OSPH01 40 C 63/2020-78

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. jméno příjmení a soudkyň JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Aleny Jedličkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o určení povinnosti strpět nájem, ⟪LB:lb_006⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud určil, že žalovaná je povinna umožnit žalobci nerušený nájem a užívání bytu číslo za podmínek uvedených v nájemní smlouvě ze dne datum s tím, že nesplní-li tuto povinnost je žalobce oprávněn sám začít užívat uvedený byt a vstoupit do nemovitosti, zamítl. Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 8 712 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

2. Výše uvedeným způsobem rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal umožnit nerušeného nájmu a užívání bytu číslo za podmínek uvedených v nájemní smlouvě ze dne datum s tím, že nesplní - li tuto povinnost je žalobce oprávněn sám začít užívat uvedený byt a vstoupit do nemovitosti. Žaloba byla založena na tvrzení, že žalovaná je vlastníkem domu se sporným bytem, když vlastnictví získala příklepem v dražbě. Žalobce je nájemcem bytu číslo v prvním nadzemním podlaží tohoto domu, a to na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi jím, jako původním spoluvlastníkem domu a anonymizováno jméno příjmení jako druhou původní spoluvlastnicí domu dne datum. Změnou vlastníka domu nájemní vztah založený nájemní smlouvou ze dne datum nezanikl a trvá nadále.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že se stala vlastníkem domu na základě usnesení o příklepu č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí vydaného soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení. Žalobce a jeho manželka, anonymizováno jméno příjmení, byli původními spoluvlastníky domu, který nikdy nebyl rozdělen na jednotky. Nájemní smlouvu z datum žalovaná považuje za neplatnou, neboť vlastník nemůže sám se sebou uzavřít nájemní smlouvu, přičemž uvedené se vztahuje i na spoluvlastníka (odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1464/2005, či 26 Cdo 1258/98). Pokud nájemní vztah platně nevznikl, nemohl ani přejít na nového vlastníka. Navrhla proto zamítnutí žaloby.

4. Soud prvého stupně na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba není opodstatněná. Poukázal na to, že původními spoluvlastníky nemovitosti byli žalobce a anonymizováno jméno příjmení, každý z ideální jedné poloviny, kteří o vlastnictví nemovitosti přišli v rámci exekučního řízení vedeného na ně, jako osoby povinné Exekutorským úřadem Prachatice, č. j. číslo jednací pro vymožení pohledávky ve výši 71 600 000 Kč s příslušenstvím přiznané pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka. Dne datum rozhodnutí uzavřeli žalobce a paní jméno příjmení nájemní smlouvu, na základě které paní příjmení, jako pronajímatel a vlastník dělené poloviny domu, pronajala žalobci bytovou jednotku v prvním nadzemním podlaží číslo o výměře 18 m². Ke dni vydání dražební vyhlášky, tj. ke dni datum, byl jako nájemce bytu číslo v prvém nadzemním podlaží uveden anonymizováno jméno příjmení, tedy osoba odlišná od žalobce, s tím, že jeho nájemní právo vzniklo na základě nájemní smlouvy ze dne datum. Soud prvého stupně s odkazem na ustanovení § 123 o. z., jakož i § 663 o. z. uvedl, pokud se ideální spoluvlastník na základě nájemní slovy má stát současně i nájemcem, jde o střet vlastnického a nájemního práva. Z konstantní judikatury pak vyplývá, že určitou věc nelze užívat z titulu vlastnického práva a souběžně též z jiného právního titulu (odkaz na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 1464/2005, či 20 Cdo 1265/98). Uvedené závěry pak platí i pro případy spoluvlastnického vztahu k domu, neboť žádný ze spoluvlastníků nemůže být v užívacím vztahu k ostatním spoluvlastníkům; i v takovém případě může spoluvlastník užívat byt pouze z titulu svého (spolu) vlastnického práva k domu (odkaz na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 20 Cdo 1265/98). Pokud tedy byla mezi žalobcem a anonymizováno příjmení dne datum uzavřená smlouva, která upravovala užívání určité části domu žalobcem, jednalo se podle svého obsahu o dohodu mezi spoluvlastníky o výkonu jejich spoluvlastnického práva, nikoliv a smlouvu nájemní. V okamžiku, kdy signatáři této dohody pozbyli svého vlastnického práva, došlo i k zániku dohody samotné. Aniž by tak soud zkoumal, zda dohoda o výkonu spoluvlastnického práva zanikla uzavřením nájemní smlouvy s anonymizováno příjmení (tato nájemní smlouva měla být dle informací obsažených v dražení vyhlášce uzavřená dne datum) či až zánikem spoluvlastnického práva žalobce, dospěl soud k závěru, že právě zánikem spoluvlastnického práva žalobce došlo nejpozději k zániku jeho práva předmětný byt užívat. Uvedené závěry se nevztahují na případné movité věci v bytě zanechané, pokud ke dni vydání usnesení o příklepu netvořily součást či příslušenství nemovitosti. Tyto věci zůstávají ve vlastnictví žalobce. Z uvedených důvodů rozhodl o žalobě záporně a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario.

5. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, jímž se domáhal toho, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání. V odvolání poukázal na to, že polovina domu byla fakticky rozdělena na dvě poloviny, kdy písemnou dohodou bylo určeno, že vlastníkem dolní poloviny domu je anonymizována dvě slova. příjmení a horní poloviny žalobce. Toto tvrzení žaloby soud nikterak nepřezkoumal, ani nevyzval k jejímu zdůvodnění nebo doložení, jedná se o rozdělení podle § 141 zák. č. 40/1964 Sb., kdy spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání, je-li předmětem spoluvlastnictví, musí být dohoda písemná, každý ze spoluvlastníků je povinen vydat ostatním na požádání písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali, neměla - li již dohoda o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání písemnou formu. Tato skutečnost nastala, neboť již při koupi domu bylo dohodnuto a později písemně rozděleno vlastnictví, jak již uvedl. Soud však tuto skutečnost pod nesprávným a nepřiléhavým vyjádřením žalované nezkoumal. Je zřejmé, že soud měl vyzvat k doložení žalobního tvrzení o faktickém rozdělení. K tomu uvádí, že po dražbě žalovaná bez jakékoliv výzvy vstoupila do domu a bytu a došlo ke zcizení řady dokumentů a věcí. Proto je dohledávání dokumentů tímto způsobem ztíženo. Nicméně rozdělení, pokud to soud bude požadovat, je žalobce schopen doložit. Otázkou v podstatě podnájemní smlouvy na byt číslo se pak žalobce nezabýval, tato záležitost je věcí jiného nájemce.

6. K odvolání žalobce se písemně vyjádřila žalovaná strana, která návrhla, aby rozsudek soudu prvého stupně byl, jako zcela věcně správný, potvrzen. Ve svém vyjádření zdůraznil, že vlastník věci nemůže užívat věc z titulu jiného právního vztahu. Tedy vlastník nemůže zároveň uzavřít nájemní smlouvu„ sám se sebou“ a být tak zároveň vlastníkem, pronajímatelem a nájemcem. Žalovaná odkázala na závěry NS ČR ze dne 19. 10. 2005 sp. zn. 26 Cdo 1464/2005, kde Nejvyšší soud uvedl, že určitou věc nelze užívat z titulu vlastnického práva a zároveň též z jiného právního titulu. Dále poukázal na to, dále, že soud prvého stupně rozhodl zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, když uzavřel, že„ pokud se ideální spoluvlastník na základě nájemní smlouvy má stát současně i nájemcem, jde o střet vlastnického a nájemního práva. Z konstantní judikatury pak vyplývá, že určitou věc nelze užívat z titulu vlastnického práva a souběžně též z jiného právního titulu.“

7. Žalovaná následně uvedla, že cílem podaného odvolání je pokračováním neustálé šikaně žalované prostřednictvím vedení naprosto absurdních soudních sporů a v této souvislosti odkázala na jednání ve věci žalobkyně příjmení jméno příjmení, sp. zn. anonymizováno c číslo, sp. zn. spisová značka. Žalovaná tak následně ještě uvedla, že má informace, že žalobce vede proti žalované u Obvodního soudu pro Prahu 1 ještě další dvě řízení.

8. Odvolací soud k odvolání žalobce přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení o vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné (§ 212, § 212 a o. s. ř.).

9. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. a nepochybil ani v právním posouzení věci. Odvolací soud se s jeho závěry zcela ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění proto odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. V této souvislosti odvolací soud tak akcentuje, stejně jako soud prvého stupně, že žalobci nesvědčí užívací právo k předmětnému bytu a nejsou tak dány důvody pro to, aby bylo jeho žalobě vyhověno. Rozsudek soudu prvého stupně je zcela věcně správný a byl proto podle § 219 o. s. ř., potvrzen.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované byla proto přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč dle § 9 vyhl. č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvého stupně, avšak jen za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.