou je v projednávané věci pouze jedna právnická osoba - pak také závěr, na němž má být založeno napadené rozhodnutí, že„ žalovaná podala odpor opožděně, když jej podala až datum“, přestože odpor byl podán datum, tedy včas, a datum bylo (včas) podáno vyjádření k žalobě. Kromě toho soud I. stupně patrně pochybil i při rozhodování o nákladech řízení, neboť podle obsahu spisu se nezdá pravděpodobným, že žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, jak uvedl soud I. stupně. Ten bohužel shora popsaným způsobem skutečně odbyl nejen vlastní úvahy při rozhodovací činnosti, ale i písemné vyhotovení rozsudku.

8. Odvolací soud vzhledem k výše vysvětlenému podle ust. § 220 odst.1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. příjmení rozhodnutí a znění jeho výroku vychází z již ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2462/2009). Pro úplnost lze dodat, že závislý výrok o nákladech řízení tímto rozhodnutím pozbývá svého opodstatnění, aniž by bylo nutno zvlášť rozhodovat o jeho zrušení.

9. Na soudu I. stupně nyní bude, aby – nedojde-li k odklizení sporu jinak - věc projednal procesně korektním způsobem předpokládaným ustanoveními třetí části o. s. ř. V novém rozhodnutí o věci pak neopomene rozhodnout o nákladech předcházejícího řízení před soudem I. stupně a řízení odvolacího, a bude dbát na to, aby úroveň písemného vyhotovení jeho rozhodnutí odpovídala tomu, že se jedná o rozsudek soudu, tedy rozhodnutí vydané jménem republiky.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně dovolání, které je přípustné jen tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.